wz

Krajina líbezná – Hazmburk

Kopec Klapý s kdysi dávno nedobytným hradem jménem Hazmburk (dříve Klapý, Hanšpurk, Hanžburek, Hasenburk) je nepřehlédnutelnou dominantou dolního Poohří v jižním cípu Zahrady Čech. Hazmburk bývá odedávna poetickými dušemi nazýván králem Českého středohoří a myslím, že právem - jeho impozantní silueta je opravdu jedinečná a nezaměnitelná. Dalo by se říci, že přímo kýčovitý pohled se rozestře při jízdě po dálnici z Prahy na Teplice (D8), když mineme na pravé straně „krtinu Řípu“ a přijde místo vyvýšení u Vodochod a pak už sjezd k Lovosicím. Odsud – při dobré viditelnosti - jsou jako na dlani skoro všechny nejvýraznější vrchy a kopce Českého středohoří a vlevo - jako předsunutý strážní val - v čisté rovině vrch a na něm k nebi se pnoucí dvě věže Hazmburku. Božský pohled!
Dost chvalozpěvu, to se musí zkrátka vidět! A protože král Českého středohoří má pestrou minulost a příjemnou současnost, budu se dále věnovat právě této líbezné zřícenině – Hazmburku.

 

 

Podle pověsti v "Dalimilově kronice" byl vrchol opevněn už v době lucké války, kdy jej vlastnili Lučané proti kterým bojoval kníže Hostivít. Opevnění by v takovém případě stálo blízko hranice mezi územími ovládanými Přemyslovci a Lučany. Měl ho dát vystavit Vlastislav, aby mohl kontrolovat, co se děje v kraji směrem ku Praze:

Potomci z příbuzenstva Vlastislavova nezapomněli, že země Lučanů neb Žatecko bývala samostatným knížectvím Vlastislavovým, které kníže Neklan po bitvě turské opanoval. Zmocniti se ho zase bylo snahou jednoho z nich, který se nazýval Léva. Sebrav k sobě hojně lidu, aby dobyl zase knížectví luckého, postavil si hrad na vysoké hoře, z něhož okolní krajině panoval.
Kníže uslyšev o tom, neprodleně sebral lid svůj, aby horší předešel, a poněvadž pro výšku hory útok byl nesnadný, položil vojsko své okolo hory, aby posádku vyleželi hladem. Léva jim chtěl překaziti, a proto vyšel na ně s lidem svým; nemoha však je přemoci, hanebně dal se na útěk. V tu chvíli, kdy unavení bojovníci pospíchali ke hradu, vyšly manželky jich před bránu, a poklepávajíce na svá roucha, uštěpačně křičely na ně: „Sem, sem pojďte! Pod rouchy našimi se Pražanům skryjete.“
Zastyděli se mužové, vrátili se zase do bitvy a Pražany tak pobili, že od hradu odtáhli. Lévův rod, nose na štítě svém orlici, seděl na tomto hradě, až pak za něj odměnou dosáhl jiných statků.

Václav Hájek z Libočan uvádí, že hrad byl postaven roku 754 bratry Kalbojem a Veslavem z Košťálova, avšak tento údaj je dosti nespolehlivý.
Profesor Sedláček se domníval, že vznik hradu Hazmburku (Klapého) lze položit do doby okolo roku 1250. Při této dataci se opíral o dobu vzniku hradu Oseka, jemuž se klapský hrad podobá rozsazením věží. Vyjádřil tedy teorii, že bud' hrady stavěl jeden stavitel nebo si jeden bral za vzor toho druhého. Hrad podle něj nepochybně vybudovali Lichtemburkové, kteří již od konce 12. století drželi v okolí řadu míst. Naproti tomu historik Durdík uvádí jako dobu vzniku konec 13. století a jako zakladatele zmiňuje samotného panovníka Václava II.

Podle archeologických vykopávek se v tomto kraji první lidé usídlili již 4600 – 4100 př. n. l. Jednalo se o lid kultury s vypíchanou keramikou. Archeologicky je doloženo zdejší osídlení - hradiště na vrchu Klapý - také ve starší době železné.

