wz

Legenda Velké bitvy o malé balení kuřecích prsíček

Bardské vyprávění. Na motivy skutečné události vytvořil Amairgil

 

Budu vám vyprávět příběh o slavné Velké bitvě, v níž se střetly tři kmeny chrabrých válečníků a která je ozvěnou ze sítí pradávných věků.

Nad Vlčí řekou tyčí se od nepaměti přeslavný  pahorek. Na něm se rozkládá veliká Svatyně vyznavačů Konzumu. Tam, v těch posvátných prostorách, střetly se řízením Osudu tři kmeny.
Byly to Kmen Lidu Bohyně neustálých stížnostíKmenem Lidu krále Mámnatonárok a vřavy se účastnila i  družina Bojovníků Celýživotjsmesiplatili.
Ti všichni se svou udatností zapsali mezi hvězdy. Byl to krutý a nelítostný boj, jenž neměl vítěze a jehož důsledkem byl Hromový hněv Vládce svatyně. A teď se posaďte a poslouchejte o té události….

Bylo ještě šero, ale z pahorku nad Vlčí řekou do daleka zářila obětní světla svatyně.
Již od brzkého rána se celá skupina kněžích Konzumu v čele se svým Vládcem snažila, aby pro zahájení orgaistických rituálů konzumních obětí bylo vše přichystané. Regály byly plněny, rituální cesty umetány a všude visely citace z textů posvátné Velké Knihy Nabídky.
Zboží bylo vyobrazeno jako vábivé ikony, jež měly vyvolat žádost fanatických věřících.
Čas kvačil, a tak se kněží svatyně oděli do svých pruhovaných hábitů.
První velký rituál byl přichystaný okolo desáté hodiny dopolední, kdy se do svatyně dostavovali Ctihodní, Zasloužilí a Zkušenější.
Každý příchozí , ať se již dostavil na čemkoli, obdržel čtyřkolý zásobní koš, do něhož si vybíral z oltářů různé obětiny. Svatyně byla veliká a každý si mohl vybrat. Ale Ctihodní měli nejraději to nejčerstvější. A tehdy se to stalo.
Velká bitva vypukla u Oltáře chlazených drůbežích výrobků. Jako první ze Zkušenějších dorazila na místo hospodyně Tojedneskadrahota se svým jednoosým vozíkem spřaženým s čtyřkolým košem. Uklonila se před Oltářem drůbeže a začala předčítat úryvky z Nabídky.
Začala se přebírat v chlazených výrobcích a bedlivě prohlížela úhledné balíčky. Lamentovala si pro sebe: „no to je drzost, pětatřicet deka , a chtěj za to takový peníze, šupáci…“ Každý balíček vzala a měla z čeho vybírat, vždyť regál byl v podstatě plný….. Toho si ovšem všimli i jiní příchozí. Desátá před chvílí minula a tak se do svatyně dostavila Družina Bojovníků Celýživotjsmesiplatili. A jako vždy touto dobou, dostali chuť na pěkné a křupavé kuřátko k obědu.

U chlazené drůbeže se vytvořila tlačenice. Družina nejsou žádná ořezávátka, a tak zahájí plenivý nájezd. „Hele, vem ho Pepo, máš ho nalevo a je baculatý“, zvolala velká Válečnice Tomámemládež na svého spolubojovníka a ten vytasil a šel po kuřeti. „Tak to né, pane", vykřikla jedna dáma, která si na baculáče taktéž činila nárok. A skočila po něm .
Tohle Tomámemládež nakrklo. „Co si tak myslíte, my ho viděli první!“ Pepa odstrčil konkurentku a uzmul kuře. Zklamaná dáma si šla opodál prohlížet křidýlka. Mezitím Tojedneskadrahota, jako by nic, přemístila své spřežení na pravé křídlo, kde byla kuřecí prsíčka a řízečky. Mňam, mňam, říká si pro sebe, to by bylo…. stehýnko né, prsíčko je fajnovější, pobrukuje si pro sebe hospodyně. A tak pohlíží na balíčky, ale rysy jí tuhnou: „Cože, vždyť to je dneska, voni to maj bůhvíjak dlouho, no to je sprostota“…. Vtom do děje vstoupí Velký Zásobovací Vůz z centrálního skladu a pruhovaný služebník začal s úsměvem do regálu vkládat nová,  čerstvá, právě přivezená kuřecí prsíčka. A tak se to stalo.
Všechna válečná hotovost ztuhla a zavětřila čerstvou kořist…. Tojedneskadrahota byla připravena a už přebírala, kteréže to balení je nejlepší, nejčerstvější a nejvýhodnější.
Celýživotjsmeplatili okamžitě změnil strategickou pozici a počal tvrdě Tojedneskadrahotu vytlačovat z jejího postavení. Dav se vrhl na kořist, jakoby se utrhl ze řetězu. „To je moje, dejte to sem, vám stačí menší, ženská…“, „Co si to myslíte, hulváte“, řvala Tomámemládež a přetáhla  nepřítele nákupní taškou.
Taktická situace byla nepřehledná. Balíčky řízků létaly vzduchem, do bojů se zapojila jednoosá válečná vozba a tvrdě dorážela na družinu držitelů průkazek ZTP.
Situaci doplňovala řízná reprodukovaná hudba doplňovaná úryvky z Knihy Velké Nabídky.
Co se však nestalo. Situaci zaregistrovali zvědové kmene Lidu krále Mámnatonárok a rychle informovali svého náčelníka: „Támhle něco mají… „ Co? Co? Banány…?“ ptal se lid o překot.
A tak Mámnatonárok povolal Druida kmene, Scvrklého Duba a řekl: „Co tam maj?“
A druid pravil: „Vidím veliký oltář plný kuřecích řízků…“ Král ihned odvětil:
„Haj tam se vydáme, do země obrovských drůbežích pochoutek…“ A lid poslechl krále.

