wz

Bůh a Bohyně v pojetí kultu Wicca

Útěk mnoha lidí od konzumního pojetí života, označovaného jako "moderní" je poznamenán velkým tápáním. Mnozí se chtějí obrátit k pohanské minulosti našich předků a žít v souladu se Silami Přírody. Protože však neví, co a jak přesně dělat, jak se chovat a jaká pravidla zachovávat, dostávají se mnohdy s těmito Silami do konfliktu. Zejména pak, když se podle celkem snadno dostupných  popisů a návodů (ale často neúplných, co se bezpečnosti týče) snaží koketovat s magií, zvláště pak takovou, která bývá označována za černou. Ono to "kupodivu" mnohdy opravdu funguje a nezkušený adept věd čarodějnických se náhle ocitá v takové situaci, v jaké by asi byl, kdyby se znenadání ocitl sám v kabině tryskového letadla 10 000 metrů nad zemí. Po krátkém opojení výškou a volností by následoval nemilosrdný pád do hlubin ... zapomnění všeho.

Naštěstí tu ale existuje "novopohanský kult" Wicca - kult čarodějek a čarodějů, kteří nechtějí a nesmí nikomu a ničemu škodit. Tento kult  si získává stále více příznivců po celém světě - a není tedy divu, že i u nás. Wicca svým způsobem velmi zvláštní; je to totiž kult, který mohou vyznávat a praktikovat celé skupiny - ale také jednotlivci, kteří mohou dokonce zasvětit sami sebe. Potřeba informací, zejména mezi osamocenými "vlky samotáři" je proto značná. O Wicce vyšlo již celkem dost knih, ale v češtině jich zatím zatím moc není. 

Mezi autory wiccanských knih vyniká dílo Scotta Cunninghama. Z jeho "autorské dílny" bylou nás  již přeloženo několik publikací, ale pro osamělé začátečníky bude neocenitelnou kniha  Keltská přírodní magie z nakladatelství Fontána. V ní  jsou zde všechny aspekty wiccanského učení popsány tak, že zájemce nebude potřebovat žádné zasvěcení a může se hned vydat svou vlastní cestou. Dokonce si po přečtení může vytvořit vlastní podobu všech rituálů a ty pak používat k obohacení svého života, podle jedné jediné opravdu závazné wiccanské zásady:

Dělej co chceš, ale tak, abys tím nikomu neublížil.


Nechme hovořit úvodní stránky knihy:

Všechna náboženství jsou systémy postavené na uctívání Božstev. Wicca není výjimkou. Wicca uznává nejvyšší božskou moc, nepoznatelnou, definitivní, ze které vzešel celý vesmír.

Pojetí této síly, daleko za hranicemi našeho chápání, se ve Wicce téměř ztratila, protože se s ní tak těžko spojujeme. Přesto se s ní však vyznavači Wiccy spojují skrze svá Božstva. V souladu se zákony přírody byla tato síla personifikovaná do dvou základních bytostí: Bohyně a Boha.

Každé božstvo na této planetě, které někdo uctíval, existuje v tomto archetypu Bohyně a Boha. Složité panteony božstev, které se objevily v mnoha částech světa, jsou jednoduše aspekty těchto dvou. Každá Bohyně je zahrnuta do představy Bohyně, Bůh zase v Bohovi.

Wicca uctívá tuto božskou dvojici vzhledem k její spojitosti s přírodou. Protože je většina přírody (ikdyž určitě ne celá) rozdělena do rodů. božstva, která ji ztělesňují, se chápou podobně.

V minulosti, když Bohyně a Bůh byli tak skuteční jako Měsíc a Slunce, nebyly obřady uctívání a vzývání tak dané -  byla to spontánní, radostná spojení s božským. Později začaly rituály sledovat dráhu Slunce po celý astronomický rok (tedy i roční období), stejně jako dorůstání a ubývání Měsíce.

V dnešní Wicce se objevují podobné rituály a jejich pravidelná konání vytváří skutečně magické přiblížení k božstvům a silám, které za nimi stojí.

Neštěstí nemusíme čekat na rituální příležitosti, abychom si uvědomili Boží přítomnost. Pohled na dokonalou krásu květu v poli či na holé zemi nám vnukne pocity, které mohou směle konkurovat i těm nejpůsobivějším formálním obřadům. Život v přírodě dělá z každé chvíle rituál. Pro vyznavače Wiccy je uklidňující komunikovat se zvířaty, rostlinami a stromy. Cítí energii z kamenů a písku a přimějí fosilie hovořit o svých prehistorických začátcích. Pro některé stoupence Wiccy znamená sledování východu a západu slunce a měsíce rituál sám o sobě, protože právě tato tělesa jsou symboly Bohyně a Boha na nebi.

Protože Wicca věří, že Božstvo je přítomno v celé přírodě, mnozí z nás se zajímají o ekologii -  snaha zachránit Zemi před úplným zničením našima vlastníma rukama. Bohyně a Bůh stále existují, jako existovali vždy a tím, že je ctíme, ctíme a chráníme naši drahou planetu.

