wz

Vánoční kometa a další vlasatice

Přestože Vánoční kometa patří ke klasickým atributům křesťanských Vánoc, jen málo kdo ví, že se v podstatě jedná o velký omyl.

Když se narodil Ježíš zazářila na východě jeho hvězda. Mudrci se tedy vydali do Betléma a hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi a zastavila se nad místem, kde byl Ježíš.

Patero vánočních nepřesností:

Teprve v druhé polovině 20.století se podařilo odhalit tvůrce, který použil kometární symboliky pro biblickou zprávu o klanění tří králů jako první. Byl to proslulý italský malíř Giotto di Bondone (1267-1337), který roku 1304 maloval fresku Klanění (viz obr.) pro padovskou kapli Scrovegni - nad Ježíškovými jesličkami je jako Betlémská hvězda znázorněna jasná vlasatice. Giotto se nejspíše nechal inspirovat vlastním pozorováním Halleyho komety v září roku 1301. To bylo dva roky před tím, než začal na fresce pracovat. Ta se pak stala vzorem pro mnoho dalších umělců. Až návrat komety roku 1910 poprvé fotograficky zaznamenaný ukázal, že Giottův portrét komety byl neobyčejně přesný. 

Hvězda, zářící tehdy nad Betlémem byla Venuše? Astrology a astronomy všech věků zajímalo, za jakých konstelací se Ježíš narodil a čím byla Betlémská hvězda - zda to byla kometa, meteorit nebo nějaká velmi výrazná konstelace. Podle Bible se na nebi v době narození Ježíše objevila velká hvězda. Dnes už každý ví, že hvězda s chvostem není pravou hvězdou, ale kometou. Podle astronomů se však v době narození Krista žádná kometa na nebi neobjevila. Zásadní však je, že komety byly všeobecně považovány za nepříznivá znamení. Jak by se mohli mudrci zaradovat při spatření komety, jež tenkrát vzbuzovala hrůzu?

Slavná Halleyova kometa to nemohla být, protože prošla přísluním v roce 12 před naším letopočtem a pak znovu až roku 66 našeho letopočtu. Tím je vysvětlena hvězda s chvostem nad Betlémem, ale opravdová Betlémská popsaná v Bibli byla vysvětlena až německým astronomem Johannesem Keplerem. Ten 17.prosince 1603 pozoroval v Praze konjunkci (úhlové sblížení) planet Jupiteru a Saturnu a spočítal, že k takovému sblížení došlo v roce 7 před naším letopočtem; podle tohoto objevu se tedy Kristus narodil již před naším letopočtem. Tuto skutečnost se podařilo dokázat až v minulém století, kdy bylo zjištěno, že při tvorbě nového kalendáře podle narození Krista bylo uděláno několik chyb a tak je současný kalendář od správného data narození Krista posunutý.

Betlémská hvězda, která přivedla tři mudrce do Betléma je tedy sblížení planet Jupiteru a Saturnu?

Astrální význam planet je doložen v klínopisných tabulkách:

 Když se roku 12 před naším letopočtem tato trojice planet objevila v souhvězdí Vah, astrologové v Mezopotámii došli k přesvědčení, že se má narodit král Mesiáš. Venuše však byla na západě, což byla pro narození nepříznivá poloha, narození však bylo předpovězeno. Ale roku 10 před naším letopočtem byla konstelace opačná: Jupiter s Venuší vycházely a Mars zapadal. Tyto úkazy znamenaly pro mudrce – astrology, že se teď konečně Mesiáš narodí, neboť síly temnot mizely a vydali se jej hledat do Palestiny.

Rok 10 před naším letopočtem je tedy datem narození Ježíše. Přitom dvouletý interval mezi pozorovanými jevy odpovídá věku dětí zabitých Herodem v Betlémě a okolí. I další nezávislá historická datování potvrzují, že rok 10 před naším letopočtem byl skutečně rokem Ježíšova narození. Dalším rozborem historicky známých dat lze dokonce stanovit přesné datum Ježíšova narození: tím je 22. listopad. Toto datum správně stanovil již ve 2.století církevní spisovatel Klement Alexandrijský, vlastním jménem Titus Flavius Clemens (* asi 150 + asi 211/216), avšak v průběhu staletí toto datum zapadlo mezi jinými chybně určenými. Rok ani den Kristova narození, tak jak ho tradičně slavíme není tedy přesný.

