wz

Jak se chodí na Bezděz ...

Výstup k bráně tohoto impozantního velikána je dobrou zkouškou fyzické kondice. Cesta na hrad vede nejprve po asfaltce mezi domky, za první branou pak přechází v lesní cestu a kousek před druhou branou již stoupáme po kamenných stupních vytvořených ze skály.

Po pravé straně stojící barokní kapličky trochu rozptýlí vaši pozornost, jinak se upínající k pořádnému „vejšlapu“.

Když se dostanete až na Máchovu vyhlídku a zde popadnete dech, tak třetí bránu a nádvoří už máte na dohled. Vyhlídka je již dosti zacloněna vzrostlými stromy ale i tak mezi nimi v dálce vidíte Doksy a stříbrnou hladinu Máchova jezera.

Královský hrad Bezděz stojí na vrcholu znělcové homole zvané Velký Bezděz (605 m n.m.). Na nižším  - Malém Bezdězu (577 m n.m.) bylo kdysi předsunuté malé obranné opevnění. Z toho tam dnes najdete jen fragment základů a pár kamenů…

Jako mohutná královská hradní výspa v Dokské pahorkatině na okraji pomezního hvozdu byl Bezděz považován za symbol české státnosti.

Prohlídka hradu

Hrad Bezděz neprošel žádnou výraznější přestavbou a ani opravy probíhající zde v XIX. a XX.století nebyly většího rozsahu. Díky tomu máme dnes možnost obdivovat stavbu v její původní autentické podobě.

Komplex tvoří vnitřní hrad, předhradí a opevnění.

Na nádvoří hradu vstoupíte čtvrtou hradní branou. Vlevo se tyčí monumentální a nejvýznačnější stavba  - hradní kaple, jejíž vchod je zdoben tympanonem s motivem Stromu života. Kaple je jednolodní prostora s dvojitým ochozem, bohatě zdobena rostlinnými dekory. Její dnešní stav je výsledkem restaurátorských prací před I. světovou válkou, kdy byly chybějící dílce doplněny a poškozené vyměněny. V 60 letech XX. století byla kaple omítnuta, položena dlažba,zhotoveny vitráže a provedeny další opravy.

Zasvěcena byla původně archandělu Michaelovi, což bylo zasvěcení dost neobvyklé, ovšem mělo pravděpodobně  svůj důvod. Totiž v „Apokalypse sv. Jana“ - (poslední knize Nového zákona) - bojuje archanděl Michael vítězně s Antikristem, který se zmocnil vlády nad světem. Náměty z Apokalypsy byly ve středověku i v renesanci velmi oblíbené a zasvěcení kaple bojovnému archandělovi mohlo být připomínkou výpravy Přemysla Otakara II. proti pohanským Prusům. Roku 1626 byla kaple přesvěcena Panně Marii. Hlavní oltář stál na kamenné podestě, jejíž zbytek je vidět v podlaze. Před oltářem byla vystavena „Černá Madona Monserratská“. Ta se v současné době nachází v děkanském kostele v Doksech.

Ke kapli přiléhá královský palác, který je nyní v rekonstrukci, takže je možno spatřit uvnitř jen lešení. Objekt je zastřešen a po opravě velkých interiérů se máte na co těšit.

Od královského paláce vede schodiště k velké věži, z které je nádherná vyhlídka na Českého středohoří a směrem k Liberci jsou vidět i Lužické hory a Ještěd. Vítr vám zde skoro utrhne hlavu, ale rozhled stojí za to! Vřele doporučuji vystoupat po schodech až nahoru na ochoz.

Naproti královskému paláci je zrekonstruovaná patrová budova purkrabství, takže si v jejích prostorách můžete prohlédnout tématické výstavy a hlavně se naskýtá pěkný pohled malými okénky do podhradí. Před purkrabstvím si nemůžete nevšimnout obrovské hradní cisterny, která je hluboká 6,6 metrů a z ochozu velké věže je v ní vidět lesknoucí se hladina vody.

Mezi purkrabstvím a věží projdeme brankou a po schodech sejdete na níže položené druhé hradní nádvoří. Zde se po levé straně tyčí holé zdi kdysi třípatrového manského paláce, jehož 3 přízemní místnosti si můžeme prohlédnou. Objekt není zastřešen a tak vidíte jen otvory ve zdech, jak tudy kdysi procházely trámy stropů. Zbylá gotická okna jsou nádherná…

Naproti přes nádvoří býval druhý manský palác; z něj se však zachovala jen část obvodových zdí s okny. Pod paláci jsou menší přístavky a v hradbě zde dříve bývala brána. Od brány pokračovala hradba s cimbuřím táhnoucí se po hřebenu až k malé Čertově věži, jejíž výška je zhruba 30 metrů a je nepřístupná. O věži více v dalším články - Pověsti o Bezdězu.

Celý areál hradu byl chráněn hradbou přepaženou třemi branami a zesílenou barokními bastiony – ty však nechal vystavět ale až Albrecht z Valdštejna. Z bran i bastionů jsou dnes už jen torza - ale krásná a romantická!

