wz

Sabat Imbolc a dnešní Hromnice

Kalendář vycházející z tradic keltských druidů obsahuje čtyři velké svátky nazvané Samhain, Oimelc, Beltane a Lughnasadh. Jejich data nejsou přesně určena; metody výpočtu se totiž pramen od pramene liší. Data uvedených čtyř svátků se podle současného evropského kalendáře ztotožňují s 1. listopadem, 1. únorem, 1. květnem a 1. srpnem, přičemž oslavy začínají večerem předchozího dne. Někdy se také svátky slaví o nejbližší neděli následující po daném datu. Má se za to, že takto své svátky slavili i naši předkové - prostě bezprostředně "po termínu" vyčkali na nejbližší volný den, který se k oslavě nejvíce hodil. Jsou ovšem i další metody - třeba šestý den po nejbližším novu nebo úplňku nebo dny ve kterých Slunce vstupuje na 15. stupeň znamení Štíra, Vodnáře, Býka a Lva. Podrobné informace můžete najít třeba na stránce Keltské svátky.

Na kalendáři jsou dnes sice číslice 2002 a kosti dávných druidů se obrátily v prach, nicméně jejich tradice stále žijí a naopak se zdá, že mají současným lidem čím dál tím více co říci. Blíží se začátek února a s ním i první letošní velký keltský svátek - Oimelc neboli Imbolc.

Imbolc, Hromnice, Brigita - příliš mnoho jmen?

Svátek Oimelc (čte se ímelk) je v současném irském světě znám spíše pod jménem Imbolc či Lá na Féile Bríde (což je svátek svaté Bridget neboli po našem Brigity). V angličtině se mu říká Bridget's Day (Brigitin den) nebo Candlemas (hromnice); tím se oklikou konečně dostáváme i k našemu kalendáři, kde stále ještě 2. února vedle moderního jména Nela najdete ono podivné slovo Hromnice.

Tip - Zajímá-li vás bohyně Brighid, určitě nahlédněte na stránku Brighid, jasná bohyně Keltů .

Název svátku Candlemas (což v doslovném překladu odpovídá našim Hromnicím) je spjatý se 2. únorem, svátkem zavedeným římskokatolickou církví jako Očištění požehnané panny Marie. Podobně jako o Vánocích i zde se jedná o další umělé překrytí staré "pohanské" slavnosti novou tradicí. V tento den kněz při mši žehná svíce (ano, jsou to ony známé hromničky); ty se pak druhý den používají při rituálu ohně k požehnání hrdla, na počest svatého Blaise.

Přestože se světí svíce, není zde žádná logická spojitost s původní "pohanskou" bohyní Brighid a jejím kultem ohně. Bohyně Brighid vládla v předkřesťanských dobách Slunci a ohni - ti, kdo ji uctívali, na její počest udržovali věčný oheň. Byla také bohyní básnictví, věštění, léčení i kovářství. Postava Brighid byla jednou ze tří podob jediné bohyně. V končící zimě vystupovala v podobě stařeny (cailleach), obávané bohyně spojované se smrtí i se znovuzrozením. Začátkem února se však mění - přichází v panenské a čisté podobě vyjadřující příchod jara. Jejím symbolem je asymetrický kříž, který se vyrábí v předvečer svátku a staví se v domě po očistném rituálu na vnitřní stranu dveří tak, aby byl chráněn před ohněm, bleskem a bouří. Kříž je opatřen magickým znakem, jímž je pětiramenný prut, znázorňující vztyčenou ruku s roztaženými prsty. Křesťané bohyni Brighid přejali a změnili ve svatou Brigitu; čímž bylo možné zachovat její uctívání a sladit jej s oficiální věroukou.

Víme-li o analogii s křesťanskými svátky, ještě nám to nic neříká o tom, proč vlastně byl v dobách, označovaných jako pohanské, Imbolc slaven. Jazykovědci našli analogii s gaelskými jmény jiných slavností - podle nich lze předpokládat, že Oimelc byl původně nazýván La'áOimelc - ve spojitosti s laktací ovcí. Ovce hrály v dějinách lidské civilizace vždy důležitou roli - dávaly člověku potravu i materiál pro oblékání. Narození jehňat se stalo znamením nového života uprostřed smrtících zimních mrazů a tím i velkou příležitostí k oslavě. Křesťanská svatá Brigita bývá proto často znázorňována jako pastýřka s jehňátky.

