wz

Posvátné čínské hory

Mnoho světových kultur učinilo z hor posvátnou součást své víry. pro některé představují spojení se středem světa, jako například hora Méru pro hinduisty. V antickém Řecku panovalo přesvědčení, že bohové sídlí na hoře Olymp. V Japonsku je zase mocným národním symbolem víry hora Fudži. Hora Kailás v Tibetu je posvátná pro hinduisty, džinisty i buddhisty.

Je docela pravděpodobné, že mnohé z nejposvátnějších a nejvýznamnějších uměle vytvořených staveb po celém světě měly hory napodobovat – například pyramidy v Jižní Americe či Egyptě. Také svatyně a chrámy se často budují na kopcích a horách anebo v nejvyšším bodě umělých staveb, jakými jsou třeba mohyly severoamerických indiánů nebo Parthenon v Athénách.

Hory představují sloupy, jež podpírají nebe nad zemí, anebo kouty známého světa. Sídlili na nich nesmrtelní nebo svatí.

Čína má devět posvátných hor, jež jsou cílem pravidelných poutí; pět z nich má význam pro taoisty a čtyři pro buddhisty.

Čtyřmi buddhistickými posvátnými horami jsou: Pchu-tchuo-šan v provincii Če-tiang, Wu-tchaj-šan v provincii Šan-si, E-mej-šan v provincii S´čchuan a Tiou-chua-šan v provincii An-chuej. Každá z těchto posvátných hor je považována za sídlo bódhisattvy – mytologické duchovní bytosti, která pomáhá všem cítícím tvorům, aby dosáhli osvícení.

Pěti nejslavnějšími taoistickými horami jsou: Tchaj-šan v provincii Šan-dong, Cheng-šan-pej a Chua-šan v provincii Šan-si, Cheb-šan-nan v provincii Chu-nan a Sung-šan v provincii Che-nan. Podle taoistické víry jsou hory prostředkem komunikace mezi smrtelníky a nesmrtelnými. Je to útočiště, poutní cíl a místo k rozjímání. Nabízí možnost žít společně s přírodou. Mnohé z těchto vrcholů byly starověkými šamanskými lokalitami velkého místního náboženského významu, který měly již před více než pěti tisíci lety.

Tchaj-šan je ze všech těchto čínských posvátných hor nejvýznamnější, a to nejen jako sídlo bohů, ale protože je sama vlastně božstvem. Starověcí čínští císaři horu považovali za syna nebeského císaře, jenž pečuje o lid, kterému vládne. Pouť na Tchaj-šan prý vykonalo sedmdesát dva císařů - včetně prvního císaře Š´Chuang-ti, aby zde rozmlouvali s bohy.

Na svazích se nalézá řada chrámů a svatyní a na vrcholu dva význačné chrámy – Chrám Nefritového císaře a Chrám Princezny azurových oblaků (dcery Nefritového císaře). Tento druhý chrám má údajně duchovně-léčivé schopnosti.

Číňané se obávají, že tato poutní místa ničí cestovní ruch a že jejich význam se snižuje. Tyto obavy panují na mnoha posvátných místech světa. Čínská taoistická společnost Čang-chua-ne uvádí, že tato místa mají být obtížně dostupná a svízelně prozkoumatelná, neboť právě v takovém zápase spočívá lidské úsilí. Postavit na ně lanovku neznamená jen narušit přírodní rovnováhu, ale také připravit lidi o pocit úžasu.

Nejposvátnější čínská hora

Posvátná hora Tchaj-šan (Taishan, Tai Shan) se nachází nad městem Tai An v provincii Šan-dong na severovýchodě Číny. Nadmořská výška hlavního štítu této hory Yu Huangdingu je 1545 metrů. V turistické oblasti „Hory Tchaj-šan“ je více než 300 hor, více než dvacet tisíc starých stromů, více než 110 historických památek. Ve starověku se v části provincie Šan-dong nacházel stát Lu, kde se narodil Konfucius. Díky tomu byl tento stát již od pradávna považováno za centrum vzdělanosti a byl rodištěm mnohých talentů. Hora Tchaj-šan byla již od dávnověku považována za posvátnou. V jednom ze starých filozofických textů se píše, že když Konfucius vystoupal na horu Tchaj-šan, tak se mu jevilo celé podnebesí jako malé. Víme tedy s určitostí, že Tchaj-šan je považován již více jak 2500 let za posvátnou horu. Když roku 221 před naším letopočtem císař Qin Shi Huangdi sjednotil Čínu, tak tři roku poté vystoupal na posvátnou horu Tchaj-šan a nechal tam vztyčit pamětní stélu.

