wz

Malá procházka Kolínem

Kolíne, Kolíne, stojíš v širé rovině...

Známá písnička má pravdu, kolínská rovina je pověstná, ovšem chodit po historickém centru Kolína znamená proplétat se uličkami z kopce do kopce. Přestávám se divit, když se dozvídám, že kdysi pradávno (snad za starých Římanů) stála původní osada Colonia na skalním ostrohu nad řekou jménem Albis (Labe). Archeologické nálezy dokládají osídlení Slovany v 6. století. Později (od 9. století) se zde křižují důležité obchodní stezky, při nichž vznikají další osady, vsi a města. To už se rozrůstá i Kolín, kdy lidé zabydlují druhý břeh řeky (Zálabí).

 

 

Převážná většina měst, vesnic i vísek poslední dobou setřásá ze sebe šedost a špínu. Domy a ulice září barvami a upraveností, že je radost pohledět. Dokladem toho je i kdysi fádní a špinavý Kolín, jehož historické centrum dostává postupně nový kabát lahodící oku i objektivu fotoaparátu. Dnes si můžeme historické centrum vychutnat při příjemné procházce. Nejen památkami živ je člověk, takže není problém usednout do zahrádky pizerie pod klenbou podloubí přímo na náměstí a kochat se jak pochutinou na talíři, tak pohledem vůkol...

 

 

Novotou září krásné barokní domy na Karlově náměstí, kde se - kromě jiného - konají denně i tradiční trhy ovoce, zeleniny, květin, košíkářského zboží...
Do nového se obléká i renesanční radnice a k dokonalosti schází už opravit jen pár domů. Uprostřed náměstí svítí novotou kamenná kašna a hned u ní barokní morový sloup. Je báječné si na chvíli posedět v nedaleké kavárenské zahrádce - při popíjení skvělé kávy se stačí jen rozhlížet po zdobných štítech okolních domů.

 

 

Pár řádků pro milovníky historických dat

Karlovo náměstí si zachovalo středověký půdorys, avšak původně gotická radnice, jež je v majetku města od roku 1494, byla koncem 19. století přestavěna v novorenesančním slohu. V dobových dokumentech se o ní píše, že ... byla městu spíše ostudou a proto původně gotický dům byl za 14 760 zlatých a 80 krejcarů přestavěn...do současné podoby. Z této doby pochází také pět fresek mezi okny třetího poschodí. Na jedné z nich je vyobrazen zakladatel města král železný a zlatý Přemysl Otakar II. přihlížejíc stavbě kolínských hradeb. Na další fresce Otec vlasti císař Karel IV. poklepává na základní kámen kolínského chrámu sv. Bartoloměje - stalo se roku 1360. Do třetice je tu Prokop Holý, jež právě s husity boří kolínské hradby. Fresky jsou v současné době krásně restaurované, takže se můžete pokochat. K radnici byla připojena i budova bývalých kasáren a tvoří dnes jeden oku lahodící celek.

 

 

Náměstí lemují převážně barokní měšťanské domy. Městská kašna z červeného pískovce pochází z roku 1780 a je nedávno rekonstruovaná, takže ji zatím chybí historický patina.. Dominantou náměstí je Mariánský sloup zbudovaný roku 1682 na památku obětem morové epidemie. Po skončení sedmileté války (1763) byl sloup doplněn o sochy čtyř světců - ochránců města. Také tento sloup a sochy světců prošly rukama kameníků a restaurátorů.
Morových epidemií dolehlo v minulosti na Kolín několik. Další připomínkou na morovou ránu je děkovný obraz, připevněný na zdi arciděkanského chrámu nedaleko sochy svatého Jana Nepomuckého. Pamětní nápis za věčným světélkem říká:
Na poděkování za ochranu v době velikého moru roku 1713 postaven od obce tento obraz po návratu putujících z Chrudimi L.P. 1714.

 

 

Historické jádro Kolína je od roku 1989 Městskou památkovou rezervací. Několik historicky cenných domů však ještě čeká na šikovné ruce a nejspíš především na finanční podporu...

