wz

Olymp - hora, jež je domovem bohů

Hora Olymp byla domovem dvanácti bohů, kteří v Řecku podle starověké mytologie vládli. Byli to vládce Zeus a jeho manželka Héra, jeho bratři Poseidon – bůh moří, Hádes – bůh podsvětí, jeho sestra Hestia – bohyně rodinného krbu a Diovy děti: Athéna – bohyně moudrosti, Ares – bůh války, Apollón – bůh slunce, Artemis – bohyně měsíce a lovu, Afrodita – bohyně lásky, Hermes – posel bohů a Hefaistos – bůh ohně a kovářů.

 

 

Bohové si na Olympu pochutnávali na ambrozii, pokrmu jenž je měl činit nesmrtelnými a nechali se bavit Apollónovým zpěvem a hrou na lyru, Gráciemi a Múzami.

Paláce na Olympu postavili obři Titáni, známí jako Kyklopové. Ty Zeus osvobodil z Tartaru a oni mu na oplátku věnovali své blesky. Vybavení a ozdoby na Olympu ukul ve svých pecích Hefaistos. Na horu se vcházelo branou z oblaků, kterou hlídaly méně významné bohyně pojmenované podle ročních období. Ze soukromých komnat Dia a Héry byl výhled na Athény, Théby, Spartu, Korint, Argos a Mykény. Na druhém konci paláce byly prostory pro služebnictvo a na prostranství mezi oběma částmi byly domy ostatních bohů.

 Homér tvrdil, že na Olympu nikdy nefouká vítr, neprší, ani nepadá sníh a že hora tone v nádherném světle. Ve své Odyssei píše: ...Olymp, sídlo bohů domnělé a věčné, jež bouře nikdy nebičují, déšť nepromáčí a sníh nezasype. Jen klid a mír a nebe bezoblaké zde září za nejčistšího dne. ...Tam se jeho božští obyvatelé veselí navěky.

Olymp jako konkrétní sídlo božstev byl původně považován za neurčité a neustále se přemisťující místo vysoko nad mraky - a teprve později začal být považován za horskou lokalitu. A ještě později začal být spojován s konkrétními horami.

Dnešní hora Olympos je masiv čtyř vrcholků mezi Thesálií a Makedonií u Egejského moře. Nejvyšší z nich a zároveň nejvyšší horou Řecka je se svými 2917 metry Mytikas. Tyčí se nad hlubokou propastí jménem Kazania (horský kotel). Ostatní vrcholy kolem propasti se jmenují Stefani, Skala a Skolio. Stefani se rovněž nazývá Thronos tou Dia – Diův trůn, a z některých úhlů pohledu skutečně vypadá jako zadní strana obří lenošky nebo trůnu.

 

 

Vrcholky pohoří jsou vidět jen velmi vzácně. I za krásného slunečného počasí se totiž halí do oblaků a par a zcela skrývají božské paláce i Diův trůn. Oblaka plují rychle a tak je možno na mžik zahlédnout rozeklané skály, některé i se sněhovou čepičkou. Svou mohutností odrazují každého vetřelce a Zeus se může klidně dívat na svou řeckou zem nikým nerušen.

Je to tak zařízeno dobře – vždyť kdo chce, může si tam vysoko, za těmi oblaky, vysnít svět řeckých bohů podle svého - fantazii se meze nekladou.

 


VEZA

Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?