wz

Kam turistická značka nevede

Skalních útvarů pojmenovaných Dračí skála najdete po Česku několik - například v Českém ráji, Lužických či v Krušných horách. Jedna méně známá Dračí skála se skrývá v hluboké lesní rokli poblíž Kutné hory.

Při jednom letním výletu mne nohy zanesly a turistické značky zavedly po Vrchlického cestě z Kutné Hory až k rybníku zvanému Velký, který zde vznikl již ve středověku. Tehdy se jmenoval Dolní královský a sloužil jako zásobárna vody pro pohon strojů v kutnohorských dolech. V roce 1850 byl upraven tak, aby zajišťoval přívaly vod pro kutnohorské vodní mlýny, kterých bylo v údolí říčky Vrchlice požehnaně. Dnes svému účelu neslouží ani jeden, několik jich chátrá, pár jich je obydleno a z vícera zbyly jen holé zdi - romantické ruiny.
O pár kilometrů výše proti proudu Vrchlice býval druhý rybník zvaný Horní královský. V jeho místě se dnes rozlévají vody přehradní nádrže Vrchlice.

Velký rybník je příjemným odpočinkovým místem s možností koupání, cachtání se a plavení na loďkách, prámech či gumových kajakách. Navíc jeho srázné kamenité břehy přímo vystupující z hladiny, dva vodopády u jeho výpustí i příjemná restaurace dávají tomuto místu pohodovou atmosféru.

 

 

K rybníku se docházejí koupat osadníci z přilehlých chatových osad, stavují se zde občerstvit na zahrádce restaurace turisté, takže chvílemi je tady docela rušno. Zdálo by se, že zde atraktivní turistická stezka končí a dál už jen vede cesta do městyse Malešov. To je sice pravda, ale je zde ještě jeden cíl a to český technický unikát, skrývající se v lesní rokli o kilometřík dále. Turistickou značku k němu zde však nenajdete, ale stačí se optat v restauraci...

 

 

Nad tokem říčky Vrchlice se tyčí, v jinak zalesněných úbočích rokle, několik příkrých kamenných stěn s věžemi, na vrcholu zakončených bizarním tvarem, ne nepodobným dračí hlavě či obrovitému zobáku. Snad podle nich lidé tuto končinu tak kdysi nazvali; skály na ně museli působit velice strašidelně.

 

 

V současnosti po nich lezou různí lezci a lezkyně i lezčata, což je vidět podle spousty kovových horolezeckých ok, která jsou na skalních masivech nepřehlédnutelná. Máte-li štěstí jako já, můžete lezce vidět v akci…

Skály jsou zde opravdu pevné, jsou to ruly, svory a ortoruly (to jsou krystalické břidlice – ruly, vzniklé přeměnou vyvřelé horniny).

 

 

Je-li však údolíčko opuštěné, bez známek civilizace, je procházka podél Vrchlice za jejího klokotu a šumění velice krásná a romantická. Potkat zde můžete pouze zvědavce, který nelituje kroků a vydá se podívat na přehradní hráz Vrchlice, která zde vyrostla přímo v soutěsce Dračí skály.

Jistě, je spousta jiných a daleko grandióznějších vodních děl, ale tato hráz má své jedinečné kouzlo v tom, že se hodí do zdejší krajiny a neruší ji žádnými zbytečnými prvky. Hráz má elegantní tvar, který zcela zapadá do zeleně stromů. Povětšinou zde nikdo není, nikdo zde nepobíhá, nejezdí zde auta ani kola, protože odbočka dál nevede, končí u vrat do areálu pod přehradou. Je tu ticho, zpívají ptáci a voní tráva, bublá malý splávek na Vrchlici. Můžete si zde sednout, lehnout, prostě odpočinout a představovat si, kolikže té vodní spousty tato hrázička zadržuje.

 

 

K hrázi přehrady jsem se vydala (posilněna skvělou koprovou omáčkou a pivkem Mušketýr) od restaurace Velký rybník. Červená značka směr Malešov vede vpravo od vchodu hned za budovu a jde lesem cestičkou, kterou používají zdejší chataři. Docházím do opravdu pěkně upravené chatové osady a u silnice odbočuji doleva dál po červené, stále směr Malešov.
Cesta se ale za chvíli opět rozdvojuje, z červené se jedna cesta odklání doprava, a tak mi nezbývá, než se zeptat „domorodce“ kudy-tudu pod přehradu. Dejte se po cestě vpravo, za chvilku tam jste! Takže odbočuji z červené vpravo na neznačenou cestu, která mne přivádí před budovu Vodohospodářské společnosti Vrchlice-Maleč a.s. Vypadá to, že přehrada bude nedaleko, ale skutečnost je jiná. Čeká mne ještě hodně kroků údolím, kde potkávám už jen horolezce, kteří se zde učí a trénují na skoro třicetimetrové Hlavní stěně, krásně osvícené sluníčkem. Horolezci dali zdejším útvarům i pojmenování: První stěna, Hlavní stěna a na ní Cesta zapadajícího slunce, Božská, Panák,
Já bych je nazvala ale jinak: Drak velký, Dračí mládě, Dračí hnízdo, apod.

 

 

Jdu proti proudu Vrchlice, sluníčko prosvitne stromy jen sporadicky, v horku je zde velice příjemně, že si ani neuvědomuji, kolik že to kilometrů už od rána mám v nohách. Už vidím, že budu u cíle svého putování - rokle se začíná trošku rozestupovat, už sem prosvitne i sluníčko, tok Vrchlice po levé straně se přiblížil na doslech. Po pravé straně míjím menší pustý lom s jeho balvany a kamennou sutí a na dohled mezi stromy už prosvítá sluncem pozlacená stěna přehradní hráze.

V letech 1966 až 1970 v soutěsce zvané Dračí skála a v místech, kde dříve stával vodní mlýn Slaměnec, byla postavena železobetonová klenbová hráz, zatím jediná svého druhu v Česku.
Koruna přehrady (je pro obyčejné smrtelníky uzavřena) je dlouhá 168 metrů, samotná hráz je vysoká 40 metrů a zadržuje 9,786 milionů kubíků vody. Od roku 1973 je zásobárnou pitné i užitkové vody pro celé Kutnohorsko a zároveň také slouží jako částečná ochrana proti povodním. Koupání je zde zakázáno, břehy nádrže jsou nepřístupné a proto tudy žádná turistická značka neprochází.

 

 

Byla jsem s cílem svého putování spokojená a po návratu na břeh Velkého rybníka jsem ve stejnojmenné restauraci zapila úspěšné hledání Dračí skály a přehrady Vrchlice báječným zlatavým mokem...
Opět se mi vyplatilo moje úsloví: Nelitovat pár kroků navíc...


VEZA

Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?