wz

Boží voda -- bývaly tu i lázně

Studánek není nikdy dost... A přes to toto kdysi velice užívané slovo, označující prakticky jediný zdroj čisté a pramenité vody, mizí pomalu z našeho slovníku.  Mám obavu, že kdybychom zastavili nějakého příslušníka mladé generace a zeptali se ho na cestu k nejbližší studánce, byli bychom ... mírně řečeno ... neúspěšní. O to víc potěší, když má člověk možnost nějakou studánku najít a zjistit, že opravdu ještě existuje, že jí nikdo nezničil a že z ní teče voda - i když se jí nenepije s trakovou bezstarostností jako pocestný před pár desítkami let.

O studánce s nádherným názvem Boží voda, ležící na dohled od Maldé Boleslavi, se v turistických průvodcích píše obvykle toto:

Bývalé lázně založené kolem r. 1750 na úpatí vrchu Chlum nad Mladou Boleslaví u lesního pramene se železitou vodou; pozůstatkem lázní, zaniklých po roce 1948, je kruhová zděná kaplička postavená r. 1771 nad pramenem; ještě kolem r. 1975 se ze zdejšího pramene stáčela a vyráběla oblíbená limonáda „božívodka“.

 

 

No vida ... rychle jedoucí automobilista se možná podiví nad zdánlivě nemotivovaným torzem fortelného pískovcového plotu při silnici z Mladé Boleslavi do Dobrovice, ale nejspíš ho nenapadne, že jede kolem bývalých lázní. To tady ale zase ještě nebyla ta asfaltka.

PhDr. Karel Herčík píše na stránkách Mladé Boleslavi:

Když v roce 1493 koupila boleslavská vrchnost dvory Jemníky a Vodice (tzv. Dolánský statek), náležela již k jemnickému dvoru i část lesa, v níž byl místním lidem patrně znám pramen čisté vody, který tu vyvěral. Trvalo však ještě dlouho, než toto místo vešlo v širší známost. ...

... Opravdový věhlas však tento vodní zdroj získal až po roce 1745. Historické prameny uvádějí, že 15. dubna 1745 došlo k zázračnému uzdravení špitálníka Říhy, "který se k pramenu tři hodiny z města vlekl a tam se umyv a napiv, šel prý zpáteční cestou tak lehce, že se ani poznati nemohl." (Dějiny lázeňského místa Boží Vody, Věnceslav Fr. Rudolf, 1877).

Následujícího roku bylo zázračné vodě přičítáno i částečné pozdravení jemnického domkáře Jiřího Cihláře, postiženého dnou. Lidé přisuzovali léčivé účinky pramenité vody Panně Marii a pramen pojmenovali Mariánský. Městský správce Jan Šustr společně s myslivcem Jiřím Rysem a řepovským hajným Janem Švejdou nechali zřídlo vyčistit a v roce 1747 byla nad pramenem postavena roubená kaplička s obrazem P. Marie Sedmibolestné a opodál dřevěné stavení se dvěma komorami ke koupání. Pro místo se patrně krátce poté vžilo jméno Boží Voda.

 

 

Jak vidíte z obrázku, pramen leží na turistické trase -- modrá značka vás sem dovede z Mladé Boleslavi, což je podle ukazatele 5,5 km. Můžete se sem dostat i z Dobrovice po žluté a pak po modré, což mohu doporučit - cestou totiž budete přecházet vrch se zajímavým názvem U doubku, kde je panoramatický rozhled do širého okolí až po Český ráj. Ten vrch je totiž nejvyšším bodem široko daleko, ale cesta na něj není vůbec náročná.

Lidé z města i širšího okolí začali pramen vyhledávat a podle dobových svědectví přibývalo i těch, kdož zlepšení svého zdravotního stavu přičítali koupelím či pití této pramenité vody. Za všechny jmenujme pětadvacetiletou Johanu Bendovou, která trpěla dnou a dva roky mohla chodit pouze o berlích. Pravidelným užíváním léčivé vody se však zcela uzdravila a až do roku 1812 visely v kapličce její berle jako projev díkuvzdání Panně Marii a Boží Vodě.

Římskokatolická církev i město měly přirozeně zájem na tom, aby se z Boží Vody stalo známé lázeňské a poutní místo. V roce 1771 byla nad pramenem postavena nová zděná kaplička a opodál lázeňský dům. Patrové stavení mělo v přízemí byt hostinského, tři pokoje pro hosty, kuchyni a šest koupacích komor. V prvním poschodí byl prostorný sál se dvěma vedlejšími pokojíky, kolem patra byla pavlač. Hostinským byl revírní lesník Pavel Petr, který musel městu odvádět 3 krejcary z každé lázně. I v dalších letech město pronajímalo objekt různým nájemcům, jednou z podmínek přirozeně bylo odebírat pivo z městského pivovaru. Boleslavské spolky zde pořádaly své slavnostní schůze, konala se sem procesí (nejznámější pouť o svátku sv. Anny - 26. července), střelecké závody, taneční zábavy, od 40. let 19. století národní manifestace, poutě, tábory lidu (1869-1870) atd. ...

