wz

Krajina líbezná ... Kamýk

České Středohoří, krajina pro mnohé turisty ještě nepoznaná, zapomenutá a nedoceněná je nebývale klidná, malebná a líbezná. Nepříliš vysoké čedičové vrchy vzniklé sopečnou činností táhnoucí se od Loun přes Lovosice, Litoměřice, Ústí nad Labem až na sever k Děčínu a České Kamenici.

Český malíř Emil Filla, velký ctitel Českého Středohoří, napsal:
"Škoda, že jsem nebyl na světě, když ty všechny kopce chrlily lávu a dýmaly čoud a země se třásla, hromy bily a dunělo to a praskalo - jen památka nám zůstala a celá krajina tou připomínkou žije. Nikde není na světě tolik krásy jako tady a lidé to neznají..."

Půvabné zbytky gotického hradu Kamýk se vypínají k nebesům z vrcholku čedičové skály nad stejnojmennou obcí (dříve se jmenovala německy Kamaik), ležící asi 2 km od Velkých Žernosek (což je asi 3 km z Litoměřic). Cesta na Kamýk není náročná a od zříceniny se otvírá krásný pohled na okolní vrchy i úrodnou Zahradu Čech.

 

 

Pohled na obec a zříceninu Kamýk z příjezdové silnice od Žernosek

 

Menší tvrz byla vystavěna na počátku 14. století na rozkaz krále Jana Lucemburského. Ten ji roku 1319 udělil v manství Jindřichu Kamyckému, který byl také pravděpodobně jejím stavitelem. Stavba byla ve tvaru věže (donjonu) pětibokého půdorysu a věrně kopírovala vrchol skalního ostrohu. Obvodové zdi byly široké okolo 220 centimetrů, stavebním materiálem byla světlá opuka a tmavý čedič.
Toto místo bylo jistě vybráno záměrně. Osazenstvo Kamýku mělo za úkol střežit a ochraňovat cesty procházející pod hradem do Litoměřic přes Miřejovice, sedlem mezi Plešivcem a Bídnicí, směrem na Libochovany až k přívozu v Prackovicích. A dál ještě přes České středohoří do údolí Bělé až k zemským hranicím. Vzhledem k výšce skalního ostrohu a široké viditelnosti do dálky (Litoměřice, Lovosice, Klapý - Hazmburk, Košťálov, Lovoš, Milešovka, Kletečná, Žernoseky, Libochovany) se můžeme domnívat, že hrad měl i velmi význačnou funkci signalizační.
V dobách, kdy krajem táhla Žižkova vojska držel tvrz Kamýk husitský hejtman Hynek z Kolštejna. Roku 1547 byla tvrz tehdejším majitelem Vilémem Kamýckým ze Lstiboře, opravena a rozšířena, navíc byly postaveny hradby s novou bránou. Tvrz se stala hradem. I přes tuto přestavbu neměl hrad poté dlouhého trvání, neboť již kolem roku 1600 se uvádí v zápisech jako pustý. Majitelé, páni ze Lstiboře, přenesli své sídlo na nově postavenou tvrz pod hradem.
Úplnou zkázu hradu urychlilo dobytí saskými vojsky za třicetileté války roku 1633 a později v roce 1646 Švédy. Roku 1644 zprávy hovoří o ruinách, v nichž žije zchudlý rolník.

 

 

Torzo hradní věže se současným vchodem do skalního hradu

 

Další zkázou Kamýku - tak jako skoro u všech opuštěných a zpustlých hradů - byli obyvatelé obce, pro něž se stal  hrad levným zdrojem stavebního materiálu.

 

 

Výhled z Kamýku  na Radobýl

 

Dnes se z Kamýku dochovaly zbytky hradeb a ruina věže, z jejíhož vrcholu se mohou ti nejodvážnější a v horolezectví zkušení turisté rozhlédnout po kraji. Romantické chvíle nabízí nevelká plošinka před vstupem do věže, odkud je výhled do podhradí i širého kraje obloukovými otvory ve zbytcích zdí. Zde je možno posedět a kochat se krajinou líbeznou...

 

 

Výhled z Kamýku na Lovosice a zříceninu hradu Házmburk

 

Cesta na Kamýk není náročná, spíše pohodová. Doporučuji začít v Hospůdce pod hradem, kde ve IV. cenové skupině naleznete krásný chládek, napěněné ledové pivko i malinovku, výbornou tlačenku, držkovku a další chuťové bradavky dráždící papáníčka. Pokud si zde zakoupíte pohlednice, paní hostinská vám je ráda orazítkuje neobvyklým znakem. Na cestu, což je něco přes půl kilometru, si můžete vybrat z velkého množství mražených nanuků. Posilněni a občerstveni se k cíli se vydáte po silničce vedoucí vpravo od hospůdky, nahoru vás vyvedou značky a prošlapané zkratkové cestičky. Bicykl však "zaparkujte" u hospůdky, nahoru k ruině se s ním nedostanete!

