wz

Premonstráti v Milevsku

Majestátně a malebně se z údolí k nebi vzpínají dvě štíhlé věže románské baziliky Navštívení Panny Marie kláštera premonstrátů v Milevsku. Ti sem, do středního Povltaví, přicházejí okolo roku 1187 z Želivského kláštera.

 

 

Vznik milevského opatství je spojován s velmožem Jiřím z Milevska , který pravděpodobně již roku 1134 začíná postupně připravovat založení kláštera. Tehdy s biskupem Jindřichem Břetislavem směnil některé své vsi v severních Čechách za jeho v okolí Milevska. Již v následujícím roce odkazuje Jura, číšník pana Jiřího, Bohu a svatému Jiljí svůj majetek, za nějž byla od Vítka staršího z Prčice zakoupena vesnice Staňkov. Postupně tedy pan Jiří skupuje okolní pozemky a spojuje v jeden veliký, což byl jeden ze základních předpokladů pro založení kláštera.

 

 

Jiří z Milevska

V hospodářském dvoře kláštera byl objeven kámen, jenž nese podobu vousatého muže s knížecí korunkou. Jeho totožnost neznáme, ale od 16. století je toto zobrazení užíváno na pečetích města a snad již od roku 1480 jej užíval milevský klášter.

Může to být fiktivní podoba Jiřího z Milevska, ale stejně dobře i zobrazení někoho zcela jiného,kdo udělil městu tento erb. Snad nám další bádání tuto záhadu odhalí.

Sám zakladatel kláštera Jiří z Milevska je postavou záhadnou. Patří nepochybně k nejvýznamnějším osobnostem nižší šlechty své doby. Vystupuje na řadě listin jako svědek a jeho majetek byl rozeset v malých državách po jižních, západních a severozápadních Čechách.

Víme také, že si organizoval malý dvůr, písemné prameny hovoří o jeho číšníku. O jeho rodině nevíme téměř nic, pouze k roku 1190 je připomínána jeho matka Zdislava.

Založením kláštera v letech 1134 až 1187 se však Jiří z Milevska zapsal trvale do kulturních dějin českých zemí.

 

 

Archeologické nálezy a dobové zprávy

Milevský premonstrátský klášter byl již od svého počátku mimořádně významným kulturním centrem. Dokládá to jak dochovaná kvalitní architektura, tak i nejnovější archeologické výzkumy.

Na prvním nádvoří kláštera můžete v barokní budově prelatury navštívit Milevské muzeum.

V přízemí se nachází archeologická expozice věnovaná počátkům kláštera a města. Je zde vystaveno například nejstarší vyobrazení zakladatele kláštera Jiřího z Milevska, vytesané do kamene koncem 15. století. Jsou zde ukázky dobové keramiky, gotický misál z konce 14. století, pec stavební huti, která budovala zdejší klášter, archeologické nálezy z milevské krčmy vypálené husity v dubnu 1420, papírový model areálu kláštera či ukázky jedlového potrubí, jímž se v minulosti vedla voda ze zdejšího Suchanova rybníka do kašny na milevském náměstí.

 

 

Důležité jsou zprávy o kostele sv. Jiljí. První z roku 1184 o průchodu vojska salzburského arcibiskupa Vojtěcha, která kostel poškodila a již výše uvedená zmínka o odkazu Jurova majetku. Ty dokládají, že románský tribunový kostel vznikl jako soukromá stavba dříve než vlastní klášter. Nevíme, kdo ho postavil, ale je logické předpokládat, že to byl právě pan Jiří.

Tehdejší církevní předpisy pro založení premonstrátského kláštera měly základní požadavek, že nový konvent musí mít k dispozici oratorium (modlitebnu), dormitorium (ložnici), refektorium (jídelnu), cellu hospitum (místnost pro hosty) a cellu portarii (vrátnici).

Požadavek oratoria byl splněn tím, že byl využíván kostel sv. Jiljí. Že tomu tak bylo potvrzuje zasvěcení celého kláštera svatému Jiljí, jak je doloženo v pozdějších listinách.

Když klášter roku 1191 vyhořel, došlo k úpravě kostelního chóru, který byl výrazně rozšířen.

Stavba rozsáhlého románského areálu trvala jistě delší čas, proto musel být původní starý kostel upraven pro narůstající počet bratří.

Dalšími základními objekty byly refektář a dormitář. Otázky kde hledat objekty z počáteční fáze kláštera a jaká byla jejich podoba zodpověděl archeologický výzkum.

