wz

Svatý týden

Měsíc duben symbolizují kuřátka, housata, zajíčci, beránci a pomlázka pletená z vrbových proutků. Přichází jaro a příroda se probouzí.

Památku ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista si věřící připomínají celý týden jež předchází Božímu Hodu velikonočnímu. Tomuto týdnu se říká svatý nebo také pašijový.

K jednotlivým dnům se váží církevní i lidové tradice, což jsou různé ceremonie, obyčeje a zvyklosti a v neposlední řadě i pověry.

Škaredá středa

Středě před Božím Hodem velikonočním se říká černá nebo sazometná, protože bylo obyčejem v tento den v domácnostech vymetat kamna a komín.

Pověra říká, že kdo se mračí o Škaredé středě, bude se mračit i po všechny další středy v roce.

 Zelený čtvrtek

Pravděpodobně vděčí za svůj název tomu, že v tento den duchovní oblékli zelené mešní roucho a nebo podle starého zvyku jíst v tento den jen zelenou stravu, například zelí, špenát, čímž si měl dotyčný zajistit celoroční zdraví. (Tento zvyk byl však převzat ze staré židovské večeře Pesach).

O Zeleném čtvrtku zazní zvony v kostelech naposledy. (Umlknou a znovu se rozezní až o Bílé sobotě). Dle pověry, zacinkáte-li si při vyzvánění zvonů penězi, budete jich míti po celý rok dostatek.

Ale pozor! Nic si nepůjčujte a už vůbec se v tento den s nikým nehádejte!

Co se dalšího o Zeleném čtvrtku dělo?

V některých krajích bylo zvykem házet do studny chléb a med, aby se v ní stále držela dobrá voda. Jinde se časně ráno lidé omývali rosou a věřili, že tím zaženou choroby. Hospodyně začaly před východem slunce zametat a smetí odnášely na nejbližší křižovatku, aby se v domě nedržely blechy! Kdo stihl ještě za úsvitu sníst medem mazané jidáše, byl po celý rok chráněn před hadím uštknutím a vosím bodnutím…

Velký pátek

Toto je postní den. V katolické liturgii je dnem smutku, bohoslužby se nekonají, zvony mlčí. V dřívějších dobách se četly pašije a hrávaly lidové Pašijové hry.

Hlas zvonů nahrazovaly dřevěné řehtačky různých tvarů a velikostí, podomácku zhotovené ze dřeva. Děti s nimi běhali dům od domu a ohlašovali polední, ranní a večerní klekání. Zpívali přitom říkačky a popěvky o umučení Krista pána. Za to dostávali nadílku – křížaly a vajíčka.

Věřilo se, že v tento den se dějí zázraky, země se otevírá a nabízí své poklady.

Na poli ani v sadu se nepracovalo, nepralo se prádlo, protože by se tak „máčelo do Kristovy krve“.

Nitě, jež byly upředeny na Velký pátek se nazývaly Pašijové a přinášely štěstí, neboť košile z nich upředená chránila před bleskem.

Bílá sobota

Název dostala pravděpodobně podle bílého roucha, jež v tento den nosili nově pokřtění při obřadech vigilie.

Znova se rozezněly zvony a bylo zvykem, že před kostelem byl vysvěcen oheň, od kterého se zapálila velikonoční svíce (paškál) a ta byla vnesena do temného chrámu. Hospodyně si od posvěceného ohně připálily polínko a doma s ním zažehly oheň v kamnech. Z ohořelých dřívek se dělaly křížky a ty se nosily na pole, čímž měla být zaručena jejich úrodnost. Popelem z posvěceného ohně se posypávaly louky, aby byl dostatek pěkné trávy.

Byly pečeny mazance, v domech se bílilo a uklízelo, pletly se pomlázky a vázaly metličky, zdobila se vajíčka.

Boží Hod velikonoční

V kostele byly o této neděli svěceny donesené velikonoční mazance, vejce, chleba a víno.

Nejen návštěvy, ale i pole, studny a zahrady dostali také po kousku svěceného pokrmu, aby byla pěkná a hojná úroda.

Velikonoční pondělí

V tento den velikonoční pomlázky a hodování šlehali chlapci brzo zrána děvčata spletenými vrbovými pruty zdobenými stuhami a ta je za to obdarovávala malovanými vajíčky.


VEZA

Zpět k Mostu ?