 |
České Středohoří, krajina pro mnohé turisty ještě nepoznaná, zapomenutá a nedoceněná je nebývale klidná, malebná a líbezná. Nepříliš vysoké čedičové vrchy vzniklé sopečnou činností táhnoucí se od Loun přes Lovosice, Litoměřice, Ústí nad Labem až na sever k Děčínu a České Kamenici.
Český malíř Emil Filla, velký ctitel Českého Středohoří, napsal:
"Škoda, že jsem nebyl na světě, když ty všechny kopce chrlily lávu a dýmaly
čoud a země se třásla, hromy bily a dunělo to a praskalo - jen památka nám
zůstala a celá krajina tou připomínkou žije. Nikde není na světě tolik krásy
jako tady a lidé to neznají..."
Půvabné zbytky gotického hradu Kamýk se vypínají k nebesům z vrcholku čedičové skály nad stejnojmennou obcí (dříve se jmenovala německy Kamaik), ležící asi 2 km od Velkých Žernosek (což je asi 3 km z Litoměřic). Cesta na Kamýk není náročná a od zříceniny se otvírá krásný pohled na okolní vrchy i úrodnou Zahradu Čech.
|
Pohled na obec a zříceninu Kamýk z příjezdové silnice od Žernosek
Menší tvrz byla vystavěna na počátku 14. století na rozkaz krále Jana
Lucemburského. Ten ji roku 1319 udělil v manství Jindřichu Kamyckému, který byl také
pravděpodobně jejím stavitelem. Stavba byla ve tvaru věže (donjonu) pětibokého půdorysu a
věrně kopírovala vrchol skalního ostrohu. Obvodové zdi byly široké okolo 220
centimetrů, stavebním materiálem byla světlá opuka a tmavý čedič.
Toto místo bylo jistě vybráno záměrně. Osazenstvo Kamýku mělo za úkol střežit
a ochraňovat cesty procházející pod hradem do Litoměřic přes Miřejovice, sedlem mezi Plešivcem a Bídnicí, směrem na Libochovany až k přívozu v Prackovicích.
A dál ještě přes České středohoří do údolí Bělé až k zemským hranicím. Vzhledem
k výšce skalního ostrohu a široké viditelnosti do dálky (Litoměřice, Lovosice,
Klapý - Hazmburk, Košťálov, Lovoš, Milešovka, Kletečná, Žernoseky, Libochovany)
se můžeme domnívat, že hrad měl i velmi význačnou funkci signalizační.
V dobách, kdy krajem táhla Žižkova vojska držel tvrz Kamýk husitský hejtman Hynek z Kolštejna. Roku 1547 byla
tvrz tehdejším majitelem Vilémem Kamýckým
ze Lstiboře, opravena a rozšířena, navíc byly postaveny hradby s novou bránou.
Tvrz se stala hradem. I
přes tuto přestavbu neměl hrad poté dlouhého trvání, neboť již kolem roku 1600
se uvádí v zápisech jako pustý. Majitelé, páni ze Lstiboře, přenesli své sídlo
na nově postavenou tvrz pod hradem.
Úplnou zkázu hradu urychlilo dobytí saskými vojsky za třicetileté války roku 1633 a
později v roce 1646 Švédy. Roku 1644 zprávy hovoří o ruinách, v nichž žije
zchudlý rolník.
 |
Torzo hradní věže se současným vchodem do skalního hradu
Další zkázou Kamýku - tak jako skoro u všech opuštěných a zpustlých hradů - byli obyvatelé obce, pro něž se stal hrad levným zdrojem stavebního materiálu.
 |
Výhled z Kamýku na Radobýl
Dnes se z Kamýku dochovaly zbytky hradeb a ruina věže, z jejíhož vrcholu se mohou ti nejodvážnější a v horolezectví zkušení turisté rozhlédnout po kraji. Romantické chvíle nabízí nevelká plošinka před vstupem do věže, odkud je výhled do podhradí i širého kraje obloukovými otvory ve zbytcích zdí. Zde je možno posedět a kochat se krajinou líbeznou...
 |
Výhled z Kamýku na Lovosice a zříceninu hradu Házmburk
Cesta na Kamýk není náročná, spíše pohodová. Doporučuji začít v Hospůdce pod hradem, kde ve IV. cenové skupině naleznete krásný chládek, napěněné ledové pivko i malinovku, výbornou tlačenku, držkovku a další chuťové bradavky dráždící papáníčka. Pokud si zde zakoupíte pohlednice, paní hostinská vám je ráda orazítkuje neobvyklým znakem. Na cestu, což je něco přes půl kilometru, si můžete vybrat z velkého množství mražených nanuků. Posilněni a občerstveni se k cíli se vydáte po silničce vedoucí vpravo od hospůdky, nahoru vás vyvedou značky a prošlapané zkratkové cestičky. Bicykl však "zaparkujte" u hospůdky, nahoru k ruině se s ním nedostanete!
 |
Zřícenina Kamýku v roce 1836
Naproti hospůdce je budova Obecního úřadu, u jehož vchodu je umístěna deska s
nápisem Pamětní místnost Bedřicha Smetany. Zajímalo mne, co tu náš slavný
skladatel pohledával. Měla jsem štěstí, že zrovna přišla velmi milá paní, která
měla od úřadu klíče a nabídla mi prohlídku oné místnosti.. Tam jsem se
dozvěděla, že - cituji přesně:
"První žena B. Smetany Kateřina Kolářová zemřela r. 1859 ve věku 32 let. Jeho
smutek je bolestný a tíživý. Soustřeďuje se na to, aby pro svou šestiletou
dcerušku nalezl novou matku.
