wz

 Malé povídání z veliké Číny (7)

Sedmé povídání z veliké Číny bude zároveň povídáním posledním...

Po zkoušková euforie

Já se mám dobře, čínština mi skončila. Výsledky ještě nevím. Snad budou dneska.

Včera nám škola uspořádala zadarmo jídlo, tak jsem se strašně přecpala. byli jsme tam s některými spolužáky, tak to bylo vesele. koukali jsme po ostatních a divili jsme se, že jsme některé lidí v životě neviděli. A prohlíželi si různé národy. Jedla jsem škeble, krevety a medúzy a hranolky a spousty melounů, no prostě mišmaš a zapíjela to teplým pivem a tvrdila o sobě, že pít umím, protože jsme podobní Rusům. Tak si to můžete představit. Asi si to raději nepředstavujte!

Pak jsem šli do hospody, tak to byl moc dráhy večer. Protože pivo stojí 20. Bylo to veselé. V taxíku se pak řidič ptal odkud jsme, protože jsme byli ještě s Korejkou. A hrozně se divil a byl na sebe pyšný, že poznal, že jsme cizinci, a že tu Korejku jako cizince neoznačil. Protože je Číňanům podobná.

Lidí jsou tu veselí. Francouz se trochu opil, tak jsem pak na něj museli dávat cestou domů pozor. Protože přecházel na červenou, a různé skákal do vozovky. veselosti :)

Pak tam přišla jedna Korejka s tím, že se gumičky do vlasů dělají v Číně z použitých kondomů. Chichi, tak tam pak holky páraly všechny gumičky do vlasů, co měly a chtěly zjistit jestli je to pravda. Já nevím. Přijde mi to blbost, ale asi bych se tomu nedivila, a byla by to docela veselá recyklace. Srdce ekologa by jistě zaplesalo.

Josef už zítra odjíždí do Shanghaie a pak bude cestovat se sestrou. Tak se s ním dneska jedu rozloučit. Možná se ještě potkáme v Číně, ale nevím, protože s Márinkou možná nebudeme zrovna v Hangzhou, když tu bude Josef. Zkusím to nějak domluvit, třeba se podaří a potkáme se i s Márinkou a i s jeho sestrou.

Wang Lu zítra nebo pozítří odjíždí na prázdniny na 2 měsíce do Afriky, tak ho taky snad dneska ještě uvidím.

Wang Jie se má dobře. Včera jsme spolu lítali po obchodech. Ona stále zařizuje to vízum do Čech, tak ji to snad dopadne. Pořád ji posílají někam jinam a pokaždý chtějí ještě něco..

Wang Jie si pořád plete Laděnku a Magdalenku, nemůže si to zapamatovat a pořád to plete. V naší rodině se už docela orientuje. Tak když o ní mluvím, mají pořadová čísla.

Nevím, jestli jsem vám říkala, jak přijel Josefův kamarád, co byl teď na půl roku v Koreji. Přijel i se svou holkou Číňankou. Tak jsem se Josefovi posmívala, jestli si nepřipadá jako něčí dvojče. Josef si z toho nic nedělal. Oni spolu někde byli po Hangzhou, já jsem za nima přijela jenom na večeři. Bylo to dobře, byla jsem jediný člověk, který rozuměl češtině i čínštině zároveň. Hodně jsme mluvili český, takže holky se toho asi moc nového nedozvěděly. Tomu Honzovi se moc v Koreji nelíbilo, že je to tam moc uniformní a pokrytecké... Už jel domů, že je to tak akorát, že už by se tam nudil. Byli tam 4 Češi, kluci. Josefa má moc rád, takový moc dobrý kamarád, jakého by každý chtěl mít.

 

Pár obrázků z Pekingu

 

Pozdrav z prázdninování

Včera jsem byla na výletě v rodném domě Maa a ještě jednoho revolucionáře. Snažila jsem si vzpomenout alespoň na něco, co jsem o tom četla. Ale teda o historii toho moc nevím. Tak to bylo spíš takové hádání, co by to tak mohlo znamenat, podle souvislosti, co se dělo v té době u nás. Viděla jsem i legendární červenou knížku s Maovymi výroky.

Dneska jsem byla v Changsha to je město s Dlouhou řekou. Moc k vidění tam není, jenom jsme šli po kopcích a viděli obrovitánský Jinan. Pak jsme se i projížděli po řece, byla jsem trochu smutná, že je to takové špinavé, ale děti, kluci a psi se v tom klidně koupali.

