Mezinárodní den památek a historických sídel

Osmnáctý duben je vyhlášen jako Mezinárodní den památek a historických sídel (International Day for Monuments and Sites). Tento svátek vyhlásilo UNESCO, na návrh ICOMOS International v roce 1982. Stalo se již tradicí, že u příležitosti tohoto dne jsou doporučovány náměty, ke kterým by měla být při této příležitosti upřena pozornost. V posledních letech byly mezi náměty témata historické vesnice; architektonického dědictví 20. století; podvodního kulturního dědictví; hliněné architektury či industriálního dědictví.

Letošní (2012) téma Mezinárodního dne památek a historických sídel bylo vybráno u příležitosti 40. výročí Úmluvy o světovém dědictví UNESCO, která byla přijata v roce 1972 a nese název Světové dědictví a udržitelný rozvoj. Úloha místních společenství. Pokrývá tedy rozsah zapojení místních společenství do nominačního procesu, managementu a zachování hodnot, až po jejich účast a sociálně-ekonomický prospěch ze zděděných tradičních znalostí.

Úmluva o světovém dědictví UNESCO doplňuje úpravu péče o přírodní a kulturní památky jednotlivých členských zemí. Směřuje k identifikaci, ochraně, obnově a prezentaci nejvýznamnějších světových památek. Na základě Úmluvy byl konstituován Výbor pro světové dědictví (World Heritage Committee) a Fond světového dědictví (World Heritage Fund), které začaly pracovat v roce 1976.

Spolupráce České republiky s UNESCO v oblasti péče o kulturní dědictví je v kompetenci Ministerstva kultury. Jde především o naplňování Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví. Toto je mezinárodní právně závazný dokument, který spojuje princip ochrany kulturního dědictví s ochranou přírody. Na jeho základě je vytvářen Seznam světového dědictví (World Heritage List), do něhož jsou zapisovány památky s mimořádnými univerzálními hodnotami.

Pro tento seznam se v České republice často užívá poněkud nepřesný a zavádějící název Seznam památek UNESCO.

O zápisu do prestižního Seznamu světového dědictví rozhoduje Výbor světového dědictví, složený ze zástupců smluvních stran úmluvy. Ve svých rozhodnutích se Výbor opírá o odborná stanoviska poradních organizací. V oblasti kulturního dědictví je tímto orgánem ICOMOS (International Council of Monuments and Sites) - Mezinárodní rada pro památky a sídla.

Úmluva byla akceptována ještě za ČSFR dne 15. 11. 1990 a závaznou se pro ni stala dnem 15. 2. 1991. V dané podobě je platná i pro dnešní Českou republiku a její text je publikován ve Sbírce zákonů č. 159/1991 Sb.

Hlavním posláním Úmluvy je povinnost smluvního státu zabezpečit označení, ochranu, zachování a předávání kulturního a přírodního dědictví budoucím generacím. Stát by to měl zajišťovat při maximálním využití svých vlastních zdrojů, případně s mezinárodní pomocí a spoluprací.

Bohužel jsme byli v poslední době často svědky, zejména co se historického jádra Prahy týče, že nám bylo ze strany UNESCO vyhrožováno pro chamtivost developerských společností, hrozících znesvěcením památkového jádra různými nepatřičnými stavbami, lokality ze seznamu vyškrtnout. Pokud dojde k naprosto bezprecedentní pitomosti ze strany politických uskupení a bude zkušeno Ministerstvo kultury, bude to další těžká rána snahám v popisovaných oblastech.

Česká republika má na Seznamu světového dědictví tyto lokality:

• Historické jádro Prahy bylo do seznamu zapsáno roku 1992 v rozsahu Pražské památkové rezervace. Představuje unikátní celek historických pražských měst Starého Města, Josefova, Nového Města, Vyšehradu, Malé Strany a Hradčan s dominantou Pražského hradu, s Karlovým mostem a bezpočtem kostelů a paláců. Velkorysé středověké založení Nového Města v návaznosti na starší urbanistickou strukturu a dochované architektonické bohatství svědčí o uměleckém, společenském a kulturním vlivu města od středověku do současnosti.
• Historické jádro Českého Krumlova bylo zapsáno rovněž roku 1992, a to v rozsahu městské památkové rezervace. Český Krumlov s početným souborem významných architektonických památek je reprezentantem mimořádně intaktně dochovaného středověkého feudálního města, které se rozvinulo podél meandrů řeky Vltavy ve vazbě na gotický hrad, postupně přestavěný na velkolepý zámek s cennými renesančními a barokními částmi.
• Historické jádro Telče bylo zapsáno rovněž v roce 1992, v rozsahu městské památkové rezervace. Telč představuje jedinečné celistvě dochované drobnější středověké město s vodním opevněním, dominantním zámkem dochovaným v podobě pozdně gotických a renesančních přestaveb a s mimořádně působivými frontami městských domů renesančního a barokního tvarosloví kolem náměstí.
• Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře byl do seznamu zapsán roku 1994. Poutní kostel u Žďáru nad Sázavou byl na počest českého světce postaven na počátku 18. století z podnětu opata zdejšího cisterciáckého kláštera. Autorem jedinečného půdorysného a hmotového řešení kostela a celého areálu byl geniální architekt Jan Blažej Santini. Památka na Seznamu reprezentuje i originální invenci českého gotizujícího baroku 1. čtvrtiny 18. století.
• Kutná Hora - do seznamu je od roku 1995 zapsána oblast pokrývající historické jádro města - památkovou rezervaci s kostelem sv. Barbory a katedrálou Panny Marie v Sedlci.  Kutná Hora představuje středověké královské město, jehož prosperita a výstavnost byla podmíněna bohatstvím stříbrných dolů. Vrcholně gotický kostel sv. Barbory katedrálního typu je jedním z pokladů pozdně středověké architektury, stejně jako gotický cisterciácký chrám v Sedlci, invenčně opravený na počátku 18. století Janem Blažejem Santinim v duchu českého gotizujícího baroka.
• Kulturní krajina Lednice-Valtice se na seznam dostala roku 1996 v rozsahu krajinné památkové zóny Lednicko -Valticko a svými 200 km2 je jedním z největších člověkem koncepčně komponovaných areálů v Evropě. Přestavuje dílo vzniklé v průběhu 17. až 20. století na panství rodu Liechtensteinů. Spolu s barokním zámkem ve Valticích a klasicistním a novogoticky přestavěným zámkem v Lednici obsahuje množství dalších cenných klasicistních a romantických usazených v krajině upravené podle principů romantického krajinářství.
• Vesnice Holašovice byla na Seznam světového dědictví zapsána roku 1998 v rozsahu své památkové rezervace. Holašovice reprezentují mimořádně celistvě dochované historické jádro vesnice s pravidelným středověkým založením, s početným souborem zděných vesnických staveb z 18.-19. století a zastupují v evropském regionu zcela jedinečný styl jihočeského lidového baroku.
• Zahrady a zámek v Kroměříži jsou zapsány od roku 1998 v rozsahu národní kulturní památky - arcibiskupský zámek v Kroměříži s Podzámeckou a Květnou zahradou. Celek reprezentuje výjimečně celistvý obraz barokního sídla olomouckého biskupství se zahradami založenými podle vrcholně barokních principů a ovlivňujícími tuto tvorbu ve střední Evropě.
• Zámek v Litomyšli byl zapsán v roce 1999  v rozsahu národní kulturní památky zámek Litomyšl. Je charakteristickou ukázkou renesančního zámku s arkádovým nádvořím, typem sídla početně stavěného v českých zemích, se svébytným výrazem daným místními uměleckými vlivy, dále rozvíjejícími italské podněty. Zámek s kvalitní výzdobou obsahuje i mladší barokní zásahy z 18. století a spolu s komplexem hospodářských staveb dokládá obraz feudálního sídla svého druhu.
• Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci je na seznamu od roku 2000 jako část souboru národní kulturní památky Soubor sloupu a kašen v Olomouci. Sloup představuje vrcholný příklad památníku morových epidemií, uměleckého díla charakteristického pro prostředí evropských měst v období baroku. Jeho monumentální zjev je přitom syntézou architektonického hmotového pojetí s vnitřní kaplí a vertikálního řešení s početnou skupinou skulptur mimořádné umělecké hodnoty. Byl postaven v polovině 18. století jako kompoziční vrchol celku barokních děl na Horním náměstí historické moravské metropole.
• Vila Tugendhat v Brně je zapsána v rozsahu národní kulturní památky od roku 2001. Vila je vynikajícím příkladem světové funkcionalistické architektury, jedním z klíčových děl architekta Miese van der Rohe. Vila byla ve své době ztělesněním moderních názorů na bydlení ve vzájemně se prostupujících prostorech, s těsnou vazbou na přilehlou zahradu, s využitím moderních stavebních postupů a konstrukčních principů při vysoké kvalitě použitých materiálů. Stavba se stala symbolem moderní brněnské architektury a ovlivnila názory na obytný prostor.
• Židovská čtvrť a bazilika sv. Prokopa v Třebíči zapsané roku 2003 jsou souborem pokrývajícím část městské památkové zóny v Třebíči. Zahrnuje bývalou židovskou čtvrť Zámostí, židovský hřbitov severně od této čtvrti a kostel sv. Prokopa jako součást bývalého kláštera benediktinů (později zámku) v Třebíči (severozápadně od židovské čtvrti). Soubor je vzácným příkladem dlouhodobé pokojné koexistence dvou kultur v moravském feudálním městě. Židovská čtvrť, mimořádně uceleně zachovaná v působivém prostředí mezi řekou a skalním masívem severně od vlastního centra Třebíče, se rozvíjela od středověku do 20. století. Její podoba dokládá urbanistický vývoj židovských čtvrtí, jejich postupné zahušťování i vnější proměny staveb, z nichž řada má dochované renesanční či barokní jádro. Románsko-gotická bazilika sv. Prokopa je obdivuhodnou uměleckou syntézou konstrukčních a výtvarných principů evropské architektury 1. poloviny 13. století, svým vybavením a ztvárněním v jihomoravském prostředí této doby zcela ojedinělou.

S využitím podkladů ze stránek Národního památkového ústavu

Vlk Samotář

zpět na stránky Rok na planetě Zemi