wz

Wyda, umění druidské

Konečně se zase jednou vracím k tématu, které mělo být pro tyhle stránky klíčové. No vida, od jejich založení již uplynul rok a půl a nějak jsem s druidy, Wiccou a Wydou zaspal. Ono se toho dost událo, leccos je jinak, než by si člověk představoval, ale všechno má svůj čas. Tak ten snad teď konečně nadchází ...

V tomto povídání jsem volně použil pro inspiraci text jedné z úvodních kapitol knížky Wyda - léčivá síla druidů (je uvedena na konci v Pramenech a zdrojích).

Úvodem neuškodí si přečíst, co o svém prvním setkání s Wydou píše Lunwer, Druid z Hercýnského Lesa, stoupenec Cairdeas Mor Shaoghal nan Druidh in Gaelic na svých stránkách Druidský háj.

O Wydu jako takovou jsem se začal zajímat s úderem mého patnáctého roku, kdy jsem obýval tuto roviny bytí.Jak jistě víte, tak chlapci kolem 15. Roku života, jsou takřka „na zabití“,malí usmrkanci, kteří začínají objevovat svět a všechny jeho taje.(….tím nechci říci, že jsou dívky v tom věku o moc jiné….) Já nebýval jiný, ale s úderem knihy o zem (Kniha o wydě mi doslova spadla k nohám.viz dále) se začalo mé dětství rychle měnit. Byla to kniha z roku 1994 a jmenovala se Tajemná síla Druidů, kterou jsem si dá se říci vymodlil, ač jsem jí nehledal, byla mi základním kamenem mého učení. Ta kniha slibovala naučit se dávno zapomenuté Druidské dovednosti a pochopení Přírodních cyklů…..pohledem zpět do historie vám mohu říci že tento slib, splnila jen zpola.(dále se této knize budu věnovat níže) Ač měla ten účinek, který mi časem došlo, že měla mít. Otevřela mi oči.

Keltové a jejich druidové

Chceme-li mluvit o wydě, musíme poněkud couvnout v čase a svou pozornost zaměřit na místa, kde v Evropě žili Keltové. Keltové zaujímají mezi starými evropskými národy zvláštní postavení . Dodnes není přesně známo, odkud vlastně přišli; náhle se vynořili z temnoty dějin střední Evropy a posléze opět zmizeli, aniž by zanechali (v porovnání s Řeky nebo Římany) výraznější stopy.

Keltové neměli ani hlavní město, ani vládu. Přesto však byli národem s vlastním jazykem a vyspělou kulturou. Do souvislosti s Kelty se dává jak kultura urnových polí, tak hallstattská kultura na počátku 1.století před n.l. Tyto kultury, zejména hallstattská, se vyznačovaly obzvlášť rozvinutým uměním, vyspělejším než bylo umění řecké nebo římské.

Také o druidech, nositelích keltské moudrosti, toho není dodnes mnoho známo. Slovo druid pochází pravděpodobně z keltského drys – dub a wyd – vědění, moudrost. Druidové byli tedy mudrci z dubového háje.

Zdroje informací o druidech jsou zprostředkované - opíráme se zejména o dochované dokumenty antických spisovatelů a historiků – Římanů a Řeků. V jejich dílech ovšem Kelty bohužel vidíme podané z pozice řeckých či římských nepřátel, tedy nutně poněkud zkresleně.

O Keltech se například zmiňuje známý římský císař Gaius Julius Caesar ve svém snad nejznámějším díle - v Zápiscích o válce galské (galské tedy znamená keltské). V Bellum galliacum se César zmiňuje o třech vrstvách keltského obyvatelstva: prostém lidu – plebs, equite – tedy rytířích, a konečně o druidech. Caesar tvrdí, že instituce druidů vznikla na  britských ostrovech; ale jedná se jen o jeho domněnku. Z reálných zkušeností však vychází jeho svědectví o tom, jak neuvěřitelně silný vliv měli druidové na keltské obyvatelstvo. Caesar píše: Druidové nechodí do války. Neplatí daně a jsou osvobozeni od nošení zbraní a dalších povinností,“ dále píše: „…mnoho mladých lidí se k nim hlásí do učení dobrovolně, mnohé tam posílají rodiče nebo příbuzní.

Další antický autor Poseidonios (žil v letech 135 – 51 př. n.l.) píše o druidech, že jsou to filosofové a lidé zkušení v božských záležitostech. „Druidové hovoří jazykem bohů“,  říká. Zmiňuje se také o tom, jak se druidové ve válce stavěli mezi nastoupené oddíly a odrazovali je od boje. Dělalo to dojem, jako by očarovali divoká zvířata. takovým způsobem ustupovala vášeň před moudrostí, dokonce i u temných barbarů.

Tolik k antickým autorům. Další poznatky o osobnostech druidů čerpáme z altirických pověstí a legend. Shrneme-li veškeré dostupné poznatky o druidech, lze si již udělat poněkud jasnější obraz o jejich moudrosti a působnosti.

