wz

Svátek Všech svatých – Památka zesnulých

První listopadový den je věnován vzpomínce na všechny svaté (Festum omnium sanctorum) všech církví, které si Bůh vyvolil. Počátky tradice úcty ke svatým nacházíme někde v polovině 2. století kolem roku 150, to je v době, kdy ještě žili ti, kteří mohli na vlastní oči vidět apoštoly a další učedníky a slyšet jejich učení. Úcta tehdejších křesťanů se vztahovala hlavně na ty, kteří prolili pro Krista svou krev. Prvním světcem u něhož lze doložit, že mu křesťanská obec prokazovala náboženskou poctu, byl svatý Polykarp ze Smyrny, který podstoupil mučednickou smrt asi kolem roku 155. U jeho hrobu se pak křesťané shromažďovali každoročně. Antická tradice úcty k zesnulým znala hostinu u hrobu zemřelého. Rané křesťanství začalo praktikovat nad hroby hostinu eucharistickou – což byla Mše svatá. Později byla sloužena mše nad částmi ostatků – relikviemi, které byly uloženy v chrámech. Záhy se úcta prokazovaná mučedníkům a tedy i většině apoštolů, rozšířila na tzv. vyznavače, osoby, které sice nezemřeli mučednickou smrtí, ale vyznaly veřejně svou víru přes mnohé obtíže, pronásledování, věznění, vyhnanství... Dále se řady světců rozšiřovaly o významné biskupy a teology - učitele církve. Další byli asketové a panny, jejichž přísný život v odříkání byl chápán jako nekrvavé mučednictví.

Všemohoucí, věčný Bože,
tvojí svatí jsou pro nás příkladem a pomáhají nám
na cestě k tobě…

V době pohanství (podle Juliánského kalendáře) byly určeny jako význačné tři dny – 9., 11. a 13. května – které byly vhodné k usmíření nepokojných duší zemřelých. Tato mýtická slavnost zvaná Lemuralia nebo Lemuria prý byla zavedena Romulusem a měla především uklidnit duši (jím zabitého) Remuse. Vymítání zlých duší zemřelých se praktikovalo tak, že v noci „hlava rodiny“ chodila po domě bosky a házela za sebe černé fazole opakujíc devětkrát zaříkadlo: “Duše mých otců a předchůdců jděte pryč !

Původně to byl svátek všech mučedníků a všech svatořečených

Původ oslavy pochází pravděpodobně z Orientu, kde se již v průběhu 4. století slavila památka všech mučedníků. Sám termín svátku byl však v jednotlivých církvích různý:

V Římě se nalézají stopy všech tří termínů, což je s ohledem na úzké vztahy k Východu v 5. a 6. století pochopitelné.

Co říká pověst

V době (roku 609 nebo 610) křesťanského císaře Foky přišel papež Bonifác. Když papež viděl ten podivuhodný chrám zasvěcený Kybelé, matce bohů, před nímž byli mnohokrát křesťané trýzněni démony, požádal císaře, aby mu ten chrám daroval; a jako byl o listopadových Kalendách zasvěcen k poctě Kybelé, matky bohů, tak on jej o listopadových Kalendách zasvětil k poctě blahoslavené Marii, věčné panny, která je matkou všech svatých. Císař mu chrám přenechal a papež jej spolu s celým římským lidem o listopadových Kalendách vysvětil; a ustanovil, aby tam toho dne římský pontifex slavil mši a lid aby přijímal tělo a krev Páně, jako o svátku Narození Páně; a toho dne mají všichni svatí se svou matkou Marií, věčnou pannou, a se všemi nebeskými duchy slavnost, zemřelí mají ve všech kostelech světa oběť za spásu svých duší. Dále se udává, že: …k tomuto posvěcení dal papež do tohoto chrámu přivézt na 28 vozech pozůstatky mučedníků z (římských) katakomb. Na toto triumfálně slavené přenesení ostatků vzpomínaly ještě texty staré mše k posvěcení chrámu, kde mj. stojí: „Pozvedněte se, vy svatí Boží, z vašich příbytků, posvěcujte místa, žehnejte lidu.“

Další krok k dnešnímu svátku Všech svatých učinil roku 731 Řehoř III., když dal v chrámu sv. Petra zřídit kapli ke cti a chvále všech svatých apoštolů, mučedníků a spravedlivých. Zároveň nařídil, aby se první listopadový den konala slavnost všech svatých, kdy věřící na konci církevního roku takto na všechny svaté zavzpomínají. Toto nařízení se původně vztahovalo pouze na Řím. Časem tuto slavnost postupně převzaly další (existující i nově vznikající) církve.