 

 

V jihozápadní části rajské zahrady byl odkryt suterén domu o rozměrech 6,2 krát 6,8 metru se vstupním schodištěm od východu. Podlaha objektu byla ve hloubce 3,2 metru od povrchu dnešního terénu. Stavba se dochovala do výše okolo jednoho metru, její pečlivě řádkované zdivo do výše tehdejšího terénu bylo spojováno jílem; výše, kde již nebylo potřeba tak pečlivé izolace, žlutošedou maltou. Na schodech a spálené podlaze se dochovaly zbytky odpadků, kterými byl objekt zasypán v nejnižších partiích. Byly tam především rozbité nádoby, zbytky potravin včetně spáleného chleba, kostí z mnoha ryb a domácích zvířat (prase domácí a tur), skořápky vajec a další. Zajímavé jsou zbytky výzbroje a drobné předměty užívané každý den, jako jsou jehla a pazourek na rozdělávání ohně.

 

 

Stavební vybavení domu je zastoupeno válcovým dříkem sloupku a sedlem z románského okna a zbytky velkých keramických tašek (tegul) s háky a otvory.

Pro datování stavby je důležitá skutečnost, že západní zdivo románského ambitu prochází domem napříč. I jižní zdivo ambitu je odděleno od vylámané koruny dřívější zdi výraznou spárou.

Patrová stavba domu je tedy starší než románské klášterní objekty. Jde patrně o sídlo Jiřího z Milevska. Z tohoto pohledu je důležitá zpráva v análech kláštera ve Schläglu, jež hovoří o tom, že pan Jiří z Milevska žil s prvními obyvateli kláštera jako jeden z nich.

Asi v tomto domě, než ustoupil románské novostavbě kláštera, se setkávali k společnému stolování, modlitbám a spánku spolu s dalšími dvě význačné osobnosti: zakladatel kláštera Jiří z Milevska a kronikář Gerlachus (Jarloch) , jež sem přišel spolu s prvními želivskými syny svatého Norberta. Tento Gerlachus se ve věku dvaceti dvou let stává roku 1187 prvním milevským opatem.

Další výzkumy v prostoru severovýchodně a východně od baziliky přinesl pod románskými úrovněmi objev zbytků dřevěných budov, ale hlavně zbytků opevnění (palisádového žlabu). Dům Jiřího z Milevska stál tedy v lehce opevněném dvorci s dřevěnou zástavbou uvnitř. Tak byl splněn i požadavek existence vrátnice. Pokud by areál nebyl ohrazen, byla by vrátnice zbytečná. Nebyl už tedy problém splnit poslední požadavek ubytovat poutníky a hosty v některém z dřevěných objektů, či například v patře románského kamenného domu.

 

 

Opat Gerlachus

Gerlachus se narodil roku 1165 a jako devítiletý se ocitá v klášterní škole v Oberzellu u Würzburgu. Roku 1177 spolu s opatem Gottschalkem odchází do želivského premonstrátského kláštera. Odsud Jarloch po deseti letech putuje spolu s dalšími bratry do Milevska, kde se stává opatem a vede klášter asi čtyřicet let.

Jeho zájem o všeobecné dějiny a zvláště o ty české se projevil v kronice, kterou sepisuje nejspíše v letech 1215 až 1222 v milevském klášteře. Tomuto Jarlochovi vděčíme za cenné zprávy o osudech českého přemyslovského státu v letech 1167 až 1198. Kronika je v současné době uchovávána v knihovně premonstrátského kláštera na Strahově v Praze.

Ostatky kronikáře opata Jarlocha, který v Milevsku zemřel asi roku 1228, byly před zničením kláštera husity v roce 1420 přeneseny na hrad Zvíkov, kde (snad) jsou uloženy dosud.

 

 

Vývoj kláštera až do dnešní doby

Klášter vyvíjí značné kolonizační úsilí a získává další pozemkový majetek, na kterém zakládá nové osady. Původní starší ves okolo kostela sv. Jiljí je přesunuta do míst, kde vzápětí vzniká městečko Milevsko.

Ve 14. století klášter roste a bohatne. Vznikají tu další objekty, jiné jsou přestaveny. Nový vzhled dostal i farní kostel sv. Jiljí. Klášter, který již vlastní více jak 50 osad a městečko Milevsko, se stává jedním z nejbohatších českých církevních ústavů.

V roce 1420 je však poničen husity.

 

 

Ještě větší ranou bylo zastavení jeho majetku císařem Zikmundem okolním pánům, zejména Rožmberkům.

Od roku 1473 se stávají novými zástavními pány Švamberkové, kteří již nepokrytě usilují o koupi celého majetku. Podařilo se jim to až v roce 1575, avšak část majetek příslušnou k Milevsku prodali v roce 1581 Hodějovským z Hodějova. Těm byl majetek zkonfiskován po bitvě na Bílé hoře.