... Zlomovým rokem pro lázně byl rok 1864. Tehdy 9. září vypukl v kůlně požár, který zcela zničil lázeňskou budovu. Trvalo dlouhých 6 let, než byla 31. července 1870 postavena budova nová, a to podle plánu význačného místního stavitele Jiřího Fichtnera; stavbu vedl mistr Josef Gras. O rok později za nájemce Aloise Nejtka byla z Mladé Boleslavi do Boží Vody zavedena dokonce doprava omnibusy. Jeho předchůdce a později znovu nástupce Ferdinand Tejnil proslavil lázně výbornou kuchyní a vyhlášenou kávou.

Otevřená rozpadávající se kaplička s několika svatými obrázky a rotunda s nápisem Léčivý pramen, postavená nad skruží zakrývající pramen, to je v dnešní době jediná zděná "zástavba" bývalých lázní.

 

 

Boží Voda má své místo i v regionálních dějinách kraje. V roce 1841 se tu konala jedna z prvních českých besed, proklamujících práva v monarchii národně, politicky, hospodářsky i jazykově utlačovaných Čechů. Tehdy vlály cestou do lázní červenobílé a modrobílé prapory, z Dubců se střílelo na počest průvodu z moždířů, lázeňské budovy byly ozdobeny verši Karla Vinařického. Na programu byly politické projevy v národním duchu, koncert, zpěv a recitace - samozřejmě každý si dopřál bohatého pohoštění. V létě 1861 byla při pouti konána sbírka na podporu dcery Karla Havlíčka Borovského Zdenky. O věhlasu Boží Vody svědčí i skutečnost, že místo navštívil Bedřich Smetana, Antonín Dvořák a koncertovala tu i slavná kapela Františka Kmocha z Kolína.

Pramen vody zde vyvěrající učaroval i Jiřímu Horáčkovi, oblíbenému současnému českému skladateli a zkušenému pedagogovi. Prameni věnoval svou skladbu. ... Jeho Živá voda je poetická klavírní skladba romantizujícího charakteru, inspirovaná vzpomínkou na léčivý pramen „Boží voda“, který vyvěrá nedaleko Mladé Boleslavi.

 

 

Pokud byste hledali nějakou vodu pod tou rotundou s nápisem Léčivý pramen, nebo v její těsné blízkosti, nebudete mít úspěch. Teprve hezký kus dole je kamenný blok, ze kterého čouhá kus hadice a z ní teče voda. Je tu ovšem nápis Voda není pitná. Hmmm... léčivý pramen ... ale na koupání to zrovna uprostřed únorové sněhové záplavy není.

Od 80. let 19. století náležela Boží Voda soukromým vlastníkům. Nedostatek finančních prostředků postupně omezoval společenský a zejména lázeňský život v místě. Zahrady, altány, parčíky a kdysi pečlivě udržované pěšiny pustly a zarůstaly, zanikl kolotoč i kuželník a po čase i hostinec. Ještě v polovině 70. let minulého věku se tu vyráběla slazená limonáda důvěrně zvána "božívodka".

Neúspěšnou snahu o obnovu podnikl i poslední vlastník, mladoboleslavská automobilka. Všechny budovy byly postupně demolovány, a tak jedinou připomínkou věhlasu a více jak dvousetleté tradice lázniček u Mladé Boleslavi je jednak pramen stále čiré vody, jednak kaplička, která jakoby symbolizovala přírodní zvláštnost s všemocí svého Tvůrce. Ostatně, jak lze doložit v historických pramenech, jeden z nápisů, který byl umístěn na letitém dubu nad pramenem, zněl:

Odtud plyne pramen živý,
pověst o něm hlásí divy.
Všemohoucí z nebes Bůh
požehnání své naň vylil,
by lid občerstvoval, sílil
a hojíval zlý neduh.
Proto od darů všech původa
sluje dávno již "Boží voda."

 

 

No ale i když už tu nejsou žádné lázně ... nebo i právě proto ... je tu krásný klid, charakteristický pro taková místa, kde síla Matky Země vyvěrá z hlubin na povrch. Jen kdyby tu nebyla tak hrozně blízko ta nešťastná silnice a zadumání nad krásou přírody každou chvíli naruší kravál a smrad kolemjedoucích aut. Ale určitě stojí za to sem ten nenáročný výlet podniknout. Vždyť kolik takových míst nám zbývá ...No a nakonec - i té kapličce nad pramenem bude brzy dvě stě padesát let.

A jak v takových místech bývá zvykem, lze se tu dopátrat i dalších tajemných jevů.

 

 

Pradávní démoni Jamníci

Zavítejme nyní do okolí, protože i to stojí rozhodně za vaši pozornost. Jihovýchodně od města se rozkládá zalesněný vrch Chlum se slovanským hradištěm zvaným Švédská šance. Pramen vytékající zpod kapličky na úbočí Chlumu se nazýval Boží voda a podle pověsti je zázračný. ... Uprostřed vrchu ve stráni, nedaleko osady Jemník (Jamník), je studánka v dolíku, u níž se zjevuje přízrak černého muže a psa. Jen na vysvětlenou, Jemník bylo označení skřetů a duchů, kteří žili v jámách a dírách a přinášeli lidem zmar a neštěstí. Černý přízrak, který se zde zjevuje tak může být strážcem ještě z dob původního pohanského osídlení a studánka byla asi posvátným místem. Před pár lety zde došlo k několika zvláštnostem. V lese bylo možné spatřit poletující světelné koule, které mizely ve svahu.


JL

Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?