wz

Mount Everest

Nejvyšší smetiště na Zemi?

Nejvyšší a nejznámější hora světa lákala a láká ke svému vrcholku čím dál víc horolezců – horolezců? Po shlédnutí reportáže, jak to na táborových místech pod vrcholem vypadá, se mi chce napsat čuňat. Sami horolezci uvádějí, že jižní sedlo je pokryté stany a dalším vybavením, obaly od potravin, lany a dokonce i těly mrtvých horolezců, kteří výstup na Everest nepřežili. Nutno dodat, že horolezecké výpravy nejsou jen horolezci samotní, ale že mají sebou tým, jenž se skládá z nosičů, lékařů, někdy i kuchařů a že do táborů jsou donášeny tuny potravin a materiálů potřebných pro život v těchto podmínkách. Po snědení a vypití a použití je vše nepotřebné jednoduše ponecháno někde stranou – při nejlepším.
Jestliže horolezci použijí termín „pokořili jsme nejvyšší horu…“, tak tímhle způsobem se jim to povedlo hned nadvakrát. Ovšem ten druhý způsob je odsouzeníhodný. Tito lidé asi o ekologickém chování v přírodě nikdy neslyšeli. Pro ně je hlavní, že horu pokořili, že mají „zářez na své pažbě“.

V tomto případě se zachovala moudře nepálská vláda, která požaduje od horolezců, aby jakoukoliv výstroj a odpadky na svahu Mount Everestu neponechávali, v opačném případě jim nevrátí zálohu 4000 dolarů. Jak píše agentura Nová Čína, žádný podobný příkaz Peking nevydal a většina odpadků se tedy hromadí na čínské straně Everestu.
Přestože jsou prováděny jednorázové „úklidové akce“ a odpadky po horolezcích jsou „úklidovými horolezci“ sneseny a poté zlikvidovány, nikdy se nepodařilo vyčistit celou jižní stranu, po které je snazší výstup k vrcholu a je tudíž více frekventovaná – což znamená i „zaneřáděná“.
A že opravdu je zde provoz jak na Václavském náměstí dokládá zpráva ze dne 21.5. 2003: Rekordní počet 150 horolezců čeká na výstup na nejvyšší horu světa Mount Everest, kde si chtějí připomenout padesátileté výročí dobytí jejího vrcholu. Výstup, alespoň částečný, ale zatím většině zájemců znemožňuje špatné počasí. Neobvyklý počet horolezců navíc doplňují stovky šerpů nesoucích náklad. Všichni se shromáždili na jižní straně Everestu, kde čekají na zlepšení počasí. Mezi šťastlivce, jimž se podařilo horu v minulých dnech pokořit, se ve středu brzy ráno zařadila čínská skupina, která navíc do světa poslala poprvé v historii živé filmové záběry z dobytí vrcholu ve výšce 8848 m.
Protože se jedná o tábor na jižním svahu, tak pochybuji, že si tito „pokořitelé“ po sobě uklidili….

Následující zpráva z 24. května 2005 jistě potěší, neboť vězte: Na Mount Everestu se začalo uklízet! Více jak 100 čínských dobrovolníků se vydalo na svahy Mount Everestu, aby posbírali část zpřibližně 600 tun odpadků, které tam zanechali po sobě předchozí horolezecké expedice. Kromě různých lan, igelitových obalů, krabic a plechovek jsou mezi ponechanými věcmi i stany a kyslíkové bomby. Podle informace zástupce tibetské horolezecké asociace úklidová skupina vyrazila z tibetské metropole Lhasy a v dalších dnech bude pracovat ve výškách od 5120 až do 8000 metrů n/m. S úklidem by měla být hotova do 5.června, který je Světovým dnem životního prostředí. Vloni (2004) 24 čínských dobrovolníků sneslo z nejvyšší hory světa 8 tun odhozeného materiálu. Pravidelné čínské každoroční úklidy Mount Everestu jsou naplánované až do roku 2008, kdy je Peking pořadatelem letních olympijských her.