 

 

Čedičový vrch 418 metrů vysoký je sopečného původu. Kdy zde byl hrad založen není historicky doloženo, původně se jmenoval Klapý a jeho předchůdkyní byla kamenná tvrz, jež měla obranou funkcí. Tato tvrz byla do podoby gotického hradu zřejmě přestavěna rodem Lichtemburků kolem roku 1300, kdy byl majitelem panství Václav z Lichtemburka, který jej vlastnil až do své smrti. Historicky doložené údaje o existenci hradu pocházejí až z první poloviny 14. století, kdy nejprve Hynek z Lichtemburku v roce 1314 mění hrad Klapý za jiné zboží s českým králem Janem Lucemburským. Druhá datovaná zpráva pochází z roku 1335, kdy tento král prodal hrad Klapý panu Zbyňku Zajíci z Valdeka a na Žebráku. Ten své rodové panství Žebrák vyměnil roku 1336 za královské panství budyňské, které obklopovalo i hrad Klapý. Zde se rozhodl vybudovat nové velké rodové panství. Hrad přestavěl, rozšířil a nakonec přejmenoval na Hasenburg – čili česky Zaječí nebo Zajícův hrad. (Jejich rodový erb má v poli zajíce ve skoku.)

 

Bílá věž s cimbuřím a zdi paláce

Díky své nedobytnosti za vlády pánů Zajíců se hrad stal oporou krále i církve a uvažovalo se o přenesení a zdejším uschování církevních pokladů z Pražského hradu. Dobýt se ho nepodařilo ani Žižkovi, který se o to pokoušel dokonce třikrát a to v letech 1424, 1429 a 1431, kdy byl hrad záštitou katolické strany a jeho vlastníci stáli na straně císaře Zikmunda. Při dobývání byl hrad pouze poškozen.

Hazmburk byl několikrát přestavován, aby se zvětšilo jeho pohodlí. Nakonec zabral celý lysý povrch kopce. Jeho půdorys se táhl od západu k východu v délce 170 metrů, avšak do šíře měl pouhých 30 metrů. Zajícové věnovali velkou pozornost opevnění. Do hradu se vstupovalo branou dolního hradu, odkud vedla cesta k hornímu hradu, který chránil parkán, uzavřený zdí a dlouhou úzkou smyčkou hradby.
Dominantou dolního hradu (předhradí) je i dnes Černá věž. Je to oválná 25 metrů vysoká stavba z čediče. Vypadá, jako by byla složena ze dvou kusů, dole ze širšího a nahoře z užšího. Její průměr je 9 metrů a síla zdí úctyhodné 2 metry. V místě, kde začíná užší část býval dřevěný ochoz na kamenných krakovcích.

 

Černá věž s lanem lanovky, dole studna a kiosek, v dálce Klapý Kostel v obci Klapý

Hornímu hradu dominuje 26 metrů vysoká hranolovitá Bílá věž s cimbuřím. Je jen o jeden metr vyšší a jejím stavebním materiálem je pískovec. Pravděpodobně sloužila jako obytná část hradu. Nahoru se dostanete po dřevěném schodišti a výhled z ní na kopce a kopečky Českého středohoří i krajinu podél Ohře určitě stojí za vynaloženou námahu.
Jádrem hradu byl patrový palác. Dnes můžeme kolem věží vidět ještě zbytky dvou palácových budov a u kiosku zachovalou cisternu na vodu. Všechny budovy bývaly z obraných důvodů přístupné jen z patra po pavlačích a můstcích. V jižní části zbyla z hradby část menší bašty. Dnes se můžeme po celém prostranství volně pohybovat, posedět na lavičkách a dívat se do daleka. U vyčnívajících kamenů podél pěšin svítí svou krásně růžovou barvou dnes již dosti vzácná kvítka zvaná Slzičky panny Marie (Dianthus deltoides - hvozdík kropenatý).

 

Hazmburk z cesty od parkoviště a slzičky Panny Marie

Na jižním svahu kopce bylo pravděpodobně v době největšího rozkvětu hradu založeno městečko Podhradí s kostelíkem svatého Mikuláše, o kterém se dnes domníváme, že mohl být hradní kaplí. Žili a pracovali zde řemeslníci a obchodníci, kteří zásobovali hradní obyvatelstvo. Městečko bylo obehnané kamennou zdí a nejspíš zaniklo v době husitských válek. V letech 1550 a 1553 se o něm píše už jako o pustém. Z Podhradí se dochovaly zbytky valů a náznak mohutné čtyřhranné věže v severozápadní části.

