wz

O svatoondřejských tradicích ...

Prvním adventním svátkem je den sv. Ondřeje. Původně pod sebe dokonce zahrnoval i zvyk ze svátku sv. Barbory, který následuje za pár dní. Uříznutá větvička, podle jejíž květů se soudila budoucnost, se sázela do země, a to právě 30. listopadu. Dejte si pozor – tento svátek je společně se Štědrým dnem jedním z nejdůležitějších dnů v roce, kdy můžete poznat svou budoucnost.

Apoštol sv. Ondřej (jeden z dvanácti apoštolů) se narodil v Betsaidě v Galileji v Palestině. Nejprve se zcela prozaicky spolu se svým mladším bratrem Šimonem, pozdějším apoštolem Petrem, zabýval rybařením. Později se stal učedníkem Jana Křtitele a potom i Ježíše Krista, k němuž přivedl i svého bratra.

Po Ježíšově ukřižování měl kázat evangelium v Rusku (snad i v Kurdistánu a Gruzii) a na Balkáně. Tam byl také v roce 70 po Kristu (některé prameny uvádějí rok 60) umučen. V řeckém městě Patrasu byl ukřižován. Kříž, na kterém skonal, však neměl ramena do pravého úhle, jak bývá zvykem, ale do tvaru písmene X; takový kříž se proto dodnes nazývá ondřejským křížem. Panují rozpory ve způsobu popravy – někde se tvrdí, že byl ke kříži přibit, jinde že byl přivázán provazy a tak umíral celé tři dny. No, ať tak či tak, není o co stát.

Svátkem sv. Ondřeje začíná období adventu, snad právě proto je tento den lidmi považován, stejně jako Štědrý den, za den příhodný pro věštění budoucnosti. Ovšem stejně jako u mnoha jiných křesťanských svátků, i zde jsou pravděpodobně tradice věštění tohoto dne mnohem starší než křesťanství samo a souvisí s kulty “pohanských” démonů, ochranou před zlem a mocí období temnot nastupující zimy.

(obrázek je ze serveru OÚ Kladno)

Pokud si chcete jeden ze starých zvyků vyzkoušet, připravte si čtyři hrnky, trochu země, kousek chleba, hřeben a prsten. Každou z těch věcí přiklopte hrnečkem. Každý člen rodiny, pak jeden hrnek odklopí. Jistě vás napadne, že hlína znamená smrt. Hřeben pak nemoc, chléb majetek, prsten svatbu. Nojo, ale tu hlínu si podle popisu vytáhne pokaždé někdo – takže rodina v krátké době zřejmě vymře.

K známým ondřejským tradicím patří třesení bezem (někdy se uvádí stromem, chudák holka…) nebo plotem, který měl v duchu pronášené říkanky dívce naznačit, kdo bude jejím ženichem.

Třesu, třesu bez
ozvi se mi pes
kde můj milý dnes
Třesu, třesu tímto plotem
všecí svatí mým životem.
Kde je můj milý dnes,
ať mně tam zaštěkne pes.

Jestli však místo psa zakokrhal kohout, znamenalo to, že se děvče vdá mimo svou vesnici nebo město. Drůbeže se týká i další zvyk – o půlnoci před sv. Ondřejem dívka zaklepala na kurník. Pokud se ozval jako prvý kohout, měla se do roka vdát, pokud slepice, zůstala svobodná. No, vzhledem k poměru slepic a kohoutů…

Kolem vdavků se točily i další zvyky. Děvčata poklekala u svých lůžek a prosila sv. Ondřeje, aby jim ve snu ukázal jejich vyvoleného. Mohla také zkusit napsat jména v úvahu přicházejících chlapců na papírky a vložit je před spaním pod polštář. Jméno ženicha bylo na jednom z papírků, které v noci vypadly na zem. Co by holka pro vdávání neudělala (???). Totiž: o půlnoci bylo také možno spatřit obraz nastávajícího na hladině vody ve studni či díži, v zrcadle nebo dokonce v komíně. V dnešní době přichází v úvahu většinou jen to zrcadlo. Ale spatřit tam sama sebe, to není to pravé…

Ale tohle je pěkně ošklivý zvyk, jménem ochránců zvířat protestuji, leč tradice jsou tradice. Takže: mnohé čáry se prováděly se žábou, jež se zahrabala do mraveniště a podle zbylých kostí se věštilo - kůstka v podobě háčku mládence přitahovala, lopatkovitá odpuzovala. Jen by mě zajímalo, kde na začátku prosince vzali žábu. Probůh,myslí se snad ten obojživelník…

Večer se, podobně jako na Štědrý den, mohlo zkusit lít do vody olovo a z vytvořených obrazců zkusit vykládat budoucnost. Jistě znáte zvyk házení pantoflí; mělo se házet přes rameno směrem ke dveřím – když pantofle směřovala špičkou ke dveřím, znamenalo to, že ten, kdo hodil, opustí z nějakého důvodu dům. Tím důvodem mohl být sňatek, cesta “do světa” nebo smrt. Pokud máte skleněné výplně ve dveřích a místo pantoflí dřeváky, házejte opatrně, na případné reklamace neberu zřetel! S tou smrtí to nebylo jednoduché, také pokud někdo poslouchal (šmírák!) u sousedových dveří a tam se zrovna mluvilo o pohřbu, tak určitě rodinu naslouchajícího čekal pohřeb. (Možná ho odhalili, jak šmíruje za dveřmi a utloukli na místě?)

V ondřejské noci se také měly objevovat skryté poklady. Získat poklad bylo údajně jednoduché, stačilo prý se postavit se pod některou křížovou cestu a čekat, až okolo půjde čert s pokladem na zádech. Co dál, to se neříká; že by se čert jen tak dal na dobročinné skutky – hmmm, dušička v háji nejspíš?

Snad každý svatý je patronem nějakého řemesla. Ondřej toho má na starosti úctyhodně. Je považován za patrona rybářů, obchodníků s rybami, řezníků, horníků, provazníků, vdavekchtivých dívek a nosičů vody.

A teď pozor – na svátek sv. Ondřeje musí být všechny selské práce ukončeny dříve, než nastane soumrak. Letos Slunce zapadá 30. listopadu v 16:04, tak včas ukliďte pluh! Pokud to nestihnete, máte smůlu, počítejte s návštěvou čerta nebo čarodějnice.

A ještě nakonec – co vlastně křestní jméno Ondřej znamená? Je odvozeno z řeckého jména Andreas, což česky znamená odvážný, statečný.


zpět na stránky Rok na planetě Zemi

 

Zpět k Mostu ?

JL