Pak jsem viděla divokou krůtu, černou labuť a pro Pepu mám vyfoceného živého, reálného tukana.

Lidé v této provincii mají pověst prchlivců a vzteklounu, tak jsme zvědavá, kdy to poznám, protože Číňani se mi zdají permanentně nasrání, když mluví. Ale to jenom tak vypadá.

Musím se pořád o něčem rozhodovat, ale při něčem mi to už docela jde. A přecházení ulice je tak na mrtvici.

Teď už jdu spát .... je tu úplně moc velký hic, tak se tu nahřívám a vrátím se úplně černá...

 

Na výletě v Shanghai

Pozdrav z čínské domácnosti

Jsem na návštěvě u Zhaa doma. Je tu pěkně, všichni jsou na mě hodní. Tak doufám, že moc Zhaa neotravuju a že si odpočine doma, i když tu jsem. Dneska večer už jedu do Shanghaie pro Márinku. Je to 12 hodin vlakem pro mě odtud.

Maminka je nejspíš žena v domácnosti a velký bankéř či burzátor. Celý den sleduje vývoj na burze a nakupuje a prodává akcie. Moc tomu nerozumím. Říkala, že už pracovala dost, a teď že už nechce, tak je doma...a vymyslí, co dělat. Zhao říkal, že to dělá asi 2 roky už tu burzu. Tak mi teda maminka pořád rádi, jak mám zbohatnout. Tak je škoda, že to neslyší Josef, ten by to třeba využil. Poslední nápad po nákupu a prodeje rýžového alkoholu v Čechách, je udělat si rybník a prodávat ryby do restauraci. A pak co všechno si mám tady koupit, jako počítač, telefon, vařič na rýži (ale ten bych si koupit mohla, protože to dělá dobrou rýži a i rychle).

Tatínek je nějaký hlídač vyššího postavení, že teda má pod sebou nějaké zaměstnance. Jeho zaměstnání je srandovní. Chodí domů podle mě jak se mu chce. Někdy může přijít na oběd a někdy nepřijde domů ani spát...asi to není tak záhadné, ale Zhao málo mluví, tak mi to nevysvětlí a na všechno ptát se taky nechci, když mi to neřekne sám od sebe.

Zhao se setkává se svými kamarády a spolužáky, někdy mě vzal sebou, někdy ne. Jsem takový ocásek. Chvilinku je zajímám, ale pak už se baví normálně spolu. Poslouchám a snažím se rozumět, ale někdy klidně neposlouchám a jen tak zevluju. A popíjím si svoje kafíčko, či jím nějaké dobrůtky, co jsou na stole. To se mě pak na něco zeptají a já vůbec nevím, která bije. Taky jsme byli v kině na filmu úplně v čínštině (Handcock - sice americký, ale nadabovaný), tak jsem si musela vymyslet celý děj. Třeba si tím zlepšuju představivost, kdoví.

Včera jsem se byla večer projít, Zhao nechtěl jít ven, tak jsem šla sama a málem jsem se ztratila. Ale nakonec jsem se našla, ale už mi bylo do breku, protože jsem nevěděla ani adresu ani autobus. Ale měla jsem mobil, tak bych když tak volala Zhaovi, ať mě jde najít, že jsem a nevím kde.

Nejvíc si Zhao hraje s počítačem, a nebo se kouká na televizi. Jelikož jsem si nevzala knížku, tak se tu musím zabavovat jak to jde.

Koukám na maminku, když vaří. Chci něco okoukat, abych to mohlo udělat u nás. nebo teda alespoň nějak podobně.

Mají tady turecký záchod doma. To jsem ještě neviděla, takhle v domácnosti.

Je trochu zvláštní, že tu jsem na návštěvě a nejsem Zhaova holka. Je sranda pozorovat, jak rychle se lidé, spolužáci zeptají. Tak jim to pořád musíme dokola vysvětlovat.

