wz

Keltové a Vánoce

Keltové slaví v den zimního slunovratu znovuzrození Slunce. Ne, že by snad věřili, že je Slunce něco personifikovaného, co mohou ovlivnit a „vytáhnout“ zpátky nad obzor. Byli si jen vědomi koloběhu v přírodě, vždyť v ní žili a byli na ní závislí. Slunce je teplo, světlo a život. Malé dítě, které se rodí ve Třech zlatých vlasech Děda Vševěda. Naděje na jaro a mláďata.

Co se týká symboliky, Keltové věří, že po smrti existuje další život, ať už ve společnosti Boha nebo znovu na tomto světě. Zdobili si tedy příbytek rostlinami, které my dnes vnímáme jako pohřební – tújemi, cypříšky, jalovci, zeravy, borovicí, břečťanem, cedrem, zimostrázem… Keltové kdysi žili po celé Evropě, i v Malé Asii, takže výběr stálezelených rostlin je velmi pestrý. O zimním slunovratu k nim přibylo ještě jmelí a v západní Evropě i cesmína. Stálezelené rostliny symbolizují věčnost, jmelí je ochranou pro zlým vlivům a rudé bobule cesmíny značí slunce. A rostliny s ostrými trny či jehlicemi navíc chrání dům proti uřknutí a zlým úmyslům.

V den zimního slunovratu se jedly žluté pokrmy, kaše, placky, vejce, pokud byla. Velké poleno se ozdobilo chvojím a pentlemi, poprášilo moukou a polilo pivem, whiskou nebo svěcenou vodou. To na znamení budoucí dobré úrody a na počest slunce. Poleno se zapálilo slavnostně v rodinném krbu zbytkem polena od loňska a mělo hořet dvanáct dní – tedy tzv. svatých nocí do Tří králů. (Těch dvanáct dní mi vychází až od Štědrého dne. Myslím, že se encyklopedie na netu spletly a mělo to být 14 dní. Pak to vyjde a Keltové navíc měli týden o 14 dnech, takže je to logické). První noc se u polena sešla celá rodina, bděla až do rána, vyprávěly se příběhy, pověsti a pohádky. Popel z tohoto polena se rozsypal po zahradě a poli, aby byla dobrá úroda. Také se ho špetka dávala do stájí a na půdu, aby dobytek prospíval a do domu neuhodil blesk. V období romantismu se poleno už nevešlo do kamínek, která nahradila krby, tak se zdobené dávalo doprostřed vánočního stolu. V 19.století Francouzi vymysleli, že když už je to na stole, mohlo by to být i k jídlu a upekli roládu plněnou krémem a zdobenou jako dřevěné zasněžené poleno.

Také se připíjelo a žehnalo ovocným stromům v sadě, dobytku a jiným zvířatům, někde zakopávali pod strom ovocné koláče a lili jablečný mošt či pivo (asi na pobřeží, kde není taková zima jako u nás…Nedovedu si představit, že bych v závějích vykopávala jámu na koláč.). Na stromy se také vázaly červené pentle.

Z dalších zvyků mohu připomenout slámu pod vánočním stolem na znamení budoucí dobré úrody, talíř s pokrmem navíc pro náhodné příchozí (i když Keltové tohle většinou dělali už na Samhain), rozkrojování jablka, je-li tam hvězdička, házení okrájených jablečných slupek za sebe a věštění ženichova jména z výsledného tvaru slupky. Také třesení bezem (třesu třesu bez, ozvi se mi pes, kde můj milý dnes…) pochází z keltských dob. Bez patřil mezi posvátné stromy a také byl považován za vstup do říše skřítků. Pokud na bezu ještě před zimním slunovratem zůstaly bezinky, druidové z nich vařili rituální víno, které se potom na slunovrat pilo.

 Z jablek se dělaly různé ozdoby, už na Samhain a o slunovratu také. Jablečný svět, jablečné svícny, jablko propíchané větvičkami a kořením, a také jablečný vrkoč se sušeným ovocem pro děti.

 


Falka

Zpět na stránku keltských tradic ...

Zpět k Mostu ?