Pro příběh Betlémské hvězdy může být vodítkem i bible starověké astrologie - Tetrabiblos (Čtyři knihy o astrologii) - slavného řeckého astronoma původem z Egypta, Claudia Ptolemaia, která s tehdejší Judeou spojuje nebeské znamení Berana. V tomto případě se jeví nejzajímavějším okamžikem 17.duben roku 6 před naším letopočtem. Právě tehdy se pět známých planet seskupilo do velmi příznivého, jedinečného obrazce: Slunce se ocitlo v Beranovi a dosáhlo tak největšího vlivu. Stejně tak byla umocněna i síla Venuše s Měsícem. V Beranovi se ocitla všechna tři nejvlivnější tělesa, ale v jejich blízkosti se promítali i další planetární průvodci. Jupiter se na nebi objevil těsně před východem Slunce a ke všemu ho tentýž den nakrátko zakryl i Měsíc! Tento jev však nebyl z Jeruzaléma vidět, avšak z Betléma ano. Ale v Jeruzalémě až na výjimky astrologii nikdo nepraktikoval, takže unikátní postavení planet prošlo prakticky bez povšimnutí.

Skutečná Vánoční kometa

Koncem minulého roku a začátkem letošního proletěla blízko Země zcela nová kometa, která dostala jméno Vánoční (viz foto). Tato velmi malá mlhavá „hvězdička“ s parabolickou dráhou prošla nejblíže Zemi 24.ledna 2005 ve vzdálenosti cca 180 miliónů kilometrů a byla viditelná pouhým okem. Jejím objevitelem je Američan Donald Edward Machholz (27.8.2004 Calfax – USA).

Několik kometárních omylů podle Ludvíka

Součka Kometa za sebou netáhne chvost jako parní lokomotiva. Ohon komety vytryskne z kometární hlavy, tvořené shlukem balvanů spojených ledem (ovšem spíše zmrzlým amoniakem nebo metanem než vodou), ve vzdálenosti asi 150 milionů kilometrů od Slunce díky působení rozličného záření. Směřuje zpravidla od Slunce, neboť tlakem záření jsou zaháněny uvolněné plyny i prachové částice, a to bez ohledu na směr pohybu komety. Kometa vzdalující se od Slunce tedy naopak svůj chvost před sebou jakoby tlačí. Výjimečně, jsou-li částice tvořící chvost dostatečně hmotné, převládne nad tlakem záření sluneční přitažlivost a tzv. anomální ohon pak směřuje přímo ke Slunci. Tento zajímavý a nápadný jev byl pozorován například při přiblížení Arend-Rollandovy komety na jaře roku 1957. Zavdal příčinu ke zcela mylným úvahám o složení anomálního chvostu z antihmoty – tato domněnka však byla zakrátko odmítnuta. Existují ovšem i netypické komety téměř bez chvostu, nahrazeného jen mlhavým obláčkem obklopujícím hlavu, nebo naopak- komety s luxusním vybavením několika ohony. Kometa z roku 1744 jich měla pět.

Naprostým omylem je představa, že by průchod Země ohonem komety mohl mít nějaké dobré nebo špatné následky pro pozemský život, jak se domnívali například Conan Doyle v románu V otráveném proudu nebo H.G.Wells v knize Za dnů komety. Přestože kometární ohon poskytuje někdy skvělou podívanou, je ve skutečnosti daleko dokonalejším vzduchoprázdnem, než jaké dovedeme dosáhnout v laboratoři. Množství látek, které by importoval do zemského ovzduší, by bylo prakticky nezměřitelné. Astronomové to věděli už dávno, ale i novináři, chtiví senzací věděli své a tak velká část lidstva očekávala roku 1910 se strachem přiblížení Halleyovy komety k Zemi. Až naše planeta projde jejím sto milionů kilometrů dlouhým ohonem, nenastane konec světa? Hospody byly nabité k prasknutí a hostinští raději nečepovali na dluh; co kdyby dlužník nebyl schopen zaplatit…

Omylem je rovněž představa, že komety jsou ve sluneční soustavě vzácné a ojedinělé. Zdá se naopak, že prostor ve vzdálenosti 1,5 světelného roku od Slunce je takřka překometován. Rozkládá se v něm patrně tzv. Oortův oblak (sféra), jakýsi zásobník komet, jejichž počet je odhadován na sto miliard. Ale jen nemnoho se jich přiblíží ke Slunci tak, aby mohly být ze Země pozorovány.

