Osmnáctý duben je vyhlášen jako Mezinárodní den památek a historických
sídel (International Day for Monuments and Sites). Tento svátek
vyhlásilo UNESCO, na návrh ICOMOS International v roce 1982. Stalo se již
tradicí, že u příležitosti tohoto dne jsou doporučovány náměty, ke kterým by
měla být při této příležitosti upřena pozornost. V posledních letech byly mezi
náměty témata historické vesnice; architektonického dědictví 20. století;
podvodního kulturního dědictví; hliněné architektury či industriálního dědictví.
Letošní (2012) téma Mezinárodního dne památek a historických sídel bylo
vybráno u příležitosti 40. výročí Úmluvy o světovém dědictví UNESCO, která byla
přijata v roce 1972 a nese název Světové dědictví a udržitelný rozvoj. Úloha
místních společenství. Pokrývá tedy rozsah zapojení místních společenství do
nominačního procesu, managementu a zachování hodnot, až po jejich účast a
sociálně-ekonomický prospěch ze zděděných tradičních znalostí.
Úmluva o světovém dědictví UNESCO doplňuje úpravu péče o přírodní a kulturní
památky jednotlivých členských zemí. Směřuje k identifikaci, ochraně, obnově a
prezentaci nejvýznamnějších světových památek. Na základě Úmluvy byl
konstituován Výbor pro světové dědictví (World Heritage Committee) a Fond
světového dědictví (World Heritage Fund), které začaly pracovat v roce 1976.
Spolupráce České republiky s UNESCO v oblasti péče o kulturní dědictví je v
kompetenci Ministerstva kultury. Jde především o naplňování Úmluvy o ochraně
světového kulturního a přírodního dědictví. Toto je mezinárodní právně
závazný dokument, který spojuje princip ochrany kulturního dědictví s ochranou
přírody. Na jeho základě je vytvářen Seznam světového dědictví (World
Heritage List), do něhož jsou zapisovány památky s mimořádnými univerzálními
hodnotami.
Pro tento seznam se v České republice často užívá poněkud nepřesný a
zavádějící název Seznam památek UNESCO.
O zápisu do prestižního Seznamu světového dědictví rozhoduje Výbor
světového dědictví, složený ze zástupců smluvních stran úmluvy. Ve svých
rozhodnutích se Výbor opírá o odborná stanoviska poradních organizací. V oblasti
kulturního dědictví je tímto orgánem ICOMOS (International Council of
Monuments and Sites) - Mezinárodní rada pro památky a sídla.
Úmluva byla akceptována ještě za ČSFR dne 15. 11. 1990 a závaznou se pro ni
stala dnem 15. 2. 1991. V dané podobě je platná i pro dnešní Českou republiku a
její text je publikován ve Sbírce zákonů č. 159/1991 Sb.
Hlavním posláním Úmluvy je povinnost smluvního státu zabezpečit označení,
ochranu, zachování a předávání kulturního a přírodního dědictví budoucím
generacím. Stát by to měl zajišťovat při maximálním využití svých vlastních
zdrojů, případně s mezinárodní pomocí a spoluprací.
Bohužel jsme byli v poslední době často svědky, zejména co se historického
jádra Prahy týče, že nám bylo ze strany UNESCO vyhrožováno pro chamtivost
developerských společností, hrozících znesvěcením památkového jádra různými
nepatřičnými stavbami, lokality ze seznamu vyškrtnout. Pokud dojde k naprosto
bezprecedentní pitomosti ze strany politických uskupení a bude zkušeno
Ministerstvo kultury, bude to další těžká rána snahám v popisovaných oblastech.
Česká republika má na Seznamu světového dědictví tyto lokality:
- Historické jádro Prahy bylo do seznamu zapsáno roku 1992 v rozsahu
Pražské památkové rezervace. Představuje unikátní celek historických pražských
měst Starého Města, Josefova, Nového Města, Vyšehradu, Malé Strany a Hradčan s
dominantou Pražského hradu, s Karlovým mostem a bezpočtem kostelů a paláců.
Velkorysé středověké založení Nového Města v návaznosti na starší
urbanistickou strukturu a dochované architektonické bohatství svědčí o
uměleckém, společenském a kulturním vlivu města od středověku do současnosti.
- Historické jádro Českého Krumlova bylo zapsáno rovněž roku 1992, a
to v rozsahu městské památkové rezervace. Český Krumlov s početným souborem
významných architektonických památek je reprezentantem mimořádně intaktně
dochovaného středověkého feudálního města, které se rozvinulo podél meandrů
řeky Vltavy ve vazbě na gotický hrad, postupně přestavěný na velkolepý zámek s
cennými renesančními a barokními částmi.
- Historické jádro Telče bylo zapsáno rovněž v roce 1992, v rozsahu
městské památkové rezervace. Telč představuje jedinečné celistvě dochované
drobnější středověké město s vodním opevněním, dominantním zámkem dochovaným v
podobě pozdně gotických a renesančních přestaveb a s mimořádně působivými
frontami městských domů renesančního a barokního tvarosloví kolem náměstí.
- Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře byl do seznamu
zapsán roku 1994. Poutní kostel u Žďáru nad Sázavou byl na počest českého
světce postaven na počátku 18. století z podnětu opata zdejšího cisterciáckého
kláštera. Autorem jedinečného půdorysného a hmotového řešení kostela a celého
areálu byl geniální architekt Jan Blažej Santini. Památka na Seznamu
reprezentuje i originální invenci českého gotizujícího baroku 1. čtvrtiny 18.
století.