Poslední milevský opat Matyáš umírá roku 1596 jako soběslavský děkan.

Díky strahovskému opatu Questenberkovi získávají v roce 1622 klášter a část majetku zpět premonstráti. Rok na to opat Questenberk ustanovuje doksanského probošta Kryšpína Fuka titulárním milevským opatem. Samotný klášter však nebyl již v původním stavu obnoven, vzniklo pouze strahovské převorství.

V roce 1683 je milevský konvent obnoven, ale stále je podřízen strahovskému klášteru.

 

 

Roku 1785 Josef II. milevské převorství ruší a řeholníci zde zůstávají pouze v duchovní správě.

Po listopadu 1989 se obnovuje komunita premonstrátů, která pak prvním říjnem roku 2001 získává statut Řeholního domu. Takzvané děkanství se tak stalo novým konventem.

 

 

Stavby, které jsou v areálu kláštera k vidění

Část budov byla v barokním stylu přestavěna pro potřeby duchovní (děkanství, bazilika), jiná pro hospodářské potřeby velkostatku (sýpka, stodoly, aj).

V průběhu 19. a 20. století pak celý komplex chátral. V devadesátých letech 20. století se začal unikátní stavební areál kláštera obnovovat.

V milevském klášteře stojí za vidění jídelna, knihovna či reprezentační sál pro členy řádu.

 

 

Bazilika Navštívení Panny Marie

Původně románská trojlodní basilika z doby po roce 1187 s raně gotickou příčnou lodí a závěrem z druhé poloviny 13. století. Barokní vstupní portál se nachází na severní straně. Uvnitř kostela byly provedeny barokní úpravy interiéru a vybavení. Nynější vzhled baziliky pochází z 90.let 20. století, kdy zde byly prováděny opravy. Ke kostelu přiléhá románská kaple z konce 12. století, tvořící sákristii baziliky.

Na východní průčelí baziliky navazuje raně gotická stavba Opatské kaple z druhé poloviny 13. století. Uvnitř je tribuna s chorem.

Rajská zahrada

V 16. století vznikla po zboření ambitů uzavřená čtvercová plocha mezi konventními budovami a bazilikou. Bylo zde místo pro odpočinek, rozjímání a pěstování léčivých bylin.

Při archeologickém průzkumu byly v jihovýchodním rohu objeveny zbytky domu, o němž se předpokládá, že byl sídlem Jiřího z Milevska.

 

 

Děkanství

V místech původního rozsáhlého románského a gotického opatství vzniklo barokní přestavbou děkanství – dnes sídlo Řeholního domu premonstrátů.

Objekt sloužil také jako renesanční zámeček – sídlo Švamberků a později Hodějovských z Hodějova.

Další barokní budova stojí v místech středověké zástavby a sloužila správci klášterního velkostatku.

Do prvého nádvoří se vchází branou ze 16. století.

Před zámečkem je volně přístupná děkanská zahrada se zbytky klášterní stavební hutě.

V areálu se dále kromě dalších staveb nachází i obytná věž se žebrovou klenbou v přízemí a přilehlý palác ze 14. století.

 

 

Latinská škola

Jedná se o větší část gotického paláce, jež se nedochoval celý. Stojí na místě dřívější jednopatrové budovy čp.561, jejíž původní účel není znám. Po několika barokních úpravách v roce 1678 měnil palác svoji funkci, po určitý čas sloužil i jako klášterní škola.

Před vchodem do výstavní síně v přízemí paláce zdobí nádvoří barokní kašna z roku 1765.

 

 

K areálu přiléhá hřbitov se zajímavou stavbou kostela sv. Jiljí, jehož románská věž a severní zeď tribunového kostela pochází z druhé poloviny 12. století. Gotická přestavba kostela se zajímavou lodní klenbou presbytáře pochází z konce 14. století.

 

 

V současnosti slouží nejstarší jihočeský premonstrátský klášter opět církevním účelům. Veřejnosti jsou však přístupné kostely Navštívení Panny Marie i svatého Jiljí, výstavní síň v Latinské škole i četné historicky cenné prostory Milevského muzea. Jsou zde po celý rok pořádány koncerty a další kulturní akce.

Ráda bych vás do Milevska pozvala a to v kteroukoli roční dobu. Určitě si zde vaše duše v tichu a kráse baziliky odpočine, zrak se potěší skromnou, ale výstižnou výzdobou interiéru, kterému dominuje nevšední umístění Krista na kříži.

Milevsko je další z překrásných míst, kam se budu chtít zase někdy vrátit...


Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?

VEZA