 

Zbytky valů bývalé vesničky Podhradí a Bílá a Černá věž

V 15. století se Hazmburkové rozhodli své rodinné sídlo přesunout do Budyně nad Ohří, neboť stálé bydlení na hradě bylo nepohodlné. Posledním z rodu Zajíců kdo vlastnil hrad byl Kryštof Zajíc z Hazmburka, který jej v roce 1558 prodal hofmistru Království českého Janu st. z Lobkovic na Zbiroze a Točníku.
Od  té doby již hrad nebyl trvale užíván a ztrácel na významu. Přesto přecházel na další a další majitele - Šternberky, Ditrichsteiny a Hebersteiny, kterými nebyl ani obýván ani udržován a proto začal chátrat a pustnout.

Zájem o Hazmburk a další české ruiny vzrostl až v době romantismu a to díky mladému bouřliváku a milovníku tajemna Karlu Hynku Máchovi, který jej láskyplně nazýval Hanšpurek a v podstatě se stal "propagátorem" jeho i dalších hradů a zřícenin, které osobně navštívil. Stejně tak si ruinu hradu oblíbil Svatopluk Čech a Václav Beneš Třebízský; malíř Emil Filla mu věnoval nejeden svůj obraz.

 

 

Avšak až zájem veřejnosti o romantickou zříceninu podnítil některé její úpravy v roce 1888, další pak proběhly v letech 1824 a 1938. V roce 1924 byl však již hrad ve stavu, jak jej nacházíme dnes.

Za druhé světové války se prý v ruinách i okolí skrývali odbojáři do té doby, než si zde německá armáda zřídila protiletecké stanoviště s těžkými kulomety.

Roku 1954 byl Hazmburk převeden pod správu státu. Až teprve v roce 1994 začaly rozsáhlé sanační práce a došlo k elektrifikaci. Bílá věž byla upravena na rozhlednu a hrad byl roku 1996 otevřen pro veřejnost. V současné době je mezi obě věže nataženo lano, na kterém by měl jezdit (za poplatek) jakýsi výtah. Lano jsem viděla, ale výtah v provozu nikoli.

Hradní vrch je botanicko-geologickou rezervací (41 ha). Rostou zde chráněné teplomilné rostliny a na západní straně se můžeme obdivovat nádherným mohutným čedičovým sloupům jež zde tvoří skalní stěnu - varhany.

Možností odkud se vydat na hrad je několik. Pěší turisté mohou jít z Libochovic, kde cesta vede kolem hřbitova a božích muk, pak odbočuje ze silnice vpravo a polní cesta prochází meruňkovými sady kolem zbytků Podhradí a vine se dál na vrchol kopce ku hradu. Tato cesta je nejdelší.
Autem se na parkoviště pod hradem dostanete tak, že pojedeme do Libochovic, kde zahneme vpravo po silnici 237, po ní do vsi Klapý a dál silničkou pod kopec, kde je placené parkoviště.
Cesta nahoru je dobře značená (modrá značka), není náročná neboť obtáčí kolem dokola kopec, pozvolné stoupání je úměrné silám turisty a v létě je průchod pod stromy příjemný. Cyklistům však výstup na Hazmburk nedoporučuji.
U parkoviště se můžete občerstvit v kiosku, který nabízí příjemné posezení a jídla i pití, co hrdlo ráčí. Totéž trochu jinak váš čeká i nahoře za branou hradu pod Černou věží. U kiosku, kde je prodej vstupenek se můžete příjemně občerstvit pivem počínaje a limonádou konče.
Otevřeno je tu celoročně. Od ledna do března a od října do prosince o sobotách, nedělích a svátcích od 10 do 16 hodin, od dubna do září denně (kromě pondělí) od 10 do 18 hodin.

