wz

V kraji Pernštejnských rybníků

Vždycky jsem si tak nějak spojoval oblast jižních Čech s množstvím rybníků. Dny kolem Silvestra 2009 jsem trávil v obci Neratov poblíž Lázní Bohdaneč (kousek od Pardubic), a teď z toho mám tak trochu zmatek. Protože těch rybníků je tam také spousta - a ne jen tak ledajakých. Ostatně, podívejte se na mapku. Býval tu dokonce i největší rybník v Čechách - jmenoval se Čeperka a jeho vody se rozlévaly na fantastické tisícovce hektarů. Pro srovnání - plocha přehradní nádrže Lipno je (jen) o něco víc než čtyřikrát větší ... a pak se řekne rybník ...

Čím začít ... nejlépe snad Opatovickým kanálem, který je páteří celé té soustavy rybníků a přivádí jim vodu odebíranou z Labe.

 

 

 

Opatovický kanál

Opatovický kanál pochází ze středověku a dnes patří mezi naše významné kulturní památky. Byl vybudován v letech 1498 až 1521. Odebírá vodu z Labe u Opatovic nad Labem a zpět se vlévá u obce Semín. Sloužil a dodnes slouží k napájení rozsáhlé rybniční sítě, čítající kdysi 230 rybníků (!!!), kterou založil majitel pardubického panství pan Vilém z Pernštejna. Stavitelem kanálu byl pernštejnský fišmistr Kunát Dobřenský z Dobřenic, který byl učitelem dnes známějšího rybníkáře Štěpánka Netolického.

Původní délka kanálu byla 34,42 km, dnes je kanál nepatrně kratší a měří  32,69 km při výškovém spádu 23 m.  Ovšem struhy z kanálu odbočující měří dalších 25 km. Na začátku, kde kanál přivádí vodu k Opatovické elektrárně, se šířka koryta pohybuje kolem 15 m, ale při ústí do Labe již vystačí s "pouhými" 2,5 metry. Dodnes zásobuje vodou zbylé rybníky. Kanál ovšem nesloužil jen k přívodu vody k rybníkům, ale lidé využívali i jeho ve vodě skrytou sílu - voda roztáčela kola dvaatřiceti mlýnů. Z toho všeho zbyl dnes jen jediný provozovaný mlýn v Lázních Bohdaneč; další bývalý mlýn v obci Břehy byl  přestavěn na vodní elektrárnu. Na trase kanálu jsou pak ještě další čtyři hydroelektrárny. Kanál je dnes dokonce doporučován i jako odpočinková trasa pro vodáky znuděné přeplněnými řekami!

Na trase kanálu jsou velmi zajímavá mimoúrovňová křížení s místními vodními toky. Křížení s potokem u Neratova vidíte na druhém obrázku. Voda tekoucí v kanálu je krásně čistá ... na rozdíl třeba od onoho konkrétního křižujícího potůčku.

 

 

Bohdanečský rybník a rybník Matka

Největší z rybníků v této oblasti je Bohdanečský rybník přiléhající jedním cípem k Lázním Bohdaneč.  Jak vidíte z následujícího plánu, tvoří téměř jeden celek s menším rybníkem nazvaným Matka (to je ten nahoře uprostřed).

 

 

Bohdanečský rybník byl založený před rokem 1480 na místě původní osady Pěžice.a patří tak v soustavě pernštejnských rybníků mezi nejstarší . Leží v nadmořské výšce 218, má rozlohu 158 ha a dosahuje maximální hloubky 2 m. Rybník je součástí Národní přírodní rezervace Bohdanečský rybník a rybník Matka. Spolu s přilehlými Zábranskými rybníky náleží k Ptačí oblasti Bohdanečský rybník.

 

 

Když se tak podíváte na výše uvedenou mapku, získáte dojem, že kolem celého rybníka zřejmě vede naučná stezka. Ovšem ... skutečnost je trochu jiná. Ale nepředbíhejme událostem. První z následujících snímků je pořízen na hrázi při silnici na Pardubice (na plánku viz symbol informační tabule zcela vlevo). Druhý snímek zachycuje Polákův poloostrov (na mapce jsou vyznačena dvě zastavení naučné stezky) - bohužel dosti v mlze.

 

 

Pak jsem se vydal na cestu kolem rybníka. Vzal jsem to ve směru hodinových ručiček, takže na plánku jsme nyní při levém dolním okraji, na delším rovném úseku směřujícím zdola nahoru. Zpočátku jsem tápal - nebylo tu žádné značení naučné stezky, ale jakási pěšina tu přece jen vedla a zabloudit se nedalo.