Mezitím se v oddělení drůbeže dostala družina Celýživotjsmesiplatili do postavení taktické výhody a obsadila klíčová místa u všech regálů. To si rozptýlení nemohli nechat líbit. Používajíce protetických pomůcek co by pěchotních zbraní zaútočili zezadu. Řežba byla ukrutná a vlastně už ani nešlo o drůbež, ale o odvetu.
Netušili, že Osud přivedl na bojiště nový faktor a Štěstěna se od nich odvrátila.

Uličkou směrem od uzenin se přivalil zástup nových hrdinů. V čele byl Král Mámnatonárok a po jeho boku Druid Scvrklý Dub , Válečník Pletená Zmijovka a Věštkyně Tozanásnebylo. Vzadu, potom v davu odhodlaného lidu, Bard Mladýdneskanicneuměj.
Toto bylo neočekávané. Věštkyně pohlédla do bitevní vřavy, ukázala a pravila. „Koukni Druide na ty zvířata. Já bych je všechny práskla, Velebnosti“.
A Druid, vědom si svých zkušeností a síly, pozdvihl hůl a zvolal: „Hrr na ně, Krleš!“
Král zavelel a voj se sešikoval do klínu. Postupovali bojovníci k cíli a razili si cestu svými protivníky až k regálům.
„Co si to dovolujete“ křičela Tomámemládež na Scvrklého Duba, který jí ze zadu píchal holí.
Lid kmene krále Mámnatonárok se prodral až ke kuřatům a postupně opanovával situaci.
Družina bojovníků Celýživotjsmesiplatili se zdála být zaskočena. Tak kupříkladu jednoosá vozba se nemohla již zásadně uplatnit, neboť natlačena na regály se nemohla otočit. Skrumáží a setrvalým tlakem čerstvých houfů dosáhl Mámnatonárok velké výhody, neboť vojska a čtyřkolé koše byly tak pomíchány, že se nikdo prakticky pořádně nemohl rozmáchnout…Avšak Mámnatonárok nezvítězil.

Všechny důležité věci jdou v triádách, milý přátelé, a tak do třetice se dokola kol bitevního pole rozestoupily bojovníci kmene Lidu Bohyně neustálých stížností. Jeho králem byl velký vládce a náčelník, Brehon Úřadepočtisidopis. „Tak o tohle by se někdo měl začít zajímat“ pravil vládce a začal na nepřátele křičet: „Ustupte, víte, kde všude já mám styky? „
„Co je to za pitomce“, zařval válečník Pletenázmijovka . To už se ale lid Bohyně neustálých stížností začal domáhat svých zákaznických práv a tlačil se k regálům taky.

Situace se stala definitivně nepřehlednou. Válečníci , koše a ostatní vozba se definitivně promíchali a náčelníci všech tří válčících kmenů ztratili přehled nad svými houfy. Každý v jedné ruce kus chlazeného kuru a v druhé nějakou zbraň se snažil dostat se ke kořisti.
Chaosu se již nedalo porozumět.
Netušili, že Bohové brzy rozhodnou za ně a bitva je u konce. 

Okolo regálů šel  velmi nenápadný mladý lovec řečený Takovejmladej, uviděl tu hrůzu a vypravil se do kanceláře Vládce Svatyně, tam k němu přišel, slušně pozdravil a pravil: „Pane vedoucí, u drůbeže se nějaký blbci perou“…

Vedoucí nelenil. Vědom si své hmotné zodpovědnosti povolal ochranku a šel zjednat pořádek.

U drůbeže se zatím koše plnily kořistí a okolo postávali vyčerpaní bojovníci. Vládce svatyně Konzumu přiběhl a zařval hromovým hlasem: „ Co je to tady za kravál?“ „Vemte si svoje nákupy a vypadněte,  ochranka vás doprovodí k pokladnám“.

Bojovníci všech tří kmenů, vidíce po zuby ozbrojené strážce Svatyně se začali pomalu rozcházet, a rozjížděli se se svými vozíky plnými odrbané kořisti.

Jako poslední odešel z bojiště lovec Takovejmladej. Ale už po té, co ze země zdvihl a do regálu vrátil poničené a již neprodejné, malé balení kuřecích prsíček….

Tak končí legenda Velké bitvy. Nechť jí podávají od ústa k ústům všichni, kdo o ní slyšeli.

Přeji Vám požehnání na běžící vlně…..


Amairgil

zpět na stránky Bardské legendy

 

Zpět k Mostu ?