wz

Malé povídání z veliké Číny (1)

Nastoupila k nám do práce slečna Andulka ... hrozně prima kolegyně a také studentka softwarového inženýrství, které navíc učarovala čínština. Tak jsme se potkávali občas na chodbě, občas prohodili pár slov -- a najednou mi tahle Anča řekla, že v pátek u nás dočasně končí, neb odjíždí ... do Číny. Dostala se totiž na půlroční studijní pobyt spojený se studiem čínštiny na nefalšované čínské vysoké škole. Andulka teď již studuje v Číně nějaký ten týden -- ale pamatuje na své zvědavé kolegy a přátele a dělí se s nimi díky Internetu o své zážitky. A protože souhlasila, abych její postřehy z Říše středu zveřejnil í v Říši snů, rád její povídání předávám i vám.     JL


Všechno, co vám budu psát je pouze můj subjektivní názor a určitě ho nelze zobecnit na celou Čínu :) Zatím jsem nic jiného než Hangzhou neviděla :) .

Jsem už týden v Hangzhou, což je asi 1,5 hodiny autobusem od Shanghaie. Bydlím na kolejí pro mezinárodní studenty. Dneska je konec nového čínského roku :) to je poslední den 14 dnů po čínském novém roce. Všichni tu pálí ohňostroje a dělá to strašný rámus. zkoušela jsem ten rámus nahrát...uvidíme, co tam bude. Naší hygienici by to určitě kvůli tak velkému hluku zakázali. Tak tady to takhle ještě jde.

 

Město Hangzhou

 

Mohla jsem jít k západnímu jezeru, ale nešla jsem...strašně mě bolí nohy z dlažby. Včera jsem myslela, že už nedojdu zpátky, poté, co jsem se po asi 4-5 km rozhodla jít zpátky. Chodím tu s mapou -- po zkušenosti z prvního dne, kdy jsme se ztratili a zachránil nás až taxikář, a to jsem neměli napsanou ani adresu. Nikoho se raději na cestu neptám, lidí se vždycky tváří vyděšeně a gestikulují, že opravdu nerozumí a ani se nesnaží ... Jsou asi vystrašení z té olympiády. Mají nařízeno z Pekingu, že každý musí umět alespoň trochu anglicky ... tak si třeba myslí, že jsem nastrčený špeh, který monitoruje všechny lidí, co nejsou schopni ukázat cestu.

Včera mě zastavil jeden pan, byl na vozíku (spíš teda na takovém kolo-vozíku), a spustil na mě anglicky. To byl šok! To jsem nečekala. Ukázalo se, že se živí soukromou výukou angličtiny. Začal si se mnou povídat a že mě může ukázat všechno po okolí, kde jsem právě byla. Hledala jsem katolický kostel. Vím, že je to tady nějak zakázané, tak jsem se snažila být opatrná. Ale pan mě nakonec uklidnil, že je to dobře. Nakonec jsme spolu opravdu kostel našli. Mše v neděli je vražedně v 6 hodin ráno. To člověk musí být opravdový křesťan, aby vstal v tuto hodinu ...

Pak mi ten pán ještě ukázal odchod s čajem a pomohl mi s výběrem. Koupila jsem si takový malý pytlíček čaje ... ale teda na moje poměry příšerně drahého. Za to jsem byla ubezpečena, že je to jeden z nejlepších čajů a že se pěstuje přímo tady v Hangzhou u západního jezera.

 

Yuquan Campus

První dny tu byla docela zima. Jelikož v domech není topení, tak to bylo docela vesele. Trochu jsem nastydlá, tak to teď doléčují. První den jsem si přitápěla klimatizaci do té doby než mi vypnuli elektriku. Tak jsem musela jít zaplatit a pak mi ji zase pustili. Kolej je pro nás zahraniční studenty dost drahá; je to asi 4500,- v přepočtu na české ... tak nás alespoň na něčem škubou, ale jinak je tu asi všechno levnější ...

...  už se poměrně dost oteplilo... Na asfaltu venku je dost dusno ... ani si nepředstavuji co bude, až bude tepleji... U velkých silnic je docela dost nedýchatelno.

Dneska jsem poprvé jela autobusem. Jela jsem naštěstí až na konečnou, takže to bylo bez veškerých kolapsů a ztrácení se. Jela jsem se podívat do kampusu, kde mám svoji školu. Čínštinu budu mít tady přímo v budově, kde bydlím, a na počítačové předměty (jestli ovšem nějaké budou) budu jezdit autobusem do toho druhého kampusu.

Ten kampus je obrovský. Je to tam jak v kosmu, takové supermoderní, mi přišlo. Rozvrh budu vědět v sobotu. Jsou tu 45 minutové hodiny a mezi nimi je 5 minut přestávka. Začíná se v 8. je to jako na střední škole. Delší přestávka je 15 minut a na oběd je hodina. Je to docela našvihané za sebou a mají 13 možných vyučovacích hodin (já snad tolik mít nebudu); poslední končí ve 20:55. Přejezd mezi kampusy trvá víc jak půl hodiny, tak jsem zvědavá, jak se to podaří skloubit dohromady - počítače a čínština.

 

Zijingang Campus

Ještě krátce o jídle. Dneska jsem si na zkoušku koupila snickers a to je naštěstí stejné ... ne jako ta Fanta, kterou jsem si koupila při výletě k západnímu jezeru, ta měla úplně jinou chuť, což mě u takového nadnárodního nápoje překvapilo. Jinak to zatím s jídlem u mě není slavné. Jelikož nevím, co se pod jakým tím nápisem skrývá, je objednání dost záhadné. Nejlepší je to zatím tady v menze, protože u toho mají i obrázky... ale nemají obrázky od všech jídel. Tak to taky není úplně ono. S hůlkama to docela jde --  a když to nejde, tak se stejně dává i lžička, kterou můžete použít a i Číňani  uznávají, že je to rychlejší. Ale hůlky jsou asi víc hygienické, protože všechno jídlo na stole je společně pro všechny.

 

V menze

Uhodnete, co to je? ..... Jídelní lístek!

 

A ještě jedna veselá příhoda na závěr ... Seděla jsem u kompu a najednou mi přestala fungovat myš na notebooku (taková ta doteková). Tak jsem to restartovala. A zase -- myš chvíli fungovala a pak už ne. Tak jsem hledala na internetu nějakou radu co s tím. Pak mě napadlo cédéčko s ovladačema, tak jsem dala přeinstalovat všechny ovladače ...  myš chvíli fungovala, a pak zase ne. Začala jsem vymýšlet, že si dojdu koupit myš, a že když to pořád nepůjde, tak budu muset přeinstalovat celé Windowsy ... katastrofický scénář. Pak přišel Josef (to je taky Čech), tak jsem mu to všechno vykládala a že mi to nefunguje. Zkusil to. Myš fungovala. Říkala jsem si -- zákon schválnosti... Josef se mi smál. Protože jsem sahala na ten displej myší v rukavicích, tak proto to nefungovalo. A tak jsem to zdárně opravila tím, že jsem si sundala rukavice :)))))


Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?

Anna