wz

Sladký symbol Vánoc

Období adventu je spojeno s pečením různých vánoční pochoutek. V kuchyních to voní lineckým, ořechovým, kokosovým a perníkovým těstem, vanilkou, marmeládou, kakaem a kandovaným ovocem, plechy se plní cukrovím nejrůznějších tvarů – kolečky, hvězdičkami, zvonky, rohlíčky... neboť již za časů našich předků bylo vánoční pečivo pýchou každé hospodyňky.

Královnou těchto pečených dobrot je vánočka, která má s vánocemi spojeno i své pojmenování.

Neříká se jí tak ale všude; název se různí podle krajů: pletenice, vandrovnice, štrucla, žemla, calta, ceplík, štědrovice,...

Zrovna tak její klasický tvar může být pozměněn podle zvyklostí kraje či rodiny, nebo jen nápadem kuchařky vytvořit něco originálního.

 

 

Původ vánočky spadá do 16. století, kdy ji mohli péci jen mistři pekařského cechu. Až teprve v 18. století mohla být vánočka pečena v domácnostech a peklo se jich tolik, kolik měla rodina členů.

Podle tradice první vánočku dostal hospodář, aby se mu urodilo hojně obilí. Po zákrojku dostával i dobytek, aby byl celý příští rok zdravý a neočarovaly jej nějaké zlé síly, jako bylo například uřknutí.

Vánočky se pekly v různých velikostech – tu největší rozkrájela hospodyně na závěr Štědrovečerní večeře.

Prastarým zvykem bylo do ní zapéci minci a tomu kdo ji při krájení našel měla přinést štěstí, zdraví a bohatství po celý příští rok.

Naopak připálená vánočka věštila hospodyni do nového roku velký nezdar...

Upéci dobrou a chutnou vánočku není nijak lehké. Proto se při její výrobě dodržovaly určité zvyky a pravidla; například hospodyně musela při zadělávání těsta mít na sobě bílou zástěru a na hlavě šátek. Po celou tu dobu nesměla promluvit. Během kynutí těsta pak poskakovala do výšky, aby těsto dobře vyběhlo.

I proplétání cůpků vánoček mělo symbolický význam – spodní nejsilnější prameny cůpku představují zemi, slunce, vodu a vzduch. V prostředním cůpku jsou spleteny rozum, vůle a cit. Vrchní dva zapletené prameny symbolizují vědění a lásku.

Rada pro ty, kdo se chtějí pustí do pečení vánočky: nenechte se zmýlit přesvědčením, že máte-li dobrý předpis nemůžete vánočku zkazit. Při její přípravě, tj. zadělávání, tvarování a pečení je tolik úskalí, na kterém by mohla vaše snaha ztroskotat. Proto přijměte pár dobrých rad:

Použijeme suchou hladkou nebo polohrubou mouku, kterou předem prosejeme, aby se provzdušnila.

Cukr zvolíme jemný písek bez hrudek. Pozor na dávkování, méně bývá lépe, neboť přeslazené těsto se často rozeběhne a vánočka ztratí svůj vysoký tvar.

Vejce můžeme dát celá, ale lepší je dát jen žloutky.

Tuk dělá vánočku vláčnější, je lépe dát kromě másla i sádlo. Máslo můžete nahradit Herou.

Vykynutí těsta záleží na droždí. Koupíme droždí čerstvé, bez pachu, neokoralé.

Mléko předem nahřejeme, nesmí být však horké.

Sůl je důležitá přísada, bez ní by těsto nebylo dobré. Je vhodné ji rozpustit v mléce a to asi 15 g soli na jeden litr mléka.

Všechny přísady musí mít stejnou teplotu – hlavně vejce a mouka, jinak mohou narušit kynutí těsta. Proto je předem vyndáme z lednice či spíže.

Ořechy, rozinky a kandované ovoce předem obalíme v hladké mouce než je přidáme do těsta.

Dobře vypracované těsto se nechytá rukou ani válu, je husté, hladké a lesklé. Necháme je v míse pod utěrkou kynout v teplé místnosti, ne ale u zdroje tepla. Rychlé vykynutí je špatné vykynutí.

Doba kynutí je různá, ale je to mezi 2 až 3 hodinami. Těsto sledujeme a musíme zachytit dobu, kdy je už dobře vykynuté. To poznáme podle toho, že zvětšilo asi o polovinu svůj objem a je pórovité. Vtlačíme-li do těsta prst, důlek se vyrovná.

Zajímavost: naše prapraprababičky zadělaly těsto často okolo desáté hodiny večerní a nechaly je v tehdy běžné teplotě nevytápěné kuchyně kynout. Ráno o šesté bylo těsto zralé na zaplétání...

 

 

Spodní díl vánočky je spleten ze čtyř pramenů. Přendáme jej na plech a uprostřed uděláme po celé délce rukou rýhu. Další cop upleteme ze tři pramenů a položíme na spodek. Naposled upleteme dva prameny, položíme na vrch vánočky a konce upevníme párátky.

Hotovou vánočku necháme ještě asi půl hodiny kynout, pak ji ze všech stran dobře potřeme rozšlehaným vejcem a poklademe lupínky mandlí.

I když je vánočka teď jako od cukráře, čeká další úskalí – správné upečení. Čím těžší a sladší je vánočka, tím volněji a opatrněji ji musíme péci. Dáme ji do předehřáté trouby, po 10 minutách zapečení ihned příkon trouby zmírníme a vánočku stejnoměrně, zvolna propékáme. Jakmile se začne na povrchu zbarvovat dáme přes ni papír na pečení nebo alobal. Zespoda můžeme pečení zmírnit vsunutím prázdného pekáče. Můžeme dát do trouby plechový hrnek s vodou. Ta se odpařuje a zvlhčuje povrch vánočky.

A když se vánočka trochu po stranách natrhne, nevěšte hlavu. Je to známkou, že je dobrá, hodně sladká a tučná, protože jednoduché vánočce se nikdy nic nestane.

Upečenou vánočku přendáme na drátěnou podložku nebo prkénko a necháme dobře vychladnout! Pak teprve ji posypeme práškovým cukrem a zcela prochladlou krájíme.

Všem, kdo se do pečení vánočky pustí přeji mnoho zdaru a štěstí a dobrou chuť!

 


VEZA

Zpět na stránku (nejen) keltských tradic ...

Zpět k Mostu ?