wz

Neapolský záliv - láska na první pohled

Snad každý člověk má svůj kraj, který miluje. Může to být rodný kraj nebo jiné místo, kde žije, krajina, kterou poznal při cestování. Někdy je naopak magicky přitahován určitým koutem na Zemi, vzdáleným třeba i tisíce kilometrů od místa kde žije. Tím místem je pro mě Vesuv a jeho okolí.

Je to zvláštní náhoda, že Praha, kde jsem se narodila, a Vesuv se nacházejí na stejném poledníku - Praha i Vesuv 14° 25′ východní délky.

Poprvé jsem se s Vesuvem setkala ve svých šesti letech na staré dobové pohlednici Neapolského zálivu. Prohlížela jsem si tenkrát na návštěvě u přátel rodičů pohlednice z různých koutů Evropy a ze všech nejvíce mě zaujal Neapolský záliv s kouřící horou, kterou jsem ještě neznala. Zaujal mě i strom s korunou, připomínající deštník - takové stromy jsem u nás neviděla, Zeptala jsem se tatínka na strom i na kouřící horu. Tatínek mi řekl, že strom je pinie, druh borovice, která roste v jižních zemích a pak mně vyprávěl o Vesuvu a o Pompejích. Pohlednice Neapolského zálivu a tatínkovo vyprávění se mně vryly nejen do paměti, ale i do srdce. Při pohledu na nástěnnou mapu Evropy, kterou jsme měli ve třídě při hodinách zeměpisu a dějepisu, jsem se nejednou zatoulala k Neapolskému zálivu. Vše spojené s tímto místem mě zvláštním způsobem přitahovalo…

 

Neapolský záliv začátkem 20. století (inspirováno dobovou pohlednicí) a Neapolský záliv v noci (inspirováno obrazem arménského malíře Ivana Aivazovského)

Byla to především hudba. Vzpomínám, jak na mě zapůsobila tarantela "Venezia - Napoli" od Ferenze Liszta nejen melodičností, ale i názvem. Zamilovala jsem si sonáty pro cembalo od Domenica Scarlattiho, italské opery a slavné neapolské písně, které byly v době mého dětství a mládí populární (některé dokonce zpívané i s českými texty) - to vše ke mně promlouvalo a bylo mi něčím hodně blízké.

Moje první setkání s Vesuvem na staré pohlednici a tatínkovo vyprávění na mě zapůsobilo natolik, že jsem se začala zajímat o geologii a moji pozornost přitahovaly i vulkány. Měla jsem obrovskou radost, když jsme se ve škole učili o tom, že i u nás před miliony let (ve třetihorách) probíhala sopečná činnost, která nám tu zanechala krásná a zajímavá pohoří v severních a severozápadních Čechách - České středohoří a Doupovské hory. V západním cípu Čech se nachází naše nejmladší sopka z období čtvrtohor - nenápadný čedičový kopeček Komorní hůrka, na jejímž výzkumu se podílel i Johann Wolfgang Goethe. Na Komorní hůrce můžeme najít stejnou strusku, jako na Vesuvu, Etně,. Stromboli… Sopečného původu je i legendární hora Říp, Kozákov, Trosky, a některé hory na severní Moravě v okolí Bruntálu - Uhlířský vrch, Venušina sopka, Velký a Malý Roudný a Červená hora. Vyhaslých sopek nebo spíše jejich zbytků, bychom našli na našem území mnohem víc.

 

České středohoří, Lovoš a Milešovka a lounské kopce v Českém středohoří

V roce 1998 jsme s dcerou podnikly cestu na Vesuv, Etnu, Stromboli a Vulcano, navštívily jsme i Pompeje. Na Vesuv a Etnu jsme se vydaly ještě jednou v roce 2001, kdy jsme Etnu zastihly při mohutné erupci. Z obou cest jsem si přivezla spoustu krásných zážitků, hlubokých dojmů a inspirace.

Výstup na Vesuv byl pro nás úžasným zážitkem, nádherné pohledy na Neapol, moře a ostrovy, pohled na Pompeje a Sorrentský poloostrov. Poprvé jsem viděla "mladé kamení" - zajímavé útvary červenavé lávy, některé mi dokonce připomínaly i postavy lidí. Se zatajeným dechem jsme hleděly do kráteru a na fumaroly, vystupující z jeho západní stěny. Ve stěnách kráteru upoutaly naši pozornost vrstvy lávy a tufu, vypovídající o předchozích erupcích. Geolog zde může číst jako v knize.

Velkým překvapením byla i vegetace, která se uchytila na mladé lávě. Jsou to proslulé žlutě kvetoucí keříky kručinek a Valeriana rossa s karmínovými květy, Tuto nádhenou rostlinu jsem viděla poprvé, pozornost upoutaly ostrůvky Rumex scutatus a nesmím zapomenout na stříbřitě šedozelený lišejník Stereocaloun Vesuvianum, který je průkopníkem života. Návaznost živé přírody na neživou. Mnohé další kytičky jsem tenkrát neznala. To vše ve mě zanechalo tak silné dojmy, že jsem se o květenu Vesuvu začala podrobněji zajímat a stále pátrám po dalších kytičkách, které našly na Vesuvu svůj domov a zároveň sleduji na nejnovějších fotografiích z internetu, jak postupuje vegetace na jihozápadním svahu k vrcholu a zvolna sestupuje i do kráteru. Své poznatky skládám jako kamínky do mozaiky.

Zajímá mě i umění, které se vztahuje k Vesuvu, zejména obrazy malířů 18. a 19. století. Obdivuji nádherná díla známých i anonymních umělců , kteří dokázali zachytit jedinečnou atmosféru Neapolského zálivu, života rybářů a lidí ve městě, a také drama erupcí Vesuvu. Začala jsem pátrat i po dalších osobnostech, které Vesuv zaujal a inspiroval. Mezi nimi byli například Johann Wolfgang Goethe, který byl svědkem erupce v roce 1787 a namaloval akvarel, a Hans Christian Andersen, který viděl erupci vulkánu v roce 1834 a nakreslil skicu, kterou doplnil svoje "Zápisky z cest".

Vesuv i další vulkány probouzejí obdiv, pokoru a úctu k přírodě. Jsou to jen malá okénka do velkých laboratoří Země. Při erupci se dávají do pohybu všechny prvky Mendělejevovy periodické soustavy, které se taví, reagují spolu a pod obrovským tlakem se derou na povrch, kde se rodí láva a popel, které se stávají základnou pro nový život. Člověk si právě při tomto setkání s ohromnou žhavou energií Země uvědomí, že je pouze součástí přírody tak jako všechno živé i neživé. Pro mě to je láska na celý život a velká inspirace k malování a psaní.

 

Lávová jeskyňka na Vesuvu a vlčí máky pod Vesuvem

Obrázky autorky


Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?

Jana Vesuvanka