K prvnímu svrchovanému císaři Číny a jeho cestě na Tchaj-šan se váže legenda: když stoupal na vrcholek, strhla se obrovská bouře a císaři nezbývalo nic jiného, než se schovat pod koruny borovic. Když bouře pominula, tak císař těmto borovicím udělil hodnot ministrů pátého stupně.

Nejenom první čínský císař vystoupil na Tchaj-šan. Celkem 72 vladařů v čínské historii navštívilo hory Tchaj-šan, uctilo Buddhu a konali zde obřad uctívání předků. Qingský osvícený císař Qianlong výstup na horu podniknul dokonce jedenáctkrát.

V současnosti je posvátná hora jedním velkým turistickým lákadlem, přesto si však zachovala punc posvátnosti a přitahuje množství poutníků, kteří se zde modlí a pálí papírové peníze, aby si získali náklonnost bohů. Na posvátnou horu můžete vystoupat po svých, nebo se nechat vyvézt téměř až na vrchol minibusem či lanovkou. Pokud tedy zvolíte cestu pěšky, tak se nevyhnete útokům místních prodavačů, kteří se vám budou snažit vnutit všechno možné, tričky počínaje a odznáčky konče. Na druhou stranu si zase budete moci vychutnat přírodní scenérie a množství chrámků, které stojí podél cesty. Většina turistů však přijíždí autem až k bráně Zhong Shanmen, která je v polovině hory. Potom se vezou lanovkou k bráně Nan Tianmen, která je nejblíže vrcholu. Od brány Nan Tianmen na vrchol už musí každý po svých.

Od úpatí na vrchol hory Tchaj-šan vede kamenné schodiště. Je tam přes 7000 schodů. I když se to nezdá jako příliš náročný výstup, některé úseky jsou přece jenom obtížnější. Zvláště schody u brány Nan Tianmen jsou velmi příkré a je zapotřebí mnoho síl absolvovat každý schod. Přesto je uprostřed lidského hemžení nemálo bělovlasých starců, kteří výstup na horu Tchaj-šan považují za důležitý životní cíl. Dostat se až na vrchol hory dává těmto starcům mnoho duchovního uspokojení.

Začátek cesty počíná na úpatí hory při „Prvním loubím v podnebesí" a chrámu „Rudých vrat," kde údajně započal svou cestu na Tchaj-šan i Konfucius. Chrám je zasvěcen božstvu z taoistického panteonu, Princezně azurových oblaků dceři boha Tchaj-šanu. Dále se pokračuje cypřišovou alejí, která tvoří jakýsi tunel a je známa, jako Cypřišová jeskyně. Údajně zde mnozí císařové, jenž konali pouť na Tchaj-šan sesedali z koní a nastupovali do nosítek. Jeden s císařů zde z koně přesedlal na mulu, která ho vynesla až na vrcholek a pak snesla dolu. Po sestupu však vyčerpáním umřela, a tak byla posmrtně prohlášena generálem a pohřbena v hrobce na úpatí hory. Cestu až na vrchol lemují jednotlivé chrámy, pavilóny a pamětní místa. Na úplném vrcholku je chrám Nefritového císaře, ve kterém se nacházejí bronzové sochy taoistického božstva.

 

 

Na Tchaj-šan je nejlépe vyrazit na jaře nebo na podzim, kdy je počasí nejpříznivější. Při pěkném počasí, je možné z vrcholku dohlédnout údajně až k 200 kilometrů vzdálenému pobřeží. Jestli chcete z Tchaj-šanu obdivovat východ slunce, tak se můžete ubytovat v některém z hotelů a vyčkat do rána.

Pověst o hoře Tchaj-šan

Hora Tchaj-šan se nachází ve východočínské provincii Šan-dong, která byla v roce 1987 zařazena do seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Má nejen krásnou krajinu, ale také hlubokou kulturní tradici. Hora Tchaj-šan je dědictví čínského národa, je to most z historie do dneška.

Číňané ve starých dobách se domnívali, že se Země dělí na východ, jih, západ, sever a střed - a že v každém tom směru musí být vysoká hora s kouzlem přírody. Na východě jde právě o horu Tchaj-šan, na jihu to je hora Chen-šan, na západě Chua-šan, na severu Hen-šan a ve středu Son-šan. Každá hora má svou dlouholetou kulturní a náboženskou tradici.

