wz

Jaro je na dosah

V sobotu 7.3.2015 jsme se s přítelkyní rozhodly pro výlet - směr Lounské středohoří, volba padla na Šibeník, Mlýnský vrch, Křížové vršky a později Číčov.

Krásný den, viditelnost pro fotografování je horší, vše je v jakémsi mlžném oparu. Míjíme Říp, naštěstí je vidět, tak si říkáme, že by mohlo být hůř. Přítelkyně zaparkuje auto na silničce v blízkosti Mlýnského vrchu a míst, která nás zajímají. Je příjemně teplo, trochu větrno, ale to ničemu nevadí. Nemám příliš prochozenou tuto oblast, jsou to místa, na která se dlouho těším.

 

 

A máme před sebou Šibeník, Malý vrch, Křížový vrch či Křížové vršky. Jsou to příjemné oblé bochánky a hlavně se nemůžu nasytit pohledu na Brník, Srdov, Oblík a vykukující Milou, kolem níž se vznáší oblaky páry z přilehlých elektráren.

 

 

Z hlediska botanického příroda ještě pospává, objevíme pouze několik jásavě žlutých kvítků primulek, zatím se spíše tisknou k zemi. Na náhorní plošince Křížového vrchu chceme posvačit, ale fouká, tak sestoupíme níže.

Stráně, které byly zarostlé šípky a trnkami, jsou vysekány, je třeba dávat pozor, aby člověk nezakopl o zbytky keříků u země. Často se díváme vzhůru na oblohu, kde vidíme zajímavé útvary, cirrostratus a cirrocumulus, později už jen cirry - plující hedvábné řasy.

 

 

Popojedeme do obce Hořenec, zaparkujme tak jako všichni na kraji silničky, a před námi se zvedá Číčov, také nazývaný Hořenecký špičák, výška 413-477 m.n.m. Je to čedičový kuželovitý vrch, na který jsem se nesmírně těšila. Je pravda, že zatím nic nekvete, ale kopec příjemný, hodný svého jména. Krásná cesta vzhůru, potkáváme rodinu s malým chlapcem, hledajícím cosi v brázdě na poli. Víme, oč se jedná, Číčov je vyhlášen nálezem aragonitu, medově zbarveného nerostu, jehož zdejší krystaly patří údajně k nejdokonalejším krystalům aragonitu na světě.

 

 

Z vrcholu Číčova v momentální povětrností situaci je nejlepší výhled směrem na Kamýk, Libeš, Kvítel, které jsou pěkně seřazeny a dobře nasvětleny. Pozorujeme Bořeň, zvláštní horu, která mi připadá téměř démonická jak si tak sedí v krajině. V dáli nad Boření jsou vidět zasněžené Krušné hory. Na Číčově nás provází i svým zpěvem skřivánci, jejichž třepetavý let a trylky jsou nezaměnitelné.

 

 

Sejdeme z Číčova dolů a protože je už delší den obejdeme celý kopec kolem dokola, pozorujeme z druhé strany ty nádherné lounské kopce, které jsou tak zcela jiné, bezlesé, stepní, ale velmi příjemné, lahodí oku i duši.

 

 

A je konec, je třeba jet domů, ještě cestou se kocháme nádhernými výhledy, vidíme i vznosný Házmburk, pole, kde se klube na svět něžná zeleň a máme najednou tady Říp a nezbývá nic jiného než těšit se na další výlet. Byl to den plný pozitivní energie, na který se dlouho vzpomíná.

Tak zase někdy a protože jaro bude v rozpuku můžeme se těšit na explozi všech květin a barev, jejichž hojnost nám krajina Českého středohoří štědře nabízí.

 

 

Obrázky autorky


Denivka

Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?