Druidové museli mít nepředstavitelně rozsáhlé vědomosti; údajně každý z nich disponoval všemi ve své době dostupnými informacemi a to ve všech oblastech: mytologii, lékařství, přírodních vědách (v tehdejším slova smyslu), umění, poezii, atd. Přestože znali písmo, může se zdát udivující, že druidové zřejmě své znalosti neuchovávali písemnou formou. Budoucí druid si vše musel zapamatovat - i když mu to zřejmě mohlo usnadnit, že ústně předávané informace byly upraveny do veršované podoby.

Doba učení adepta druidství  trvala 20 až 30 let! To je i na nás velmi dlouhá doba; vezmeme-li v potaz, že kompletní vysokoškolské vzdělání trvá 9 + 4 + (4 až 6); tedy zhruba 18 let. A to ještě musíme vzít v úvahu, že tehdy se průměrná délka života pohybovala kolem 30 let. „Učni“ museli dosáhnout tedy nadprůměrně vysokého věku, aby vůbec měli šanci se konce svého učení dožít.

Pevné zdraví a vysoký věk druidů  přispívaly (samozřejmě spolu s jejich neuvěřitelnými znalostmi) také jejich úctě mezi ostatními lidmi. Poseidonios o nich dokonce říká: „Druidové vlastní lék proti všem nemocem.“

V čem tkvěla druidská dlouhověkost? Zcela jistě k tomu přispívala jejich neobyčejně dobrá znalost lidského těla a nejrůznějších léčebných metod i bylinných směsí. Adept druidství zřejmě také fyzicky nepracoval a nevystavoval život riziku svou osobní účastí ve válečných konfliktech.

A nyní se dostáváme k jádru našeho povídání. Existuje totiž  ještě jeden pravděpodobný klíč k druidské dlouhověkosti a tím je zvláštní soubor tělesných a duševních cvičení, který se nazýval wyda.

Wyda je ve svém principu podobná józe, a to jak jednotlivými cviky, tak i svou filozofií. Je možné, že wyda i jóga mají společné indoevropské kořeny, ale stejně tak je možné, že druidové prostě došli svou vlastní cestou k obdobným výsledkům. Principem jsou tu cviky soustředěné na harmonizaci energetických center v lidském těle (čaker) - napomáhající volnějšímu a harmoničtějšímu průtoku energie těmito centry. Celé cvičení wydy je orientováno na lepší sepětí člověka s jeho okolím. Je velká škoda, že dnes je velkou módou hledání duchovní cesty ve východních filozofiích, které jsou přeci jenom "šité na míru" asijským národům, přičemž pomíjíme možnosti hledání vlastních evropských kořenů. Je pravda, že nejsou tolik známé, zachovalo se navenek z nich málo, je však jisté, že byly přinejmenším stejně dokonalé jako ty východní.

Kam zmizeli druidové i jejich učení ?

Druidové, v novodobém pojetí "kouzelníci",  byli tedy ve skutečnosti učenci, léčitelé, ale dokonce i politikové. Co se však s nimi stalo, proč jim jejich moudrost nepomohla dožít se dnešních dnů? Odpověď na tuto otázku je zřejmě spojena s počátkem římského obsazení keltských teritorií. Římané záhy pochopili, že za příčinou jejich neúspěchů v podrobení keltských kmenů je mohutná psychická i materiální síla vyvěrající z druidů a jejich učení. Není proto divu, že Římané druidy pronásledovali a likvidovali - a nebo, podle zvyklostí přetrvávajících dodnes, se je snažili získat na svou stranu. Keltská tradice se proto dochovala nejdéle v Irsku, které nebylo Římany nikdy obsazeno.

Následným vlivem, který přispěl k zániku druidů, bylo nastupující křesťanství. Druidové byli intenzivně spjati s přírodou a považovali se za její součást - nikoliv za subjekt nadřazený, stojící nad vším, co přírodu tvoří. Nové křesťanské hodnoty však byly s touto filozofií v rozporu. Podle křesťanské věrouky je člověk vrcholem stvoření a pozemský život mu je čímsi jako zkouškou na život skutečný, který začíná až v nebi. Vzhledem k příslibům věčného života na onom světě se několik desítek let trvající výuka najednou jevila jako velmi málo atraktivní. Ale hlavně - pohanské nauky druidů, které byly příliš orientovány na přítomnost a přírodu, byli v příkrém rozporu s křesťanskými idejemi. A tak postupně zmizeli i ti druidové, kteří přežili doby římské okupace.

S vymizením druidů zákonitě zanikla i keltská kultura, neboť druidové představovali v mnoha ohledech esenci, pravzor a ochranu vyspělé keltské kultury. A jak jsme se již zmiňovali - písemné památky se nedochovaly. I když Keltové písmo znali, obávali se mu svěřit své vědění, kterého si vážili nade všechno. A to  tedy zřejmě do značné míry zaniklo se zánikem keltské samostatnosti.

