wz

Moře, ústřice a já

V období svrchní křídy se po celé naší planetě Zemi výrazně zvýšila mořská hladina, takže i Čechy, kde nyní žijeme, byly v prvohorách několikrát dnem moře a rájem trilobitů. Mělký mořský záliv se v té době rozprostíral i na území dnešní Prahy. Silurské moře už bylo plné nejrozmanitějšího života. Až na konci třetihor (tj. cca po deseti milionech roků) moře ustupuje, vzniká Česká křídová tabule a Čechy jsou už od té doby souší, kde hřmí sopky, rostou palmy a po nich dovádějí opice. Nebude to dlouho trvat a pozvolna, v průběhu mnoha tisíciletí, se tropické klima podstatně změní…

 

 

Uběhne více jak devadesát milionů let a já si to šlapu srpnovým ránem l. p. 2008 po silnici od Kolína k Červeným Pečkám. Jsem v nadmořské výšce 285 metrů, mám dobrou náladu neb od rána vládne slunné počasí a vím, že mně tady „někde“ čeká světový unikát - pozůstatek praprapramoře. Cestu k jeho břehu budu hledat, protože turistické značky sem nevedou….
Přecházím železniční trať vedoucí nad Červenými Pečkami a jdu silnicí jménem Na pazderně z kopečka dolů k obci. Na dohled je most přes Nebovidský potok, ale ještě před ním odbočuji vpravo na ušlapanou travnatou cestu a po pár desítkách metrů už je opět vpravo vidět cedule označující PP - přírodní památku. A vedle ní je další, na které je popis:
Přírodní památka Lom u Červených Peček
slouží k ochraně příbřežní facie svrchnokřídového moře. (Pozn.: facie - odlišná horninová jednotka.)
Hromadný výskyt schránek ústřice druhu Rhynchostreon suborbiculatum v uloženinách bouřového typu je světovým unikátem. Jedná se o opuštěnou pískovnu s výškou stěny šest metrů. Pod třemi metry mocnou vrstvou pleistocénní spraše jsou v profilu odkryty cenomanské pískovce a písky (transgresivní část cenomansko-spodnoturonského sedimentačního cyklu) svrchní křídy. Pozoruhodná je asi 60 centimetrů mocná vrstva s nahromaděním schránek ústřic typu Rhynchostreon suborbiculatum, které byly nahloučeny pravděpodobně v průběhu mořské bouře (neusměrněné uložení, nevytříděné schránky). Některé schránky mají dosud (po více než 90 milionech let) zachované původní zbarvení. Písčité a sprašové stěny jsou bohatě osídleny blanokřídlým hmyzem, z tohoto hlediska má území i refugiální význam pro mizející složku entomofauny. Botanicky je lokalita nevýznamná.(Pozn.: refugiální - obranný - lokalita, která svými přírodními podmínkami umožňuje přežití jednoho nebo více druhů. Entomofauna - soubor druhů hmyzu obývajících určité území.)
Památka (Pozn.: PP od roku 1977) se rozkládá v katastrálním území Červené Pečky na ploše 0,11 hektaru. K zabezpečení chráněného území před rušivými vlivy z okolí je stanoveno ohrané pásmo do vzdálenosti 50 metrů od hranic přírodní památky. V terénu je území vymezeno červeným pruhovým značením a tabulemi s malým státním znakem. Vstup je povolen pouze po značených cestách.

 

 

Tolik se dozvídám od odborníků. Já bych však především řekla, že pocit stát před touto pískovcovou stěnou je úžasný! Nestává se přeci každý den, aby se člověk ocitnul "uprostřed hmatatelného moře" a to ještě v době prvohorní. Krásné, měnící se barvy pískovce a v něm ohromné množství prastarých mořských ústřicových lastur všemožných velikostí (některé lastury přesahují velikost deseti centimetrů) a tvarů – to je pastva pro oči a ráj pro fotografa!

 

 

Stěna bývalého lomu není dlouhá, ale stačí, aby se člověk zastavil, díval, divil se a nevěřil svým očím...

 

 

Můžete se zde volně pohybovat a pozorovat v denním světle stále se měnící pískovcovou stěnu - jiná je v plném slunci a jiná ve stínu. Horní vyšší část hraje všemi odstíny od bílé přes žlutou až do oranžovohněda. Oproti tomu spodní část stěny má nádech šedavý, ale opět se zde vystřídají všechny odstíny od bílé do černé - dle odborníka se jedná o takzvané plážové písky o mocnosti jeden metr, které nesou stopy činnosti mořských raků.
Tak pokud se činností mořských raků myslí různé díry mezi lasturami, tak ano, je jich zde nepočítaně...

 

 

Poblíž lomu bylo objeveno i rozsáhlé laténské pohřebiště. V místech, kde se říká Na pazderně našli v letech 1906 až 1932 archeologové dva hroby s kostrami. V jednom nalezli i železný meč, kopí a čtyři bronzové náramky, jež pocházejí ze 4. až 3. století př.n.l. Nálezy jsou uloženy v Kolínském muzeu.

 

 

Spodní stěna lomu je zcela bez porostu, ale jinak je tomu o pár metrů výše, kde je horní stupeň lomu. Ten je zarostlý křovinami a nedoporučuje se tam chodit, je to velmi nebezpečné, neb člověk neví kam šlápne a zda se s ním svah neutrhne. Navíc zde není nic k vidění, protože podle popisu zde jsou jen pleistocénní spraše.
Za to v přístupném místě je toho na "bádání" dost a dost. Lastury velké i malé jsou zde ve shlucích vklíněny do sebe nebo jsou v pískovci uloženy samostatně, skoro věky nepoškozené, s dobře viditelnou rýhovanou kresbou, tak typickou pro ustřice.

 

 

Ačkoliv se toho o lomu v průvodcích po Kolínsku či z webu moc nedozvíte, tak mne příjemně překvapilo, že si sem zajelo i pár cyklistů, kteří jinak profrčí po svých značených cyklostezkách odněkud někam. Určitě této zajížďky nelitovali, zrovna tak jako já. Na druhou stranu je dobré, že zde není nával, protože prohlídka v klidu, jen za zpěvu ptáků a šumění stromů je velice romantická a hlavně můžete spustit naplno svoji představivost...
Tak až vás osud zavane ke Kolínu, nezapomeňte se přijít podívat na pozůstatek praprapramoře...


Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?

VEZA