Příběh rodu Zajíců

Starý český šlechtický rod Zajíců pochází z rozrodu Buziců. Ke konci 13. století se objevuje Oldřich Zajíc z Valdeka (+1271). Jeho syn Zdislav z Libouně pokračoval v této linii a další syn Oldřich vlastnil Žebrák. Tento Oldřich je předkem Zajíců z Hazmburka, kteří byli na vrcholu své moci za vlády Lucemburků.
Hrad Klapý koupil až Zbyněk Zajíc roku 1335, to on přejmenoval hrad podle svého erbovního znamení na Hasenburg. Za Karla IV. zastával úřad nejvyššího číšníka a od roku 1350 nejvyššího truksase - tj. stolníka. Jeho vnukl Zbyněk byl pražským arcibiskupem v letech 1403 až 1411 v bouřlivé době předhusitské. Podporoval snahy o reformu církve, ale postavil se proti Husovi a uvalil na něj klatbu. Jeho bratři Oldřich a Mikuláš byli také odpůrci husitů. Po husitských válkách získali Zajícové hrady Kost, Andělskou horu a Osek. V 16. století Zajícové ztratili vliv a přišli i o větší část majetku. Roku 1558 Kryštof prodal Klapý. V polovině 17. století rod Zajíců z Hazmburku vymřel.

Příběh alchymistický

O Hazmburku se vypráví tajemné „alchymistické“ legendy, jejichž základ je asi v tom, že Jan Zajíc - president apelačního soudu v Praze - o sobě prohlašoval, že vydal na alchymii více peněz než císař Rudolf II. Možná je to pravda, protože po jeho smrti se zjistilo, že nevlastní vůbec žádný majetek a jeho potomci jsou zcela bez prostředků. Prý ho o jmění měli připravit alchymisté Eliakam z Libochovic, Aron z Litoměřic a Eliud z Třebenic.
Avšak Hazmburk prodal již roku 1558 jeho předek Kryštof Zajíc a to panu Janu st. z Lobkovic na Zbiroze a Točníku. V té době měl být hrad již pustý. Alchymistické pokusy se tak spíše odehrávaly na jeho jiných sídlech – v Budyni, Brozanech či v pražském paláci.

Příběh velké lásky

I hrad Hazmburk má své strašidlo – Bílou paní. Je to přízrak dívky v bílém šatě s velkou krvavou skvrnou na prsou, který se jako motýl snáší z cimbuří Bílé věže a pak bloudí až do půlnoci, kdy zmizí pro změnu ve věži Černé. Je to prý neklidný duch krásné Lucie, dcery Mikuláše Zajíce z Hazmburka. Ten se ji kdysi rozhodl provdat za saského kurfiřta. Uspořádal proto rytířský turnaj, jehož vítěz měl dostal dívčinu ruku. Měla to být jen formalita – kurfiřt byl známý svým uměním a široko daleko se mu nikdo nemohl rovnat. Stalo se však nečekané – v turnaji zvítězil chudý zeman Věslav z Košťálova a srdce děvčete k němu hned zahořelo upřímnou láskou...
Pan Mikuláš si netroufal vzít veřejně dané slovo zpět. Rozhodl se však, že dá nevítanému ženichovi takový úkol, který nikdy nebude schopen splnit. Pak jistě i saský kurfiřt, který ihned po turnaji ujel i s početnou družinou, zapomene na uraženou ješitnost a ještě rád si Lucii vezme za ženu. A vyřkl svůj ortel – chce-li se stát Věslav jeho zetěm, musí přivést na hrad živého draka! Mladík se rozloučil s děvčetem a odjel do světa hledat draka. Ubíhaly týdny, měsíce a roky a nikdo o jeho osudu nevěděl. Lucie se trápila, ztrácela se před očima – až jí ze žalu puklo srdce. Pohřbili ji ve skleněné rakvi v Bílé věži. Brzy na to se mladý zeman vrátil a na řetěze přivedl živou saň. Dovedli ho k rakvi, kde zůstal se svým zoufalstvím celou noc. A ráno i jeho našli mrtvého. Brzy potom zcepeněla i saň, truchlící po svém pánovi. Nechali ji tam, kde vydechla naposled – v hradním sklepení -  a tělo zavalili kamenem. I její přízrak se tu občas zjevuje – létá zapřažena do kočáru kolem hradního vrchu.