Z Karlova náměstí už je to jen kousek ke kolínskému arciděkanskému chrámu svatého Bartoloměje. Než k němu dojdu prohlédnu si ještě štíty historických domů v Kutnohorské ulici a z ní odbočím do krátké středověké Parléřovy ulice, na jejímž konci je vlevo budova Dvořákova muzea a přímo proti mně se tyčí žebroví chrámu. Ten je v současné době v rekonstrukci, takže je nepřístupný. To vůbec nevadí, neboť z venku je co obdivovat! Dílna mistra Parléře si na svém díle dala záležet!

 

 

Pár řádků pro milovníky historických dat

Tento katolický arciděkanský chrám je zasvěcen apoštolu svatému Bartoloměji. Od středověku až do konce 18. století zde působilo svatobartolomějské literátské bratrstvo. Začněme však od Adama a to s pomocí citace textu, jež je připevněn pro zvědavce na zamknutých dveřích chrámu.
Archeologické nálezy mohutného základového zdiva a hroby s hradištní keramikou pod dlažbou chrámu toto zdivo respektující svědčí o starší stavební činnosti na tomto místě. Potvrzuje to nejen románský náhrobek s pletencovým motivem znázorňující kříž-klíč, použitý při stavbě trojlodí po roce 1260 a náhodně nalezený roku 1857, ale i další nedávno nalezené fragmenty náhrobků.
Někdy okolo roku 1253, po povýšení Kolína králem Přemyslem Otakarem II. na královské město (tehdy se jmenovalo Colonia Nova), byl postaven městský kostelík. V roce 1260 byla započata nová stavba chrámu, přičemž byl patrně původní kostelík přestavěn na presbytář. Rozestavěné trojlodí - t.j. obvodové zdi s úzkými okny a štíhlými příporami, prozrazující vlivy hessenské, převzala kolem roku 1280 česká stavební huť, stavějící ještě tradičním starším způsobem. Nový stavitel vybudoval dvě řady čtyřbokých sloupů s příporami, nahoře ukončenými ozdobnými hlavicemi s dekorem převážně rostlinným. Trojlodí bylo zaklenuto těžkou klenbou z lomového kamene. Větším odstupem prvého páru pilířů před vítězným obloukem vznikla zvenčí neznatelná příčná loď. Toto halové trojlodí po změnách druhé stavební epochy dostává v interiéru charakter cisterciácko-burgundských staveb. Portály lodí, z nichž se v originále zachoval pouze požáry těžce poškozený portál západní, prozrazují vlivy jihofrancouzské. Dostavba této části chrámu trvala do konce 13. století. Roku 1349 chrám vyhořel.
V roce 1360 započal výstavbu chrámu, který byl pod patronátem českých králů, slavný Petr Parléř. Zbořil starý presbytář ze 13. století i s kryptou Svatého Ducha pod hlavním oltářem a vybudoval katedrální presbytář s ochozem a věncem šesti kaplí (Svatováclavská, Svatojánská, Šperlinkovská, Řeznická, Sladovnická, Mlynářská/Pekařská) a sakristii. Stavba byla dokončena zhruba kolem roku 1378, avšak ještě v roce 1400 byla na jižní straně přistavěna kaple Panny Marie, dnes Kokovská. (Ta svým pojmenováním připomíná jejího patrona Valentina Kokovského (+ 1701), jež v 80. a 90. letech 17. století zastával úřad kolínského primátora.)
Zamýšlenou přestavbu na katedrálu (lze tak usuzovat z nálezu poloviny dalších oken nahoře u vítězného oblouku) přerušily husitské války navždy.
Koncem 15. století vzniká zastřešení kolínských věží v podobě štíhlých jehlanců s nárožními věžičkami. Po požáru v roce 1513 bylo přistavěno kněžiště v pozdně gotickém slohu.
V těsné blízkosti chrámu stojí vysoká hranolová zvonice, jíž roku 1504 vystavěl mistr Bartoš pro dva zvony, které sem byly přemístěny ze severní chrámové věže. Až do roku 1724 měla zvonice původní jehlancovou střechu zakončenou věžičkou; pak byla věž osazena barokní makovicí s věžičkou. O čtyři roky později byl do nejvyššího podlaží zvonice přenesen ze severní věže středověký orloj.
Za třicetileté války byl chrám roku 1643 poškozen při rabování švédské armády.

