wz

Den sv. Valentina - den zamilovaných, milovaných a stále milujících…

V uplynulých letech se i u nás stal populárním na 14. února připadající svátek sv. Valentýna, který je patronem zamilovaných dvojic - a to školkou počínaje až “dokud nás smrt nerozdělí”.

Někteří z nás ho přijali za svůj a včetně 1.května (jehož původ je všem znám) oslavují tyto dva svátky se svými milovanými.

Přitom ještě před několika lety byl pro většinu z nás tento den úplně stejný jako každý jiný. Po komunistickém puči v únoru 1948 upadl jeden z nejkrásnějších svátků lásky v zapomnění. Své stoupence a nadšené obdivovatele měl den sv.Valentýna ve všech evropských zemích, české nevyjímaje. Slavil se za panování králů, císařů i později za demokratických vlád. Snad právě jeho církevní a anglosaské kořeny, ze kterých tradice valentýnského požehnání vyrůstala způsobily, že strana a vláda v dobách budování komunismu u nás tento svátek zavrhla a vymazala z paměti veřejnosti.

Byla to však síla lásky, která po listopadu 1989 způsobila, že se k nám sv.Valentýn 14. února 1990 vrátil. Od této doby si hlavně mladší generace zvykla obdarovávat své milované různými maličkostmi.

Jistě, jsou i tací, kteří tento svátek vnímají s nevolí, ale to je právě ta krása demokracie - právo jedince na svobodné rozhodnutí dát najevo “mám rád – nemám rád”. To, že květinářství a supermarkety nabízejí nepřeberné množství dárků k tomuto dni je opět věcí demokracie a je pouze jen mou svobodnou volbou, zda koupím či nekoupím! Pokud je někdo přesvědčen, že tímto svátkem se “opičíme” po Americe, tak to se velmi mýlí, neboť svátek “se zrodil” v Evropě…

Pokud se tedy rozhodnete na den sv. Valentina překvapit malou pozorností, potěšte svým dárkem výlučně svého snoubence - snoubenku, manžela - manželku, milého - milou, druha - družku, milence - milenku - tedy “svoji lásku”!

Růžičky

Tak je tento svátek myšlen a je pouze neinformovaností veřejnosti, že si jej lidé pletou s “druhými Vánocemi”.

Stále se ještě nevžilo, že svátek sv. Valentýna je vyhrazen pro zamilované.

Láska k rodinnému příslušníku a láska k partnerovi není jedno a totéž. Svátkem všeobjímající lásky jsou Vánoce a to je příležitost obdarovat rodiče, dětičky, sourozence, spolupracovníky, přátele. (Samozřejmě, že můžete být vůči nim pozorní kdykoliv během roku.)

Ale dárek darovaný na den sv.Valentina to je takový malý, ale velmi milý posel lásky.

Klasickými dárky mezi zamilovanými jsou květiny – žádné velké pugéty, stačí jeden stonek křehké nádhery a pozvání například na posezení v cukrárně…

Svou velkou lásku obdarujeme třeba i malým dárečkem - plyšové zvířátko nebo dobrá bonboniérka ve “valentínské úpravě” jistě udělá velkou radost, ale především jsme v tento den mimořádně příjemní a laskaví…

Dívky, slečny, ženy, dámy v tento den dávají svým milým květinu (ne v květináči!) a muži se tento den za to, že nesou kytičku nestydí - naopak, hrdě vystavují na odiv, že jsou mezi “vyvolenými”.

Přeji vám, abyste mezi těmito z lásky obdarovanými byli i vy a s požehnáním svatého Valentýna si svátek pěkně užili!

Neodháněj nikdy lásku od sebe. Je jí tak málo na světě.
B. Němcová

Pro milce historie uvádím

Legendy, fakta i názory na postavu samotného Valentina se různí.

