wz

Měsíční kámen u Javorníku

Trochu to připomíná ty pohádku O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku ... V blízkosti hory Javorník, o které jsem vám povídal v souvislosti s tím, že to byla za protektorátu na pár let naše nejvyšší hora, se dá najít několik krásných kamenů, které mohou být považovány za menhiry. Mezi nimi jsou to Sluneční kámen, Měsíční kámen a Větrný kámen.

O tom, zda se jedná či nejedná o pravý menhir, o tom bylo popsáno již hezkých pár stránek. Pravdou je, že se stačí porozhlédnout nablízku a kamenů, které by se mohly stát aspirantem na funkci menhiru, najdete desítky

 

 

Ale bude nejlepší, když se na kámen podíváme - zatím alespoň zde, prostřednictvím internetu a až do těch míst budete mít cestu, můžete kámen navštívit a udělat si obrázek sami. Východiskem je obce Javorník, podobně jak v povídání Znáte naši nejvyšší horu? Z Javorníku vedou tři silnice; důležité je chytit se té správné, která vede lesem směrem na Strašín a Zuklín. Trasa k menhiru je dokonce v obci vyznačená mapkami s označením Cesty za poznáním - a cesta sama je tu a tam značena nevídanou "turistickou značkou" - barvy růžové. Ta vás povede po pohodlné cestě souběžně se silnicí. Půjdete asi kilometr, kde vás cesta vyvede na rozcestí s velmi hezkým velkým kamenem - to ale ještě není ON; pokračujte po silnici ještě asi tři sta metrů a teprve pak narazíte na odbočku ke kameni, kde již z dálky uvidíte velkou tabuli s informacemi. Milovníky tajemna snad zklame, že k menhiru vede široká a hodně vyšlapaná cesta, svědčící o časté návštěvnosti.

 

 

Přečtěme si, co o kameni píše na informační tabuli pan Kozák, odborník v této oblasti nad jiné povolaný:

Kámen je v umělé poloze, do které byl pravděpodobně v prehistorii postaven a jde tedy o menhir. Výraz menhir je keltský a znamená "vztyčený kámen". Měsíční kámen u Zuklína Menhiry náležely k takzvaným megalitickým stavbám, které vznikaly koncem pravěku po celém světě, nejvíce v západní Evropě, severní Africe a západním Středomoří. Jejich účel souvisel s kultovními a dalšími praktickými potřebami tamějších osídlení. Tvar Měsíčního kamene je ve srovnání s většinou menhirů netypický, přesto však i v Čechách existují podobné.
Terén u kamene naznačuje, že zde mohlo být v minulosti kopáno, nejsou však známy výsledky žádného archeologického průzkumu. Při psychotronickém průzkumu v roce 1994 bylo zjištěno vyzařování energie typické pro část menhirů, které se novodobě nazývají aktility, to jest zářící kameny. Energie kamene, která v nich vzniká, se šíří do určité vzdálenosti v podstatě všemi směry.
Prehistorický původ kamene, patrně předkeltský, je v souladu s přítomností dalších aktilitů a s četnými pohřby v okolí, zvláště na severním a severozápadním svahu Javorníku, ale i v blízkosti samotného Měsíčního kamene. Název kamene je mimo jiné zvolen podle uměle vyznačeného půlměsíce na jeho západní straně. Takovéto části povrchu více či méně výrazné se často na aktilitech vyskytují a vžilo se pro ně označení "oko menhiru". Jsou svým vyzařováním výrazné silnější, než okolní plocha, i jednotlivé strany kamene se v tom směru od sebe liší. Nejvíce energie má strana s "okem", naopak užší jižní má v tendenci z člověka, který je v její blízkosti, sílu odebírat, což je pociťováno nepříjemné a vzniká dojem záporné polarity. Nestůjte tedy u této strany zbytečně.
Z aktilitů vychází několik energetických linií. Jsou to přímky přenášející silu míst či kamenů mezi jednotlivými lokalitami, v Anglii známé pod názvem ley lines. Mimo jiné směřují z Měsíčního kamene paprskovitě na Kůstrý, čestickou Kalvárii, aktilit v blízkosti Peckova, do místa, kde stojí novodobá javornická rotunda a vrchol kopce u Žihobců, na jehož svahu byly v létě 1994 jedny z prvních šumavských piktogramů v obilí. Okolo kamene je ve vzdálenosti asi 20 m kruh záporné síly, který možná sloužil jako ochrana či vymezení kultovního okrsku kolem menhiru. Návštěvníkovi poskytuje kámen možnost posílení jeho vlastní tělesné energie, nejlépe u západní sírany s "okem". Také lze u něj vyzkoušet svou psychotronickou schopnost, či citlivost na působení jeho energii."

A teď již nic nebrání v tom, abychom si menhir hezky ze všech stran prohlédli. Začněme tou stranou, kde je umístěno "oko menhiru", které je velmi dobře patrné.

 

 

A ještě detail oka ...

 

 

Kámen sám je tvořen pevnou vyvřelinou, takže je ve velice dobrém stavu a bez větších stop zvětrávání a opotřebení. Je vysoký necelé dva metry a jeho tvar je pro menhiry poněkud netypický, pokud vezmeme za "standard" klasický tvar, jaký má například známý Pastýř u Klobuk.

Oko menhiru je na západní straně a lidé obdařeni schopností vnímat příslušné energie tvrdí, že vyzařování je zde největší. Pěkný popis je například uveden na stránkách Hrady.cz:

V kamenu se setkávají zemská a kosmická energie a probíhá zde stejná transformace jako v jiných menhirech. Každá strana vyzařuje ale energii v jiné úrovni, i když vždy v kladné polaritě. Nezávisle na polaritě působí jižní strana svým zářením na člověka poněkud agresivně a v její blízkosti lidé přicházejí o část životní a sexuální energie a také o sílu čerpanou z kosmu. Kámen vyzařuje silně vzhůru, a to velmi, velmi vysoko. I přes skutečně zvláštní energetické projevy je celkový postoj tohoto kamenu k člověku přátelský,jako by byl potěšen tím, že je předmětem naší pozornosti. Zdá se, že kdysi představoval střed okolních událostí.

Nebudu vás přesvědčovat, kam co vyzařuje. Ale následující snímek by mohl být důkazem - říká se přece, že pes si lehne tam, kde je místo s pozitivní energií, ne? A Benýsek neváhal ani chvilku, zalehnul, odfouknul si a za chviličku už sladce pochrupoval.

 

 


Vlk Samotář (JL)

Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?