Podle Wiccy začala Božstva existovat, až si je naši předci začínali uvědomovat. Avšak energie za nimi existovaly; ty nás stvořily. první uctívači tyto síly chápali jako Bohyni a Boha a dali jim lidskou podobu, aby je mohli snáz pochopit.

Ti Prastaří nezanikli, když starověké pohanství ustoupilo nástupu křesťanství v Evropě. Mnoho obřadů zmizelo, ale nebyly to ty nejúčinnější. Wicca stále žije a Božstva na naše volání a vzývání odpovídají.

Mnoho vyznavačů Wiccy si Bohyni a Boha představují jako známá božstva starověkých náboženství. Diana, Pan, Isi, Hermes,Hina, Tammuz, Hecate, Ishtar, Cerridwen, Thot, Tara, Aradia, Artemis, Pele, Inanna, Maui, Ea, Athéna, Lono, Marduk – tento seznam je prakticky nekonečný. Mnoho z těchto božstev má shodnou historii, stejné obřady a mýty, a tak pro vyznavače Wiccy naplňují představu božstva.

Některým vyhovuje spojovat tato jména a podoby s Bohyní a Bohem, protože cítí, že asi nemohou uctívat bezejmenná božská stvoření. Jiným absence jmen a podob vyhovuje, znamená totiž absenci hranic.

Jak už bylo řečeno, Wicca tak, jak je zde popsána, je „nová“, třebaže se zakládá na již daných rituálech a mýtech a je pevně zakořeněná v nejstarších náboženských pocitech, které v nás příroda probudila. Při těchto rituálech spíše používám označení „Bůh“ a „Bohyně“ než konkrétní jména jako Diana nebo Pan.

Pokud jste nestudovali nezápadní polyteistická náboženství nebo si nerozvinuli vztah k jiným božstvům, než se kterými jste vyrůstali, začněte tím, že přijmete tuto premisu (i kdyby jen na okamžik): božstvo je dvojice, která se skládá z Bohyně a Boha.

Dostali už tolik jmen, že se jim říká Ti Bezejmenní. Co se vzhledu týče, vypadají přesně tak, jak si přejeme, protože jsou veškerými Božstvy, která kdy existovala. Bohyně a Bůh jsou všemocní, neboť stvořili veškerou existenci, ať už se projevuje či nikoli. Můžeme se s nimi spojit a hovořit k nim, protože část z nich je v nich a oni jsou v nás.

Bohyně a Bůh jsou si rovni; ani jeden z nich nestojí výš ani nezasluhuje více respektu. Ačkoli někteří vyznavači Wiccy své rituály zaměřují na Bohyni a zdá se, že na Boha zcela zapomínají, je to jen reakce na staletí dusivého patriarchálního náboženství a na ztrátu povědomí o ženském prvku Božského. Náboženství, založené jen na ženské energii, je stejně nevyrovnané a nepřirozené, jako soustředění se pouze na mužský princip. Ideálem je dokonalá rovnováha obou. Bohyně a Bůh jsou si rovni a navzájem se doplňují.

Bohyně

Bohyně je matka vesmíru. Je zdrojem plodnosti, nekonečné moudrosti a milující péče. Podle Wiccy má často tři aspekty: Panna, Matka, Stařena, což symbolizuje dorůstání Měsíce, úplněk a ubývání. Je zároveň neobdělaným polem, plnou sklizní i spící, ledem pokrytou Zemí. Rodí hojnost. Protože je však život jejím darem, Ona ho jen půjčuje s příslibem smrti. Není to jen temnota a zapomnění, ale odpočinek od fyzické  námahy. je to lidská existence mezi inkarnacemi.

Protože je Bohyně příroda, veškerá příroda, Ona je jak Svůdkyně, tak i Stařena; tornádo i osvěžující jarní déšť; kolébka i hrob.

Ale třebaže má obě tyto vlastnosti, Wicca Ji uctívá jako dárkyni plodnosti, lásky a hojnosti; uvědomuje si však i Její temnější stránku. Vidíme Ji v měsíci, v nehlučném, sotva se pohybujícím moři a v zeleni časného jara. Je ztělesněním plodnosti a lásky.

Bohyně byla známa jako Královna Nebes, Matka Bohů - která stvořila Bohy, Božský pramen, Vesmírné lůno, Velká Matka a měla i mnoho dalších jmen.

Ve Wicce se k jejímu uctívání užívá spousty symbolů, jako kotlík, číše, květiny s pěti okvětními lístky, zrcadlo, náhrdelník, lastura, perly, stříbro, smaragd,…to je jen pár z nich.

Protože ona má vládu nad Zemí, mořem a Měsícem, Její stvoření jsou různorodá a početná. Patří k nim králík, medvěd, sova,. kočka, pes, netopýr, husa, kráva, delfín, lev,kůň, střízlík, štír, pavouk a včela. Ti všichni jsou zasvěceni Bohyni.