Hradní areál je téměř celý otevřený turistům. U pokladny dostanete po zaplacení vstupného letáček, jež slouží jako průvodce hradem, když se rozhodnete k samostatné prohlídce a nebo můžete počkat na průvodkyni a jít s ní.

Historie hradu

Vznik hradu bezprostředně souvisí s rozsáhlou kolonizací započatou králem Přemyslem Otakarem II., z jehož popudu v tomto kraji vznikl v druhé polovině XIII.století velký počet nových vesnic a tři vesnice Bezděz, Doksy a Kuřivody byly povýšeny na města. První nepochybná historická zmínka o Bezdězu pochází z roku 1264, kdy Přemysl Otakar II. vydal listinu jíž zakládá v bezdězských lesích město…

Hrad samotný byl panovníkem účelově stavěn jako správní centrum rozsáhlého královského panství, jako pevnost k jeho ochraně, ale především  k ochraně významné obchodní cestě vedoucí od Mělníka přes Bezděz dále do Žitavy (Německo).

Hrubá stavba hradu byla postavena mezi lety 1265 až 1278 a byla provedena s neobyčejnou precizností ve stylu vyspělé rané gotiky. Král Přemysl Otakar II. se dokončení pravděpodobně nedožil, protože v srpnu 1278 padl v boji na Moravském poli. Stavitelé hradu vytvořili na vrcholu hory pevnost prakticky nedobytnou a přitom umělecky vysoce působivou. Až do roku 1588 hrad vlastnila královská koruna nebo byl dáván v zástavu různým šlechtickým rodům.

V roce 1279 byl na hradě Otou Braniborským vězněn unesený sedmiletý kralevic Václav II. a jeho matka Kunhuta. Na základě této historické události napsal Svatopluk Čech báseň „Vězeň na Bezdězi“. Více v příloze Pověsti o Bezdězu.

V roce 1283 se však již král Václav II. stává majitelem Bezdězu a za jeho vlády je hrad kompletně dokončen. Má jej v držení až do sklonku své vlády, kdy jej dává do zástavy Hynku Berkovi z Dubé.

Karel IV. se ihned po dosednutí na český trůn snažil Bezděz vykoupit, což se mu v roce 1348 podařilo. Na hradu sám vícekrát pobýval a zajímal se především o zakládání rybníků, z nich největší - Velký rybník u Doks - můžeme vidět z velké věže; je to dnešní Máchovo jezero.

Avšak po smrti Karla IV. dal jeho syn Václav IV.  Bezděz do zástavy svému bratranci moravskému markraběti Prokopovi.

Václavův bratr - císař Zikmund v roce 1402 hrad s vojskem oblehl, ale na jeho dobývání si netroufl. Ani se mu nedivím! No ale „liška ryšavá“ nakonec zajala Prokopa lstí a Bezděz obsadila…

Na počátku husitských válek zastavil císař Zikmund Bezděz sobě oddanému Janovi z Michalovic. Na svou dobu nedobytný Bezděz, posílený tehdy, ne-li již dříve, ještě o předsunuté opevnění na Malém Bezdězu, stal se útočištěm katolických pánů, vyšehradských kanovníků, cisterciáků z hradišťského kláštera. Z Prahy sem byly převezeny nejen chrámové poklady, ale i dvorské desky. Husitská vojska v následujících letech obsadila většinu okolních hradů a měst, ale o dobývání Bezdězu se Husité ani nepokusili.

I v dalších desetiletích se střídali v zástavním držení Bezdězu přední osobnosti, například Tovačovští z Cimburka nebo nejvyšší purkrabí Jan z Janovic. V roce 1553 bylo bezdězské panství rozděleno v dědickém řízení na dvě části – bezdězské (vč. městečka Doksy) a bělské.

V roce 1588 se císař Rudolf II. rozhodl zástavní právo zrušit a odprodal Bezděz za 22 tisíc kop grošů Janu z Vartenberka do dědického vlastnictví. Dalším pánem na Bezdězu se stal Václav Berka z Dubé a Lipé, avšak ten po bitvě na Bílé hoře uprchl do ciziny. Hrad zůstal bez majitele a v této době byl poprvé ve své historii dobyt. Na opuštěný hrad se totiž přišli ukrýt okolní podaní před žoldnéři bělohorského vítěze císaře Maxmiliána Bavorského. Po krátkém obléhání byli nezkušení obránci poraženi, hrad byl dobyt a vypálen.

Berkovo zkonfiskované panství získal v roce 1621 Albrecht z Valdštejna a od roku 1622 dal Bezděz do užívání mnichům řádu sv.Augustiniána, aby tam zbudovali klášter. Zabezpečil je nadacemi a po vítězné bitvě u Desavy založil v kapli oltář sv.Marka, u něhož každou sobotu měli mniši sloužit oslavnou zpívanou mši. V den sv.Marka měla se každoročně konat na Bezděz procesí. Velkolepé plány s bezdězským panstvím byly překaženy Valdštejnovým zavražděním v lednu  1634 a následnou konfiskací jeho majetku.

