wz

Květnový den na Lipské hoře

Lipská hora, 688,5 metrů vysoký znělcový vrch, je impozantní a důstojná, je to osmá nejvyšší hora Českého středohoří. Cestu začínáme ve Vlastislavi, nejprve poté podél Plešivce, přes Děkovku, Lhotu, lesem stále dál. Dostaneme se k říčce Modla, břehy jsou rozbahněné, vody na můj vkus je docela dost, je třeba se dostat na druhou stranu. Po delším hledání se zadaří aniž bych do potoka spadla.

 

 

Jdeme typickým smíšeným středohorským lesem, dubohabřiny, květnaté bučiny, břízky, sem tam jehličnan. Turistická značka přímo na vrchol Lipské hory nevede, narazíme však na vyšlapanou stezku, bez značky, kamenitý, příkrý terén a jde se vzhůru. Nevím, proč cesta na vrchol nemá značení, vypadá to, že touto neznačenou cestou nahoru musí každý, kdo se chce pokochat výhledy a rostlinami. Na ochranu teplomilných společenstev rostoucích na skalách a sutích byla zřízena v roce 1951 přírodní rezervace.

 

 

Lipskou horu nazývají místní Medvěďák nebo také Hadí hora, naštěstí na žádného zástupce živočišné říše nenarazíme. Moc jsem se těšila na výhledy, údajně může být vidět až okraj Prahy. Rozhled však nic moc, obzor zamžený, hory skoro poschovávané, ale i to málo stojí za to, vidíme Lovoš, Košťálov, Solanskou horu, Oltářík, Milešovku a další a další kopečky, jejichž jména si nepamatuji.

Přímo na vrcholu jsou nádherné, obrovské kamenné bloky, přímo plata, kde se i dobře odpočívá. Škoda, že tato plata lákají pravděpodobně omladinu a skoro všechna jsou počmárána nevhodnými nápisy, některá data jsou více jak 12 let stará, nechápu to, říkám si: proč je třeba se takto zviditelnit???

 

 

Poslechneme jak rezonuje tato magmatická hornina, barvy světle šedé až nazelenalé, stačí ťuknout dvěma kameny o sobe, opravdu zní.

Prochodím si vrcholovou část, ba dokonce místy i pokleknu k focení, rostlinstvo nezklamalo.

Den je ve znamení žluté, nejen záplava pampelišek, ale nádherné prvosenky jarní, tolik pohromadě jich neznám, kvetou plicníky, ptačinec velkokvětý, violky, hrachory, žluťoučké mochny, sasanky a na skalách je tařice skalní. Přímo na vrcholu Lipské hory jsou obrovské porosty skalníku celokrajového, pár nesmělých poupat hvozdíku.

 

 

Odměnou jsou i otakárci a to jak otakárek ovocný, tak i fenyklový, nad hlavou létá krkavec velký, jeho zpěv se nese do dáli, krouží kolem dokola, plachtí ve vzduchu, pravděpodobně blízko hnízdí.

 

 

Cesta dolů je opravdu hodně namáhavá, znělcové úlomky ujíždějí pod nohama, naštěstí kolem stezky je mladý porost stromů, je čeho se zachytit. Nechci znovu přes rozbahněnou Modlu a tak zkusíme jinou trasu, jdeme podél suťového pole Lipské hory a dál rozkvetlými, poněkud zpustlými třešňovými sady, polními cestami a dojdeme do obce Lipá, Mrsklesy a nakonec je to Vlastislav. V posledním úseku cesty se naskytly fantastické výhledy na vzdálený romantický Házmburk.

 

 

Krásný, ale náročný den, odměnou byla krajina Českého středohoří, hebká žluť, něžná zeleň ve všech možných odstínech, rozkvetlé sady to byla taková třešnička po namáhavém sestupu.

 

 

Obrázky autorky


Denivka

Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?