Na prosby papeže Řehoře IV. císař Ludvík Pobožný - se souhlasem biskupů, vydal roku 837 příkaz, aby se tento svátek slavil v celé jeho říši, tj. ve Franci a Německu. Papež pak stanovil jeho oslavu na 1. listopad.

Od 8.století se v Irsku a Anglii, u Keltů a Franků začal slavit svátek Všech svatých (nejen mučedníků) 1. listopadu (snad proto, že u Keltů začínal v ten den nový rok).

Ve Švédsku je tento svátek stanoven protestantskou švédskou církví (Svenska kyrkan) na první sobotu v listopadu.

Vzpomínka na všechny věrné zemřelé

Ve všech kulturách lidstva se pěstuje kult zemřelých předků, kteří se uctívají a na které se vzpomíná. Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici. Po stanovení slavnosti Všech svatých na 1. listopad začíná se na Západě tato výroční vzpomínka na všechny věrné zemřelé slavit v následující den.

V roce 998 nařídil benediktinský opat Odilo z Cluny slavit památku zemřelých na den 2. listopadu. „A když někdo další vezme z tohoto zbožného ustanovení příklad, může se zúčastnit…“ - řekl při vyhlášení. Od 11. do 13. století se tato tradice rychle šířila i mimo benediktinské kláštery po tehdejší západní Evropě; od 14. století zdomácněla v Římě. Papež Benedikt XIV. tento zvyk roku 1748 potvrdil a rozšířil pro všechny kněze ve Španělsku, v Portugalsku a Latinské Americe. Od roku 1915, kdy v první světové válce zahynulo veliké množství lidí, bylo toto povolení rozšířeno pro celou církev a kněží mohou toho dne celebrovat tři mše.

Vzpomínka na zesnulé se udržela dodnes. Vždyť i pohané si připomínali své mrtvé. Je dobré vyjít k hrobu svých blízkých, vzpomenout na ně, poděkovat za jejich životy, uvědomovat si své kořeny vyrostlé z předků.

Dušičky

Památka na zemřelé - Dušičky - je vzpomínkou na zesnulé, kteří ještě nejsou dokonale připraveni ke vstupu do této skutečnosti a jsou ve fázi "očišťování". V biblických textech se tomuto místu říká očistec. V minulosti se v některých vsích na českém a moravském venkově peklo zvláštní pečivo zvané dušičky, jímž se obdarovávali pocestní, žebráci u kostela a chudí lidé. V Tento den lidé častěji než jindy navštěvují hřbitovy a hroby svých zemřelých, zdobí je květy, věnci a svícemi, které jsou symbolem života a modlí se za mrtvé.

Protože 1. a 2. listopad již nejsou pracovním volnem - jak tomu bylo v dávné minulosti - lidé u nás využívají volna o víkendech před těmito dny, aby navštívili a upravili hroby svých zesnulých příbuzných a přátel.

Halloween

Halloween (volně přeloženo Celý předvečer svatých) je velmi starý svátek, který má svůj původ v Irsku, Skotsku, Walesu. Pro Kelty začínal prvním listopadem nový rok a příchod zimy. V předvečer této změny – tj. 31.října – podle bájí vycházeli duchové nebožtíků z hrobů. Aby se jim Keltové ubránili, nosili masky a převleky. Zároveň uhasili všechny ohně, aby jejich domovy zůstaly utajeny, někdy pro posílení ochrany upalovali na hranici ty, které považovali za posedlé zlým duchem. Dnes už se nikdo neupaluje, ale pověry trvají stále, například ta o Krvavé Mary, skrývající se v zrcadle a lapající kolemjdoucí.

Symbolem Halloweenu je dutá dýně s otvory pro oči a ústa, jež zevnitř osvětluje svíce. Právě ta má zahánět zlé duchy. Říká se jí Jackova lucerna: Jack byl totiž velice zhýralý chlapík. Když si pro něj přišel ďábel, tak ho Jack obelstil. Přesto musí do skonání věků obcházet temnotou a svítit si svíčkou ukrytou ve vydlabané dýni. Svátek Halloween byl v 19. století přivezen do Spojených státům irskými emigranty a stal se i zde národní tradicí.

Pozvánka
Vzpomínka na všechny věrné zemřelé se bude již tradičně konat v pátek 2. listopadu v podvečer na vyšehradském Slavíně. Pražský arcibiskup kardinál Miloslav Vlk bude 2.11. od 16.30 hodin celebrovat vzpomínkovou mši za zemřelé ve vyšehradském kapitulním chrámu sv. Petra a Pavla. Po mši následuje světelný průvod ke Slavínu, modlitba za zesnulé a položení věnce k pomníku předních osobností českého národa.


zpět na Rok na planetě Zemi

Zpět k Mostu ?

VEZA