wz

Betlémská hvězda a Tři králové

Když se Ježíš narodil, objevila se na nebi nová hvězda. Byla tak veliká a jasná, že mudrcové, kteří zkoumali každou noc oblohu, ještě nikdy neviděli tak krásnou hvězdu. Dali hlavy dohromady a mudrovali. Co to má znamenat? "Já vím", řekl jeden z nich, "někde se narodilo královské dítě." Jiný mudrc řekl: "To se jistě narodil ten dobrý král, židovský Mesiáš, na kterého lidé tak dlouho čekají. Pojďme se mu poklonit a vezměme mu dary, jaké se sluší pro krále."

A tak se tito mudrcové vydali na dalekou cestu. Zářící hvězda jim ukázala, kudy mají jít. Dovedla je až do Jeruzaléma. Tu stanuli před palácem, kde bydlel vladař Herodes.

Mysleli si, že jsou u cíle. Ptali se: "Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme jeho hvězdu na východě a přišli jsme se mu poklonit."

Herodes, velmi se znepokojil, dal si zavolat židovské učence a znalce starých knih a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Oni mu odpověděli: "V Betlémě, neboť tak je psáno v prorockých knihách."

Herodes řekl mudrcům. "Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti a až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu také já šel poklonit." Mudrci krále vyslechli a vydali se na cestu. A hle, hvězda šla před nimi, až se zastavila na místě, kde to dítě bylo. Mudrci vešli do chléva a uviděli tam děťátko s Josefem a Marií. Klaněli se mu, padli před ním na zem a darovali mu zlato, kadidlo a myrhu.

Mudrcové poté dostali ve snu od Boha pokyn, aby se už do Jeruzaléma nevraceli. I Josefovi se ve snu ukázal anděl a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i matku, uprchni do Egypta a zůstaň tam, dokud ti neřeknu, neboť Herodes chce dítě zahubit."

Tři králové a hvězdy
Tří králové a hvězdy

Betlémská hvězda

Betlémská hvězda ukazující cestu do Betléma zaujala odborníky i laiky. Byla o její existenci vyslovena řada hypotéz avšak ke každé byly výhrady. Snad nejdůkladněji zkoumal tento jev David W.Hugues, který v roce 1976 zveřejnil své poznatky v knize Hledání betlémské hvězdy.

Objevení betlémské hvězdy bylo předpovězeno Balaamem v Mezopotámii a popsáno pouze v Evangeliu sv. Matouše a Lukáše. Zde se dovídáme, že evangelista myslí nějakou zázračnou hvězdu a proto její reálné vysvětlení neexistuje. Ono ale je.

Bible říká, že hvězdu viděli jen mudrci, ale král Herodes ji neviděl. Byla viditelná po nějakou dobu, protože šla před mudrci. Ti řekli: “Viděli jsme ji v prvních paprscích jitra.”

Nedivme se, že použili odborného názvosloví, neboť šlo pravděpodobně o Chaldejce, Peršany či Babyloňany - příslušníky kněžské třídy a výklad hvězd patřil k jejich základním povinnostem, neboť to byli zkušení astrologové a astronomové.

Jak vysvětlit, že hvězdu betlémskou spatřili jen oni? Čeho si všimne na obloze astrolog a astronom? Především konjunkce planet, v tomto případě Saturna a Jupitera v souhvězdí Ryb, k níž došlo 29. května, 29.září a 4.prosince roku 7 před Kristem. Oběh Jupitera kolem Slunce trvá 12 let, Saturna 29 let a ke konjunkci obou planet dochází každých 20 let. Vždy po 120 letech se za šest měsíců konají tři konjunkce, jímž se říká Velké. Je pravděpodobné, že babylonští astrologové byli schopni tento jev předpovědět – považovali ho totiž za velmi významné znamení. Jupiter je označován za královskou planetu, Saturn byl zase v tradiční židovské astrologii hvězdou chránící Izrael. Když vezmeme v úvahu, že Slunce prochází souhvězdím Ryb na přelomu zimy a jara, najdeme zde i možnost symbolu konce jedné a počátku druhé éry. Proto tato velká konjunkce v roce 7 př.n.l. mohla předpovídat narození židovského krále, jímž začíná nový věk v historii lidstva.

Podle babylonských názorů bylo souhvězdí Ryb znamením Amurru čili Západu. Co se odehrávalo na nebi v Rybách muselo se současně dít i na zemi. Mágové rozuměli nepřehlédnutelnému znamení na nebi tak, že se něco důležitého děje v zemích na západě. Avšak tyto byly rozsáhlé a zahrnovaly celou Sýrii, Fénicii a Palestinu.