Příběhy o pokladech

Zajímavá je historka o vinných sklepech. Říká se v ní, že podzemí hradu je plné sudů výborného vína, které hlídají tři mužíčci.
Libochovický měšťan Michal jednou při cestě do Třebenic udělal malou zacházku do ruin hradu, aby se jen tak porozhlédl po okolí, a přitom našel vchod do podzemí, kde byly uskladněny velmi staré sudy. U jednoho z nich byla číše a tak neodolal a trochu si nalil. Víno bylo velmi lahodné, takže si příště na cestu vzal několik džbánů, aby si víno z opuštěného hradu odnesl k domácí potřebě. Když však chtěl z hradu odejít, zastoupili mu cestu tři bělovlasí mužíci a varovali ho, že víno může pít jen on a jeho rodina, nikdo cizí! Michal je uposlechl a dlouho si do hradu chodil víno čepovat a nikomu cizímu nápoj nenabízel. O posvícení však na mužíky a jejich varování zapomněl a hostil vínem každého kdo přišel. Když si pak přišel pro víno znovu, starci se opět objevili a tvářili se velmi káravě. Na to Michal upadl do podivného spánku... Po probuzení se ocitl na hřbitově a mohl pozorovat, kterak jeho žena a děti jdou v průvodu za rakví. V té rakvi bylo jeho tělo…
Posedlý děsem chtěl uprchnouti z hradu, nemohl se však nijak hnouti z místa. Prožívaje v duši nová a nová muka, zůstal tu přimrazen až do svítání. Vrátiv se domů, musil ulehnouti, neboť jím počala lomcovati krutá zimnice. Jen stěží vypověděl, co zažil na hradě, jaké tam měl hrůzné vidění a upadl opět v bezvědomí. I slyšeli o tom konšelé, poslali na hrad obecního posla, aby zjistil, co je na těch řečech pravdy. Posel přinesl z hradu Michalovy džbány i kopu grošů, které tam Michal vytrousil ze svého opasku. I neměli konšelé již déle pochybnosti o tom, že to bylo vskutku víno ze sklepů na Hazmburku. Pravdivost svého líčení potvrdil Michal sám - za týden ho nesli sousedé v rakvi ke hřbitovu. Džbány, s nimiž chodil na Hazmburk pro víno, zůstaly na libochovické radnici, kde ještě v polovici 18. století bylo možno si je prohlédnouti.

Také se vypráví, že pod hradem byl francouzským vojskem po Napoleonově porážce v Rusku zakopán poklad, když se francouzské oddíly vracely zdejší krajinou do vlasti. O jeho úkrytu kolují dvě různé verze: podle jedné tam, kam k večeru padá stín Černé věže, stávala hruška. V místech, kam dopadal stín stromu v šest hodin odpoledne, byl poklad zakopán. Druhá verze ujišťuje, že je ukryt v místě, odkud je současně vidět hrad a střecha hájecké myslivny.

A do třetice tradičních historek patří i ta o spícím vojsku – podobně jako v hoře Blaník - a čekajícímu až bude Čechům nejhůře, aby odtud vyrazilo na pomoc.

Příběh obce Klapý

Název obce pochází nejspíše z keltského slova klép (pramen). První písemná zmínka o obci je z roku 1197 ve Villam Cleppi monii Teplensis, kdy Hroznata z rodu Hrabišiců odkázal část vsi klášteru v Teplé a roku 1237 pak i král Václav I. daroval tomuto klášteru další část Klapého. Zbytek vsi v témže roce odkoupil klášter od šlechtice Smila Ronovce. V žádné z těchto zpráv o prodeji obce se nenachází zmínka o existenci hradu.
Pod Hazmburkem ležící vesnice v minulosti doplatila na geologické složení hradního vrchu. Koncem 19. století ji postihlo několik katastrofálních sesuvů půdy, když se po kluzkých nepropustných jílech daly do pohybu z kopce směrem dolů na ves Klapý těžké čedičové balvany a sutě. Čedičový masiv se třikrát sesul a pobořil domy. Dne 3. srpna 1882 se tak stalo beze škod na domech; 12. března 1898 a několik týdnů poté se masa horniny posunula o 54 metrů a bylo pobořeno 32 domů včetně školy; nejhůře bylo dne 11. dubna 1900, kdy bylo zcela zničeno 52 domů.
Aby se podobné neštěstí nemohlo opakovat, byla část obec Klapý vystavěna na jiném místě.

Popis Hazmburku a osobní dojmy nemohou nahradit jedinečné rozhledy do širé krajiny z věže tohoto hradního velikána a jeho jedinečnou atmosféru, třeba v místě čedičových sloupů. Přijdete-li na hrad v pozdním odpoledni, kdy se zde prochází nebo posedá už jen pár návštěvníků, jistě vás toto místo osloví tak, že si sami pro sebe řeknete: krajino líbezná...
Více se o obci dozvíte na webových stránkách Klapý pod Hazmburkem.


Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?

VEZA