V létě r. 1859 odjel na Lamberk, kde se seznámil s Barborou Ferdinandiovou,
dcerou ředitele panství v Semelkovicích - Lamberku u Mělníka. 10.7.1860 byla
svatba.
Po svatbě si manželé vyjeli na návštěvu Kamýku, kde měl manžel sestry Betty Dr.
Otta Polák pronajatý panský dvůr.
B. Smetana byl nadšen krajinou kolem Kamýku, kterou zachytil i na svých
kresbách."
Tak vida, Smetana zde byl na svatební cestě a místo not kreslil krajinky!
V nevelké místnosti je kromě vitrín s upomínkami na skladatele staré piano,
vesnická kolíbka a tkaný obraz "Pocta Bedřichu Smetanovy", jehož motiv
hudby a hor spojuje slavného skladatele s Českým středohořím.
V okolí Obecního úřadu a hospůdky můžete také zaparkovat auto. Ti, co putují
pěšky, se z obce Kamýku mohou vydat na nedalekou
Kalvárii a rozhlédnout se po
Portě Bohemice
a dojít třeba až do
Velkých Žernosek.
Panu a paní na Kamýku se narodilo dlouho toužebně očekávané děťátko. Byla to
dceruška krásná jak obrázek. Zanedlouho na to ale paní zemřela a pán se ze
zoufalství uzavřel s dcerkou v hradě. Žil a dýchal jedině pro svou dcerušku,
jedině v ní měl svou útěchu. Tak uplynulo dvacet let a z děvčátka se stala
krásná slečna růžových líček, černých očí i vlasů. Lidé z podhradí ji nazvali
Kamýckou růží. Hradní pán byl na ni velice pyšný a tím víc bděl nad jejím
štěstím.
V kraji bylo nemálo rytířů, kteří by se s ní rádi oženili. Ale dívka si
vysnila ideálního ženicha a všechny odmítala, neboť nikdo se jejímu snu
nepodobal. A tak odmítla i rytíře (templáře) ze Žernoseckého hradu. Tento zlý a
pomstychtivý pán se cítil velmi uražen a umínil si, že se jí zmocní násilím.
Jeho zbrojnoši se v utajení skryli v podhradí Kamýka.
A dočkali se. Dívka vyšla z hradu do sadu třešní. Sotva byla z dohledu hradních
stráží, za pláče a nářku ji zbrojnoši unesli do Žernoseckého hradu. To ale nikdo
nevěděl a tak byla dívka hledána po celém širém okolí. I její otec zdrcen tou
ztrátou a žalem se vydal hledat. Projížděl okolní hrady a tvrze a prosil jejich
pány, aby mu vydali jedinou dceru. Avšak nikdo o ní nevěděl, nikdo ho nemohl
utěšit.
V zoufalství dostal nešťastný otec nápad přestrojit se za potulného pěvce a
putovat od hradu k hradu. Byl přesvědčen, že jedině tak by mohl najít svou
ztracenou dceru. Prošel velký kus země, pobyl na mnoho hradech a tvrzích, ale
ikdyž vyzvídal a ptal se, stále se nic o zmizelé dcerce nedozvěděl. Utrmácen a v
beznaději se po čase vrátil do svého kraje. Zašel do kaple v Žernosekách, aby
tam prosil Boha o pomoc. Když klečel v šeru a tichu na kamenné desce před
oltářem, zaslechl dole pod sebou z krypty slaboučký dívčí nářek. Lehl si na zem
a poslouchal. Náhle si uvědomil, že je to hlas jeho dlouho hledané nešťastné
dcery!
Rychle se vrátil na svůj hrad a ozbrojil všechen svůj lid. V noci pak vtrhli do
Žernosek, dobyli templářský hrad a v kapli otevřeli poklop krypty. Tam však již našli zuboženou
Kamýckou růži bez života. Byla zavražděna.
Kamýcký pán se svými lidmi v návalu hněvu a pomsty vyplenili hrad a rozbořili
jej do základů. Za rudé záře požáru a za rachotu bortících se hradních zdí
pohřbili nešťastnou dívku, jež na tomto světě nenašla své štěstí a jíž její
krása přinesla jen velké utrpení.
Zpět na Tajemná místa plná síly
VEZA