Bohyně se zobrazuje jako lovkyně, která běží se svými psy; božstvo kráčející přes oblohu, za jejímiž patami se vznáší hvězdný prach; věčná Matka obtěžkaná dítětem; ta, která splétá náš život a smrt; Stařena vcházející do svitu ubývajícího měsíce, která vyhledává slabé a opuštěné, jako spousta jiných bytostí. Ale nezáleží na tom, jak si Ji představujeme, Ona je všudypřítomná, neměnná, věčná.

Bůh

Bůh se uctívá po věky. Není ani vážné, všemocné božstvo křesťanství a judaismu, ani choť Bohyně. Bůh a Bohyně jsou si rovni, jsou jedno.

Vidíme Boha ve Slunci, oslnivý nad námi září během dne, vychází a zapadá v nekonečném koloběhu, který vládne našim životům. Bez Slunce bychom nemohli existovat; je proto uctíváno jako zdroj veškerého života, teplo, které budí spící semena k životu a po chladném sněhu zimy urychluje návrat zeleně na Zemi.

Bůh také ochraňuje divoká zvířata. jako Rohatého Boha si Ho někteří představují s rohy na hlavě, což symbolizuje Jeho spojení s těmito zvířaty. V dřívějších dobách byl lov jednou z činností, o které se věřilo, že je vede Bůh, zatímco domestikaci zvířat měla na starost Bohyně.

Mezi domény Boha patří lesy, lidskou rukou nedotčené, žhnoucí pouště a vysoko se tyčící hory. Hvězdy, jelikož nejsou nic jiného než vzdálená slunce, se také někdy považují za Jeho doménu.

Roční cyklus růstu, dospívání a sklízení se dlouho spojoval se Sluncem, proto také ony svátky slunce v Evropě, které se ve Wicce stále vyskytují.

Bůh je dokonale zralá sklizeň, opojné víno lisované z hroznů, zlatavé obilí vlnící se v osamoceném poli, lesklá jablka, která za říjnových odpolední visí ze zelených větví.

S Bohyní On také oslavuje a provozuje sex. Wicca se nevyhýbá tématu sexu a ani o něm nemluví potají. Je to součást přírody a tak se také přijímá. Protože přináší potěšení, odvádí naše myšlénky od každodenního světa a zachovává náš rod, považuje se také za posvátný. Bůh nás naplňuje zdravým nutkáním, což zaručuje budoucnost našeho biologického rodu.

Symboly, kterými se často Bůh popisuje nebo uctívá zahrnují meč, rohy, oštěp, svíčku, zlato, mosaz, diamant, srp, šíp, magickou hůl, trojzubec, nůž a jiné. Mezi stvoření zasvěcená Bohu patří býk, pes, had, ryba, jelen, drak, vlk, kanec, orel, sokol, žralok, ještěrky a mnoho dalších.


Dříve byl Bůh Nebeský Otec a Bohyně byla Matka Země. Bůh nebe, deště a blesku překvapil Bohyni a spojil se s ní, rozesel své sémě po zemi, oslavujíc Její plodnost.

I dnes jsou božstva Wiccy stále pevně spojena s plodností, ale na Bohyni a Boha se může vázat každý aspekt lidské existence. Můžeme je vzývat, aby nám pomohli vyznat se v nestálostech naší existence a vnést radost do našich životů, často zbavených duchovna.

To neznamená, že objeví-li se problémy, máme je nechat na Bohyni. To je úhybný manévr, snaha vyhnout se vypořádání se s hrboly na cestě životem. Avšak jako vyznavači Wiccy můžeme vzývat Bohyni a Boha, abychom si pročistili mysl a oni nám pomohli pomoci sami sobě. K dosažení tohoto je magie vynikající prostředek. Poté, co se spojí s Bohyní a Bohem, vyznavači Wiccy požádají, aby Oni při nich stáli v průběhu magického obřadu, který zpravidla následuje.

Kromě toho nám Bohyně a Bůh mohou pomoci změnit naše životy. Protože Božstva jsou tvůrčí síly vesmíru ( a ne jen symboly), můžeme je vzývat, aby dodali síly našim obřadům a požehnali naší magii.Tohle je zase přesně naopak než ve většině jiných náboženství. Moc je v rukou každého, kdo rituál provádí, neexistují zvláštní kněží nebo kněžky, které by tento výkon předváděli masám. 

Proto je Wicca skutečně uspokojivý způsob života. 
Máme přímé spojení s Božstvy. 
Nepotřebujeme žádné prostředníky; ani kněze, ani zpovědníky nebo šamany. 
My jsme šamani.


Knihu Keltská přírodní magie Wicca napsal Scott Cunningham. U nás ji vydalo nakladatelství Fontána v roce 2002 (ISBN 80-7336-026-8). Kniha je překladem původního originálu  Wicca: A Guide for the Solitary Pratitioner z roku 1988. První české vydání v je brožované vazbě, obsahuje 238 stran a lze si je objednat na Internetu za cenu 169 Kč. 


 

Zpět na stránku keltských tradic ...

Zpět k Mostu ?