wz

Genius loci kamenů

Les a kámen - mystické propojení snad rukou člověka! Jaký ale byl důvod sestavit sobě si podobné kameny do přímých řad, snad na holovrchu, pláni, stepi, ...? Proč ta matematická přesnost v kladení a vedení sestav? Kdo si tak umně pohrával s kameny? Lidé? Obři? Trpaslíci? A proč jsou ty roztodivné kameny právě zde?

Ano, mám na mysli řady kamenů poblíž Kounova. Vydáme-li se dnes za kounovskými kameny musíme jít lesem. Naštěstí něčí šikovné ruce vymítily z okolí řad stromy i keře, jinak bychom si kameny v těchto místech museli jen domýšlet a hledat je pozorně jako třeba houby v roští...

Kameny, zdá se, pomalu pohlcuje krajina, myslím tím, že se stále více noří do země. Ale i tak si dovedu představit tuto krajinu bez stromů a keřů, kde se na planině k nebi tyčí velké i menší kameny, ne tak nepodobné anglickému Stonehenge, sestavené ne do kruhu, ale do nekonečných přímých řad, do jakého si přímkového labyrintu, jehož konce oko nedohlédne. V té představě nechám stranou nejnovější poznatky a seriozní vysvětlení, kdo a proč tady seskládal tyto kameny - je lepší si představit lesní trpaslíčky - mužíčky, jak si umně dovedou poradit s takovou horou hmoty. Má teorie je taková, že pomocí páčidla a sochorů či za pomoci kamaráda pana obra si postavili kameny podle svých cestiček, která spojují jejich od sebe vzdálené mechové a pařezové osady. V zimě v létě pak za světla i tmy chodí od kamene ke kameni a vždy dojdou k cíli své cesty.

 

 

Opatrně tedy našlapuji v jehličí a mechu, rozhlížím se, jestli někde neuvidím červený kabátek a zelenou čepičku...
Vidím cosi, ale lesní mužíček to není. Je to barevný klobouček houby....že by kouzelné?

 

 

Les, který kryje kamennou pohádku, je zde tichý, konejšivý a líbezný. Jako by říkal: Člověče stůj, zaposlouchej se do tajemných zvuků a pročisti si hlavu i duši krásou přírody. Sedni si tu na chvíli a zavři oči...
A už přicházejí mužíčkové s košíky, baví se spolu, smějí se, a vše splývá v šumotu větví smrků a bříz.
Odcházejí - a zůstává jen cvrlikání ptáků a hřejivý pocit neskutečného zážitku.

 

 

Pokud opustím myšlénku, že si takto své cesty označily trpaslíčkové, mohu připustit i to, že si takto označili cestu lidé - pravěcí, prapravěcí, třetihorní, ...
Vždyť nedaleko odtud stávalo Domoušické hradiště. Nevím, nevíme, neznám a neznáme původ těchto řad a tak se meze nekladou ani fantazii a iluzím. Zkuste to sami!
Až se opět prohřeje zem, vzduch se bude tetelit letním váním, zajděte si příjemnou procházkou do těchto míst. Nehledejte megality a dolmeny, zapomeňte na archeologické výzkumy... a pak třeba zde kromě trpaslíků najdete i odpočívajícího Mechového obra, který si kameny označil své území a nyní zde v mechu a kapradí v letním odpoledni odpočívá.

 

 

Kdybyste v těchto místech náhodou kromě kamenů překročili i bludný kořen vězte, že nezabloudíte. Vede zde totiž Naučná stezka Kamenné řady u Kounova a ta vás vždy vrátí ze světa fantazie zpátky na zem a spolehlivě vyvede z labyrintu lesních mužíčků i mechových obrů. Při odchodu z náhorní planiny zvané Rovina se s vámi bude loučit cca 2239 magických kamenů a možná i několik trpaslíků...

 

 

Pročištění hlavy a duše pomocí genia loci tohoto místa se událo na podzim l. p. 2007.

PS:
Velký černý pes s ohnivýma očima v lese mezi kameny pocestné nestraší - to jen psí slečna Nelinka doprovázela svoji paničku...


VEZA

Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?