Podklady legend o svatých Valentýnech se sice zakládají na osudech skutečných mučedníků v Římském impériu, ale není zcela jisté, kdo z nich je ten “pravý” mučedník lásky. Dvě osoby téhož jména žily v době vlády Claudia II. v roce 270 našeho letopočtu. Věhlasu a později blahořečení se těmto oběma Valentinům dostalo tím, že v době perzekucí poskytovali útulek křesťanům, za což byli oba v Římě popraveni.

Legenda zvaná Valentin z Terni

Mandlovník v květuTento Valentin byl křesťanským biskupem v italské provincii Terni. Římané se ve 3. století našeho letopočtu nacházeli v neustálém válečném stavu a nechuť mužů se válek účastnit byla velká. Ženatí Římané nechtěli opustit své rodiny a ti mladší své milované. Císař Claudius nadto ženaté muže nepovažoval za dobré válečníky a proto vydal dekret, kterým sňatky zakázal. Valentin zákazu ale nedbal a milenecké dvojice tajně ve jménu křesťanské lásky oddával.

Císař ho nechal zajmout a rok jej věznil s podmínkou, že se zřekne své křesťanské víry. Valentin toto však odmítl a tak jej dal šílený Claudius popravit.

Dle pověsti se Valentin během svého uvěznění sblížil se slepou dcerou žalářníka a učil ji všemu, co o křesťanství znal. Ta pod jeho vlivem přijala křesťanskou víru a stal se zázrak - začala vidět! Poslední vzkaz, který jí Valentin před svou smrtí (asi roku 268) poslal končil slovy: Od Tvého Valentina. Dívka pak vysadila na jeho hrobě za římskými hradbami mandlovník, jehož růžové květy se staly symbolem svátku zamilovaných.

Ovšem obdarovat v zimě a v dnešní době milovaného člověka květy mandlovníku není vůbec jednoduché. Nejčastěji proto bývá nahrazen rudou růží, která má symbolizovat lásku a vášeň. Pro den svatého Valentina je charakteristická především červená barva.

Katolický sv.Valentin - tzv. Římský

A protože vím, že nejlépe je zeptat se “u odborníků” kontaktovala jsem server Katolík:

Otázka:
Přeji dobrý den. Blíží se 14. 2. - ve světě i u nás se tento den slaví jako svátek všech zamilovaných pod patronací sv.Valentýna. Prosím o informace o tomto světci a předem děkuji.
Odpověď:
Čtrnáctého února si církev připomíná oběť mučedníka Valentýna. Byl to římský kněz popravený císařem Klaudiem u Milvijského mostu. Později papež Gelasius vyzdvihl jeho svátek, aby potlačil rozpustilost římanů při pohanských faunových oslavách. Přesnější údaje však kvůli uplynutí sedmnácti století nemohu poskytnout.

Legendy ho ještě označují za biskupa v Terni a připisují mu první dispenz pro disparitas cultus - sňatek s nevěřícím.
Nám se ještě předkládají různé obměny romantického příběhu o biskupovi, který se ve vězení zamiloval do dcery dozorce. (Pokud by to byla pravda, vyhnul by se nejspíš smrti tím, že zapře víru v Krista.)
Ale mnohem více je 14. únor poznamenán líbezným komerčním zvykem milostných přání. Ten vznikl v anglosaských zemích podle středověkého tvrzení, že v tento den začínají hnízdit ptáčci - zpěváčci; a odtud pochází představa probuzení k životu a lásce. To spojení je trochu umělé, ale určitě můžete ten den pěkně prožít.

Další domněnka je, že byl po své smrti pochován v Římské ulici Via Flaminia. Ve 4. století papež Julius I. nechal nad tímto hrobem postavit u 2.milníku Via Flaminia baziliku a začali sem přicházet první poutníci a prosebníci. Uctění památky světce Valentina bylo určeno na 14.únor a z hlasatele křesťanské lásky se stal patron zamilovaných.

Který z těchto Valentinů je tedy patronem zamilovaných? Nebo se jedná o jednoho a téhož? Kromě legend a dohadů žádná fakta neexistují a pravý původ zůstane navždy zahalen rouškou dějin.

