wz

Studánka Ježovka

Dnes vás nebudu tahat po žádných stržích, ani cestou-necestou. Uděláme si pohodlnou procházku, při které se boty takřka neušpiní a člověk se nezadýchá. Přesto, jak věřím, bude i tato vycházka stát za to. Vydáme se k Ježovce, studánce v polích za Sedlcem.

 

 

Čím dorazíte do Sedlce, je jen na vás. V úvahu připadá auto, kolo, autobus… každopádně začínáme na náměstí, u rozcestníku s modrou značkou. Té se budeme držet, projdeme po ní kolem zdravotního střediska, školy, ven do polí. Já jsem tuto cestu absolvovala naposledy na podzim, v mlhavém světě nejasných obrysů a tlumených zvuků, ale hezky je tu pořád. Cesta vede kolem pole. Z jedné strany zídka a stromy, z druhé výhled do kraje. V urousané trávě mě zdraví muchomůrky. Bažant se rozletí nízko nad trávou, vyrušený naší přítomností.

 

 

 

Cestou trháme rudé šípky. Rychle to uběhlo, jsme tu. Mezi stromy prosvítá bílý domeček – kaplička. Studánka je pod ní, tajemná a spící. Jdeme blíž a… kdo zase sebral tu mříž? Nadávám na nenechavce a rukou vybírám listí a větvičky ze studánky. Tahle voda tedy moc pitně nevypadá. Přesto pitná je, tedy když není těsně po dešti s vichřicí, lidé do ní nenahází odpadky a mřížka proti listí je na svém místě. Tak tentokrát jsem se ze studánky nenapila. Snad příště. Obdivuji vzrostlé lípy vedle kapličky a vzpomínám, co o kapličce napsal Čeněk Habart, místní „národopisec“: „Západně od Sedlce v polích u cesty ke Kvasejovicům je zděná, na taškové stříšce dvojitým železným křížem ozdobená kaplička se studánkou "Ježovka". Má zasklený výklenek, v němž stojí soška P. Marie. Pod výklenkem jest vypouklý monogram mariánský s letopočtem "1823" a pod ním tabulka s nápisem: "Svatá Maria, oroduj za nás a z milosti své chraň úrodu naši . Zázračné místo P. P. M. roku 1541 objevené a v roce 1673 objasněné. Nákladem Sedleckých vystavěna kaple tato.

 

 

Tabulka tu už dneska není, ale jinak kaplička vypadá pořád stejně. Jen ty stromy rostou a stárnou a my také. Vodu ze studánky lidé odedávna považovali za léčivou a brali si ji na všechny nemoci. Studánka prý také nikdy nevysychá, snad proto se sem místní ženy po generace chodily modlit a prosit za déšť. Že byla studánka objevena až v 16.století? Tomu moc nevěřím. Spíše upadla v zapomnění a znovu se našla. Dovedu si představit ženu v tkané tunice, s copy hozenými na záda, jak do studánky hodí malou stříbrnou minci a zašeptá prosbu…

Je čas se vrátit. Zatím po stejné cestě, starým a zrušeným jabloňovým sadem. Až dorazíte na loučku, kde se cesta rozdvojuje, značka uhýbá vlevo, jděte po pravé cestě. Vede kolem nově vybudovaného domova pro děti. Ale největší zvláštnost, pro kterou doporučuji tuto neznačenou cestu, je až těsně před Sedlcem. Krásný, zkroucený a prastarý hloh. I s lavičkou.

 

 

Ještě na závěr k názvu Ježovka. Zmíněný pan Habart uvádí, že je to zřejmě podle sedleckého souseda Ježka, na jehož poli studánka byla objevena. Prokop Chocholoušek zase ve své povídce Pan Šimon z Vrchotic píše, že při bojích Sedleckých s Pasovskými roku 1611 se místní ševci rozohnili = zježili a vybojovali zde velké vítězství. Aniž bych měla něco proti ševcům a sousedům, myslím, že existuje ještě třetí výklad. Kousek odtud, na Dobříšsku, Příbramsku a dále směrem do jižních Čech žil byl rod pánů Ježovských z Lub. Zbyly po nich například víska Ježov, les Ježovský a myslivna Ježovka. Dost daleko od Sedlce, ale… rod Mitrovských, který je v okolí Sedlce doložen, byl s Ježovskými spřízněn mnoha sňatky. Není tedy zas tak úplně nepravděpodobné, že by se Ježovka mohla jmenovat i po některé dámě, přivdané sem k Mitrovským. Ale vyberte si každý verzi, která se vám nejvíc líbí… nebo si vymyslete nějakou vlastní.

Citát je převzat z publikace Sedlčansko, Sedlecko a Voticko autora Čeňka Habarta, díl druhý, strana 191 - 192.

(Napsáno pro Zpravodaj Bratrstva Keltů)


Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?

Falka