V letech 1681 až 82 došlo k přestavbě chrámové lodi v barokním slohu.
Roku 1733 nechal vystavit na jihovýchodní straně u hradeb děkan Antonín Formandl barokní kostnici. Ke stavbě bylo použito zdivo pocházející z raně gotické nárožní bašty. Strop kostnice je ozdoben malbou archanděla Gabriela, jež povolává zemřelé k poslednímu soudu. Kosti, vyplňující apsidy, pocházejí ze zrušených hrobů bývalého svatobartolomějského hřbitova. Mramorová deska připomíná jména zemřelých při morové epidemii v roce 1680.

Reformami císaře Josefa II. bylo zrušeno svatobartolomějské bratrstvo literátů a roku 1788 radikálně zmenšen obvod kolínské farnosti.

Při katastrofálním požáru města v roce 1796 shořel krov zvonice, zvony a orloj, i krov nad celým chrámem, v němž bylo vážně poškozeno vnitřní vybavení. Po dalším požáru roku 1869 byla opět poničena zvonice a severní věž chrámu. Ty byly přestavěny roku 1872 architektem Josefem Mockerem v duchu historismu. Mocker se zanedlouho stává autorem celkové rekonstrukce chrámu, kterou u něj zadává Spolek na dostavění děkanského chrámu v Kolíně.
V roce 1887 byly na zvonici přeneseny staré hodiny z kolínské radnice. Do dnešní podoby byla přestavěna ve druhé polovině 19. století. Zvonice je přístupná k vyhlídkám na město.

Další opravy chrámu probíhaly v rozmezí let 1904 až 1911. Na konci 2. světová války 15. března 1945 poškodil okna a střechy i blízkou faru zásah letecké bomby spojenců.
Roku 1960 byla zpřístupněna velká krypta ze 16. století  s malovanými rakvemi. V roce 1961 dostaly věže nové měděné střechy, a od roku 1974 má novou  měděnou střechu i zvonice.
Generální rekonstrukce areálu byla zahájena v roce 1963 a restaurátorské práce pokračují do dneška. Od roku 1995 je areálu chrámu sv. Bartoloměje udělen status Národní kulturní památky.

Podrobný popis chrámu i s jeho minulostí a přítomností najdete na skvělých webových stránkách Chrám sv. Bartoloměje v Kolíně. Doporučuji!

 

 

Ke kolínské zvonici a zvonům se váže stará pověst, kterou jsem našla ve Zpravodaji města Kolína.

O věrnosti manželské a chrabrém rytíři Vužanovi

Žil prý kdysi v královském městě Kolíně statečný rytíř jménem Vužan, který měl krásnou ženu, jež ho velmi milovala. Jednoho léta byl ale rytíř povolán králem na velké tažení proti Turkům do Svaté země. Takový cestovatelský podnik nebyl krátkodobou ani bezpečnou záležitostí, takže jeho žena posmutněla, že zůstane na dlouhou dobu sama. O možnosti, že by se její choť nevrátil vůbec, raději ani neuvažovala.
Rytíř před svým odjezdem místo obvyklé praxe s železným pásem cudnosti nechal pro svou zbožnou paní odlít honosný zvon a dal mu své jméno - Vužan. Ten jí měl každý den trojím zvoněním připomínat, že se má modlit za manželův šťastný návrat.
Přes všechny sliby byl ale muž přece jen realista a s možností definitivní cesty do ráje počítal. Proto manželce přikázal, že pokud se do deseti let nevrátí, má být za jeho duši sloužena mše a zvon každé tři dny do kraje vyzvánět, aby "lid zvěděl, že sním svůj věčný sen". Paní si pak měla vybrat mezi urozenými pány nového muže, aby nezůstávala do konce svých dnů sama a měla někoho, kdo by ji ochraňoval.
"Můj erb poté z věže i bran nechtě otlouci a zvon, jenž jsem ulíti dal, ať v den váš svatební mlčí, aby vás zbytečně ve smutek neuváděl," řekl na rozloučenou a vydal se bránit Svatou zem.
Roky míjely a Vužanova choť trpělivě čekala na návrat rytíře, o němž však neměla žádných zpráv. Když přešel i onen rok desátý, dala podle přání sloužit mši a lid kolínský zvonem zpravit o rytířově předpokládaném skonu. Pak, poslušná manželova nařízení, vyhledala sobě nového muže, jenž jí měl být oporou.
Nadešel den svatby. Kolín zářil leskem a oba snoubenci kráčeli jásajícím městem k chrámu sv. Bartoloměje, aby tu přijali manželské požehnání. Když vstoupili do kostela, rozezněly se všechny zvony ve městě, včetně Vužana. Ten však místo svatebního klokotu prý náhle silně zahlaholil do kraje:
"Holá, tam, tam z vojny vrací se můj pán!"
Lidé se hned rozeběhli k městské bráně a spatřili vracejícího se rytíře. Pravda, deset let válčení na něm zanechalo své stopy, ale byl to stále on, hrdý Vužan. Od chrámu Bartolomějova mu v ústrety spěchala jeho paní. Oba manželé si padli do náruče, lid jásal a krajem se nesl hlas velkého zvonu, který si vesele prozpěvoval "Tam, tam z vojny vrátil se můj pán!"

