wz

Na Hromnice - zimy polovice

Dne 2. února slaví podle občanského kalendáře jmeniny Nela. Křesťané však v tento den uctívají svátek Uvedení Páně do chrámu neboli Hromnice. Hromnice je lidové označení svátku, který prošel řadou proměn. Už od předkřesťanských dob byl tento den v celé Evropě považován za velmi důležitý. Nejstarší pojmenování pochází z Řecka: Hypopante Kyriou - Setkání s Pánem.

Hromnice v toku času

Podle starozákonních předpisů o rituální čistotě byla žena po porodu chlapce považována 40 dní za nečistou, po narození děvčete 60 - 80 dní. Po uplynutí této doby musela přinést jako dar do chrámu v Jeruzalémě beránka nebo holoubě. Událost setkání svaté rodiny s prorokem Simeonem a prorokyní Annou v chrámu líčí evangelista Lukáš:
S očistnou obětí bylo spojeno obětování či představování dítěte Hospodinu. Když se jednalo o prvorozence pak za něj dávali rodiče výkupnou oběť a to bylo nejméně 5 siklů (na potřeby chrámu). Dělo se tak na památku prvotního nařízení Hospodina na Sinaji, aby všichni prvorození chlapci jako zástupci vyvoleného izraelského národa byli zasvěceni kněžskému stavu.

Svátek Obětování Páně - Uvedení Páně do chrámu je velice starobylý. Uvádí se, že již koncem 4. století slavili v Jeruzalémě svátek Setkání (Hypapante) mohutným procesím a světelným průvodem. Slavnost se konala 14. února, protože se Narození Páně slavilo 6. ledna. Východní církev začala svátek slavit v první polovině 6. století a přitom se již světily svíce. V západní církvi je oslava tohoto svátku doložena od 7. století, i když podle některých ojedinělých svědectví se konala už v roce 494, a byly tím nahrazeny pohanské slavnosti. (Viz článek Na Hromnice o hodinu více).

Přibližně od 10. století byl svátek nazýván Očišťování Panny Marie a to až do úpravy liturgického kalendáře po 2.vatikánském koncilu za papeže Pavla VI., kdy byl přejmenován na Uvedení Páně do chrámu.

V bohoslužbě této slavnosti vyniká zvlášť symbol hořící svíce - světlo k osvícení národů, tedy Krista. Před hlavní Mší svatou se světí svíce a to nejen pro světelný průvod, který bude symbolizovat setkání Simeona s Jéžíšem, ale pro liturgické potřeby a také k soukromému použití věřících. Název svící - Hromničky, a od toho odvozený název svátku Hromnice - pochází od toho, že se rozsvěcovaly zvlášť při bouřce a lidé se při nich modlitby, aby Bůh uchránil jejich dům i úrodu před hromem (tzn. bleskem). Lidé věřili, že jejich světlo je ochrání od všeho špatného. Báby kořenářky jimi léčily - dávaly je do rukou nebo křížem pod krk nemocnému. Rozžatými svícemi, které symbolizují očistu, se obcházely i včelí úly. Také umírajícím se tato posvěcená svíce kladla do rukou. Když někdo v domě zemřel světlo svíce jej mělo provázet na cestě do věčnosti... Na Hromnice hospodyně neměla šít, neboť se věřilo, že by špička jehly mohla přitáhnout blesk. Nemělo se ani klít či mluvit nevážně. Na Chodsku lidé věřili, že kdo bude toho dne tancovat, zemře. Ve středověku se o Hromnicích hrály hry zvané "žalostné" (chandeleur).

Hromnicemi končí vánoční období - pokud jste do této doby ještě neodstrojili stromeček, učiňte tak v tento den.

 

Pranostiky k Hromnicím

Zajímavost - pro milovníky historických fakt a dat

Severně od Plzně, poblíž Plasů, najdete HROMNICE. Nejstarší písemný záznam o vsi Hromnice pochází už z roku 1160, kdy zde existovalo deset až dvanáct selských gruntů. O vzniku názvu Hromnice existuje několik teorií, z nichž jedna spojuje jméno obce se svátkem Hromnice a jiná s názvem Gromnicae, což mělo znamenat gromný, neboli ohromný výtěžek. Některé prameny však uvádí, že původně se obec jmenovala HROMICE a až v roce 1925 došlo ke změně názvu na HROMNICE.