A do třetice zpráva z 6. března 2006 jen dokazuje, jak je situace s odpadky nadále tristní: Uklidit na nejvyšší hoře světa Mount Everestu se v dubnu chystá mezinárodní tým horolezců, který zde chce posbírat několik tun odpadků a snést je dolů. Horolezcům z Jižní Koreje, Japonska, Francie, Itálie a Rakouska budou pomáhat i nepostradatelní nepálští šerpové. Všichni se pokusí snést až pět tun odpadků z výše položených horolezeckých táborů. Tým vedený Jihokorejcem Han Wang-jongem plánuje vystoupit do jižního sedla (South Col) ve výšce 8000 metrů, které je posledním táborem před výstupem na vrchol ve výšce 8844 metrů. Pokusí se snést dolů i mrtvá těla kolegů, na něž cestou narazí, ale hlavním cílem bude posbírat věci, jako jsou stany, kyslíkové bomby a plastové obaly.
Tato situace je výsledkem čínského nezájmu o životnímu prostředí. Většina horolezců chtěla jen vystoupit na vrchol a dostat se zpátky. Nelámali si hlavu s odpadky, které za sebou nechali. Také proto získal Everest nelichotivou přezdívku "nejvyšší smetiště světa". Odhaduje se, že na jeho svazích se povaluje až 50 tun odpadků ve výše položených horolezeckých táborech.

Tento velký úklid nenastal ale sám od sebe. Důvod je prostý: nejvyšší hoře světa se dostane zvláštní pozornosti v souvislosti s olympijskými hrami v Pekingu. Pořadatelé chtějí, aby trasa olympijského ohně vedla právě z Řecka do Číny přes vrchol Mount Everestu. Ale ať jsou již důvody jakékoli, důležité je, že tento „generální“ úklid vůbec nastal.

Jako bílá vrána mezi černými se pak jeví zprávička ze dne 12. května 2005 o ukončení české expedice HIMALAYA 8000: …v závěru expedice jsme z kopce stáhli všechny stany, karimatky, vaření (včetně prázdných bombiček), odpadky, ale také i lana, kotvy, šrouby a veškeré další pomocné jištění. Týden po našem odchodu, když vítr a sníh zakryl naše stopy, nebylo poznat, že cestu letos někdo lezl. Odpadky jsme odvezli do čínského BC, všechny ostatní věci do Káthmándú, baterie vezeme s sebou do Čech.

„Hora tak vysoká, že ji žádný pták nepřeletí, ani zvíře nepřeskočí“

Mount Everest je nejvyšší hora v Himalájích, na Šanghajsko - tibetské náhorní plošině Khumbu Himal (přesahující 4000 metrů n/m.), které se říká „střecha světa". Vrchol hory je hraničním bodem mezi Nepálem a Tibetem, v současné době se nejvyšší bod nalézá na tibetské straně. V Nepálu je hora nazývána Sagarmatha - Tvář nebes. V tibetštině se jmenuje Qomolangma feng - Matka Bohyně vesmíru, čínsky Ču-mu-lang-ma Feng, ale celosvětově se vžilo pojmenování Everest, které hoře dal, podle svého předchůdce, Brit Sir Andrew Waugh, hlavní zeměměřič pro Indii. Sir George Everest byl britský inženýr, který vedl v letech 1823 až 1843 britský úřad pro vyměřování v Indii, a právě on jako první (v roce 1823) horu zmapoval.

