wz

Pohádkový kout Plzeňska

Na dnešní výlet jsem se obzvláště těšila. Jela jsem se podívat na jedno místo, které i když zařazené mezi přírodní památky, je málo známé. A o jaké místo se jedná, to se dozvíte na konci tohoto vyprávění. Teď Vám jen prozradím, že tentokrát mě vlak nevezl do Roudnice ani do Lovosic, ale do Plzně, odkud mě vzali moji milí přátelé autem. Cestou jsem pozorovala krajinu a oblačnost, která byla dramatická co do tvarů i barev. Šedé beránky (stratokumulus) nevěstící nic dobrého. Chvílemi se zatahovalo, takže se zdálo, že výlet skončí s pláštěnkami, ale mraky se potrhaly, a změnily se do řad malých a velkých kumulů, které už nevyhrožovaly.

Přestože je teprve konec června, kvetou již vrbovky, třezalka, hadinec a dokonce se zdá, že na některých polích by mohly začít žně.

 

Hadinec obecný

Chrpa čekánek

 

Vyjíždíme z Plzně na sever po silnici vedoucí lesem. Čím více se blížíme k našemu cíli, tím víc roste moje zvědavost a těšení - připadám si jako dítě, které se těší vánoční stromeček.

Projíždíme vesnici s krásným barokním kostelem, který nás zaujme svojí velikou bání, povšimneme si i nově omítnuté zvoničky. Za vesnicí se silnice stáčí vpravo a po chvilce nás překvapí po pravé straně scenérie, kterou tak dobře znám z toulek po Českého středohoří - jako by někdo přenesl část jižního svahu některého středohorského kopce právě sem... Louka se svícny modrých hadinců se tu zvedá táhle, ale dost prudce do kopce, v jeho vrcholové části vykukují tmavé skalky a za nimiž pokračuje les. Jsme na místě.

 

Pohled na Příšovskou homolku

 

Jakmile vystoupíme z auta, dýchne na nás vůně mateřídoušky a my se vydáváme do svahu po okraji louky lemovaném hustým křovím ptačího zobu. Louka na nás působí exoticky svoji neobyčejnou pestrostí, zejména nápadnými ostrůvky již zmíněných hadinců, ale i další květenou. Hvozdík kartouzek tu vytváří celé trsy. V trávě se plazí svlačec s velkými bílými květy, louku oživuje i narůžovělá až nafialovělá čičorka a chrpa luční s tmavě růžovými květy.

 

Hvozdík kartouzek

Svlačec rolní

 

V trávě se to hemží mravenci a lučními kobylkami. A kam se podíváme, všude poletují motýli, kteří vytvářejí svými křídly jedinečné vzdušné barevné obrazy. Bělásci, strakatí okáči bojínkoví (těch je nejvíc), hnědí okáči luční, rezaví perleťovci s černými skvrnami, modrásci a hnědásci (hnědásek kostkovaný).

 

Perleťovec větší

Okáč bojínkový

 

Zastavujeme se, rozhlížíme, jsme jako očarováni, připadáme si najednou jako v jiném světě.

 

Hnědásek kostkovaný

Vřetenuška mateřídoušková

 

Pomalu přicházíme ke skalkám z tmavého kamene, připomínajícího spáleniště a před námi je dřevěná tabule s nápisem "Přírodní památka", Tu zde zanechaly třetihory při svých velkých sopečných dramatech v podobě čedičových tufů.

 

Rozchodník ostrý

Detail sopečného tufu

 

Sluníčko praží, a mezi prohřátými kameny kvetou polštáře mateřídoušky , která intenzivně voní. Její vůně se mísí s vůní borovice, které tu rostou. Zaujmou nás další rostliny - žlutě kvetoucí rozchodník ostrý, chrpa čekánek s velkými tmavě růžovo-fialovými květy, na které si sedají motýli, zejména okáč bojínkový - co květ, to motýl a kupodivu nejsou ani moc plaší. Můžeme se je prohlédnout i zblízka. Kromě motýlů tu je i hodně drobných čmeláků. Na jednom květu dokáže sedět současně motýl i čmelák. Nad skalkou prolétne i žluťásek. A ještě tu poletují drobní motýlci , nápadní karmínovým zbarvením. . Konečně si jeden sedl na květ chrpy, takže mohu motýla určit. Je to vřetenuška, která mívá zpravidla křídla s černým a tyrkysovým podkladem, na němž jsou menší karmínové skvrnky . Barevnost vřetenušek je dost proměnlivá, a ty naše jsou zvláštní a nápadné velkými skvrnami, které téměř překrývají základní barvy. Jejich zbarvení je výstražné, ale není to jediný způsob jejich obrany - vřetenušky jsou také jedovaté, vylučují kyanid.

 

Příšov z Homolky

 

Procházíme si ten nádherný, pohádkový kout dávných žhavých doteků Země.

Pořád je co obdivovat, ale čas je neúprosný. Sluníčko postupuje k západu a některé květy svlačců se pomalu zavírají. Před námi je návrat. Díky velmi dobré viditelnosti se můžeme při zpáteční cestě na nádraží ještě potěšit pohledem na panoráma předhůří Šumavy...

A kdeže jsme to byli? Na Příšovské homolce, nazvané podle vesnice Příšov.

Pokud byste chtěli toto pohádkové místo Plzeňska navštívit, přeji vám krásný výlet s mnoha zajímavými zážitky.

Obrázky - archív autorky


Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?

Jana Vesuvanka