Taky jsme byli na obědě u babičky a dědečka. Ještě tam žije strejda se synem. Strejda je rozvedený ale syna má on. Děda je moc milý, hezky mě uvítal a i mi podal ruku a pak měl zájem si se mnou povídat. (Ruku mi tu snad nikdo jiný nepodal, není to zvykem.) Děda je z jiné provincie, tak musí s babičkou mluvit oficiální čínštinou (Putonghua). Mají o dědu starost, že moc pije. Zhao říkal, že pije už dlouho. Teď jim je asi 75. babička nás pak šla vyprovodit až před barák, že ji maminka musela zahánět zpátky. Protože jako cizinci mi chtěla prokázat, že je ráda za návštěvu. Tady je zvykem docela lidí vyprovázet. Ne jenom zaklapnout dveře. Musíte počkat minimálně než sejdou schodiště. Já se v tomhle ohledu chovám mírně neslušné, protože zatímco už všichni stojí u dveří a loučí se, já sedím na gauči a jenom si stoupnu a řeknu nashledanou. Říkám si, že zas takové velké pravomoce tu nemám, abych se měla s někým loučit a děkovat za návštěvu. dělám tu různé boty, ale snad to tolik nevadí.

Jím tu taky moc dobře věci. Kraby, žáby, krevety, ryby, různé pálivé zeleniny, pekingské kachny... a tak možné. A jim i snídaně. první den jsem se ze snídaně málem pozvracela. Byla to nakvašená rýže s rozmíchaným polosyrovým vajíčkem a zalitá teplou vodou. Jéje... ale pak už mi to další den docela chutnalo. Dá se zvyknout asi na všechno. Dneska jsem měla sladké kynuté knedlíky, tak to bylo moc dobré a už se těším na naše kynuté knedlíky.

 

Kopce nad Hangzhou

Poslední dny

Na posledních necelých čtrnáct dní za mnou přijela moje sestra Márinka se svým klukem Péťtou na dovolenou. Tak jsem už byla takový průvodce. Z mých velkých plánu, kam se všude podíváme, nakonec nezůstalo vůbec nic. Jednak jsme nechtěli utratit moc peněz a taky si Márinka přijela hlavně odpočinout a za žádnou cenu se nechtěla nechat utahat.

Jeli jsme se podívat znovu do Pekingu. Podívala jsem se na nová místa. Objevila jsem tržnice se zeleninou a masem, taky jsme viděli tancování večer na ulici. Peking byl pohodový. Jen lidé se snad jen trochu víc báli cizinců (kvůli olympiádě), a báli se abychom se hlavně na nic nezeptali. Objednávání v restauracích se nezlepšilo. Prostě jsem náhodně četla názvy nebo ani to ne a prostě jsem jenom ukazovala. Péťa pořád chtěl jist něco normálního, jako třeba těstoviny na sladko nebo řízek, a vůbec si nechtěl nechat vysvětlit, že můžeme dostat tak akorát rýži. Ale taky si za pár dní zvykl.

Shanghaj moc hezky nezapůsobila. Bylo moc vlkho a smrad. Když jsme se vrátili do Hangzhou, tak jsme si to nejvíc užívali. Byli jsme společně na lodičkách, pak si Márinka půjčili kolo a jezdili okolo jezera. Wang Jie nás seznámila se dvěma Číňaný, kteří studují v Čechách. Jeden z nich velmi dobře mluvil český. Tak to bylo moc zajímavé. Snad se s nimi potkáme v Čechách, slíbili jsme si to.

Taky jsme si jeden den udělali výlet do kopců nad Hangzhou. celý den to vypadalo na bouřku, ale naštěstí nakonec žádná nepřišla. Vlezli jsme zadním vchodem do botanické zahrady, a vyhnuli se tak placení,  i když neúmyslně, ale nikdo po nás vstup zaplatit nechtěl. Dolů jsme sešli jinde, šli jsme okolo věznice, tak jsme měli úplně strach.

Zhao poslední dny neměl moc času, tak jsme se potkali akorát párkrát navečer a povídali jsme si. Poslední den málem ani nepřišel na rozlučku. Zhao je flegmatik, tak se s ním snad ještě potkáme.

Cesta domů byla dobrá. já jsem letěla zase přes Paříž a Márinka s Péťou přes Amsterdam, potkali jsme se až v Praze. Mně se ztratilo zavazadlo, ale teda si nestihlo v Paříži přestoupit, tak mi ho dovezli druhý den až domů, alespoň jsem se s ním nemusela tahat. jenom lidem se to nelíbilo, že ještě museli čekat na dárečky.

V Číně se mi líbilo. uvidíme, jak to bude dál :)

 

A ještě Velká čínská zeď


Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?

Anna