- Kutná Hora - do seznamu je od roku 1995 zapsána oblast pokrývající
historické jádro města - památkovou rezervaci s kostelem sv. Barbory a
katedrálou Panny Marie v Sedlci. Kutná Hora představuje středověké
královské město, jehož prosperita a výstavnost byla podmíněna bohatstvím
stříbrných dolů. Vrcholně gotický kostel sv. Barbory katedrálního typu je
jedním z pokladů pozdně středověké architektury, stejně jako gotický
cisterciácký chrám v Sedlci, invenčně opravený na počátku 18. století Janem
Blažejem Santinim v duchu českého gotizujícího baroka.
- Kulturní krajina Lednice-Valtice se na seznam dostala roku 1996 v
rozsahu krajinné památkové zóny Lednicko -Valticko a svými 200 km2 je jedním z
největších člověkem koncepčně komponovaných areálů v Evropě. Přestavuje dílo
vzniklé v průběhu 17. až 20. století na panství rodu Liechtensteinů. Spolu s
barokním zámkem ve Valticích a klasicistním a novogoticky přestavěným zámkem v
Lednici obsahuje množství dalších cenných klasicistních a romantických
usazených v krajině upravené podle principů romantického krajinářství.
- Vesnice Holašovice byla na Seznam světového dědictví zapsána roku
1998 v rozsahu své památkové rezervace. Holašovice reprezentují mimořádně
celistvě dochované historické jádro vesnice s pravidelným středověkým
založením, s početným souborem zděných vesnických staveb z 18.-19. století a
zastupují v evropském regionu zcela jedinečný styl jihočeského lidového
baroku.
- Zahrady a zámek v Kroměříži jsou zapsány od roku 1998 v rozsahu
národní kulturní památky - arcibiskupský zámek v Kroměříži s Podzámeckou a
Květnou zahradou. Celek reprezentuje výjimečně celistvý obraz barokního sídla
olomouckého biskupství se zahradami založenými podle vrcholně barokních
principů a ovlivňujícími tuto tvorbu ve střední Evropě.
- Zámek v Litomyšli byl zapsán v roce 1999 v rozsahu národní
kulturní památky zámek Litomyšl. Je charakteristickou ukázkou renesančního
zámku s arkádovým nádvořím, typem sídla početně stavěného v českých zemích, se
svébytným výrazem daným místními uměleckými vlivy, dále rozvíjejícími italské
podněty. Zámek s kvalitní výzdobou obsahuje i mladší barokní zásahy z 18.
století a spolu s komplexem hospodářských staveb dokládá obraz feudálního
sídla svého druhu.
- Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci je na seznamu od roku 2000
jako část souboru národní kulturní památky Soubor sloupu a kašen v Olomouci.
Sloup představuje vrcholný příklad památníku morových epidemií, uměleckého
díla charakteristického pro prostředí evropských měst v období baroku. Jeho
monumentální zjev je přitom syntézou architektonického hmotového pojetí s
vnitřní kaplí a vertikálního řešení s početnou skupinou skulptur mimořádné
umělecké hodnoty. Byl postaven v polovině 18. století jako kompoziční vrchol
celku barokních děl na Horním náměstí historické moravské metropole.
- Vila Tugendhat v Brně je zapsána v rozsahu národní kulturní památky
od roku 2001. Vila je vynikajícím příkladem světové funkcionalistické
architektury, jedním z klíčových děl architekta Miese van der Rohe. Vila byla
ve své době ztělesněním moderních názorů na bydlení ve vzájemně se
prostupujících prostorech, s těsnou vazbou na přilehlou zahradu, s využitím
moderních stavebních postupů a konstrukčních principů při vysoké kvalitě
použitých materiálů. Stavba se stala symbolem moderní brněnské architektury a
ovlivnila názory na obytný prostor.
- Židovská čtvrť a bazilika sv. Prokopa v Třebíči zapsané roku 2003
jsou souborem pokrývajícím část městské památkové zóny v Třebíči. Zahrnuje
bývalou židovskou čtvrť Zámostí, židovský hřbitov severně od této čtvrti a
kostel sv. Prokopa jako součást bývalého kláštera benediktinů (později zámku)
v Třebíči (severozápadně od židovské čtvrti). Soubor je vzácným příkladem
dlouhodobé pokojné koexistence dvou kultur v moravském feudálním městě.
Židovská čtvrť, mimořádně uceleně zachovaná v působivém prostředí mezi řekou a
skalním masívem severně od vlastního centra Třebíče, se rozvíjela od
středověku do 20. století. Její podoba dokládá urbanistický vývoj židovských
čtvrtí, jejich postupné zahušťování i vnější proměny staveb, z nichž řada má
dochované renesanční či barokní jádro. Románsko-gotická bazilika sv. Prokopa
je obdivuhodnou uměleckou syntézou konstrukčních a výtvarných principů
evropské architektury 1. poloviny 13. století, svým vybavením a ztvárněním v
jihomoravském prostředí této doby zcela ojedinělou.
S využitím podkladů ze stránek
Národního památkového ústavu
Vlk Samotář
zpět na stránky Rok na planetě
Zemi
