wz

Milí přátelé ...

Tak jsem zase jedno začal vymýšlet přáníčko k Velikonocům ... výmýšlel a vymýšlel ... až jsem vymyslel ... a začal rozesílat poštou ... Jenže ... jak byste tomu přišli vy, návštěvníci v mé Říši snů, které neznám, nemám vaše adresy a přesto vás považuji za své přátele? A tak tedy vám všem přeji krásné Velikonoční svátky plné úžasně krásných chvil a zážitků přímo ze stránek Mostu do Říše snů ...

 

 


 

Stalo se zvykem psát všude "Veselé Vánoce ..." , "Veselé Velikonoce.." ... ale to si odpustím, neb toho je opravdu všude plno ... A také - nějak nechápu, proč zrovna by Vánoce a Velikonoce měly být především veselé ... Ne, samozřejmě si nemyslím, že by se mělo brečet nebo nedejBože mračit ... ale spíše se tiše usmívat a radovat ... ze samé podstaty těch svátků - nad zrozením Krista a pak nad jeho zmrtvýchvstáním ... to přece není žádný komiks a muzikál, ale tak nějak události, nad kterými by se člověk měl zamýšlet ... protože je v tom spousta jinotajů a poučení platných dodnes a i dále.

Křesťanská podstata Velikonoc se tak trochu v dnešní době, za moderní označované, malinko vytrácí ... sklouzává do komerce a tržby trhovců se stávají více než kdy jindy měřítkem zbožnosti ...

Ale ... Velikonoce jsou přece opravdu svátky znovuzrození ... první jarní Úplněk pomohl mízám ukrytým dosud v zemi se rozproudit ... a Země umučená zimou - jako Kristus na kříži - ožívá, vstává z mrtvých ... A my bychom měli opravdu stát nad tím zázrakem v pokoře a radovat se z něj ... i když zrovna nepatříme mezi ty, kdo se považují za věřící. Toto zrození života v jeho samé podstatě se přece týká i nás všech ... bez ožívající a probouzející se Matky Země bychom nebyli nic ... vůbec nic ...

 

 

Příroda kolem teď připomíná novorozené dítě ... je křehká a zranitelná, zvědavě osahává svět a kulí očka překvapením ... nad prvními motýly, nad pestrými a dosud čistými barvami ... prvních lístků, ještě průsvitných a něžně zelených, jak jen ony dokážou na jaře být, nad nenapodobitelnou barvou fialek, tou barvou, která snad i voní sama o sobě ... nad nepřeberným množstvím odstínů růžové v květech ovocných stromů ... a nad prvními včelami a huňatými čmeláky s nožkami obalenými pylem z těch květů ... je toho tolik k vidění ...

A tak se mi tu klube konečně to přáníčko ...

Zastavme nebo alespoň přibrzděme ten chvat třetího tisíciletí, postůjme v klidu a míru nad tou krásou, kochejme se jí ... užívejme si ji tiše a s láskou v srdci obklopeni lidmi, zvířaty, květinami, keři a stromy, co máme rádi ...

K tomu přeji vše čisté ... myšlenky, svědomí, svět kolem ... a k tomu a také spoustu radosti a vnitřní pohody, neboť i to zdraví je jejím odrazem.

 

 


Z Vlčího Doupěte v Říši snů

Vlk Samotář


Zpět na stránky Jak jde život tu i onde...

 

Zpět k Mostu ?

JL