wz

Lughnasadh - keltský svátek sklizně

Na náš 1. srpen připadá keltský svátek Lughnasadh. Někdy bývá také místo na 1.srpen datován k prvnímu úplňku ve znamení Lva. Je to poslední hlavní sabat v průběhu keltského roku; ano poslední – protože keltský rok nekončí jako ten náš, ale začátkem listopadu, na Dušičky, sabatem Samain.

Svátek je v současné irštině nazýván Lá Lúnasa, ve velštině Gwyl Awst (srpnová oslava); v angličtině máte dokonce na výběr názvy hned tři: Lammas, Apple Day a Harvest Home. Lughnasadhem začíná podzimní čtvrtletí pojmenované Foghamhar. U nás je obdobou tohoto svátku slavení Letnic nebo dnes spíše Dožínek.

Luhnasadh byl počátkem sklizně. Lidé prosili mateřskou bohyni, aby nedopustila zničení úrody – a že příčin k obavám nebylo málo: krupobití, silné chladno nebo příliš velké teplo, zásahy škůdců nebo dokonce požár. Svátek sice začínal na začátku období žní, ale protože trval několik dní, zasahoval pak mnohdy i do dožínek. Z tohoto pohledu lze říci, že svátkem bylo celé období sklizně úrody, což je tradice, která by měla něco říkat znovu i nám. Kmen se shromažďoval, pastevci se zvolna vraceli s dobytkem z letních pastvin. Byla doba rozhodování o budoucnosti, ale i sňatků. To proto, že děti počaté v tomto období se narodily do nejteplejšího období roku, to jim dávalo pro start do života ty nejlepší podmínky.

Bylo také zapotřebí obětovat bohům za sklízené plodiny a úrodu. Na 'pozemské' úrovni se podle dosaženého blahobytu zhodnocovala úspěšnost loňské volby kmenových vůdců - s jakou zodpovědností přikračovali k plnění svých povinností a jaké z toho vyplynuly výsledky. Tyto 'vážné starosti' byly zasazeny do koloritu různých rituálních her, sportovních klání a zápasů a příprav na volbu nového panovníka. Nikoho nepřekvapí, že během oslav nebyly trpěny projevy nevraživosti – zajímavé však je, že bylo zakázáno i vymáhání dluhů. Svátek bohužel nebyl jen obdobím radostného veselí; všichni totiž cítili, že se začíná blížit období temnot - zima. Dny se již viditelně zkracovaly, také rána nebyla tak rozjásaná jako třeba před měsícem (nakonec to vidíte sami). Také proto se vyprávěly příběhy o bojích mezi bohy Lughem a Balorem; Luhg při tom představuje světlého boha Slunce a ohně a Balor jeho temný protějšek, blížící se zimu.

Podle jednoho výkladu je svátek Lughnasadh také slaven na počest sňatku boha Lugha s Matkou Zemí (nejčastěji v podobě bohyně Danu). Kdo byl vlastně tento bůh? Lugh jako postava byl bojovníkem, který údajně pomáhal v boji irskému králi. Při tom jedinou ranou z praku zneškodnil zmíněného Balora – nejobávanějšího bojovníka nepřítele. Z mytologického hlediska byl pravděpodobně Zářícím bohem Slunce; odpovídá to jeho poslání právě v srpnovém období, kdy úroda je závislá především právě na slunečním svitu. Lugh je tak bohem zemědělců – a také bohem všech na zemědělství navazujících řemesel. Nepřímo zaštiťuje lidskou obživu a blahobyt. Svátek má nejen vyžádat od bohů Země, aby napomohli bohaté sklizni; měl by také bohy odprosit za smrt sklízených rostlin.

Svátek Lughnasadh zahajoval kmenový druid upečením prvních placek či bochánků z dosud stojících, ručně utržených klasů obilí. Placky bylo třeba upéci na dřevě z jeřábu a každý pak dostal kousek; slavnosti tím začaly. Svůj vlastní obřad měl i vládce kmene, jeho povinností bylo vyjádřit úctu a vděk bohům za ochranu kmene a úrodu. Tradičním svátečním jídlem byl ovesný koláč, ten však člověk nesměl jíst sám, ale musel se o něj rozdělit s přáteli. Jako vybrané sváteční jídlo se také podávaly čerstvě vykopané nové brambory .

Na závěr se podívejme, co nám o svátku Lughnasadh poví Vlk z pohledu dnešního kultu Wicca. Lughnasadh je v Irsku znám jako Lá Lúnasa, ve Velštině jako Gwyl Awst. Je to v podstatě svátek první sklizně. A také zrání jablek i dalších plodů. Na oslavu si můžete připít medovinou nebo jabkovicí a můžete zkusit upéct buchty nebo koláče ve tvaru slunce, což bývalo zvykem. Wiccané trhají na tento den luční kvítí, kterým ozdobí oltář a svůj kruh. Oltářní ubrus a svíce by měly být žluté barvy. 1. srpen je posledním hlavním sabatem na počest sňatku Boha a Bohyně. 1. srpen je doba zrání jablek a jablka, jak známo, jsou symbolem nesmrtelnosti a symbolem lásky. Polití kořenů jablečnou šťávou je obětí za usmíření stromů při obřadech. Ze dřeva jabloně se připravují mimořádně vhodné magické hole. Když rozkrojíte jablko, uvidíte pentagram, z tohoto důvodu je také jablko symbolem ochrany.


JL, Vlk

zpět na stránky Rok na planetě Zemi

 

Zpět k Mostu ?