Vánoční písně a koledy

České vánoční písně a koledy velmi dobře známe, rádi je zpíváme a učíme další generace. Je to jeden z prastarých zvyků, který jsme přebrali od svých předků. Předávají se z pokolení na pokolení a nikoho nenapadne na nich něco měnit. Málokdo z nás ale ví, jak vznikly, kdy a kdo je složil.

Nejstarší záznamy o vánoční hudbě, v takzvaných Mariánských chválách, pocházejí z 11. až 12. století a najdeme je v rukopisu z knihovny metropolitní kapituly pražské. Vánoční koledy píší svou historii od 13. století. Tehdy ještě nešlo o čistě vánoční koledy, ale bývaly zpívány písně s křesťanskými náměty. Ve 14. století si již gotika vyžádala písně s náboženskými motivy a u příležitosti Vánoc byl zdůrazňován Advent. Opěvována v těchto písní byla sláva Panny Marie a jejího neposkvrněného početí. Uměle tvořené latinské texty byly podmalovány bohatou melodií a hrané i zpívané, dnes by se řeklo, profesionály. Časem dosti umělých písní zlidovělo a především lidé si začali zpívat své vlastní písně - koledy. Tyto koledy zpívaly hlavně děti a ti nejchudší z chudých, když chodili dům od domu a prosili o podarování - výslužku. Tato tradice se dochovala dodnes a koledníci obcházejí domácnosti na druhý svátek vánoční - na svatého Štěpána.
Ve středověku již vánoční písně a koledy šíří Evropou potulní žáci, tovaryši, krajánkové, a další poutníci. Potulní žáci si jejich předváděním vydělávají na živobytí během adventu, vánočních svátků i o Novém roku. Koledám všichni všude rozumí, protože jejich námět a význam je ve všech jazycích stejný - oslava narození Spasitele.
Nejznámější koledy a písně byly časem přeloženy a dnes se pomalu neví, odkud která pochází.

 

 

Podívejme se blíže na historii některých z těch nejznámějších.
Během 15. století, za husitů, se upřednostňoval český jazyk a právě vánoční písně byly prvními písněmi v češtině. Padla jazyková bariéra a obyvatelstvo českých zemí se přičinilo o to, aby se koledy začaly zpívat všude. Z tohoto období pochází známé písně Stala se jest věc divná, Panna syna porodila, beze vší strasti tělesné, jejíž zápis je v rukopisu vyšehradském, Narodil se Emanuel (zapsána v rukopisu Mikuláše Kozla z roku 1417), Ježíš náš spasitel a mnoho jiných.

V 16. a 17. století nechala Jednota bratrská (už na knihtisku) vytisknout české kancionály a snažila se je rozšířit mezi lid. Značná část písní byla věnována adventu a vánočním dnům. Patří sem i všeobecně známá a dodnes zpívaná píseň Narodil se Kristus Pán, veselme se.

Renesance začala zviditelňovat skladatele jako individuální tvůrčí osobnosti a ti se pod své skladby začali podepisovat. Objevila se jména jako Václav Kolářovic, Jiří Rychnovský, Jan Simonides Montanus či Crispus Přeštický. Mnozí z nich se věnovali i tvorbě vánoční. Pozdní renesance pak pro českou hudbu objevuje  Campanuse Vodňanského a jeho Panna syna porodila se stává hitem.

Za typického představitele vánoční hudební poezie je označován Adam Václav Michna z Otradovic (1600 - 1676). Tento skladatel, básník a varhaník (ale i hospodský) z Jindřichova Hradce reprezentuje v české hudbě baroko. Je autorem mnoha vánočních čtyřhlasých písní, z nichž nejznámější Chtíc aby spal zlidověla. Další jeho vánoční písně  v našich kostelech postupně zcela zdomácněly a dnes je najdeme ve všech katolických zpěvnících. K nejznámějším patřila jeho vánoční mše Missa super - Již Slunce z hvězdy vyšlo z roku 1654, která se dochovala ve většině dobových kancionálech.

Již Slunce z hvězdy vyšlo,
radujte se lidi,
a na tento svět přišlo
pro naše spasení.

 

 

Do pozdně barokního období se datuje vznik českých pastorel - skladeb pro sóla a sbor s doprovodem nástrojů. Neobešly se bez nich žádné vánoční mše. Vycházely většinou z per českých kantorů a byly jakousi hudební školou pro tehdejší žáky. Dodnes se zpívá například pastorela Ondřeje Poddaného z Rožmitálu Sem, sem pastýři nebo vánoční ukolébavka Josefa Antona Sehlinga Přeju tobě dobrou noc.

Souběžně s pastorely se vyvíjí i česká vánoční mše. Nejznámějším představitelem tohoto žánru je Jakub Jan Ryba. V Čechách i zahraničí se uvádí ponejvíce jeho dnes již slavná Česká mše Hej mistře, vstaň bystře. Od ostatních liturgických skladeb se liší svým jásavým tónem, harmonickou koncepcí a rytmickým švihem.