Císař Ferdinand daroval Bezděz Pennalosovi - opatu emauzského kláštera v Praze. Ten však v době třicetileté války neměl možnost opuštěný Bezděz spravovat a tak zde žil po dobu sedmi let jen jeden poustevník.

V roce 1642 se na Bezdězu usadili Švédové a vyjížděli odsud na své pustošivé nájezdy do okolí. Před svým odchodem, na sklonku třicetileté války, Bezděz znovu vypálili.

Teprve v šedesátých letech XVII.století započal třetí emauzský opat Antonio Sottomayor s opravami hradu pro klášterní účely. Budovy byly opraveny a hradní kaple byla nově zasvěcena Panně Marii. V roce 1666 byla slavnostně převezena z Emauz na Bezděz třetí z kopií Panny Marie Monserratské. Z obce na hrad ji ve velkém procesí nesli hejtmani bezdězský, dokský, bělský a housecký. Umístěna byla na hlavním oltáři hradní kaple, kde nahradila původní starší patrně pozdně gotické „Klanění tří králů“. Pověst o zázračných účincích bezdězské Panny Marie se rychle šířila a na Bezděz přicházelo stále více poutníků.

V roce 1679 odprodal emauzský opat  panství a ponechal si jen hrad. Dokské panství krátce na to přešlo z Heissensteinů na Valdštejny. V roce 1686 dala Anna Valdštejnová při cestě na hrad postavit 15 kapliček křížové cesty, ty ale byly v průběhu dalších dvou století několikrát opravovány a obnovovány.

Za bezdězskou Pannou Marií Monserratskou přicházelo stále více poutníků, například během roku 1740 se zde mší zúčastnilo 40 tisíc lidí.

Za války v roce 1778 hrad obsadili a zpustošili pruský vojáci a v roce 1785 byl s mnoha dalšími i bezdězský klášter císařem Josefem II. zrušen a hrad byl prodán obci za 50 zlatých jako veřejný lom. Část zařízení byla převezena do Emauz, část rozprodána, soška Panny Marie Monserratské byla přenesena do Doks a poutě na Bezděz byly zakázány.

Pověsti o ukrytých pokladech mnichů, které nadále mezi okolním obyvatelstvem kolovaly, přiváděly na hrad hledače pokladů, jejichž kutání v opuštěném hradě urychlilo chátrání někdejšího velkolepého královského sídla. Tato zlatokopecká horečka se později stala inspirací ke Smetanově opeře „Tajemství“ na libreto Elišky Krásnohorské.

V 19.století je již Bezděz zcela zpustlý a proměněn ve zříceninu. Stává se však „Mekkou“ pro mnoho romantických umělců – především pro Karla Hynka Máchu, který si Bezděz tak oblíbil, že zde pobýval čerpaje inspiraci ke svým drobným prózám: Večer na Bezdězi, Rozbroj světů, Pouť krkonošská, ale i k Máji.

Stoupající návštěvnost obdivovatelů Bezdězu (a přímluva vlivných Máchových známých) přiměla Valdštejny, do jejichž majetku se hrad počátkem XIX.století opět dostal, k provedení některých zabezpečovacích a obnovovacích prací. V roce 1844 došlo k obnově střech, k restaurování velké věže včetně zbudování vnitřního točitého schodiště, zřízení nového vnějšího přístupu k věži a k úpravě nejvyššího věžního podlaží v tzv. rytířský sál. Další úpravy se prováděly v roce 1872 a v posledním desetiletí před 1.světovou válkou.

V opravách a úpravách se pokračovalo i mezi válkami, nejprve rodem Valdštejnů za podpory Památkového úřadu a od roku 1932 Klubem českých turistů, kterému byl hrad za symbolickou částku prodán.

Po II.světové válce byl hrad po několik let nepřístupný z důvodu utajení budovaného vojenského letiště a cvičení ve vojenském prostoru (u Hradčan), kam bylo možné dohlédnout z velké věže.

Roku 1953 byl hrad předán Státní památkové péči a v roce 1978 již zpřístupněný Bezděz byl prohlášen Národní kulturní památkou a započaty rekonstrukce a opravy, avšak nevalné kvality a tak neměly dlouhého trvání.

Proto v současné době probíhají nové rekonstrukční práce na královském paláci a následovat bude zastřešení jižního manského paláce.

Upozornění pro poutníky a cestovatele: v podhradí se nachází, kromě parkoviště (40 Kč), i několik útulných hospůdek, cestou k hradu projdete okolo malého bistra a na hradě samotném je vedle pokladny i kiosek s rychlým občerstvením. Takže chleba se salámem a termosku nechte doma, vezměte si sebou jen dobrou náladu. Hrad Bezděz vám ji určitě nezkazí.

Takhle viděl a namaloval Bezděz K.H.Mácha v roce 1833…

Více informací na webových stránkách ...


Zpět na Tajemná místa plná síly

 

Zpět k Mostu ?

VEZA