Radhanath Sikdar, indický matematik a zeměměřič z Bengálska, byl v roce 1852 prvním, kdo určil Everest jako nejvyšší horu světa pomocí trigonometrických výpočtů na základě měření teodolitem z 240 km vzdálené Indie. V té době byl vrchol zeměměřiči nazýván Peak XV. Jak nedávno oznámil mluvčí čínského státního geografického úřadu podle posledního měření je Mount Everest vysoký přesně 8844,43 metrů (v roce 1975 naměřili 8848,13 m). Rozdíl v údajích vysvětluje přesnější měřicí technologií. O tom, kolik přesně měří, se ale nejspíš vždy povedou spory. Vědci z americké společnosti National Geographic společně s kolegy z Boston´s Museum of Science měřili Everest v roce 1999 v té době nejmodernějším satelitním systémem GPS a naopak dospěli k závěru, že hora měří 8850 metrů.

Od začátku minulého století lidé zkoušeli, jak se dostat na vrchol nejvyšší hory světa. Nastoupily velké expedice se stovkami nosičů. Na nejvyšší horu světa vede několik přístupových cest, z nichž jsou dvě hlavní horolezecké stezky, jihovýchodní z Nepálu a severovýchodní z Tibetu. Jihovýchodní cesta z Nepálu je technicky méně obtížná než severozápadní cesta z Tibetu, také proto je mnohem frekventovanější.

První pokusy o zdolání Everestu severní přístupovou cestou podnikli dva Britové z tibetské strany. Dodnes však není jisté, jestli v roce 1924 Britové Andrew Irvine a George Makléry se dostali až na sám vrcholek. Tehdy oba zmizeli těsně pod vrcholem. Malloryho tělo bylo nalezeno v roce 1999, avšak důkaz, že byl nahoře neexistuje.

Výběr výstupu byl později předurčen politickou situací v oblasti. Nepál byl pro západní cizince uzavřen od poloviny 19. století do roku 1949, Tibet pak od roku 1950 do roku 1980.

Jihovýchodní cestou šel Novozélanďan Edmund Hillary s šerpou Tensingem Norgayem a na vrcholu Everestu stanuli 29. května 1953. V roce 1960 dosáhli vrcholu Číňané. Byli první, komu se podařilo vystoupit na horu severní cestou. Tato cesta je technicky mnohem obtížnější, neboť je zde méně sněhu a více skalnatého terénu než na jižní stěně.

Rekordy a nej…

První výprava k Mount Everestu: roku 1893 - britská expedice, vedoucí C. G. Bruce, severní hřeben z tibetské strany.
 Prvovýstup na vrchol: Edmund Hillary (Nový Zéland), Tenzing Norgey Sherpa (Indie), 29. 5. 1953, cestou přes jižní sedlo a Jihovýchodní hřeben.
První ženský výstup: dne 16. 5. 1975 Junko Tabei (Japonsko) normální cestou přes jižní sedlo a jihovýchodní hřeben.
První přechod vrcholu: dne 22. 5. 1963 Thomas F. Horbein a William F. Unsoeld (oba USA), po prvovýstupu západním hřebenem a sestupu jihovýchodním hřebenem.
První zimní výstup: dne 17. 2. 1980 Leszek Cichy a Krzysztof Wielicki (oba Polsko), cestou přes jižní sedlo.
První výstup bez použití kyslíkového přístroje: dne 8. 5. 1978 Peter Habeler (Rakousko) a Reinhold Messner (Itálie), cestou přes jižní sedlo a jihovýchodní hřeben. Před tímto výstupem byl po 44 let držitelem výškového "světového rekordu" bez použití kyslíkových přístrojů Edvard F. Norton, který dosáhl v roce 1924 výšky 8572 m na cestě přes severní sedlo.
První sólovýstup: dne 20. 8. 1980 Reinhold Messner (Itálie) bez použití umělého kyslíku, po výstupu přes severní sedlo a severní stěnu s novou variantou cesty.
Nejčastěji na vrcholu Mount Everestu: Appa Sherpa, celkem 12x s umělým kyslíkem v letech 1990 až 2002, 11x normální cestou od jihovýchodu, v roce 1999 po výstupu cestou přes severní sedlo.
Nejrychlejší výstup na vrchol: dne 23. května 2003 nepálský šerpa Pemba Dorje; výstup ze základního tábora ve výšce 5350 metrů mu trval 12 hodin a 45 minut.