Vlasaté hvězdy

Za více než tři tisíce let zaznamenali Číňané celkem 338 okem viditelných komet a již kolem roku 300 před Kristem sestavili příručku rozlišující devětadvacet různých tvarů "vlasatých hvězd".

Přestože komety jako zvláštní nebeské útvary pozorovali dříve nebo později lidé ve všech částech světa, nedokázal nikdo odpovědět na otázky o jejich původu, složení a pohybu. Zpočátku převládala představa, že jde o výrony hořícího plynu nebo blíže neurčená tělesa v blízkosti Země. Teprve dánský astronom Tycho de Brahe vyvodil ze získaných pozorování závěr, že komety se musí nacházet mnohem dále, za dráhou Měsíce a zřejmě i za dráhou planet.

Průlomem do tradičních představ byl objev anglického astronoma Edmunda Halleyho (1656 - 1742). Srovnal údaje o pozorovaných kometách za poslední staletí a zaujaly ho téměř shodné parametry dráhy u komet z let 1531, 1607 a 1682. Prohlásil, že musí jít o totéž těleso, které obíhá kolem Slunce, a předpověděl návrat komety (dnes Halleyova) na konec roku 1758. Šestnáct let po Halleyově smrti se jeho výpočty dokonale potvrdily.

Komety pocházejí pravděpodobně z obrovského Oortova mraku, o kterém se předpokládá, že obklopuje sluneční soustavu. Obsahují zmrzlé plyny a prach a běžný průměr jejich jádra je několik kilometrů. Kometa vypuzená z Oortova mraku začne obíhat okolo Slunce po eliptické dráze. Když se přibližuje ke Slunci, povrchové vrstvy jádra komety se začnou teplem odpařovat, tím vznikne jasně zářící koma (plynný obal kolem jádra komety) - plynný a prachový chvost.

Halleyho kometa

Dva minulé návraty Halleyovy komety (viz foto) byly v roce 1910 a 1986. V roce 1986 k ní bylo vysláno pět sond. Sonda Giotto se k Halleyově kometě dostala nejblíže a vůbec poprvé bylo zblízka pozorováno jádro komety velké 16 x 7 x 8 km s povrchem na kterém byly vidět i několikasetmetrové nerovnosti. Pokaždé, když Halleyova kometa prolétává okolo Slunce, ztratí asi 1m vysokou povrchovou vrstvu, což je jinak řečeno asi 600 tun materiálu.

 

 

Kometa Hale-Bopp

Tato kometa (viz foto) byla jedna z nejjasnějších komet dvacátého století. Objevili jí astronomové Allan Hale a Tom Bopp v roce 1995. Její jádro mělo rozměr pravděpodobně okolo 50 km. Kometa Hale-Bopp je nově příchozí kometa z Oortova oblaku. Již při objevu bylo zřejmé, že bude jedna z nejjasnějších komet století. Perioda komety je 3800 let.

Dnes známe skoro tisíc komet, z toho je 200 komet s periodou menší než 200 let a 300 komet jsou dlouhoperiodické komety s dobře určenou dráhou.

Nejznámější komety

Výzkum meziplanetární hmoty patří v posledním desetiletí k nejstěžejnějším úkolům moderní astrofyziky a kosmonautiky. Jako jedna z mála oblastí současné astronomie je totiž v přímém vztahu k praxi, neboť se snaží, zatím teoreticky, řešit problém z nejožehavějších – možné ohrožení Země a tedy lidstva impakty těles z vesmíru. Takovými objekty mohou být buď asteroidy nebo komety. Buďme tedy optimisty a doufejme, že některé jen tak okolo Země proletí a některé se budou periodicky vracet, aby je lidstvo mohlo obdivovat.

Doporučujeme


zpět na stránky Rok na planetě Zemi

Zpět k Mostu ?

VEZA