wz

Mysterium Tří králů

V dávných dobách obsáhlo moudrost celého světa sedm lidí. Říkalo se jim sedm mudrců a všichni si jich velmi vážili.Tito muži znali veliká tajemství a dokázali říci, proč, jak, kdy a co se stane. Požívali takovou úctu, že je lidé považovali za krále, i když jimi většina z nich nebyla.

V nultém roce našeho letopočtu bádali v tajných spisech a došli k jednomyslnému, avšak neuvěřitelnému závěru. Právě tohoto roku se měla objevit neobyčejná hvězda, která je dovede na místo, kde se narodí král všech králů. Od té chvíle začali každou noc pečlivě pozorovat nebe a každý den konat přípravy na dalekou pouť. Až jedné noci na černém sametu nebe opravdu zazářila hvězda, která byla jiná než všechny ostatní. Sedm mudrců, z nichž každý žil na jiném konci světa, se okamžitě vydalo na cestu. A hvězda je vedla. Jejich jediným úkolem bylo nespustit ji z očí.

Každý šel v čele svého průvodu a stále sledoval hvězdu, kterou mohli vidět jen oni ve dne i v noci. Oblečeni byli do drahých a krásných oděvů, které měli cenu celého panství. Za nimi šli emírové, rytíři, zbrojnoši a sultáni. Koně a velbloudi nesli těžké náklady šatstva, zásob a především vzácné dary pro božské dítě. Sedm karavan se pomalu blížilo k hoře Vítězství, kde se měli sejít a dále pokračovat společně.

Olaf byl králem a mudrcem chladné a nehostinné Země fjordů. Překonal nekonečnou step i ledem pokryté hory a za nimi ho čekalo teplé zelené údolí, v němž rostly stromy obtěžkané lahodným ovocem a příjemně voněly neznámé květy. Ani Olaf, ani muži z jeho průvodu dosud nic tak krásného neviděli. Rozhodli se proto, že si tu nějaký čas odpočinou. Marně na ně hvězda svítila a blikala. Moudrému králi ze severní země se pokračovat v cestě nechtělo. S rozkoší plaval v teplé vodě jezera a vyhříval se na slunci. Dokonce si začal stavět hrad. Na tajemnou hvězdu úplně zapomněl.

Igor byl králem a mudrcem ze Země řek. Byl to silný a nebojácný mladík, vynikající šermíř a štědrý člověk. Vyrazil na cestu, když hvězda poprvé blikla na obloze, obklopen rytíři se světlými vlasy a modrýma očima jako on. Každý byl oblečen ve stříbrném brnění vykládaném mědí a bronzem a na hlavě nesl stříbrnou přilbici s červeným chocholem. Šli nížinami a úrodnými poli až na hranice Červeného krále, zlého a krutého panovníka. Jeho sluhové nemilosrdně bičovali a trestali podané, s nimiž Červený král zacházel jako s otroky. Igorovo šlechetné srdce nemohlo dopustit takovou nespravedlnost a rozhodl se proti ní zasáhnout. Jedno ráno se střetl s oddílem vojáků, kteří vedli v řetězech tucet hladových a zbitých vesničanů. Igor vytasil meč a se svými rytíři se vrhl na královské vojáky. A rozpoutala se bitva. Byla dlouhá a krvavá. Igor se stal ochráncem chudých a slabých, ale ztratil z dohledu hvězdu. Po nějaké době ji nakonec přestal hledat.

Yen Hui byl mudrcem z Říše nebes. Jeho myšlénky byly průzračné jako diamant a pronikavé jako ocelová čepel. Všichni muži v jeho průvodu byli vědci a filozofové. Cestou diskutovali o matematice a řešili neobvyklé hlavolamy. Dorazili do krásného města, v němž stály paláce z mramoru, zahrady, stadiony a dokonce i slavná univerzita, na které učili světoznámí profesoři. Yen Hui nedokázal odolat a zastavil se tam. "Zdržím se jen několik hodin" - sliboval si. Ale právě v ten den měl jakýsi známý vědec přednášku o původu vesmíru. Yen Hui s ním na toto téma vedl odbornou diskusi, na níž posluchači ještě dlouho vzpomínali. Celý týden spolu oba vědci vedli rozhovory o různých oblastech lidského poznání. Na závěr si zahráli šachovou partii, kterou dodnes odborníci uvádějí jako skvělý příklad geniality Yen Huia. Mudrc sice zvítězil, ale na hvězdu si vzpomněl příliš pozdě. Už ji nespatřil.

Lionel z Navarry byl mudrc, kníže a básník. Pocházel ze Západní země a vydal se za hvězdou ve společnosti svých nejmilejších přátel, kteří sebou nevezli zbraně, ale hudební nástroje. Na počest tajemné hvězdy a Krále králů, který přišel na zem, aby na ni přinesl klid a lásku všem lidem, složil okouzlující píseň. Každý kdo ji slyšel, pocítil dojetí. Lionel a jeho průvodci museli projít hlubokými lesy. Jeden večer požádal Lionel rychtáře vesnice, v níž žili pracovití a pokorní lidé, aby jemu a jeho průvodu dovolil přenocovat u nich. Rychtář nachystal mladému knížeti bohatou hostinu, na které rychtářova dcera, velmi krásné děvče, vyzvala hosty k tanci. A Lionel se do ní zamiloval až po uši. Marně mu přátelé připomínali, že ho čeká důležité poslání. Lionel měl oči jen pro rychtářovu dceru. Hvězda pro něj vyhasla.

Melichar byl perský král. Ubíral se na koni v čele svého průvodu a nespouštěl hvězdu z očí. Byl zvyklý na námahu a oběti, a proto pokračoval v cestě dnem i nocí. Nechtěl riskovat, že by se mu hvězda během několika hodin spánku ztratila.

Kašpar byl indický král, který putoval s hrstkou mužů, na jejichž věrnost se mohl spolehnout. Věděl, že ho čeká dlouhá cesta a nechtěl se opozdit. "Vím to jistě, nemohu se mýlit. Narodil se člověk, který je nám ve všem podobný, ale stane se pánem celé země a bude vládnout navěky. S bázní a úctou se mu vrhnu k nohám. Bude to nejslavnější okamžik mého života" - říkával si.

Baltazar, král Arabů, byl už starý a cestoval na velbloudovi, který ho svým kolébavým krokem uspával. Proto ho provázel sluha, který měl za úkol nenechat ho usnout a mohl ho probudit i silným zatřesením, aby král neztratil směr a nesešel z cesty.

A tak se stalo, že se na hoře Vítězství sešli jen tři králové. Když seskočili na zem, uviděli, že se otevírá nebe. V jasné záři odtud sestoupili andělé, kteří nesli v rukách kometu jejíž jas osvítil celou horu.

Na úpatí hory se chtěli očistit před další cestou u pramene, kolem kterého rostlo sedm kmenů - olivovník, vinná réva, myrha, cypřiš, citrónovník, cedr a jedle. Čtyři z nich však usychaly. Melichar, Kašpar a Baltazar pochopili, že zbylí čtyři mudrcové už nedorazí.

Když se obřadně umyli, spojili se do jedné karavany. "Je čas vydat se na cestu" - prohlásil Baltazar, který byl ze všech nejstarší a nejmoudřejší. A hvězda jim opět svítila na cestu a ukazovala směr, kterým ležel Betlém.

 

 


zpět na Rok na planetě Zemi

Zpět k Mostu ?

VEZA