wz

Svatý Štěpán, mučedník -  ale i král

     Koleda koleda, Štěpáne, co to neseš ve džbáně?
     Nesu nesu koledu, upad jsem s ní na ledu.
     Psi se na mě sběhli,
     koledu mi snědli.

Svatek svatého Štěpána má to štěstí, že se vyskytuje v trojici dnů, které známe pravděpodobně všichni - Štědrý den - Hod Boží - Štěpán. Jinak by možná již upadl v zapomnění, jako spousta jmen svatých a spousta dnů, kdy se svátky těchto osobností slavívaly. Zkusme chvíli zapomenout na to, zda jsme či nejsme křesťanské víry - a vezměme životy a skutky křesťanských svatých jako součást kulturního dědictví lidstva.

Svatý Štěpán

Svatý Štěpán  se považoval za patrona koní. Proto se toho dne před východem slunce nechávalo koním pouštět žilou, aby byli celý rok zdraví a čilí. Světil se oves a někdy i jiné obilí, určené pro jarní setbu. Světilo se v kostele, při mši někdy hospodáři hodili na kněze hrst ovsa (symbolická upomínka ukamenování). I když byly obchůzky po domácnostech a koledování znakem mnoha lidových svátků, nikde se nerozvinulo do tak bohaté podoby, nebylo tak oblíbené a četné, jako právě na vánoce. Koledování kdysi souviselo s vírou v magické ovlivnění osudu. Proto se obřadům, spojeným s přáním zdaru, věnovala velká pozornost. Tyto obřady vykonávali obvykle nejváženější členové obce. Se šířením křesťanství se víra v účinek magických obřadů ztrácela a nahrazovala je modlitba a mše. Některé obřady však nezanikly, ale změnil se jejich smysl. Přání zdaru spojené s obchůzkami rodin se stalo společenskou událostí, tradičním zvykem konaným pro radost a zábavu. Ještě později se některé koledy staly příležitostí pro méně majetné obyvatele venkova, aby si u zámožnějších sousedů vyprosili nějaký dárek. - Vánoční koledování začínalo již na Štědrý den, pokračovalo na sv. Štěpána a v různé podobě trvalo až do sv. Tří králů. - V 19. století chodívali někdy koledníci s malým betlémem uspořádaným ve skříňce, jindy s velikou hvězdou na hůlce.

(Podle stránky Zvyky, tradice, ale také čas vzpomínání na serveru RenioR)


Podívejme se, co o sv. Štěpánovi říká přes sto let stará kniha - Obrázkový život svatých - kterou napsal roku 1892 pan Vilém Auer a byla vydána v Mnichově nákladem vlastním u tiskaře Karla Aug. Seyfrieda a spol.

26. prosince je den Sv. Štěpána, jáhna a prvomučedníka

Štěpán (=ověnčený), prvomučedník, protože prvý svou krev za Krista prolil, byl žákem slavného učitele Gamaliela a jeden ze 72 učeníků Páně. Sv. apoštolové zvolili 7 jáhnů k ošetřování chudých a posvětili je vkládáním rukou a modlitbou; mezi nimi byl i sv. Štěpán. V jeho čistém srdci Duch sv. našel příbytek Sobě připravený a osvítil sv. Štěpána tak, že byl pln milosti a síly. Činil mnoho zázrakův a obrátil mnoho Židů na křesťanskou víru, takže ostatní se domnívali, že již se přiblížil konec synagogy. Při rozmluvě nezmohli ničeho proti Duchu, který z něho mluvil namítati, a obžalovali jej tedy u vysoké rady, že se rouhá zákonu Božímu. Sv. Štěpán hájil se tak skvěle, že o jeho nevině přesvědčeni byli a uznati musili, že Duch sv. mluví z něho. Mužně žalobcům svým do očí řekl, že Mesiáše utratili, zavrhli a Duchu sv. že stále na odpor se staví. Když pak zuby skřípali a křičeli, aby řeči jeho neslyšeli, zvolal mocným hlasem: "Vidím nebesa otevřena a Syna Božího sedícího po pravici Boží." Tu nemohli se udržeti, zacpávali si uši, vrhli se naň a s velkým křikem vyvedli jej za město, aby jej ukamenovali. Když jej kamenovali, modlil se za nepřátele své: "Pane, nepokládej jim to za hřích.". A při slovech: "Pane Ježíši, přijmi duši mou" vypustil ducha. Ostatky jeho jsou ve chrámě sv. Vavřince v Římě.

Poučení

Sv. Rehoř Veliký praví: "Ona láska jest prava, kterou kdo k Bohu přítele a pro Boha nepřítele miluje". Sv. Chrysostom praví: "I když poručeno jest nepřátele milovati, přece je dobré jich se stříci. Svévolně v moc nepřátel se dávati nemáme, avšak těm, kdo nám ublížili, rádi odpouštěti."

Svaroštěpánské tradice jsou v církvi dodnes velmi živé. Tak třeba řeč papeže Jana Pavla II - Odvaha svatého Štěpána (promluva před modlitbou Anděl Páně 26. prosince 2001) si můžete přečíst na serveru ChristNet.


