wz

Romantická zákoutí obory Hvězda

Když v roce 1534 dal císař Ferdinand I. založit v lese zvaném Malejov „Novou oboru“ netušil, že v budoucnu to bude jedna z nejoblíbenějších lokalit Pražanů, kam si vyjdou ve svém volném čase na procházku nebo zasportovat.

Pozemek ležící nedaleko od Pražského hradu patříval do území Malé Liboce a byl do té doby v majetku Břevnovského kláštera. Nová obora byla vyhrazena pouze králi a jeho dvoru a chovala se zde lovná zvěř určená pro honební kratochvíle českých panovníků. Výsostné postavení obory ještě zdůrazňovala mohutná zeď postavená v letech 1541 až 43 po celém jejím obvodu, nejprve jen s branou Libockou, která ji spojovala s Pražským hradem. Později byla proraženy ještě brány k Bílé hoře (Bělohorská) a nejmladší Břevnovská (dříve Svatomarkétská).

 

 

Dvoupatrovou šesticípou stavbu letohrádku na půdorysu hvězdy dal postavit v letech 1555 až 56 císařský synek arcivévoda Ferdinand II. Tyrolský (1529 – 1595), v té době místodržící v Čechách. Stavělo se podle jeho vlastního návrhu a velice rychle. Když byla stavba po roce dokončena stala se sídlem krásné Filipiny Welser (1527 – 1580), s níž se arcivévoda Ferdinand tajně oženil. V dalších letech a staletích už se ve Hvězdě sídlily osobnosti sice více významné, ale méně půvabné...

 

 

Do osudů obory zasáhly několikrát válečné události; v roce 1608 tu tábořilo císařské vojsko, o dvanáct let později - 8. listopadu 1620 - u její zdi, v místě zvaných Světlička, došlo k nešťastné bitvě na Bílé hoře a v roce 1757 Hvězdu zabrala vojska pruského krále Bedřicha II. , která z okolních výšin bombardovala Prahu. Francouzská a pruská vojska v oboře v té době vykácela většinu stromů.

V 18. století zde byla zřízena bažantnice a letohrádek z rozhodnutí císaře Josefa II. sloužil až do roku 1874 jako prachárna. U obory se každoročně v červenci až do roku 1910 konávaly slavné markétské poutě.

Počátkem 19. století se obora změnila v přírodní park, protkaný cestičkami zhruba tak, jak jej známe dnes. Jen rybník v její spodní libocké části časem zanikl, protože o něj nikdo nepečoval, naopak se místo stalo nevábným rumištěm. Až v posledních letech se začalo s jeho obnovou a rybník je dnes oázou klidu jak pro lidi, tak pro vodní ptactvo.

 

 

Obora má rozlohu 86,5 hektarů a leží v nadmořské výšce 320 - 370 m n/m. Z dřevin, jejichž věk je v průměru nad 141 let, zde roste ponejvíce dub zimní, buk letní, habr obecný a lípa.

Do romantických a místy tajemných zákoutí obory, kam mnoho návštěvníků nezavítá, se dostaneme cestou vedoucí vpravo od letohrádku kolem nově rekonstruované budovy -původně domu pro služebnictvo s kuchyní, později myslivny. Dnes je zde studovna knihovny. Cesta klesá svahem dolů – procházíme bučinou, která se táhne až k novému rybníku, který byl obnoven v roce 2005 na ještě patrných zbytcích rybníka ze 17. století. Ve spodní části obory se nacházelo několik rybníků, které zanikly. Nedaleko byl i mlýn.

Nyní je vedle rybníka zachován mokřad, který je zařazen do území evropsky významných lokalit Natura 2000. Vejít do něj můžeme po vyhlídkovém dřevěném chodníčku, na jehož konci můžeme postát nikým nerušeni uprostřed „divočiny“.

 

 

Mokřad i rybník zásobuje voda vyvěrající z pramenů v podzemí obory. Ty se spojují v jeden tok v místě zvaném Světlička (někdy také Světluška), kde stojí obnovený studniční domek. Původní domek byl šestiboký a pocházel z rudolfínské doby. Zmínka o něm je z roku 1723, kdy byla sběrná studna opravována. Po roce 1923 byl zbourán a nahrazen novým kruhového půdorysu, který ze stojí dodnes. Odsud vytéká průzračný potůček, jehož tok se klikatí mezi divoce rostoucími i popadanými stromy až k mokřadu a k rybníku.

 

 

Cesta nás dál vede do malého lomu, u kterého naši pozornost upoutá především strom, jehož obnažené kořeny připomínají nohy pavouka.

 

 

Lom zde nevznikl náhodou. V minulosti se zde lámaly žlutavé opuky, které sloužily jako výborný stavební kámen, ze kterého byla postavena značná část středověké Prahy a byly použity i při stavbě letohrádku Hvězda.

Četné opukové lomy v okolí Prahy postupně zanikly, proto je ten v oboře vzácnou raritou. Opuka se zde těžila ručně a přitom byly nalezeny vzácné zkameněliny z někdejšího českého křídového moře, například mlži, hlavonožci amoniti, pozůstatky raků a dravých ryb, zuby žraloka i části čelisti a obratle mořského plaza Plesiosaura. Nalezené zkameněliny jsou k vidění v paleontologických sbírkách Národního muzea v Praze.

Cesta dál nás vede okolo mříží zakrytého vstupu do štoly označené jako Štola č.1 – Hvězda. Jedná se o jednu z podzemních vodních jímacích štol zaústěných do studny Světlička. Z ní voda putovala hradním vodovodem jednak do letohrádku a jednak do pražského hradu.

Na plánu z roku 1723 - prvním známém půdorysném znázornění letohrádku a obory - je zakreslena i trasa hradního vodovodu od Hostivic až k Hradu, a to jak přívod užitkové vody tak i přívod vody pitné z Hvězdy a Liboce.

 

 

Cesta vede dál a po levé straně strmě stoupající srázy končí zdí letohrádku. Je odsud vidět, že letohrádek je postaven na skalnatém výběžku na roklí.

Přicházíme k jedné ze tří hlavních cest, kterou dojdeme k obnovené Bělohorské bráně. Vedou k ní ale i další vyšlapané cestičky hustým porostem, kde můžeme spatřit jednak krásné bedly jedlé nebo různobarevné mašličky – pozůstatky stopovacích a bojových her omladiny.

 

 

Rozsáhlý lesní porost je domovem pro mnoho vzácných a ohrožených živočichů. Bylo zde zaznamenáno hnízdění asi 60 druhů ptáků. V olšinách u mokřadu je nejbohatší lokalita hájové květeny obory s kokoříkem mnohokvětým a sasankou pryskyřníkovou. Mokřad je domovem vzácného drobného plže Vrkoče útlého (Vertigo angustior) a na rybníku hnízdí kachny divoké.

Podél cest jsou značeny památné stromy starší 200 let, s unikátními kmeny a s větvemi jakoby dotýkajících se nebe...

Procházka oborou je krásná v každé roční době, ale popsaná „divoká“ zákoutí si nechte až na jaro a léto, kdy chůze po cestách a cestičkách v neupravovaném terénu bude bezpečná.


Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?

VEZA