wz

Pod vrchem Boreč

Dnešní ráno prozářené sluncem slibovalo pěkný výlet, na který jsem se moc těšila. Cesta vlakem uběhla v příjemném rozhovoru s výletníky, jejichž cílem byl Říp. Naše cesta směřovala k vrchu Boreč. Napřed jsme se zastavili tak jako každý rok u studánky, kterou jsme vyčistili. A pak jsme pokračovali k úpatí Borče. Je to oblý a nevysoký kopec tvořený znělcem, který má pouhých 446 m nad mořem, ale po přírodní stránce je velmi zajímavý, obzvláště v zimě. Zimnímu výletu na Boreč je věnováno samostatné vyprávění.

 

Borečský vrch ...

... a ještě jednou

 

Tentokrát jsme se zaměřili na květenu. Louka na úpatí nás přivítala mnoha rozkvetlými prvosenkami. To bylo překvapení! Tolik petrklíčů na jednom místě jsem ještě snad neviděla - byly zejména přibližně ve středu louky, směrem k okrajům byly spíše "rozseté". Další krásnou rostlinou, která se nám představila velkými červenofialovými květy, měnícími odstíny do modré až azurově modré, byla lecha (hrachor) jarní. Lecha si vybrala své místo v levém horním okraji louky, zatímco na opačném konci začal kvést pryskyřník a na hranici lesa zářily bílé květy ptačince velekvětého. Středohorské louky na mě často množstvím a barevností květů působí jako mozaiky.

 

prvosenka (petrklíč)

lecha (hrachor) jarní

ptačinac velekvětý

 

Posadili jsme se a obdivovali malebné panoráma Středohoří. Přímo před námi se tyčil Lovoš, nad nímž se objevovaly mráčky. Kletečná, Ostrý a Milešovka byly ve slabém oparu. Sluníčko příjemně hřálo, jen chvílemi foukal chladnější východní vítr.

 

Lovoš

 

Nad loukou poletuje bělásci a pak se tu objeví větší rezavý motýl s tmavými skvrnami, který jen rychle přeletí, několikrát se vrátí, ale nesedne si, takže nemohu motýla blíže určit. A kdo nám dnes zpívá? Budníček lesní, sýkorka, drozd, strnad luční a někdo z pěnkavovitých.

 

budníček lesní

strnad luční

 

Opustíme louku a jdeme při okraji listnatého lesa, kde ještě kvete sasanka hajní. Jaterníky už odkvetly, zato se můžeme potěšit jejich mladými svěže zelenými listy.

Jiné listy nám prozradí, kde pokvete mařinka vonná, mochna husí, jitrocel a další rostliny. Trnky jsou obalené drobními bílými kvítky. Keře, často hustě rostlé, lemují louky i pole, což dodává krajině malebnosti, ale je to především výborné zázemí pro ptáky a zvěř. Naši pozornost upoutá "ostrov podbělů" odkvetlých i kvetoucích.

V poli, které se již zelená, tu a tam kvete maceška rolní (Viola arvensis). Zahlédneme babočku paví oko, která nám udělá radost a usedne na cestu.

 

maceška rolní

babočka paví oko

mařinka vonná

 

Sluníčko se schovává za mraky, které rozhání vítr. Pozorujeme stíny mraků prohánějící se po kopcích. Nádhera! A mně se vybaví dávná, pradávná doba, kterou žádný člověk nepamatuje. Tehdy se tu odehrávalo bouřlivé drama ohně, kdy země se chvěla a burácela, do výšky vystupovaly sloupy dýmu s černým popelem, tryskaly fontány rozžhaveného kamení a rozlévaly se řeky lávy. Následovala doba, kdy vyhasly krby, vychladl kámen a krajinu modelovaly chladné živly, ale jiskra ohně zůstala - rozdává život a radost v barevné kráse, vůních i zpěvů, rozdává nadšení i lásku.

Z Lovosic vede naše další cesta pod Milešovku. Podzimní tóny barev zvýrazněné sluncem dodávají středohorským kopcům plastičnost, zejména pak jemně okrové vrcholy. Jejich jednotlivá pásma jsou odstíněna podle vzdálenosti.

Obrázky - archív autorky


Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?

Jana Vesuvanka