 

 

Zřícenina Kamýku v roce 1836

 

Naproti hospůdce je budova Obecního úřadu, u jehož vchodu je umístěna deska s nápisem Pamětní místnost Bedřicha Smetany. Zajímalo mne, co tu náš slavný skladatel pohledával. Měla jsem štěstí, že zrovna přišla velmi milá paní, která měla od úřadu klíče a nabídla mi prohlídku oné místnosti.. Tam jsem se dozvěděla, že - cituji přesně:
"První žena B. Smetany Kateřina Kolářová zemřela r. 1859 ve věku 32 let. Jeho smutek je bolestný a tíživý.  Soustřeďuje se na to, aby pro svou šestiletou dcerušku nalezl novou matku.
V létě r. 1859 odjel na Lamberk, kde se seznámil s Barborou Ferdinandiovou, dcerou ředitele panství v Semelkovicích - Lamberku u Mělníka. 10.7.1860 byla svatba.
Po svatbě si manželé vyjeli na návštěvu Kamýku, kde měl manžel sestry Betty Dr. Otta Polák pronajatý panský dvůr.
B. Smetana byl nadšen krajinou kolem Kamýku, kterou zachytil i na svých kresbách."

Tak vida, Smetana zde byl na svatební cestě a místo not kreslil krajinky!
V nevelké místnosti je kromě vitrín s upomínkami na skladatele staré piano, vesnická kolíbka a tkaný obraz "Pocta Bedřichu Smetanovy", jehož motiv hudby a hor spojuje slavného skladatele s Českým středohořím.
V okolí Obecního úřadu a hospůdky můžete také zaparkovat auto. Ti, co putují pěšky, se z obce Kamýku mohou vydat na nedalekou Kalvárii a rozhlédnout se po Portě Bohemice a dojít třeba až do Velkých Žernosek.

Pro milce pověstí a bájí

Panu a paní na Kamýku se narodilo dlouho toužebně očekávané děťátko. Byla to dceruška krásná jak obrázek. Zanedlouho na to ale paní zemřela a pán se ze zoufalství uzavřel s dcerkou v hradě. Žil a dýchal jedině pro svou dcerušku, jedině v ní měl svou útěchu. Tak uplynulo dvacet let a z děvčátka se stala krásná slečna růžových líček, černých očí i vlasů. Lidé z podhradí ji nazvali Kamýckou růží. Hradní pán byl na ni velice pyšný a tím víc bděl nad jejím štěstím.
V kraji bylo nemálo rytířů, kteří by se s ní rádi oženili. Ale dívka si vysnila ideálního ženicha a všechny odmítala, neboť nikdo se jejímu snu nepodobal. A tak odmítla i rytíře (templáře) ze Žernoseckého hradu. Tento zlý a pomstychtivý pán se cítil velmi uražen a umínil si, že se jí zmocní násilím. Jeho zbrojnoši se v utajení skryli v podhradí Kamýka.
A dočkali se. Dívka vyšla z hradu do sadu třešní. Sotva byla z dohledu hradních stráží, za pláče a nářku ji zbrojnoši unesli do Žernoseckého hradu. To ale nikdo nevěděl a tak byla dívka hledána po celém širém okolí. I její otec zdrcen tou ztrátou a žalem se vydal hledat. Projížděl okolní hrady a tvrze a prosil jejich pány, aby mu vydali jedinou dceru. Avšak nikdo o ní nevěděl, nikdo ho nemohl utěšit.
V zoufalství dostal nešťastný otec nápad přestrojit se za potulného pěvce a putovat od hradu k hradu. Byl přesvědčen, že jedině tak by mohl najít svou ztracenou dceru. Prošel velký kus země, pobyl na mnoho hradech a tvrzích, ale ikdyž vyzvídal a ptal se, stále se nic o zmizelé dcerce nedozvěděl. Utrmácen a v beznaději se po čase vrátil do svého kraje. Zašel do kaple v Žernosekách, aby tam prosil Boha o pomoc. Když klečel v šeru a tichu na kamenné desce před oltářem, zaslechl dole pod sebou z krypty slaboučký dívčí nářek. Lehl si na zem a poslouchal. Náhle si uvědomil, že je to hlas jeho dlouho hledané nešťastné dcery!
Rychle se vrátil na svůj hrad a ozbrojil všechen svůj lid. V noci pak vtrhli do Žernosek, dobyli templářský hrad a v kapli otevřeli poklop krypty. Tam však již našli zuboženou Kamýckou růži bez života. Byla zavražděna.
Kamýcký pán se svými lidmi v návalu hněvu a pomsty vyplenili hrad a rozbořili jej do základů. Za rudé záře požáru a za rachotu bortících se hradních zdí pohřbili nešťastnou dívku, jež na tomto světě nenašla své štěstí a jíž její krása přinesla jen velké utrpení.


Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?

VEZA