wz

Krajina líbezná - Lovoš

Vydejme se po stopách pradávných dob, kdy země pukala pod rvoucí silou magmatu a již dříve vzniklé kopce chrlily popel a lávu. Podívejte se na krajinu líbeznou  z ptačí perspektivy, nebudete zklamáni...

Lovoš - nepřehlédnutelný šlechtic Českého středohoří, vévodí krajině líbezné nedaleko Lovosic. Je sice nižší než Milešovka, ale o to více skýtá příjemnější přístup na svůj vrchol, odkud je podle mého mínění, i daleko krásnější pohled do široširé krajiny, a to ze všech přístupných míst.
Vrch Lovoš je z daleka dobře rozpoznatelný podle svého typického tvaru se dvěma vrcholy - Velkým (570 m n.m.) a Malým Lovošem (485 m n.m) zvaným též Kybička. Je zajímavé,  že se oba vrcholy od sebe liší geologickým složením. Zatímco Velký Lovoš je tvořen čedičem, Malý Lovoš vznikl ze znělce. Téměř celý vrch byl vyhlášen Národní přírodní rezervací s pozoruhodnou vegetací skalních stepí, polostepí a suťového lesa. mezi chráněné zástupce květeny patří kosatec bezlistý, koniklec luční český, třemdala bílá, bělozářivka liliovitá, kavyl Ivanův a další. Z keřů je to hojně zde rostoucí dřín obecný. Východní svah Kybičky zaujme své návštěvníky Panenskými kameny, což je název tří znělcových sloupů - trachytových věží, k nimž se váže pověst o zkamenělých dívkách, která byly potrestány za zanedbání mše.

 

Pohled na Lovoš z teplické silnice

 Výhled z Lovoše na Hazmburk

 

Vrch Lovoš však není jedinečný pouze svou geologií a porostem, ale také tím nejúchvatnějším kruhovým výhledem na panorama Českého středohoří. Rozhlédnout se do kraje můžeme i z terasy na střeše turistické chaty, která na Lovoši stojí od roku 1924 a původně se jmenovala Schwarzenberghütte - Schwarzenbergova chata; to na počest hraběte Johanna Schwarzenberga, který poskytl nemalé finanční prostředky na její obnovu.
Původní první chata s rozhlednou z roku 1892, kterou zde vystavěl Lovosický horský spolek (Lobositzer Mittelgebirgs Verein) za podpory majitele panství Adolfa Josefa Schwarzenberga shořela při požáru založeném vandaly v roce 1918. V roce 1924 byla během čtyř letních měsíců vystavěna Schwarzenberghütte, k ní byl o dva roky později přistavěn sklep a za další čtyři roky byla rozšířena o malou hromadnou ubytovnu.

 

 

Na dobových pohlednicích (kde Lovoš je psáno německy Lobosch) je vidět, jak naši předkové o Lovoš pečovali, jak na jeho vrcholek rádi chodili, jak si vážili všeho, co jejich ruce vybudovali a co příroda nabízela. Romantické výlety a výhledy však skončili v době, kdy se k moci v Německu dostal Hitler.
Za druhé světové války se na Lovoši v chatě usídlila německá armáda a původní rozhlednu využila jako pozorovatelnu bojových situací leteckých i pozemních, což bylo umožněno za každého počasí díky zasklení zastřešení i vyhlídkové plošiny.
Kamenný podstavec, který z rozhledny po válce zůstal, se nachází na nejvyšším bodu Lovoše dodnes, a jistě by si zasloužil získat zpět svou slávu a krásu. Snad se časem najde někdo, kdo se ujme obnovy bývalé rozhledny.

Po II. světové válce se tu vystřídalo několik nájemců, ale o něco později tu již chata stála zamčená a opuštěná. V době, kdy už byla zralá na demolici, ji v roce 1977 převzal do své péče turistický odbor tělovýchovné jednoty z Lovosic. Zajistil její rekonstrukci v původní podobě a zachránil tak lovosické "rodinné stříbro" před úplnou zkázou.
Na přelomu let 1996/97 byly u chaty udělány úpravy terénu a přistavěna základnová stanice veřejné telefonní sítě a vztyčena desetimetrová příhradová anténa.
U jižní kamenné stěny "pozůstatku" rozhledny stojí historická památka - kovaný pamětní kříž, který sem dala roku 1894 umístit Anna Starey, jako poděkování za záchranu svých tří dětí při bouři. Jeho novodobá historie je hodně smutná -  v roce 1990 byl obnoven a plně restaurován v roce 1994; ale již za tři roky vandaly rozvalen. Naštěstí se našli dobří lidé, kteří kříž ještě téhož roku uvedli do pořádku pro potěchu všech, kdo na Lovoš vystoupají.
V současné době nabízí chata turistům (a to jak pěším, tak cyklistům i všem pejskům) občerstvení a posezení uvnitř i venku na terase, kde se můžete za drobný peníz rozhlédnout po okolí "koukátkem". Odpočívat se zde dá ale skoro všude, vrch je zatravněný a místeček na posezení nebo poležení je u kříže pro všechny dost.