Pranostiky

Jak bývá u článků týkajících se významných dnů v roce zvykem, tak i ke dni sv. Štěpána se najde nějaká ta pranostika:


Není Štěpán jako Štěpán ...

V souvislosti s Maďarskem často slyšíme o sv. Štěpánovi, svatoštěpánské koruně ... Byl snad mučedník sv. Štěpán maďarským králem? Nikoliv, je to jen shoda jmen.
 Maďaři se usadili v Karpatské kotlině na konci 9. století. Příchod jejich kmenů vedených Árpádem je datován rokem 896, vznik maďarského státu pak rokem 1000. Prvním panovníkem byl Svatý Štěpán z rodu Arpádovců. Tento rod panoval v Maďarsku téměř nepřetržitě do začátku 14. století. Krátké přerušení nastalo vpádem Tatarů v roce 1241, kdy Béla IV., aby zachránil svůj život, opustil zemi. Po zániku rodu Arpádovců nastoupil rod Anjou, pak se králem Matyášem v 15. století trůnu na čas ujali Hunyadyovci.
Přes shodu jmen ve většině maďarských rodin začínají Vánoce upečením tradičního svatoštěpánského koláče, který se v první adventní neděli uloží na okraj stolu a musí tam vydržet až do Tří králů.

Svatý Štěpán měl dokonce velký vliv na mapování Moravy a Slezska:
Sáhové mapy, které dnes pokrývají přibližně 70 % území státu, vznikaly při mapování stabilního katastru před více než 150 lety. Základem mapování byla již trigonometrická síť, na svou dobu sice dokonalá, ale z dnešního pohledu již samozřejmě zcela nevyhovující. Bylo využito i měření předchozí vojenské triangulace, souřadnice se pro jednoduchost počítaly jako rovinné (sférický exces byl odčítán), body 4. řádu, které především byly základem vlastního podrobného mapování, byly určeny grafickou triangulací v měřítku 1 : 14 400 (kdy snad dosažitelné tři desetiny milimetru reprezentují téměř 5 metrů), stabilizace byla prováděna dodatečně s odstupem více než dvaceti let. Použito bylo Cassini-Soeldnerovo zobrazení. Pro velké zkreslení narůstající od počátku soustavy (konvergence byla zanedbávána) bylo pro pokrytí Rakousko-Uherska zvoleno 7 zobrazovacích soustav, jejichž rozhraní bylo pevně stabilizováno zemskými hranicemi (pro České země soustava s počátkem v bodě Gusterberg, pro Moravu a Slezsko s počátkem v bodě věže vídeňského dómu Svatého Štěpána).

Ponurý osud měl jeden ze zvonů na věži kostela sv. Štěpána v Praze, ve Štěpánské ulici. Zvonař ho odlil z nepoctivě získaného materiálu a zvon mu nakonec vyzváněl k popravě. On zvon proklel a ten pak lidem ubližoval,“


... a ještě jeden vánoční recept

Paní Marie Svobodová vám na stránkách obce Holubov z regionu Český Krumlov nabízí  jeden recept na pozapomenuté, ale typicky vánoční jídlo, kterým byla:
Vánoční muzika
Sušené švestky, jablka, hrušky, meruňky rozvaříme s kouskem skořice, badyánu, vanilky, několika hřebíčky a kouskem oprané citrónové kůry. Pak tuto směs propasírujeme sítem. Přidáme švestková povidla, rozinky, mandle, ořechy a strouhaný perník, ještě chvíli povaříme, a osladíme medem a přidáme trochu rumu. Podáváme s vánočkou.

Víte že ...

Čtyřverší uvedené na začátku stránky zná asi každý. Víte ale, že to není celá koleda? Tu si můžete přečíst tady a teď:

Koleda, koleda, Štěpáne! - Co to neseš ve džbáně?
Nesu, nesu koledu, - upad jsem s ní na ledu,
psi se na mě seběhli, - koledu mi snědli.
Co mám smutný dělati? - Musím jinou žebrati.
Koledu mi dejte, - jen se mi nesmějte!
Koledu mi dali, - přece se mi smáli.

Štěstí, zdraví, pokoj svatý, vinšujeme vám.
Napřed panu hospodáři, pak všem dítkám.
Z daleka se neseme, novinu vám neseme,
Co se stalo, přihodilo, v městě Betlémě.
Narodil se nám Spasitel, jenž jest Kristus Pán.
Toť děťátko, nemluvňátko, posílá mne k vám,
abyste mu něco dali, však já mu to dám.
Chlebíček nechce bráti, nakrmila jej máti.
Jen tolárek nebo dukátek máte poslati.
Pěkně prosím, odbuďte mne, nemám tu kdy stát,
ještě musím do Betléma dítě kolíbat.
To dítě je Pán velký, ono vám to zaplatí.
Budete se radovati v nebi na věky.


Zpět k Mostu ?

JL