Tehdejší konstelaci planet bylo možno vysvětlit takto: V souhvězdí Panny se nacházel Mars., který babylonským astronomům zosobňoval krále Západu a odpůrce Židů. Mars se však právě od Saturna vzdaloval a tak bylo vysvětlení takové, že se blíží brzký konec vlády krále Herodese. Jupiter se blíží k Saturnu – to znamená nového židovského krále! Slunce právě stálo před jarním bodem a hlásalo tak příchod Mesiáše.

Prastará freska ze Znojemské rotundyTato planetární konstelace mohla tedy přimět orientální astrology k obtížné cestě do Palestiny.

Novodobí badatelé kladou proto Ježíšovo narození do období 7 př. Kr. až 4 po Kr. a uvedenou domněnku nevylučují.

Klanění tří králů - malba ve Znojemské rotundě

Tři králové

Samotné klanění králů přinášejících dary připomíná holdování velmožů a králů vasalských zemí nově korunovanému králi. V linii tohoto uznání Kristovy vlády stojí dodnes to, že v tento den znamenáme dveře svých domů a domovů trojím křížkem a písmeny C, M a B. Tímto znamením se totiž přihlašujeme k obnovenému království Božímu a vymezujeme prostor, v němž uprostřed hříchem opanovaného světa chtějí křesťané žít plně podle řádu a zákona Božího. Tato znamení tedy vymezují prostor pravdy a spravedlnosti. Jsou ovšem i znaky žehnání, které mají ostrůvky Kristova království hájit před náporem nepřítele.

Tři známé litery nejsou začáteční písmena jmen králů: Kašpar + Melichar + Baltazar. Je to sice starobylý, přece však pozdní výmysl. Tři litery jsou zkratkou požehnání, které znamená Pán (řecky Kyrios) či Kristus (Christos) obydlí (latinsky mansionem) ať žehná (benedicet).

Jak se stalo, že prvou literou je C, není dost jasné. Může to být odsunutím h z písmene ch, může to být latinský přepis řeckého k. Mnoho na tom nezáleží. Tato zkratka znamená Pán žehnej tomuto domu.

Tento svátek zjevení Páně mohli bychom z hlediska lidstva chápat jako svátek přijetí nebo uznání Krista jež ve své podstatě znamená začátek cesty k něčemu novému.

Koledování je staročeský zvyk, kdy koledníci hromadně obcházeli domy, často přestrojeni za maškary a v každém domě opakovali písně a sbírali dárky. Hlavní dobou koledování je období mezi 24. prosincem - Štědrým dnem a 6. lednem - svátkem Tří králů. K svátku se pojila i řada pověr.

Obě tyto doby souvisí s původním posláním koled, pozdravit každý dům na počátku nového roku.

Klanění králů

Svátek Zjevení Páně - lidově zvaný Tři králové - je svým obsahem téměř totožný se svátkem Narození Páně. V obou jde o to, že se Bůh zjevuje jako člověk, dokonce jako právě narozené dítě.

K tomuto dítěti nejprve (24. prosince) přiběhnou prostí pastýři, kteří slyší jásající anděly ohlašující slávu Boží na výsostech a dobrou vůli a pokoj lidem na Zemi. Ti přijdou pohnuti vnitřním puzením, které vychází z jejich srdce. Jdou za tím, kdo je jako oni, kdo patří do Izraele. K témuž dítěti o něco málo později dorazí i králové - mudrci, kteří z pohybu a postavení hvězd neomylně vyčtou, že se v Izraeli narodí nový král. Jsou to cizinci a jinověrci. Tito mudrci – astrologové asi cestou dosti bloudí neboť přijdou pozdě. Prostí pastýři jsou už zase zpátky u svých stád, když do Betléma vstupují tito tři učenci.

V druhém svátku (6. ledna) se tedy Kristus zjevuje pohanům a v postavách tří králů je zosobněno přijetí Krista za krále všech bez rozdílu.

Postavy králů mají celou řadu významů. Předně znamenají tři fáze lidského života. Jeden je mladý, druhý je zralý muž, třetí je stařec. Říká se tím, že Kristus je Pánem každého života od počátku do konce. Králové jsou však i vladaři všeho pozemského času. Mladý král je králem budoucnosti.