Druidská filosofie

Wyda není pouze cestou ke zdraví, ale zahrnuje také druidskou filosofii a světonázor; ve skutečnosti od sebe tyto aspekty nelze oddělit. Druidské učení se vztahuje na zakořeněnost v přírodním dění. Z toho také vyplývá odříkání se budování přetrvávajících kamenných staveb: druidové nechtěli poškozovat zemi tím, že by ji okrádali o její poklady.

Podle druidské filosofie je člověk zakořeněn v přírodě  - jeho snažení by mělo směřovat právě k tomu. Druidskou filosofii lze proto shrnout jen do několika následujících vět: Člověk je původně v jednotě s přírodou, do té doby než prostřednictvím zrození vstoupí do abredu – „kruhu nutnosti“. Kruh nutnosti byl podle druidů zdrojem veškerého trápení a utrpení. Jejich učení wyda bylo zaměřeno na přerušení abredu. Životním úkolem druida tedy bylo obnovit vlastním snažením jednotu s přírodou, aby prostřednictvím osvobození sebe sama mohlo být dosaženo vytvoření gwenwydu – „Moudrého světa“.

Gwenwyd nelze stavět na úroveň křesťanskému ráji, ale popisuje zcela pozemský stav štěstí. prostřednictvím osvobození se z abredu, kruhu minulosti, se vytváří cesta k osvobození ostatních bytostí. termín gwenwydu by bylo pravděpodobně možné přeložit pomocí japonského zenového výrazu satori – osvícení. Ke gwenwydu vedla třístupňová cesta: Vědění (a poznání), moc (nebo kontrola) a osvobození. Každý ze tří stupňů se opět dělil na tři stupně; první velký stupeň (vědění a poznání) se skládal ze tří podstupňů: síla, harmonie, sjednocení.

Tři principy

Lidská životní síla je podle druidského učení za normálních okolností soustředěna do tří centech, ze kterých proudí životní energie do lidského těla. Tato pole mají speciální funkce a spojení s přírodou:

označení umístění odpovídá za
vitální pole podbříšek      sexualitu, trávení, sílu
emocionální pole     hrudník  srdce, dýchání, lásku
mentální pole hlava mozek, vnímání, úsudek    

Tato pole jsou v normálním stavu nevyvinutá, to znamená, že nejsou vůči sobě ve správném poměru a nejsou umístěna na správném místě. Lze si to dobře přiblížit, když si pole představíme jako koule v lidském těle. jestliže se nacházejí v nevyvinutém stavu, vzdáleném od přírody, jsou malá a odchylují se různým směrem od středu těla a vzájemně se nedotýkají. Aby byl vytvořen správný výchozí bod pro cvičení, je třeba podle druidů napřed energetická pole posílit. Tomuto účelu slouží cviky prvního stupně. U našeho modelu to znamená, že „koule“ získaly na objemu.

Druhý stupeň pak vede k harmonizaci polí; to znamená, že se na ně působí tak, aby optimálně spolupracovala. Viděno obrazně, koule se dostaly do středu a jsou seřazeny do řady.

Cílem třetího stupně je sjednotit energie do jednoho velkého pole. Na tomto stupni ideálně spolupracují všechny síly člověka. V našem modelu se spojily všechny „koule“ do jedné jediné, která je kolem celého lidského těla. Jestliže se člověk nachází na tomto stupni, disponuje celým svým potenciálem.

V rámci wydy se napřed posilují tři energetická centra, dále se harmonizují a konečně se navzájem propojí. Jak na to v praxi, to tu popsat nelze. Vyšly ale dvě knížky, kde jsou jednotlivé cviky Wydy rozfázovány na fotografiích; obě jsou uvedeny v závěru článku. Na tu menší z nich, z edice Škola do kapsy, jsem objevil odkaz, kde by se snad ještě dala knížka objednat. Jinak, pokud máte zájem, zkuste projít internetové stránky knihkupectví. Já sám jsem tu "větší" knihu po marném hledání objevil čirou náhodou v knihkupectví Hledající mezi vrácenými knihami ... Náhoda?

Wyda versus Wicca

Často jsou zaměňovány pojmy Wicca a Wyda; snad proto, že slova zní trochu podobně a čeština také písmeno "w" příliš nepoužívá. Ale není to totéž; i když oba pojmy spolu souvisí. Abych se nepokoušel "objevit Ameriku", dovolil bych si citovat ze stránky Moderní Wicca a druidové:
Zatímco Wicca je čistě magické u mění, Wyda je duchovní a seberealizační cvičení. Než se Druidský učeň mohl dostat k Wicce, čekala ho mnoholetá cesta Wydy (což je také jedno z možných objasnění dotazu proč Druidské učení trvalo několik let). Neznamená to ale že během výcviku Wydy nedostal Druid okusit účinky Wiccy. Což je opravdu velký rozdíl od moderní Wiccy.

Jak pevně doufám, Wicce se na těchto stránkách budu věnovat v nejbližší době více a splním tak sám sobě dluh k myšlenkám, se kterými jsem tyto stránky zakládal.

Prameny a zdroje


JL

Zpět na stránku keltských tradic ...

Zpět k Mostu ?