Ochranné ohně a první orba

Součástí svátku Oimelc byla slavnost ochranných ohňů. Před vchodem do domu se zapalovaly malé ohníčky. Věřilo se, že mají moc ochránit dům nejen před úderem blesku, ale i před krupobitím. V tento den se také zhášely ohně v kovárnách. Po vyčištění ohniště je znovu směly zapálit jen mladé dívky, panny symbolizující bohyni Brighid.

Očistný oheň

Přenesen zůstal zvyk ochranných ohňů vtělen ve hromničkách, svíčkách posvěcených na Hromnice, které mnozí z nás pamatují ještě u svých babiček. V předvečer svátku bylo zvykem uspořádat bohatou hostinu. Nesmělo se zapomenout nechat něco z jídla jako oběť bohům. V tomto období bývalo také zvykem vyorat první jarní brázdu. Orba proběhla slavnostním způsobem s ozdobenými pluhy pokřtěnými pálenkou, za doprovodu mladých dívek. Do brázd byly bohům obětovány kousky chleba a sýra.

Na Hromnice, o hodinu více ?

Platí tato poučka doslova? Při pohledu do tabulek lze zjistit, že 21. prosince Slunce vychází v 7:58 a zapadá v 16:02; o šest týdnů později vychází Slunce v 7:35 a zapadá v 16:58. To je 12 plus 56 minut, dohromady skoro hodina a dvacet minut - o tolik se nám již od zimního slunovratu prodloužil den. A nyní jedna pranostika z šera věků. Podle keltské tradice znamená dobré počasí na svátek Oimelc další pokračování zimy, zatímco špatné počasí znamená, že zima končí. Na serveru Folklór se dočtete: Hromnice-li jasné, čisté, potrvá déle zima jistě; pakli sněží nebo hřmívá, jaro jistě v blízku dlívá. Jiná pranostika zní žertovně, přestože má stejný význam: Jest-li o Hromnicích teplo, staví medvěd boudu; pakli o Hromnicích zima, bourá medvěd boudu. Ovšem další pranostika, kterou používala ještě i moje babička, praví: Na Hromnice půl krajíce a půl píce. Optimismus z blížícího se jara není podle ní na místě - vždyť z pohledu zásob jídla pro člověka i krmiva pro zvířata je zima teprve v polovině. Ještě dlouho nebude možné získat novou "letošní" potravu i krmení. Až během května a června narostou totiž v našich podmínkách téměř dvě třetiny zelené travní hmoty hodící se jako krmivo.

Tip na závěr - skvělou stránku s informacemi o životě Keltů a jejich zvycích najdete na serveru Nemeton .

Imbolc a jiné svátky z pohledu kultu wicca

Začlenění svátku Imbolc do ročního cyklu svátků slavených kultem wicca mi popsala Vlk.

Dle kultu wicca se Imbolc slaví jako velký sabat, SVÁTEK SVĚTEL.
Je to střed tmavé poloviny roku, poloviny období převahy Boha.
wiccané zapalují celkem 13 svíček tj. počet lunárních měsíců v roce. Oltářní ubrus a svíce by měly být na tento svátek hnědé.

Kolo wiccanského roku

Kolo wiccanského roku

Během roku slaví wiccané osm svátků, neboli sabatů. Další svátky jsou esabaty, třináct slavností, při nichž se čarodějnice shromažďují k oslavě úplňku.

Čtyři menší sabaty jsou ve skutečnosti svátky Slunce - sledují cestu Slunce po obloze a zemědělské cykly Země: setba, růst, sklizeň a odpočinek.

Cyklus sabatů je oslavou staré pověsti o Veliké Bohyni a jejím synovi a manželovi, Rohatém Bohu.

Tmavá polovina roku se spojuje s Bohem, ale také během světlé poloviny je Bůh plně aktivní, stejně jako Bohyně je aktivní v tmavé polovině roku - i když v některých obdobích může být jedno božstvo podřízené druhému.

Vraťme se ale k 1. únoru, kdy wiccané slaví Imbolc. Nadchází Slavnost svící, která oslavuje první záchvěvy jara, klíčení neviditelných semen pod zemí. Wiccané v tento den zapalují všechny druhy ohňů - od bílých svící až po velké hranice.


 JL, Vlk

zpět na stránky Rok na planetě Zemi

 

Zpět k Mostu ?