Roku 1283 byla Hromnice prodána Ottou z Kařeza nedalekému klášteru v Plasích, kdy tento cisterciácký klášter zažíval dobu své největší hospodářské a politické moci. Počátek 14. století byl významným obdobím také pro obyvatele obcí, tehdy totiž byly vsi osazovány zákupním právem - vlastníci - usedlíci tak získávali k půdě dědické právo. Roku 1413 opat Gotfrýd sloučil pospolu obce Hromnice, Žichlice a Třemošnice v jednu rychtu, přenesenou do Třemošnice. Když poté tuto rychtu od opata zakoupil rychtář Oldřich, stal se správcem všech tří vesnic. Za husitských válek byl roku 1420 klášter v Plasích vypálen Žižkovým vojskem a mniši byli pobyti. Většina vsí patřící klášteru, včetně Hromnice, přešla do držení světských pánů a osudy obcí se opět rozdělily. Hromnice byla na konci 15. a začátku 16. století ve vlastnictví několika šlechtických rodů. Po smrti Albrechta z Kolovrat v roce 1510 získal zastavené statky opat Ondřej, který je však pro své dluhy opět zastavil a správu nad tímto majetkem získal Albrecht z Gutštejna. Gutštejnské panství později koupil Vít Podmokelský a od něj jej roku 1539 získal rod Gryspeků. Florián Gryspek z Gryspaku byl českými stavy během protihabsbuského odboje roku 1547 vsazen na několik dní do Bílé věže Pražského hradu. Po potlačení povstání byl za toto příkoří bohatě odměněn Ferdinandem I. a tak byla v druhé polovině 16. století v držení tohoto rodu vedle dalších vsí i Hromnice. Roku 1558 čítala Hromnice osm usedlostí. Gryspekové zde v roce 1578 založili huť na zpracování kamenečné břidlice, což do obce přitáhlo další obyvatelé. O deset let později Florián Gryspek umírá a správu majetku přebírá jeho bratr Karel. Po něm panství zdědili synové Václav a Albrecht.

Na počátku 17. století spravovali majetek včetně Hromnice bratři Vratislav a Ferdinand z Gryspaku, kteří si jej roku 1615 rozdělili. Avšak oba se přidali v roce 1618 ke stavovskému povstání a podporovali Mansfelda při dobývání Plzně. Za to byli po porážce na Bílé hoře císařem Ferdinandem II. potrestáni a to konfiskací majetku. Panství tak bylo roku 1623 vráceno plaskému klášteru a pod jeho správou zůstala Hromnice až do roku 1785.

V letech 1760 - 1770 byla v Hromnici obnovena těžba i huť a krátkodobě zde byly zřízeny i lázně, v nichž se využívala zdejší voda bohatá na síru a jiné minerální látky.

V listopadu 1785 císař Josef II. plaský klášter zrušila a celé panství přešlo do správy Náboženského fondu. Kolem roku 1800 pak byla soudní a berní pravomoc přenesena z vrchnosti na státní úřady. Roku 1826 byl celý majetek kláštera včetně Hromnice a Žichlic prodán Náboženským fondem knížeti Metternichovi, další osudy obou obcí tak byly spjaty s tímto šlechtickým velkostatkem. V Hromnici se staví nové domy, byla otevřena jednotřídka a to vše díky rozvoji výroby kyseliny sírové užívané v rozvíjejícím se textilním průmyslu. Hromnicemi probíhala i nová císařská silnice ve směru Plzeň - Plasy - Žatec a roku 1871 se obec dočkala i zavedení železniční tratě. Roku 1887 byla v horní části Hromnické návsi postavena kaple. V roce 1900 má již Hromnice 103 domů s 932 obyvateli.

A léta běží….

Na konci II. světové války - dne 7. května 1945 - do Hromnice konečně dorazily osvobozující americké tanky… ale již o čtyři dny později do Hromnice vstupuje také Rudá armáda.

V současnosti je Hromnice (i se svými místními částmi) slibně se rozvíjející se obcí, nabízející svým návštěvníkům celou řadu historických památek, a to především barokní areál hospodářského dvora z roku 1703 (samota Býkov) a krásnou okolní přírodu.

V blízkosti se nachází ojedinělá přírodní a technická památka Hromnické jezírko - zvané též červené. Toto jezírko o rozměrech 190 x 130 m vzniklo v hloubce 60 m pod úrovní terénu závalem odvodňovací štoly po ukončení těžby břidlice. Na dně jámy se vytvořila nádrž plná agresivních síranových vod - obsah síranu železitého a hlinitého dodává vodě červenou barvu a kromě toho znemožňuje veškerý život ve vodě. V přilehlém okolí jsou šedé haldy, coby pozůstatek počátků českého chemického průmyslu. V letech 1807 až 1898 se zde vyráběla česká dýmavá kyselina sírová, která se používala k výrobě fosforu, barviv, čištění minerálních olejů atd. V roce 1975 bylo Hromnické jezírko zařazeno mezi chráněné přírodní památky, neboť se jedná o památku na činnost člověka a zdejší kamencová neboli vitriolová břidlice byla až do roku 1898 jediným světovým zdrojem pro výrobu dýmavé neboli české kyseliny sírové - jediného prostředku, který rozpouštěl indigo, přírodní barvivo na textil. Sousedící samota Na Šloufu je pozůstatkem bývalých hospodářských, správních a průmyslových objektů.

Něco navíc… V malebné krajině nedaleko Hromnice můžete navštívit i perlu barokní architektury - komplex bývalého cisterciáckého kláštera v Plasích, jehož architektonickou zvláštností je, že věhlasný italský stavitel Santini jej postavil na 5000 dubových pilířích ve slepém rameni řeky Střely…


zpět na stránky Rok na planetě Zemi

 

Zpět k Mostu ?

VEZA