 

 

V místě, kde se pěšina přiblížila k ostrovu se sympatickým názvem Helena (první z následujících snímků) byly dokonce i informační tabule. Pak se cesta ale stočila trochu doprava, kopírovala další stočení kolem Severozápadní zátoky - dostáváme se do levého horního rohu plánku. Zde stály další dvě informační tabule ... a dost. Žádné další značení, žádná cesta. Jen obrovské plochy rákosí vpravo, potok a vlevo pole (viz druhý následující snímek). Žádné značení. Takže - kudy dál.

 

 

No ... ono to není na tom plánku moc patrné - ale zda naučná stezka totiž (zatím?) končí. Ta červená čára označuje hranice rezervace a při povrchním pohledu naprosto překrývá slabší modrou linku naučné stezky. A už vůbec tohle není patrné na mapce poskytované v infocentrech. No nic, přece se nebudu vracet. I nezbylo mi než klopýtat pořádně podmáčeným (a jinde zase zamrzlým) polem a poctivě tak doslova odčvachtat tu část trasy, která je na plánku v horní části až do místa, kde je opět značeno zastavení naučné stezky s tučnou červenou šipkou. Tam už začíná solidní cesta spojená s cyklotrasou.

Následující obrázek ukazuje letecký pohled na Bohdanečský rybník; tmavší plocha nahoře je rybník Matka.

 

 

Kousek před místem, kde se lze opět napojit na naučnou stezku, vede průsekem v rákosí k vodě na metrových kůlech sestavená dřevěná přístupová cesta. Z jejího konce se naskytne krásný pohled na vodní plochu, teprve zde člověk si naplno uvědomí její velikost.

 

 

Národní přírodní rezervace Bohdanečský rybník (o rozloze 248,86 ha s ochranným pásmem 60,18 ha) představuje komplex vodních a mokřadních biotopů, vytvořených kolem jednoho z největších zachovalých rybníků bývalé pernštejnské rybniční soustavy. První územní ochrana byla vyhlášena v roce 1951 jako Státní přírodní rezervace, od roku 1992 je lokalita chráněna jako Národní přírodní rezervace. Oblast je rovněž zahrnuta jako SPA (Special protection area – Ptačí oblast) v soustavě Natura 2000. Předmětem ochrany na tomto území jsou rybníky Matka a Bohdanečský, které jsou propojeny rákosinami, vlhkými loukami a vrbovými porosty poskytujícími možnost hnízdění pro ptáky i jejich odpočinek na tahu.

Soustava dvou rybníků s okolními rákosinami a vlhkými loukami byla v minulosti jednou z nejbohatších botanických lokalit v regionu. Přirozeným stárnutím rybníků a hospodářskými zásahy byla během let vegetace i flóra poněkud ochuzena, přesto je to lokalita botanicky zajímavá. Vodní společenstva jsou z hlediska ochrany přírody v současné době nevýznamná, neboť se zde intenzivně hospodaří. Na ně však navazuje celá řada společenstev pobřežních rákosin, vysokých ostřic a rašelinných a slatinných luk.

Území patří mezi nejstarší rezervace a zároveň mezi nejvýznamnější ornitologické lokality, jehož význam překračuje hranice pardubického regionu. Hnízdí tu kriticky ohrožené druhy vodního a mokřadního ptactva, z nichž nejvýznamnější jsou bukač velký, bukáček malý, chřástal malý. Dále tu pravidelně hnízdí husa velká, jeřáb popelavý a na ostrově Helena se nachází hnízdní kolonie volavky popelavé. Vzácnými hnízdícími ptáky jsou druhy vázané na rákosiny., např. sýkořice vousatá, slavík modráček středoevropský, chřástal kropenatý, chřástal vodní, rákosník velký, cvrčilka slavíková a moudivláček lužní.

Lokalita je také významnou zastávkou ptáků na tahu: objevuje se tu pravidelně orlovec říční, orel mořský a řada dalších vodních a mokřadních druhů ptáků.

Dalo by se to tu tedy nazvat kraj rybníků, ráj ptáků - a také kraj cyklotras. Značených cest pro cyklisty je tu tolik, že by na ně nestačila celá dovolená. Nelákalo by vás rozjet se takovou krásnou alejí bříz? A ty žlutočerné brány jsou tam proto, aby na nezpevněnou část trasy pro cyklisty nevjížděli jezdci na koních ...