 

 

Tradice vánoční hudby pokračovala i koncem 19. a počátkem 20. století. Při každém chrámu existoval soubor se školenými zpěváky, který zpíval mše a pastorely. Podle hlasových možností souboru vybíral vhodné skladby regenschori, což byl nejčastěji kantor místní školy. Právě kantoři - regenschori, dnes bychom řekli sbormistři, a varhaníci byli nejčastějšími autory vánočních mší a oratorií, například Vánoční noc Jaromíra Hrušky (1880 - 1954), Missa Bohemica Josefa Foerstera (1833 - 1907) a další.

Jejich nástupci, skladatelé první poloviny 20. století, už měli interpretační nároky daleko vyšší. Zrodily se skladby, které se vracejí k základům vánoční hudby, totiž ke koledám. Josef Suk napsal skladbu pro klavír O štědrém večeru, Bohuslav Martinů klavírní cyklus Vánoce, Vítězslav Novák  Písně zimních nocí (Píseň vánoční noci) a mnoho dalších.

 

 

Zvonky dětských let, rozezvoňte svět!
Těm, co už jsou dospělí, ať je znova pět!
Zvoňte zlehýnka, stačí chvilinka:
Vzpomínka jak rolničky v srdci zacinká.
Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas?
Kašpárek maličký nebo děda Mráz?
Rolničky, rolničky, co to zvoní v nich?
Maminčiny písničky, Vánoce a sníh.

Vánoce tématicky nevynechali ani novodobější autoři. Petr Eben napsal Vánoční knížku pro klavír, jež je určena dětem. Podobně i Ilja Hurník věnoval vánočním svátkům Pastorelu pro dětský sbor a komorní soubor. Moderní autoři pak spojili melodičnost a rytmičnost vánočních koled s novodobými texty. A tak si dnes prozpěvujeme písně jako Vánoce, vánoce přicházejí (autorů Josefa Vomáčky a Zdeňka Borovce), Rolničky, rolničky (americká lidová s českým textem Vladimíra Dvořáka) a další vám jistě dobře známé.

Vánoce, Vánoce přicházejí,
zpívejme přátelé,
po roce Vánoce, Vánoce
přicházejí, šťastné a veselé.

Novodobé vánoční písně ale nejsou jen veselé a optimisticky laděné; najdeme v nich i smutek a melancholii, protože Vánoce pro mnohé jsou spojený se smutnými vzpomínkami, steskem a zklamáním. I Karel Kryl ve své Vánoční vyzpívává svůj smutek:

Dříve, než ze stromečku opadá jehličí,
lůžko ti jmelím ozdobím,
dám fotku do rámečku, olovo zasyčí,
tvůj krajíc chleba ráno ptákům rozdrobím.
Za tebe sfouknu svíčku, jablko rozkrojím,
bude to hvězda, či snad kříž,
tvé jméno na balíčku k ostatním připojím,
to abys nemyslel, že už k nám nepatříš.
Kus loje pro sýkory, na stole cukroví,
od zítřka noci ubývá,
mráz cukrem pokryl hory, panáček hadrový
a jedna židle, jedna židle přebývá ...

Vánoční šrám skupiny Fešáci se nese také na vlně smutku a zklamání, ale na vině nejsou svátky Vánoc jako takové:

Zas mám svůj vánoční šrám,
otáčím kalendář zpět
a pod práh vzpomínek zakopávám
svátky vánoční na dvacet let.
Už dávno je neslavím, neměl jsem důvod,
až dneska jsem uvěřil, že důvod mám,
není tu kdoví proč a včera řekla mi,
že je lepší být spolu než každý z nás sám.
Kapr je studený a víno teplé,
poslouchám koledy, pár nočních zpráv,
čekat  je zbytečné, půjdu si lehnout,
na těle nedotčen, na duchu zdráv.
Večer, kdy jiní si dávají dárky,
píšu si vánoce do konta ztrát
a přitom jsem věřil, že zas přijde doba,
kdy jako dřív vánoce budu mít rád.

 

 

Hudba ať již veselá, melancholická nebo smutná prostě k vánocům patří. Její tóny v nás navozují sváteční atmosféru a tak na ni v tom denním shonu nezapomínejte a třeba i v zaměstnání (je-li ta možnost) si známé melodie jen tak pro své potěšení občas zabroukejte. Neumíte-li broukat či se stydíte, pusťte si do ucha Purpuru nebo Rolničky z mp3 přehrávače a budete se určitě cítit moc dobře.

A také zajděte na vánoční koncerty do kostelů a chrámů. Domácí peciválové mohou zapnout svoji tv v neděli v podvečer a dopřát si sváteční vánoční náladu při přímém přenosu dobročinných adventních koncertů. Možností je mnoho, stačí jen chtít...

 


Zpět na stránky Rok na planetě Zemi

 

Zpět k Mostu ?

VEZA

 

 

 

 

 

 

 

WebZdarma.cz