wz

Debeřským údolím

Vzhledem k tomu, že celý týden bylo vedro a teploty dosahovaly více než 30 stupňů Celsia, rozhodli jsme se pro nenáročnou vycházku po rovině, a to Debeřským údolím podél Debeřského potoka. Tato oblast náleží k Poohří na Lounsku. Geologicky se nám zde představují druhohory v podobě pískovců, slínovců a světlých opuk. Krajina je velmi zajímavá i po stránce botanické a zoologické.

 

 

Vyšli jsme ze Stradonic a pokračovali z obce příjemnou a poklidnou cestou lesem. Příroda byla osvěžena po silných deštích, les voněl a leckde jsme viděli jak hrnoucí se voda zanechala po sobě stopy nánosů hlíny. Na cestě byly louže. Občas jsme zahlédli malou žabku, zřejmě skokana hnědého. U cesty kvetla šalvěj přeslenatá a místy šalvěj luční, čičorka pestrá, vikev s fialovým květem, černohlávek, kakost krvavý, lnice květel, čistec lesní, jetel podhorní, divizna knotovkovitá, vrbka úzkolistá, vlčí mák, třezalka a mnohé další. Začínají kvést bodláky - u krásného rybníka, kde jsme odpočívali, nás zaujal žlutavý pcháč zelinný.

 

Skokan hnědý, šalvěj přeslenitá, pcháč zelinný a bělozářka květitá


Naslouchali jsme zpěvu ptáků, z nichž jsme poznali strnada, pěnkavu a budníčka. Pozdravilo nás i káně, s nímž se setkáváme téměř při každé naší pouti. Pokračovali jsme dále a po levé straně nás překvapila bělozářka větvitá, která kvetla nejen u cesty, ale i v lese, kde její bílé květy doslova svítily.

Žhnoucí slunce vylákalo něžné barevné skvosty přírody - motýly. Bylo co obdivovat, kromě bělásků naši pozornost upoutali větší sytě oranžoví perleťovci s černými skvrnami, okáči, modrásek, babočka kopřivová a babočka bílé "C". Ta posledně jmenovaná svůj název získala podle zbarvení na rubu křídel, kde v tzmavých barvách různých skvrn zvlášť vyniká jedna bílá ve tvaru C. Chvíli jsme tuto babočku pozorovali - seděla na cestě, občas rozevírala a zavírala křídla, po stranách krásně vykrojená. Kolem nás prolétl větší tmavě hnědý motýl s nápadnými bílými pruhy - bělopásek dvouřadý.

 

Babočka bílé C

Nakonec ale přišlo překvapení s nádechem dobrodružství a pohádky zároveň. Jednou z nejzajímavějších rostlin, která se v této oblasti vyskytuje v hojném množství, je modrý hadinec obecný, který místy lemuje cestu z obou stran a roste i po celé ploše a dorůstá výšky až 1 m. Je lto zvláštní pohádkový modrý les. A právě zde jsme uviděli něco, s čím jsme se dosud ještě nesetkali. Bylo po poledni a žár dosahoval svého vrcholu. Náhle kolem květů hadince začalo poletovat něco zvláštního s průhlednými křídly. Bylo to větší, snad 4 - 5 cm, létalo to velmi rychle kolem květů hadince a sálo delším sosáčkem nektar aniž by si to lusedlo na květ! Křidélka neustále v pohybu. Připomínalo to kolibříka... Fantastický let tajemného přeludu, to je pohádkový tanec víly. Neustálé a rychlé třepetání křidélek nám zabraňuje prohlédnout si tohoto záhadného tvorečka podrobněji. Tvar tělíčka a let kolibříka, ale kolibřík to být nemůže, čmelák to také není. Snad motýl? Ale jaký? Vzpomněla jsem si jak nám kdysi zalétl večer do pokoje nádherný motýl přástevník medvědí a při letu bručel křidélky. Náš záhadný "kolibříko-motýl" není plachý, a tak se k němu nakloním a poslouchám - a on také bručí! Směji se v duchu sama sobě - to jsem přírodovědec, když se podle bručení při letu snažím určit druh hmyzu. Záhadu nám nakonec pomůže rozluštit atlas. Je to skutečně motýl - druh lišaje, a to dlouhozobka zimolezová (lišaj zimolezový - Hemaris fuciformis L.).

 

Lišaj zimolezový

Kdykoliv si vzpomenu na tuto vílu, která tančila kolem květů hadince v žáru poledního slunce, je mi najednou krásně, tak jako při vzpomínkách na zážitky z našich předchozích poutí - padá ze mě tíseň, kterou přináší život ve velkoměstě.

 Obrázky - archív autorky


Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?

Jana Vesuvanka