wz

Kamčatka - země vulkánů

"Celá hora vypadala jako rozžhavený kámen. Plameny, které horu roztrhly, stékaly dolů jako ohnivé řeky se strašným sykotem… Tak popisuje jedno z mnohých dramat Klučevské sopky v roce 1737 ruský přírodovědec a výzkumník Kamčatky Stěpan Petrovič Krašennikov, podle něhož byla jedna ze sopek pojmenována Krašennikova.

Poloostrov Kamčatka patří mezi nejzajímavější oblasti Dálného východu. Je součástí tzv. "ohnivého kruhu Pacifiku". Prochází jím vulkanické pásmo subdukční zóny, kde se podsouvá pacifická deska pod euroasijskou. Nachází se zde mnoho vulkánů, aktivních bylo napočítáno 29, vyhaslých je mnohem více. Jedná se o stratovulkány, které chrlí popel i lávu. Některé vulkány mají kráterová jezera, jejichž vody obsahují kyselinu sírovou.

Vulkanismus se na Kamčatce projevuje častými erupcemi sopek, gejzíry, termálními a minerálními prameny, solfataami a fumarolami. Termální prameny mají různé chemické složení i teplotu, která se pohybuje většinou od 30 do 70 stupňů Celsia, někdy dosahuje téměř bodu varu. Bohatá geotermální energie byla využita i pro výrobu elektrické energie, vybudována geotermální elektrárna.

 

 

Aktivní vulkány jsou soustředěny většinou ve východním horském hřebenu, zatímco ve středním hřebenu jsou sopky vyhaslé až na Ičinskou sopku.

Nejvyšší je Ključevskij vulkán s nadmořskou výškou 4750 m,. který se nachází nejseverněji ve východním pásu. Je velmi aktivní, k erupcím dochází v rozmezí 1 - 9 let. V roce 1932 zde byla vybudována vulkanologická observatoř. Název Ključevskij je odvozen od slova "ključ" - horký pramen.

Dalšími významnějšími vulkány jsou Kronockij, Karymskij, Krašennikov, Tolbačik, Avačinskij, Šiveluč, Malý Semjačik a Bezimjannyj (Bezejmenný). Bezimjannyj byl považován za vyhaslý, ale koncem roku 1956 došlo k jeho obrovské erupci, při níž bylo vyvrženo velké množství popelu. Vrcholy nejvyšších sopek jsou pokryty ledovci.

Na Kamčatce je mnoho vodních toků a malých jezírek. Největší řekou je Kamčatka, která se vlévá do Tichého oceánu.

Živá příroda Kamčatky je velmi rozmanitá.Ve vyšších polohách rostou lesy tvořené modřínem, smrkem, jedlí a břízou kamennou, v nižších polohách a v údolí řek převažují listnaté lesy (břízy, olše, topoly, vrby, jeřáby), z keřů je častý rybíz a zimolez, rododendrony. Velmi bohatá je i květena - například oměj, udatna, kýchavice, lilie, orchidej střevíčník, prvosenka karmínová, lomikámen, ostružiník růžový, pryskyřník a mnohé další. Louky jsou často porostlé mimořádně vysokou trávou.

Z fauny asi nejvíce zaujme medvěd kamčatský - Kamčatku bychom mohli nazvat nejen zemí vulkánů, ale i královstvím medvědů. Z dalších savců zde žije rosomák, vlk, liška polární, hranostaj, rys, sob, jelen, zajíc bělák, svišť,, vydra, na pobřeží tuleni a lachtani. V řekách žijí lososi.

Na Kamčatce žije asi 800 druhů ptáků, nejzajímavější je orel kamčatský, je to největší orel na světě, který má rozpětí křídel až 2,7 metrů.

Mimořádně bohatá a téměř nedotčená příroda Kamčatky si zasluhuje ochranu, proto byla zapsána na seznamu Světového dědictví UNESCO.

Obrázek autorky


Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?

Jana Vesuvanka