wz

Studánka, ve které prý zmizel rytíř

Obec Dolánky, vzdálená asi tři kilometry od Turnova při železniční trati na Železný Brod,  je známá především tím, že zde stojí Dlaskův statek - vzácná roubená stavba, jedinečný doklad pojizerské usedlosti a rychty, starý již téměř tři sta let. Základy statku byly  v malebném údolí řeky Jizery položeny již v roce 1716. Statek jistě stojí za prohlídku, my se ale vydáme  po modré značce z Dolánek směrem na Frýdštejn.

Asfaltová silnička, dobře sjízdná i na kole, vás povede nově rekonstruovaným podjezdem pod železnicí i silnicí, trochu zakličkuje mezi domky a začne velice mírně stoupat údolím Vazoveckého potoka. Dávejte si dobrý pozor, protože první objekt našeho zájmu je od začátku cesty vzdálen jen několik set metrů - ještě před tím, než se po pravé straně otevře areál umělé pstruží líhně, kterou poznáte podle domečku s ozdobnou plastikou ryby. Obklopena několika listnatými stromy, je zde vlevo u cesty studánka s tajemným názvem Bezednice.

Bezednice - studánka, co nemá dno?

Proč se studánka jmenuje právě Bezednice? Pověst praví, že nemá dno ... a že v ní kdysi beze stopy zmizel rytíř i s koněm. No ... rytíř ... řekněme. Ale když se podíváte na obrázky, asi mi dáte za pravdu, že ten kůň by se tam vešel velice těžko - i kdyby stál na zadních a v pozoru .. Lidé většinou Bezednici kupodivu míjejí bez povšimnutí. Ale to dělají chybu - míjejí totiž pseudokrasový výtvor, kde voda vyvěrá poté, co část své cesty údolím urazila skryta v podzemí.

 

 

Obyčejná studánka ... řekne si mnohý poutník a kráčí dál k výraznějším turistickým cílům ... Jenže žádná studánka není jen tak obyčejná - a tahle už vůbec ne. Postavte se na kamenné schůdky vedoucí k hladině a zahleďte se na dno. Nejlepší doba k pozorování je zima nebo časné jaro, kdy hladina není opticky rušena listím stromů. Celé dno je v jednom pohybu. Písek je zde tak jemně obroušen, že spíše připomíná kapalinu, která se pod vodou vlní a přelévá, jako kdybyste smíchali dvě nemísitelné tekutiny. Místy jsou praménky silnější a vytvářejí z písku malé vulkány ... vše se stále pohybuje a nutí k zamyšlení, co je asi "tam dole". Kdo ví ... pukliny ve skalách mohou vésti hluboko do nitra země. Veden zvědavostí, zkoušel jsem pomocí prutu hledat dno - a prut v místech vývaru jemného písku bez problému zajížděl do hlubin ... až kam jsem dosáhl.

Samozřejmě nic do studánky neházejte - jak vás ostatně žádá cedule na stromě na druhé straně. Nenechte tam ani koupat svého psa ... nemuselo by to dobře dopadnout - a o kus dále nad studánkou se s potokem opět setkáte v korytu, jak se na řádný potok sluší a patří.

 

 

Ponory vodních toků a jejich opětné vyvěrání - to jsou jevy typické pro krasové oblasti vápencových útvarů ... ale tady, v Českém ráji, kde je všude samý pískovec? Pro takovéto jevy se proto vžil název pseudokrasové.

A abychom byli důslední ... zdejší vyvěrání patří mezi prameny sledované  Českým hydrometeorologickým ústavem. Pramen tak dostal tak zvané číslo hydrologického pořadí 1-05-02-006 a databázové číslo PP0197. Zajímá vás, jak je takový pramen popisován? Nic jednoduššího:

Pramen s velmi proměnnou vydatností (kolísajícím od 3 do 17 litru za sekundu - podle ročního období) je tedy součástí systému hlásných stanic předpovědní služby s režimovým vyhodnocením průtoku. I s chudákem rytířem, který někde "tam dole" asi už dávno zrezivěl ...

Zkusme se teď z říše pověstí přenést na půdu geologie a odborníků na slovo vzatých, kteří o zdejší oblasti píšou toto:

Jizerské souvrství je budováno přes 100 m mocným sledem křemenných pískovců a vápnitých pískovců. Povrch plošiny zhruba odpovídá šikmo ukloněné svrchní hranici jizerského souvrství. Nad tuto plošinu se místy vypínají denudační relikty kvádrových pískovců (Drábovna).Směrem do nadloží dochází k postupnému narůstání písčité složky na úkor prachovité. Asi 20 - 50 m pod svrchní hranicí jizerského souvrství se nachází polohy velmi odolných masivních vápenců a jemnozrnných pískovců, které vystupují v údolí Vazoveckého potoka i jeho pravobřežního přítoku od Kaškovic a tvoří skalní stupně s kaskádami a vodopády.
V těchto horninách se nachází Bartošova pec a pravděpodobně i další významné prameny Vazoveckého údolí a okolí (prameny pod zámkem v Hrubém Rohozci, Bezednice atd.) Silně propustné polohy však zasahují nejméně do hloubek 70 m pod svrchní hranici jizerského souvrství, jak je zřejmé z geofyziky a čerpacích zkoušek na vrtu J2 (Petrů 1978). Pro zjištění obsahu karbonátů bylo v okolí Bartošovy pece odebráno 8 vzorků z hornin jizerského souvrství. Vzorky byly po rozdrcení na frakci pod 0,1 mm a vysušení zváženy a poté louženy po dobu 24 hod. v 3% HCl. Po odstranění vzniklých chloridů a opětovném vysušení vzorků byl zjištěn váhový úbytek odpovídající úbytku karbonátu. Ukázalo se, že obsah karbonátu kolísá u nězvětralých vzorků mezi 15 až 80%, u navětralých drobivých vzorků dosahuje pouze 5%.
V nadloží jizerského souvrství se nachází okolo 10 m mocné souvrství nepropustných vápnitých jílů tvořících nadložní izolátor. Na ně nasedají denudační relikty kvádrových pískovců teplického souvrství, které jsou dobře propustné a tvoří kolektor s hladinou vody zavěšenou díky podložním jílům vysoko nad hladinou v podložním jizerském souvrství (Macák 1956). Toky z pramenů drénující kvádrové pískovce se proto často po dosažení podložního jizerského souvrství ztrácí v ponorech.

Tak takhle to tu asi zhruba funguje, řečeno jazykem vědců oboru geologie. Zatím jsme ale dole ... teď začneme více stoupat, po chvíli opět podél potoka, který se tu najednou zase objevil - kde se vzal, tu se vzal ... Máte-li štěstí, zahlédnete v něm tu a tam dokonce malé pstruhy. To se moc líbilo mému retrívrovi Benýskovi, který pstruhy pronásledoval a divil se, že jsou ve vodě skoro rychlejší než on. Nic jim samozřejmě neudělal, ale hrozně se vylekal, když pak šel vodou proti proudu se skloněnou hlavou a najednou stál u mlýnku, který se tu v potoce vesele točil. Opatrně natáhl hlavu ... a lopatky mu začaly klepat do čenichu. To ho tak překvapilo, že se v potoce posadil a tiše se díval, cože se to tam tak točí ...

Pokračujte pořád po asfaltce - má nový krásný koberec, dříve bylo utrpení se tu kodrcat na kole ... Po zhruba třech kilometrech cesty proti proudu potoka (neodbočujte z asfaltu - stále po modré) se před vámi objeví velký objekt, který je známý pod názvem Bartošova pec - stejně jako útvary v jeho okolí.

Oblast Ondříkovic a Bartošovy pece

Přicházíte do oblasti přírodní památky Ondříkovický pseudokrasový systém, která je nejvýznamnějším výtvorem tohoto druhu v České republice. Jste stále v údolí Vazoveckého potoka, pod obcí obce Ondříkovice. Ondříkovický pseudokrasový systém tvoří labyrint vzájemně propojených ponorů, propadání a vyvěraček, které vznikly rozšiřováním puklin ve slínovcích při saxonském vrásnění. Povrchová voda, která na náhorních plošinách u Roudného a Ondříkovic proniká do podzemí, rozpouští vápnitou složku horniny a na příhodných místech opět vytéká ve formě pramenů. Největším objektem z celého komplexu - a jediným snadno viditelným a dostupným - je 25 m dlouhá jeskyně Bartošova pec budovaná turonskými opukami. Vyvěrá zde voda, která o několik set metrů výše mizí v Ondříkovickém propadání.

 

 

Otvor do jeskyně připomíná ústa ... voda z něj vytéká do jezírka ... či spíše rybníčku, protože je vytvořen uměle, jako zdroj vody pro brusírnu skla, která zde kdysi bývala.

 

 

Jeskyně jistě láká k průzkumu ... jako asi každá jeskyně - ale tady byste asi nepochodili. Vchod je velice nízký - dovnitř by se sice dalo vlézt po břiše - jenže voda je ledová přímo vražedně ... což si sami vyzkoušejte. Nejspíš byste se uvnitř po velice krátké době změnili v pseudokrasový rampouch..

Cesty vody pod povrchem země jsou komplikovanější než by se zdálo. Byla provedena stopovací zkouška přídavkem stopovače do ponoru pod závěrovou stěnou Ondříkovického údolí.. Sledována byla Bartošova pec a  nejvyšší (p1) a nejnižší (p2 )jímka Pivovarských pramenů. Stopovač nebyl během desetidenní stopovací zkoušky indikován v žádném z objektů.  Díky velmi malé vzdálenosti k Pivovarským pramenům nelze vyloučit, že stopovač mohl uniknout již před začátkem sledování. Jinou eventualitou mohlo být proudění do pramene cca 0,5 km jižně od Ondříkovic, který sledován nebyl, případně proudění do Bezednice, či Rohozeckých pramenů. Kruh se uzavírá ...

