wz

Druidové, školáci a relativita času

Dnes vás nebudu zvát do lesa. Ani vás nechci tahat po kopcích a skalách. Venku je pod mrakem, vítr sviští po strništi. Dnes si uděláme čaj nebo kafe, zapneme počítač, připojíme se na google. A ještě si vezmeme k ruce kalkulačku. Jen tak pro jistotu. Dneska nás totiž budou zajímat druidové. Tak směle do toho. Zadáme slovo druid, vyhledat stránky v češtině. Když se budeme probírat jednotlivými odkazy, když se podíváme na vyhledané obrázky, zjistíme nejspíše, že druidové jsou vnímáni jako dlouhovlasí stařečkové, v kutně nebo nějaké bílé říze, s mírumilovným výrazem ve tváři a tajuplným pohledem.

Jak to jen vyzývá ke snění, jak je to romantické! Prales šumí, větve skřípají v náporech větru. Jezdci se hustým lesem jen těžko prodírají, pláště se zachycují ve křoví. Vtom přijedou na mýtinu. Na mýtině stojí domeček, v tom domečku stoleček, na stolečku mistička. Všude svazky bylinek, zlatý srp zaseknutý v trámu. U krbu stojí stařec, v rukou sílu a v očích poznání, vítá příchozí. Něco nám říká, že je to druid.

Ano, něco nám říká, že je to druid. Podle čeho jsme to poznali? Snad podle archeologicky nedoloženého zlatého srpu? Podle kutny, kterou má dneska každý řádový mnich? Podle toho, že poustevničí v lese? Podle jeho šedin? Ach ne! Přece podle moudrosti. Hm… podle moudrosti… A jak se to pozná, že je někdo moudrý? Asi podle toho, že za ním lidé chodí pro radu. A ne jednou, někteří i víckrát. Vracejí se k člověku, který jim pomohl. Proč je tedy druid zobrazován jako stařeček? Má to podle mého dva hlavní důvody. Všichni starověcí autoři uvádějí, že na druida člověk studoval dlouho, předlouho. Doba výuky se počítala na desetiletí. Chlapec začal třeba v deseti letech a ve třiceti možná dostudoval jakýsi základ druidství. Byl druidem a dál studoval po zbytek svého života. Druhý důvod pro představu druida coby starce je bezpochyby jeho moudrost. Moudrost podložená zkušenostmi, životními zážitky, zkrátka věkem.

Teď se na chvilku přeneseme do přítomnosti. Na stránkách dnešních keltofilů, mystiků a jiných esoteriků jsou většinou údaje typu: je mi 18 let (nebo 16, 20…) a již mnoho let se zabývám studiem druidismu, wydy a Keltů. A máme tu nový trend. Namísto stařečka v kutně tu máme mladíčka, taktéž v kutně. A jak poznáme, že je druid? Je v lese, má kutnu, možná zlatý srp, tvrdí, že studoval… No jo, ale jak mohl stihnout to druidství vystudovat? To studoval od narození? Nějak to nevychází. Že by v dnešní zrychlené době fungovalo nějaké zrychlené studium? Nepočítali historičtí druidové v jiné matematické soustavě? Nevnímali čas jinak?

Ach, jak jen je všechno relativní… Nebo ne? Myslím, že i v minulosti existovali mladí druidové. To byli ti, co se rychle učili, rychle chápali. Oni tím žili. A věděli, že se budou učit po celý zbytek života. Stále se věci kolem nich měnily, stále bylo co objevovat. Dnes to platí taky. Máme povinnou školní docházku. Někteří se během ní stěží naučí číst, psát a počítat, jiní zvládnou základy všech vědních oborů, osvojí si postupy pro vyhledávání a třídění informací. Pokud stejným tempem pokračují na střední škole, proč by ve dvaceti nemohli být druidy? Možná mi namítnete, že jim chybí ta moudrost daná věkem, o které jsme mluvili. Máte naprostou pravdu. Ale my potřebujeme druidy všech věkových kategorií. Dychtivé mladíky, silné muže i moudré starce. A proto jediným, ale opravdu jediným platným kritériem pro dobrého druida zůstává, jak je prospěšný. Jestli za ním lidé chodí. Pro radu, pro potěchu, pro malý amulet… Není důležité, jak se kdo prezentuje. Není důležité, jaké má kdo stránky s barevnými obrázky a říznou irskou hudbou. Důležité je, co tu po nás zbude. Na dobré druidy, stejně jako na dobré kněze obecně, se totiž nezapomíná.


Falka

Zpět na stránku keltských tradic ...

Zpět k Mostu ?