Nejdelší pobyt na vrcholu: ve dnech 21. a 22. 5. 2000 Babu Chhiri Sherpa – celkem 21 hodin.
První sjezdy na lyžích: dne 24. 5. 1996 Hans Kammerlander (Itálie), cestou přes severní sedlo z podvrcholové části; dne 7. 10. 2000 Davo Karničar (Slovinsko), 1. sjezd přímo z vrcholu přes jihovýchodní hřeben a jižní sedlo.
Nejmladší osoba na vrcholu: na vrcholu dne 23. 5. 2001 ve stáří 15 let a 18 dní Temba Tsheri Sherpa. Dne 25. května 2003 vystoupila na vrchol patnáctiletá dívka Šerpa Mingkipa, pokud bude její rekord uznán, bude nejmladší dívkou na vrcholu Mount Everestu.
První otec a syn na vrcholu: dne 7. 10. 1990 Jean-Noel Roche a Bertrand Roche (Francie), po výstupu přes jižní sedlo.
První manželský pár na vrcholu: Gerhard Schmatz (1. 10. 1979) a Hannelore Schmatz (2. 10. 1979), z Německa, výstup přes jižní sedlo.
Nejstarší muž na vrcholu: dne 22.5. 2003 Juichiro Miura (Japonsko) ve věku 70 let.
Nejstarší žena na vrcholu: dne 16. 5. 2002 Tamae Watanabe (Japonsko), ve věku 63 let.
První slepec na vrcholu: dne 25. 5. 2001 Eric Weihenmeyer (USA, věk 32 let), po výstupu přes jižní sedlo.
Nejmasovější výstup na vrchol: dne 16. května 2002 vystoupilo na vrchol po jihovýchodním hřebenu 61 osob stejnou cestou ve stejný den, z toho 31 Šerpů a 13 Američanů. Také Tashi Wangchuk Tenzing, vnuk Tenzinga Norgeye, žijící v současné době v Austrálii.
První Čechoslováci na vrcholu: dne 15. 10. 1984 Zoltán Demján a Jozef Psotka, bez kyslíkových přístrojů, Polskou cestou jižním pilířem.
První Čech na vrcholu: dne 17. 5. 1991 Leopold Sulovský, bez použití umělého kyslíku, severní stěnou – Norton kuloárem.
První žena českého původu na vrcholu: dne 5. 5. 1999 Renata Chlumská, trvale žijící ve Švédsku, normální cestou přes jižní sedlo.
První svatba na vrcholu: dne 3. 6. 2005 členové výpravy Moni Mulepati a Pem Dorje Sherpa z Nepálu se stali prvními, kdo si své ANO řekli na nejvyšším vrcholku světa. Mulepati je nejen první nevěstou na Mount Everestu, ale také teprve čtvrtou ženou z Nepálu, která nejvyššího vrcholku světa dosáhla.
První přistání na vrcholku: 14. května 2005 v 7hodin 8 minut (místního času) přistál na vrcholku jako první člověk na světě s vrtulníkem Eurocopter X francouzský testovací pilot Didier Delsalle (48 let). Přistání trvalo okolo dvou minut a pak se vrátil zpět do základního tábora. (Pilot Delsalle je jinak ve službě nepálské vlády, která jej vysílá na záchranné akce, při nichž z Everestu odváží horolezce, jež se ocitli v nouzi. Přesto akci přistání na vrcholku narazila na velkou kritiku ze strany horolezců. 

Pravdu měl Sir Edmund Hillary, když řekl: „Těch, kdo jsou silně motivováni je mnoho. Přání dosáhnout vrcholu a doma se tím chlubit je velké.“ K tomu lze jen dodat, že ať si horolezci lezou kam chtějí, ale ať přitom té překrásné přírodě svým chováním (nedůstojným člověka) neškodí.

 

 


VEZA

Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?