První mapa jeskyně u Bartošovy pece pochází z roku 1950.

Pro prostory nepostižené řícením je typický poměrně malý příčný profil (do 1 m čtverečního), který se s výjimkou úseků druhotně rozšířených řícením mění jen málo. To je obvyklý rys pro jeskyně vázané na soustředěné ponory; jedná se o ideální horizontální jeskyni, kde sifony zabírají pouze nepatrnou část jeskyně a jejich maximální hloubka je menší než 2 m.
Při hodnocení těchto částí jeskyně je nutné si uvědomit, že před vybudováním rybníčku před jeskyní se vývěr vod z jeskyně nacházel pravděpodobně o 2 m níže, než v současnosti. Jeskyně je proto zanesena sedimenty o mocnosti min. 1 - 2 m, (v jeskyni nebylo nikde zastiženo průkazné skalní dno). Stropní část jeskyně je většinou půlkruhovitě vyklenutá, směrem do boků vybíhají do mezivrstevních ploch zužující se výklenky. Původní protokanál se původně zřejmě nacházel níže a prostory jsou v současnosti vyplněny sedimenty.

 

A teď se nám náhled na problematiku trochu mění; píše se:

Skutečnost, že jeskyně vznikla korozním rozšířením původně nepatrně malých puklin a vrstevních spár jasně ukazuje, že se jedná o krasový a nikoli o pseudokrasový jev. Skutečnost, že během procesu docházelo k odnosu nerozpustných křemenných písčitých zrn, není s tímto v nesouladu. Za krasový proces je v současnosti považováno většinou zahraničních autorů i krasovění křemenců, kde se odnos nerozpustného rezidua odehrává v mnohem větším měřítku. Další skutečností svědčící pro převažující vliv krasovění při vzniku jeskyně je to, že stěny jsou obvykle nezvětralé, tj. většinou chybí zvětralinová zóna mezi nezvětralým vápencem a stěnou jeskyně.
Jeskynní systém je pravděpodobně vůbec nejrozvinutějším podzemním krasovým jevem v Čechách, protože se jedná o jediný případ jeskynního systému, na který je vázán vznik slepých a poloslepých údolí.

Takže nakonec jde o útvary čistě krasové a nikoliv pseudokrasové ... Kdo ví, co nám podzemí Českého ráje ještě skrývá ! Na první pohled jedna malá studánka a jeden rybníček, do kterého teče voda z jeskyně ... ale jaké možné kombinace a souvislosti se tu možná skrývají.

A konečně pár jevů opravdu pseudokrasových

Na začátku se hovořilo o pseudokrasových jevech  a teď jsme z nich elegantně vycouvali. Vy ale chcete vidět něco, co pseudokrasové opravdu je. Dobrá ... Úmyslně vynecháme oblast Klokočských skal - té se budeme podrobně věnovat jindy  - a přejdeme na druhou stranu města Turnova a od železniční zastávky Turnov-město zamíříme vzhůru na Hlavatici. Nastoupáme po červené značce patřičnou nadmořskou výšku, mineme pískovcový suk "rozhledny" Hlavatice a pak se cesta srovná do smíšeného lesa. A to již po obou stranách vidíte vkleslé oválné či kruhové propadliny dost velkého průměru - pokud jste někdy šli v Harrachově na Rýžoviště, připomíná to tu propadlé úseky starých štol. Ale nic se tu nedolovalo - vidíte před sebou tak zvané závrty, což je právě typický objekt pseudokrasového charakteru.

 

 

Pravé krasové závrty vznikají rozpouštěním vápence dešťovou vodou. Pseudokrasové závrty naproti tomu vznikají více mechanickým způsobem. Do puklin skal se dostává voda, rozrušuje je a vyplavuje uvolněný písek. Pukliny se tak zvětšují, rozšiřují i prohlubují. Pokud je skála krytá půdní vrstvou, pak se půda z povrchu propadá a povrch nad puklinou postupně klesá a objevuje se prohlubeň. Toto stádium vidíte na obrázcích. Prohlubeň je zpočátku mělká - ale začíná se do ní stahovat voda z okolí. Ta dále urychluje proces narušení skalních vrstev a vyplavuje se čím dál tím více písku, který se ukládá vně skalní tabule,

Postupně vznikne otevřená jáma, na jejímž dně je vidět puklina v podloží. Ta se postupně stále více rozšiřuje za vzniku sítě puklinových jeskyní. V poslední stádiu se jáma mění v průrvu a ta dříve či později dosáhne okraje skalní plošiny a vytvoří tak  novou rokli.


Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?

JL