wz

Mlžné svítání u veliké řeky

Ráno šestého června 2012 jsem pár minut před šestou vyjel, jako každý všední den za Brandýs - a na kopečku před nájezdem na silnici R 10 jsem se ze zvyku podíval vlevo k východu. Bývá tam docela pěkný pohled na tak zvané svědecké vrchy rýsující se na východním obzoru ... ale právě v tyto jarní dny čekám, že nadejde jedno takové určité ráno ...Podíval jsem se tedy vlevo - a bylo mi jasné, že se tu dneska zdržím.

Konečně nastal den, který jsem vyhlížel celé jaro a obával se, že už letos ani nebude - ale teď k tomu došlo. Vzduch byl ráno velmi chladný a voda v řece vůči němu relativně teplá ... tedy ideální podmínky pro tvorbu mlhy. A skutečně - nad Labem se tetelilo Sluníčko nad pořádnou mlhovou peřinou. Takže cesta na Prahu upadla pro tento okamžik v zapomnění a já zamířil na opačnou stranu, do Toušeně, k soutoku Jizery s Labem.

 

 

Napřed jsem myslel, že jsem nepřijel ve vhodnou dobu - nebo že prostě tento den přece jen nebude pro účely fotografování ten pravý. U Labe bylo šedivé tiché šero, řeku člověk před sebou v mlze jen tušil a Slunce se jako malá tečka jen sporadicky prodíralo tím hutným příkrovem.

 

 

Ale za několik minut se poměr sil začal měnit. Sluníčko trochu vystoupilo výše nad obzor, nabralo sil, mlhu trochu promíchalo a voda v řece se zviditelnila jeho odrazem. Tu a tam nad hladinou proletěl pták a jinde zas vyskočila ve snaze chytit nějaký hmyz ryba, aby vzápětí s hlučným šplouchnutím spadla zpět do vody.

 

 

To jsem již měl rosou promočené boty a byla i docela zima - teploměr v autě mi ukazoval pouhé tři stupně - ale byla to krása. Klid, ticho, příjemný vzduch ... A do té chvíle jen tušený protější břeh pomalu začal zviditelňovat své obrysy.

 

 

A jak se viditelnost zlepšovala, viděl jsem, že stojím na správném místě - vlevo Jizera, vpravo Labe - a za mnou již jen Labe.

Mě ta atmosféra mlhy u řeky za východu Slunce naprosto fascinuje ... Tady na břehu člověk má pocit, že se celý svět pokryl mlhou - ale ta mlžná peřinka vlastně sahá jen pár metrů vysoko a pár desítek metrů do stran - když člověk sjíždí shora k řece, je to krásně vidět - svítí sluníčko a nad hlavou je modro ... a najednou se ponoříte do stříbřitého přítmí ...
 

 

Občas vykoukne z rákosí kachna s mláďaty, tu a tam vyskočí z vody ryba ... zavíří se u břehu hejno rybího potěru ... i to je krásné - není tomu tak dávno, co Labe bylo mrtvou a páchnoucí stokou. Nyní se opět změnilo v řekou plnou života.

Člověk by tam vydržel dlouho stát v tiché pokoře ...

 

 

Ještě se všetečným okem objektivu podívejme kousek proti proudu Jizery ... Zde je ještě temno a mlha tajuplně lemuje pobřežní keře.

 

 

Zato proti proudu Labe se krajina rozsvěcí nazlátlou sluneční září

Je tu ale stále takové .... no řekl bych slavnostní ticho , jako před zrodem něčeho nového - všude klid a tajemné přítmí ...  Rostliny rýsující se proti vodní hladině připomínají kulisy z černobílého filmu.

 

 

A pak se najednou přes příkrov mlhy proderou první sluneční paprsky ....

 

 

... stříbřitá mlžná atmosféra se v několika okažicích proteplí až do zlatožluté barvy ...

 

 

... na všech rostlinách i pavučinách zazáří statisíce perliček rosy, a na krátkou chvíli promění břehy v úžasnou přírodní klenotnici ...


Vlk Samotář

Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?