 

 

Za povšimnutí a zamyšlení stojí i četné vodoteče různě cestu lemující a křižující. Slouží k napouštění a vypouštění celé té soustavy rybníků kolem a když se tak nad tím člověk zamyslí, musí alespoň pomyslně smeknout klobouk nad našimi předky, co před půl tisíciletím dokázali.

 

 

Zábranské rybníky

Pomalu se dostávám k soustavě tří Zábranských rybníků. Postupně po levé straně cesty, nyní již asfaltové, defilují Nový, Horní a Dolní. Když se podíváte na mapku, jsou to proti jezeru Bohdanečského rybníka jen loužičky ... ale i tak mají každý svou krásu. Jsou vzájemně samozřejmě propojené a zřejmě bývají i plné ryb - což lze v tuto chvíli pod ledem a po výlovu spíše jen tušit.

 

 

A tím se první okruh uzavírá. Přejdeme Opatovický kanál a stojím u křižovatky, ze které z hlavní silnice na Pardubice odbočuje silnička na Neratov.

 

Rybník Nadýmáček

Přecházím tedy hlavní silnici a vydávám se směrem k Neratovu. Postupně míjím vlevo rybí sádky a vpravo ohradu se stádem muflonů. V domě, kde je dnes sídlo Rybničního hospodářství, býval v období heydrichiády v dubnu 1942 jeden z úkrytů radiostanice Libuše. A to již se objeví po pravé straně další velká vodní plocha - a je to rybník se zajímavým jménem Nadýmáček.

 

 

Jak takové zvláštní jméno vzniklo? Podle mlynářského způsobu pojmenovávání prý takto ... Pokud byl přítok vody do rybníka  menší než spotřeba pro mlýnská kola, tak se během mletí snižovala v rybníku hladina vody. Po zastavení kol hladina zase pomalu stoupala, takže takový rybník vypadal, jako když dýchá, nadýmá se - proto se mu říkalo „nadýmák“. Dnešní vodní nádrž je ale poměrně velká, takže lze tušit, že v tomto případě jde o jméno spíše převzaté z dob minulých.

Pokud byste se v těchto místech chtěli utábořit, je přímo proti rybníku tábořiště s koupalištěm a staví tu také autobus. U zastávky autobusu je rozcestník se zelenou značkou, která nás zanedlouho zavede k dalším krásným rybníkům.

 

Oblast rybníků Skřin a Rozhrna

Zelená značka stoupá chatovou osadou přes nízký zalesněný hřeben. Pak se vyrovná a asi po 600 metrech po polní cestě jsem u posledních rybníků dnešního putování - u dvojice rybníků nazvaných Skřin (nebo Skříň) a Rozhrna.

Dva rybníky oddělené hrází se staletými duby jsou pozůstatkem původní rozsáhlé rybniční soustavy z doby vlády Pernštejnů. Na ostrově rybníka Skříň stávala blatná tvrz Jílovka, která byla chráněna valem s palisádou a příkopem a s břehem spojena dřevěným mostem.

 

 

Nic bližšího z historie obou rybníků se mi zjistit nepodařilo. Tak snad jen to, že jsou jedny z mála, co se z původních pernštejnských rybníků zachovaly.

Za vlády Ferdinanda III. totiž došlo k úpadku rybníkářství. Docházelo k rušení rybníků a jejich vysušování. V roce 1560 existovalo 230 rybníků, v roce 1743 už jen 157. Další rybníky byly zrušeny roku 1783. Úpadek rybníků je očividný roku 1802 - kde se už hospodařilo na pouhých 69. Roku 1881 pak koupil zbytek rybníků baron Richard Drasche z Wartinberka, a to už jich zbývalo jen 21. Po provedení pozemkové reformy roku 1919 byl založeny dva rybníky nové - Tichý a Udržal... a v roce 1948 se hospodařilo na 32 rybnících. V současné době existují již jen tyto rybníky: Bohdanečský, Matka, Rozhrna, Skříň, Černý, Nadýmač, Sopřečský, Pohránovský, Horní a Dolní Jílovky, Tichý, Trhoňka.

Další mé kroky vedly kus po hrázi velikého rybníka Rozhrna.

 

 

Od dřevěných česel vede cesta do obce Neratov, kde je začátek Naučné stezky "Pernštejnskými rybníky". Prošel jsme sice jen její část, a ještě k tomu opačným směrem, ale myslím si, že to stálo za to.

 

 


JL

Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?