Tchaj-šan stojí v čele těchto pěti vysokých hor. Je jedním ze svatých míst domácího náboženství – taoismu. O Tchaj-šanu se vypráví mnoho pověstí, které pojí bájesloví se skutečným hrdinou z dávné historie a dodává tak posvátné hoře jedinečné kouzlo.

Ve dvanáctém století před naším letopočtem byla Čína po dlouhých bojích sjednocena dynastií Zhou. Císař myslel, že je třeba patřičně odměnit i ministry, kteří na tom měli zásluhu. Tak udělil svému nejvyššímu rádci Jiang Zi-ya plnou moc. Jiang Zi-ya odměnil zasloužilé generály a ministry veškerými známými horami, řekami, jezery a úrodnou půdou. Sám si ale chtěl ponechat horu Tchaj-šan, neboť věděl, že je to nádherné, posváté poutní místo. Avšak obrátil se na něho strážce císaře generál Chuang Fej-chu, který měl o horu Tchaj-šan také eminentní zájem. Když se oba o tuto horu dohadovali, přišla mladší sestra generála také s žádostí o horu Tchaj-šan a rovnou jim řekla, že jí král tuto horu již slíbil. Jiang Zi-ya se tedy hory vzdal, ale musel rozhřešit problém, že bratr a sestra chtějí vlastnit tu samou horu. Marně se pokoušel, aby jeden z nich ze svého požadavku ustoupil. Na závěr navrhl, že hora Tchaj-šan bude patřit tomu, kdo vystoupí na její vrchol jako první. S tím oba sourozenci souhlasili. Generál Chuang Fej-chu měl zdatnou postavu, ale chytrosti moc nepobral. V den závodu odjel na horu Tchaj-šan na koni. Jeho sestra věděla, že ve srovnání s bratrem nemá, co se týče její tělesné kondice šanci a tak chtěla zvítězit svou chytrostí a znalostí magie. Na úpatí hory zula botu a s pomocí magie ji vyhodila až na samotný vrchol. Když se sestra posléze dostala pod vrchol, bratr ji tam již netrpělivě čekal a řekl jí, že Tchaj-šan je jeho. Sestra mu na to řekla, že již na vrcholu byla před ním a jen z obavy se vrátila zpět jemu naproti. „Copak máš důkaz, že jsi přijela na vrchol dřívěji než já?" rozhorlil se bratr. „Samozřejmě, pojď se mnou." odpověděla sestra. Bratr šel se sestrou na nejvyšší vrchol a tam na skále uviděl její botu. Ale i přes tento důkaz nechtěl svou prohru přiznat a nádherné hory se vzdát. Nakonec se spolu dohodli tak, že bratru připadne úpatí a sestře vrchol a že oba se společně budou o tuto horu starat. V očích místních obyvatel se bratr a sestra nazývají „dědeček a babička hory Tchaj-šan“. Dosud tam stojí i chrám těchto dvou sourozenců a i dnešní poutníci a turisté se často v chrámu modlí za své štěstí.

Zmíněný příběh je pouze jednou z pověstí o Tchaj-šanu. V dobách čínského císařství se zde každý rok konaly obětní slavnosti ve znamení Země a Nebes. Horu Tchaj-šan dodnes prostupuje prastará tradiční čínská kultura.

Posvátná hora Tchaj-šan je jedním z nejnavštěvovanějších míst v Číně, ročně sem zavítá velké množství turistů, ale i poutníků, kteří chtějí složit úctu tomuto velikánu čínské historie.

Čínská bylina

Na vrcholku vysoké hory v jižní Číně stál kdysi klášter zvaný "Chrám mocných duchů". Mystické místo bylo spravováno jednou starou mniškou, která zároveň byla i vyhlášenou bylinnou léčitelkou. Všemožné bylinky užívala zejména na léčení nemocí lidí, kteří se přicházeli do chrámu pomodlit a uctít posvátné místo. Jednou ze směsí léčivých bylin tradiční čínské medicíny pocházející z tohoto kláštera je „Pevnost palácového pilíře“, která obsahuje bylinu „Du Huo“ (Radix Angelice Pubescenti) jež uvolňuje vítr, chlad a vlhkost z meridiánů, zmírňuje bolest a zlepšuje cirkulaci energie v meridiánech. Z hlediska moderní medicíny se používá při nespavosti, bušení srdce, nočním pocení či zácpě.

 

 


Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?

VEZA