Z jiného soudku…

Historikové soudí, že tento svátek je směsicí jak římských, tak i křesťanských tradic. Již staří Římané slavili 14. února svátek bohyně Juno, která byla ochránkyní manželství a rodiny. Bylo považováno za dobré znamení, když si milenci o tomto dni řekli své: ANO. Provdané ženy dostávaly 14. února květiny a svobodné dívky se zdobily květinovými věnci.

Byla to hezká tradice a není se co divit, že křesťané se s ní nechtěli rozloučit. Když tedy 14. února vystřídal den zasvěcený pohanské bohyni křesťanský svátek sv. Valentýna, byl tento prohlášen za milosrdného ochránce zamilovaných. Se šířením křesťanství pronikl kult sv.Valentýna i do těch nejzapadlejších koutů a později překročil i hranice Evropy.

Dalším vysvětlením může být tato verze. V Anglii byli lidé přesvědčeni, že 14. února si ptáci volí své partnery. Zejména holubi a holubice, kteří jsou známi tím, že se páří na celý svůj život jen s jedním partnerem, podobně jako labutě. Proto jsou holubi používáni i jako symbol věrnosti.

Tradice a pověry

Lidské je milovat, ale lidské je i odpouštět.
HUMANUM AMARE EST, HUMANUM AUTEM IGNOSCERE.

Srdíčko z lásky, Valentýnka, Valentýnský pozdrav…

Tento křesťany rozšířený svátek, kdy si zamilovaní lidé posílají přáníčka, se rozšířil počátkem minulého století v Itálii, Francii a Anglii. Teprve odtud se oslavy sv.Valentýna dostaly i s přistěhovalci do USA, Kanady, Austrálie, ale i do Mexika. Přáním rozesílaným na den svatého Valentina se začalo říkat "valentinky". Tradice vyměňovat si v den sv. Valentýna pozdravy a vzkazy, často anonymní, sahá v Británii až do 16. století.

Při osidlování Ameriky byly z Anglie dováženy i sbírky zamilovaných básniček, které pánové posílali dámám formou dopisu. Jedna básnička obsahovala i větu "Be My Valentine", která se používá dodnes.

Vůbec první doložená valentýnka pochází z roku 1415. Mladý francouzský vévoda Karel Orleánský, jež byl zajat v bitvě u Agincourtu a vězněn po mnoho let v londýnském Toweru, posílal své ženě milostné básně. Zachovalo se jich přibližně šedesát a v dnešní době jsou k vidění mezi královskými listinami v Britském muzeu.

Své city mohou tento den vyjádřit i dosud nezadaní posláním valentýnky - přáníčka ve tvaru srdíčka své vyvolené.

Och, ti galantní Francouzi …

Francouzi vymysleli u příležitosti svátku sv.Valentýna pro dávané květiny květomluvu a barvám dali erotický význam. Přáníčkům – valentýnkám – se zde říká “malí poslové lásky” a podle toho, jaký kdo vybere dárek se dá poznat hloubka jeho milostného citu.

Dostanete-li šperk tak vězte, že každý mluví za sebe:

No a u toho humoru raději téma “Valentýn” ukončím. Děkuji za pozornost a mějte se rádi.

Co se stalo ve 3. století našeho letopočtu?

Násilné a časté střídání císařů mělo za důsledek zborcení impéria na všech stupních, ztrátou samostatnosti měst počínaje a úpadkem pohanského náboženství konče. Ve všech částech říše se bojovalo, impérium potřebovalo ohromnou armádu a stále nové vojáky. Z toho, co o hospodářské situaci v Itálii ve 3. století n.l. víme vyplývá, že například v Umbrii vypuklo povstání, na Sicilii došlo ke vzpouře sedláků, ze severu hrozil zemi vpád Germánů. To nemalou mírou přispělo k úpadku kultury a umění v té době zcela stagnovalo. Lid přestal praktikovat kult pohanských božstev a tím se otevřel prostor pro rozšíření řady náboženských směrů, jejichž podstatou byla příprava na šťastný život v záhrobí. Z nich vítězně vzešlo křesťanství, jednak svými morálními hodnotami a jednak díky dobré organizaci, která byla založena na vzájemně propojených biskupstvích rozmístěných po celé říši.

