wz

Beltine a hranice

Jazykovědná exkurze

Název svátku Beltain má v mnohých jazycích spoustu podob, např. Beltane, Beltaine, Bealtaine, Beltain, Beltine, Bealteine, Bealtuinn a Boaldyn. Ve všech pramenech se uvádí významy „velký“, „bystrý“, „zářící“ nebo „šťastný“ „oheň“, popřípadě Belův oheň (v Galii). Pojďme se tedy podívat do nějakého slovníku. Bohužel nejsem ani lingvista, ani vědec zabývající se keltskými jazyky, nicméně se mi podařilo zjistit podle slovníku současné irštiny a několika srovnávacích přehledů keltské gramatiky následující fakta. Slovo tine i v současné irštině znamená oheň, tady asi problém nebude. Ale co zbytek slova? Bel, belt, bell, boal – tato slova v dnešní irštině nejsou a výrazy vyjadřující uváděné překlady „velký“, „bystrý“, „šťastný“ mají v irštině úplně jiné znění než „bel“. Jediné slovo, které jsem našla, je „beal“ – znamená kraj, okraj, hranici… A jelikož se irsky svátek dodnes jmenuje Bealtain, domnívám se, že v dnešní irštině je možný i název svátku ve významu „hraniční, předělový oheň“… Ale slovo „bel“ se prokazatelně v minulosti hojně používalo, určitě nějaký přesný význam má… Nejpravděpodobnější se mi zdá spojitost se slovem „bílý“ ve významu „jasný“. Toto slovo existuje ve všech indoevropských i jiných dalších jazycích a určitě se v Evropě hojně používalo a používá.

Spojení názvu ohně s bohem Belenem (Belem) není historicky dokázáno, ale v Galii, kde je tento bůh domovem, hojně používáno. Navíc Belenos se stejně asi taky jmenuje podle původního významu slova „bel“, takže to vyjde skoro nastejno.

Dalším zajímavým jménem pro květnový svátek je Cétsamhain nebo Cétsamain. Samhain je ohňový svátek slavený na podzim, ale také staroirské „sam“ znamená „léto. Předpona „cét“ značí ve staré irštině „sto“. A teď možné varianty – čeho sto? Dní, dvojdnů, hodin…??? Od Beltinu do Samhainu je půl roku, podle kalendáře z Coligny (který byl ovšem vyryt v Galii pod nadvládou Říma, tudíž nemusí být přesný!) cca 177 dní. To ale neodpovídá ani stovce dnů, ani dvojdnů… Jestliže „sam, samon“ značí „léto“, nabízí se možný poetický výklad „100 dní léta“…

Zmatky v kalendáři

Mnohé prameny uvádějí jako datum slavení Beltine 1.května, další jej rozšiřují na přelom 30.dubna a 1.května a některé opatrně podotýkají, že se tento svátek slavil někdy začátkem května. A teď se v tom někdo vyznejte. Musíme si uvědomit, že Keltové měli rok rozdělen do čtyř hlavních období, která byla ohraničena čtyřmi významnými lunárními svátky. Ano, lunárními – tudíž tyto svátky nemohou korespondovat moc dobře s naším kalendářem, který má 30 a 31 denní měsíce. Takže se zde nabízí vysvětlení, že se lunární svátky slavily o nejbližším úplňku nebo novu kolem daného data. Někteří autoři zabývající se keltskou problematikou uvádějí domněnku, že Keltové asi svátky v tmavé polovině roku slavili o novu a svátky ve světlé polovině roku o úplňku… Nebo že se podle aktuální poloviny roku slavilo buď za rozbřesku nebo za soumraku…

Kromě fáze měsíce byl dalším nezbytným prvkem k vypuknutí oslav rozkvetlý hloh. Když si spočítám, o kolik se letos zpozdilo rozkvétání některých keřů díky dlouhé zimě… Myslím, že na 1.máje asi hlohy kvést nebudou. Zkrátka období, kdy se asi tak Beltine mohl kdysi slavit, bylo dost dlouhé.

Koho tedy oslavovat?