 

Pamětní kříž na vrcholu Lovoše

Pohled na Lovoše z vrchu Košťál

 

Ze střechy chaty, kde jsou umístěny různé antény a paraboly spatříme jako na dlani okolní vrchy - Milešovku, Kletečnou, Ostrý, Sutomský vrch, Boreč, Ovčín, Košťálov, Jezerku, Hazmburk, Radobýl, Deblík, Plešivec, ale i památný Říp, Polabskou nížinu, Lovosice, Píšťanské jezero s plachetnicemi a čilý provoz na nové teplické dálnici.

 

Výhled z Lovoše na Košťálov.... 

....a na Milešovku

 

Přes Lovoš prochází naučná stezka stejného jména, která seznamuje s mnohými přírodními zajímavostmi a zavede nás i do nedalekého líbezného Opárenského údolí.

Výstup na vrchol stojí bezpochyby za námahu, ale neděste se, cesta je to mírná a nenáročná, pouze je místy trochu strmější. Cyklisté však asi tak od půli cesty musí své kolo po kamenité cestě vést. Ikdyž - asi za více jak hodinový můj pobyt na vrcholu Lovoši sem dorazil tlačíc své kolo jeden jediný schvácený cyklista. Opravdu, tato cesta není cyklostezka!
Na Lovoš je možné se vydat hned z několika směrů. Klasická je zeleně značená cesta z centra Lovosic (asi 3,5 km). Značka vás spolehlivě vyvede přes trať ke stoupání přes zahrádkářskou kolonii a dále přes sad až k lesní cestě, která se klikatí ve stínu stromů až k vrcholu.
Odpočinout si lze na dnes velmi zchátralých lavičkách. Od jedné co se nachází v ohybu serpentiny, vychází odbočka k Panenským kamenům na Kybičce.
Další cesta vede po modré značce (Naučná stezka Malé Žernoseky - Opárno- Boreč) od železniční zastávky Opárno.
Kdo přijede autem do obce Opárno, nechá je zaparkované u penzionu Oráč - zde se může i dobře najíst - a od něj jít asi 300 metrů zpět po silnici vzhůru do mírné zatáčky, kde se odbočí vlevo na polní cestu mezi ohrady koňských výběhů (po modré značce). Cesta vede vzhůru okrajem louky a u posledního stavení - které hlídá chrabrý jezevčík - vchází do lesa. Už nikam neodbočujeme, jdeme stále nahoru až na vrchol Lovoše. A pak už se jen kocháme a kocháme...

 

Výhled z Lovoše na Říp...

... na vrch Radobýl a Píšťanské jezero

 

Pro milovníky historických dat

Není bez zajímavosti, že Lovoš s okolím se stal aktérem ve válečné vřavě 18. století. Rakouská císařovna Marie-Terezie si nedala líbit, že by měla přijít o Slezsko a naopak pruský král Friedrich II. se ve Slezsku snažil upevnit svou moc. Tak se stalo, že se 1. října roku 1756 na pláni mezi obcí Vchynicí a Lovosicemi střetla rakouská a pruská vojska. Bitva u Lovosic, jak se jí oficiálně říká, byla první větší bitvou Sedmileté války. Na bitevním poli pod Lovošem stanuli proti sobě pruské třicetitisícové vojsko pod osobním vedením krále Friedricha II. a třicet tři tisíc mužů rakouského vojska pod velením maršála Browna.
Rakušané drželi pozici v Sulejovicích a na Lovoši, na vrchu Homolka byla pruská baterie - nicméně to byl velmi krátký střet, ve kterém Prusové dobyli Lovoš a donutili rakouské vojsko k ústupu až do Budyně nad Ohří. Toto válečné dobrodružství  pod Lovošem stálo šest tisíc vojáků život.
Na jejich památku byla postavena při cestě do Lovosic kaplička.

 


Pro všechny turisty a přátele Českého středohoří mám dobrou novinu - turistická chata na vrcholu Lovoše má nyní již své vlastní webové stránky, kde najdete nejen zajímavosti o Lovoši a okolí, ale i odkaz na webovou kameru, jejíž pomocí si můžete prohlédnout krásné panoráma výhledu z hory. Ten výhled opravdu stojí za to a necháte-li se jím přilákat k osobní návštěvě, nebudete zklamáni. Nemusíte se bát, výstup není příliš náročný.


Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?

VEZA