V Římě byla křesťanská obec už v polovině 1.století n.l. a měla privilegované postavení mezi ostatními, neboť její biskupové se pokládali za následníky dvou Apoštolů, kteří v Římě působili. Autoritu římským biskupům dodávalo i to, že jejich sídlo v Římě bylo zároveň centrem Říše. Ani pronásledování křesťanů nezabránilo šíření nového náboženství mezi lid.

Na konci 3. století n.l. zastavili rozpad impéria císaři Claudius (II.) Gothicus (268 až 270) a Aurelián (270 až 275), potom více systematičtější císař Dioklecián (284 až 305) a jeho pokračovatel Konstantin Veliký (306 až 337).

Mandlovník

MandlovníkMandlovník (mandloň obecná - Prunus amygdalus Batsch, syn. Amygdalus communis L.) je stromek obdobný broskvoni, je však listnatější a listy jsou podlouhlejší. Dorůstá do výšky 3 až 5 m. Patří do čeledi Rosaceae (růžovitých). Někdy bývá mandloň nazývána královnou této čeledi. Mandloň může být i zakrslý keř růžově kvetoucí (je roubovaná na kmínku).

Kvete velkými bílorůžovými květy, které mohou mít v průměru 4 cm. Mandlovník je teplomilná dřevina vyskytující se v Itálii, Španělsku, Portugalsku, jižní Francii, na Balkáně a severní Africe.

Plodem mandloně je peckovice s šedavým plstnatým oplodím. Uvnitř se skrývá pecka s tvrdou děrovitou skořápkou a v ní jádro – vlastní mandle. Její odborný název amygdalos je řeckým výrazem, který vznikl z asyrského názvu pro mandli ahmygdala a znamená také "pěkný strom". Mandle má vejčitý zploštělý tvar, na jedné straně zašpičatělý a má rezavě hnědou slupku. Z jednoho stromu lze sklidit až 50 až 60 kg mandlí.

Hořké (amygdali amarum) i sladké (amygdali dulcis) mandle mají podobné složení. Hořké obsahují 5 % amygdalinu, kdežto sladké pouze 0,1 %.

Větší množství hořkých mandlí je škodlivé. Produktem rozloženého amygdalinu je totiž kyanovodík. Pro dospělého člověka může být nebezpečná už dávka 10 hořkých mandlí.

Mandle obsahují velké množství vlákniny, která je důležitá pro dobré fungování trávicí soustavy. Mají vysokou energetickou hodnotu, obsahují hodně vitamínu B, hlavně B2 (riboflavinu), vitamínu E (tokoferolu) a kyseliny listové. V mandlích je rovněž skryto 40 - 50 % tuků, 15 - 30 % bílkovin, 5 - 7 % cukrů, 5 % minerálních látek, 3 % gumy, kyanogenní glykosidy amygdalin a prunasin. Amygdalin se nachází v semenech a prunasin v ostatních částech rostliny.

Mandle jsou významným zdrojem minerálních látek. Ve 100 g najdeme 290 mg hořčíku, 260 mg vápníku, 730 mg draslíku, 1 mg mědi a 3 mg zinku.

Kromě samotných mandlí lidé využívali i látky v mandlích obsažené. Amygdalin se používá jako součást přípravků proti kašli (například Solutan). Lisováním mandlí za studena se získá mandlový olej, který se používá při výrobě kosmetiky, například do krémů na zjemnění pleti, parfémů a mýdel. Dříve se přidával do léčivých mastí a projímadel a používal se proti hučení v uších

Mezi nejlepší druhy sladkých mandlí patří mandle z Valencie, Malagy a Sicílie. Nejmenší a nejlevnější jsou mandle z Maroka.

Květomluva


VEZA

zpět na stránky Rok na planetě Zemi

Zpět k Mostu ?