Především příchod teplé poloviny roku a vše, co je s tím spojeno. Světlo, teplo, úrodnost, zelené háje, rašící obilí… Konec samot zavátých sněhem se skučící Meluzínou… Konec vyškrabování zbytků jídla a olizování prázdných lžic… Konec třeskutých mrazů, kdy ti sekera odskočí od stromu, jakoby to bylo železo… Konec předení a tkaní při loučích… Volnost a pastva pro zvířata… Příroda rozezpívaná stovkou ptačích hlasů… Námluvy pro děvčata a mládence… Ukradené polibky pod májkou… Válečná tažení se spoustou slávy a kořisti… Období návštěv a trhů…

Významy, symbolika

Beltine je spolu se Samainem jakýsi předěl roku – přechod mezi světlou a temnou polovinou. Hranice mezi zásvětím a naším světem byla v tu dobu velice tenká, člověk nesměl projevit neúctu ke svým mrtvým předkům, zároveň se ale musel chránit před zlými duchy a čarodějnicemi. Často býval obětován život, aby mohl vzniknout život nový… Myšlenka oběti pro ozdravění společnosti tedy vůbec není tak křesťanská, jak se tváří…Beltine se jako významný den objevuje v mnoha keltských pověstech, zejména v sáze o osídlování Irska – na 1.máje přistáli u zelených břehů lidé Partholónovi, Tuatha dé Dannan i Mílovi synové. Vpředvečer svátku byl též v koženém vaku nalezen slavný Taliesin. Stejně jako v ostatní ohňové svátky se zhášela domácí ohniště, aby mohla být po slavnosti zapálena od posvátného centrálního ohně, z kopce se kutálela hořící kola nebo později bochníky žlutého sýra.

Byly zapalovány velké ohně, pálily se v nich posvátné byliny, děvčata a mládenci přes ně skákali, byl kolem nich prováděn dobytek. Zkrátka oheň očišťoval a zároveň dodával životní sílu. Také se do vzduchu házela zapálená březová košťata na ochranu proti čarodějnicím. Májky bývaly březové, s čerstvě rašícím listím, omotané bílými a červenými stuhami v ornamentu spirály a nahoře s připevněnou snítkou hlohu. Dodnes se kolem nich tančí kruhové tance.

Milenecké dvojice se obdarovávaly březovými věnci a vytrácely do lesů a polí, aby svými hrátkami posílily plodivé síly Země. Ženy věřily, že když se umyjí v rose z hlohových květů nebo budou mít o svátku na hlavě věnec z jeřábu, budou stále krásné. Beltine byl tradičně časem námluv (svatby se pak konaly o Lugnasadu) a také rozvodů – manželé měli dlouhou, krutou a osamělou zimu na to, aby se vzájemně poznali a zjistili, jestli jsou spolu schopni snášet i nepříznivé podmínky, mráz a hladovění…

Konají se úlitby strážním duchům stád a ochráncům bojovníků a pocestných. Také je prý dobré dát nějaké dary liškám, orlům a vranám, aby neškodili drůbeži. Trojí kruh kolem stojícího kamene, trocha mléka a chleba pro skřítky nebo mořský písek pro vodní duchy zajistí bohatou úrodu a úlovek. Polití kamene vodou a bití lískovými pruty přivolá déšť. Pokud se otvorem v kameni protáhne nemocné dítě, má velkou naději na uzdravení. Nesmíme zapomenout navštívit s dary ovocné stromy, zejména jabloně, pokládané za posvátné. Ze zúčastněných oslavujících byli vybíráni Král a Královna máje, v některých verzích byl králem vítěz v běhu nebo šplhu na májku, jindy si zase královna zvolená losem vybírala sama.

A co my s tím dneska

Především slavte. Poslední dobou mi připadá, že lidé už pořádně slavit neumí, když tedy pominu mládežnické představy o „super pařbě“. Většina dnešních svátků probíhá ve stejném scénáři – megareklama v médiích, úprky po obchodech, nákupy hory jídla a chlastu, hurá k televizi a je vymalováno… Tak takhle ne – to by fakt nešlo. Nezapomeňte, že součástí jakékoliv oslavy by měla být pokora, prosba a oběť… Pokora v běhu života, prosba za zdraví, štěstí a jiné hodnoty a oběť, dárek mocnostem nebo příteli… Kdo chce dostávat, musí i dávat…

Tak tedy – bednu vyrvěte ze zdi, auto nechte rezivět na parkovišti a do batohu vložte kus chleba, sýr víno či pivo, deku a sirky. Přiberte svého milého či milou, vběhněte do lesa, ověšte se břečťanem, jeřábem, růžemi či jinou zeleninou, nachystejte hranici a za soumraku ji slavnostně zapalte. Poděkujte za všechno dobré, co se vám přes zimu událo a poproste za ochranu a vedení v následující teplé polovině roku. Od všeho jídla a pití odsypte/odlijte skřítkům, polibte milého a – slavte!

Literatura


Falka

Zpět na stránku keltských tradic ...

Zpět k Mostu ?