Také dary, které králové přinášejí, mají symbolický význam. Jsou to substance v té době všech známých skupenství. Zlato zastupuje jako dokonalý kov všechno, co je skupenství pevného. Kadidlo zastupuje vše, co je skupenství plynného, kapaliny zastupuje myrha. Tu přináší král s temnou tváří, neboť to byla mast užívaná při pohřbech. Není nic a nikdo, co by se vymykalo z Kristovy Boží suverenity.

My tři králové

My tři králové jdeme k Vám,
štěstí, zdraví vinšujem Vám,
štěští, zdraví, dlouhá léta,
my jsme k Vám přišli zdaleka.

Zdaleka je cesta naše,
do Betléma mysl Vaše,
co ty Černej stojíš vzadu,
vystrkuješ na nás bradu.

A já, Černej, vystupuju,
radostný den Vám vinšuju
a my taky vystupujem,
radostný den Vám vinšujem.

My tři králové deme k vám

My tři králové deme k vám, štěstí, zdraví vinšujem vám.
Štěstí, zdraví, dlouhá léta, my jsme k vám přišli z daleka.

Copak, ty tam černý vzadu, vystrkuješ na nás bradu?

Já vyznávám, že jsem černý, že jsem z mouřenínské zemi.
Slunce je toho příčina, že je má tvář opálená.
Kdybys na slunce nechodil, byl bys tvář svou neopálil.

Slunce je drahé kamení, od Kristova narození..

Zjevení Páně

Západní křesťanství si připomíná památku sv.Tří králů dne 6. ledna, tedy o Epifanii. Východní církve vzpomínají na příchod mudrců do Betléma o svátku Narození Páně dne 25. prosince.

V západokřesťanském světě byl kdysi Tříkrálový den poslední příležitostí k vánočnímu koledování. Vánoční okruh se uzavřel hned o první následující neděli. Oslava Narození Krista skončila a začalo liturgické mezidobí, připravující věřící na největší křesťanský svátek – Velikonoce (data velikonočních svátků bývají v západokřesťanských kostelech ohlašována o svátku sv. Tří králů při bohoslužbě po evangeliu).

Pro pravoslavné věřící však Vánoce 6. lednem teprve začínají. Ve východní liturgii na tento den připadá svátek Zjevení Páně (Epifaneia), který se slaví jako původní svátek Ježíšova zjevení se světu a je nejdůležitějším vánočním svátkem pravoslavné církve.

Pověry

Od konce středověku je v západní Evropě v pramenech doložen obyčej žehnání vody, soli, křídy a kadidla a následné žehnáni obydlí s jejich pomocí. Byla s ním spojena magická zaklínání na ochranu domu. V době, kdy ještě platil juliánský kalendář, mohl počátek nového roku připadnout i na 5. nebo 6. leden. Je možné, že žehnání křesťanských příbytků o svátku Tří králů vzniklo jako ohlas starodávných pohanských oslav a zvyky s ním spojené jsou odrazem víry v moc kouzelných zaklínání, chránících domov před zlobou pohanských démonů. Někteří historikové tvrdí, že tento svátek navazuje na uctívání pohanského boha Aiona a byl součástí obřadu, který měl chránit obydlí před démony.

V našich zemích převládala volná interpretace arménské verze apokryfů z 8. století a královský původ mudrců se nezpochybňoval. Nejstarší muž byl nejčastěji nazýván Melkon, Mechior či Melichar, prostřední Balthazar, Belsazar nebo Balzar. Oba měli bílou pleť. Jako nejmladší král byl zobrazován Caspar neboli Kašpar. Od 14. století se na obrazech objevoval jako urostlý muž tmavé pleti. Ikonografické zobrazení třech králů však nebylo v českých zemích, podobně jako i v ostatních evropských státech, zcela jednotné a podoba Baltazara, Melichara a Kašpara se měnila během staletí. Dnes je za nejstaršího z králů většinou vydáván Kašpar a černou tváří se pyšní Baltazar.

Je zajímavé, že se tradice obchůzky Tří králů neudržela jen na vesnici, ale i ve městech. Na severní Moravě chodili místo králů pastýři. Barokní doba přidala k obyčeji ještě divadelní hry o narození Krista, hrané nejprve v jezuitských kolejích a postupně široce zpopularizované.

I řada pověr b yla se svátkem spojena: zapalování svící a věštění z nich, mytí ve sněhu před východem slunce (pro krásu), noření tváře do běhuté vody (pro zdraví) a pojídání určitých jídel (pro bohatství).

Na Tři krále se zpravidla odstrojovaly vánoční stromky a uklízely betlémy.

Věra Zahálková