Čas překryl závojem příběh věrných manželů. Zmizel v plamenech i stříbrem zdobený zvon. Ten při požáru v roce 1796 spadl z věže, roztloukl se na kusy a byl přelit. A legendu připomíná už jen Macharova báseň a jméno ulice Vužanova na Kutnohorském předměstí.
(Pověst o Vužanovi zachytil český básník Josef Svatopluk Machar ve své sbírce Golgatha.)

 

 

Při toulkách kolem chrámu si na konci Brandlovy ulice čp. 35 nelze nepovšimnout pěkného starého domu, který by mohl vypravovat...
Vstoupíte-li do něj, skutečně se dozvíte dost, protože v domě sídlí Dvořákovo muzeum Kolínska v pravěku. Nachází se zde jedna z nejcennějších archeologických sbírek v Čechách, která dokumentuje vývoj pravěkého a slovanského osídlení regionu. Dominantou expozice jsou rekonstrukce komorového hrobu bylanské kultury a keltského obydlí.
Součástí muzea je rovněž tzv. Stará škola, ve které je umístěna expozice věnovaná  J. S. Macharovi. Jednopatrová renesanční budova vznikla roku 1612 přestavbou gotické hřbitovní kaple sv. Jakuba Většího z  roku 1401 a byla v ní tzv. Nová farní škola. Roku 1793 byla budova rozšířena o východní křídlo a jako škola sloužila až do roku 1860. V roce 1913 tento objekt věnovalo město Kolín muzejním účelům a dům se tak stal prvním stálým sídlem kolínského muzea. Od roku 1966 je muzeum cele věnováno archeologii.
V Brandlově ulici v domě čp. 27 je druhá stálá muzejní expozice Dějiny královského města Kolín. V nejstarším zachovalém měšťanském domě jsou přiblíženy dějiny města Kolína od jeho založení do první poloviny 19. století. Samostatná část je věnována bitvě u Kolína.

Objekty muzea mají otevřeno pro veřejnost od úterý do neděle.
Út – Pá: 8 – 12 hodin a 13 – 16 hodin.  So - Ne: 9 – 15 hodin.

 

 

V tomto článku se úmyslně nezmiňuji o kolínském hradu. Jemu bych chtěla věnovat některou svou další návštěvu Kolína. Jeho pohnutá historie si to opravdu zaslouží. Při té příležitosti se chystám navštívit i bývalé židovské ghetto, synagogu a velký židovský hřbitov.

 

 

Pro tentokrát se s Kolínem loučím sice netradičně, ale za to velice příjemně - v uzenářství, do kterého lákají vystavené kouřimské vuřty! Večer totiž chystáme posezení u ohýnku a tak nákup vuřtíků je na pořadu dne!
To je kolínská současnost - nedaleko sebe portál arciděkanského chrámu a portál řeznického krámu... Duše i tělo dostane své. Kolín je velice příjemné město a ráda se sem příště vrátím.


Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?

VEZA