wz

Válka a zisk

Úvaha na téma, co znamená být v armádě USA

Následující text byl přeložen podle článku War and profit: Deciphering what it means to be in the U.S. military, zveřejněného na stránkách March Forvard - stránkách amerických válečných veteránů.

S armádou lidi spojuje mnoho různých důvodů. Některé třeba i to, že chtějí získat  přístup k vysokoškolskému vzdělání. Jiní zase chtějí při práci získávat nové vědomosti, a při tom mít stabilní výplatní pásku. Další vede ke spojení s armádou snaha získat americké občanství. Někteří se potřebují dostat z dluhů, nebo se vymanit z něčeho, kvůli čemu se dostali na scestí. Jsou i takoví, které do armády vede hrdost, vlastenectví a skutečná touha se stát součástí něčeho, co má vytvářet kolektivní dobro. Mnozí se pro vstup do armády rozhodli brzy, třeba ještě na střední škole - zlákáni sliby verbířů, kteří jim slibovali životní příležitost, a k tomu spoustu peněz i dobrodružství. Jiní vstupují do armády mnohem později, již jako pracující,  zlákáni vidinou plného zdravotního zabezpečení a zbavení se starosti o bydlení.

Ať již byl důvod vstupu jakýkoliv, najednou se ti lidé ocitli v uniformě americké armády. Co tím získali? Jaká je role armády USA ve světě? Co to znamená být vojákem pod diktátem americké zahraniční politiky? Když se už jednou upsali vojenským pánům, k čemu jsou a co je čeká?

V posledních letech mnozí z nich skončili v Iráku nebo Afghánistánu. Dozvídali se, že jako vojáci americké branné moci tam hájí zájmy Spojených států. To je však jen špetka pravdy, opravdu jen špetka. Ve skutečnosti tam hájili zájmy bohaté menšiny - v Iráku jako v Afghánistánu a stejně tak v dalších 130 zemích, kde jsou rozmístěna americká vojska.

V zájmu čeho?

V  článku je použito vyprávění vojáka, který zpočátku věřil tomu, že byli vysláni do Iránu pomáhat iránskému lidu. Iluze hrdosti a vlastenectví se ale brzy rozpadla. Zjistil, že je nikdo o žádnou pomoc nežádal. A přesto musel kopanci rozrážet dveře a odvlékat lidi z jejich domovů. Při výsleších musel v lidech potlačovat samu podstatu jejich lidství. Musel pozorovat, jak se z nich vytrácí život. Viděl děti, roztrhané na kusy. Stával se svědkem toho, jak jeho přátelé trpí  fyzickými i duševními traumaty. To všechno utrpení a ničení se odehrávalo ve jménu "Irácké svobody", což ve skutečnosti znamená svobodu pro novou vládu dosazenou Amerikou, která poslušně přenechá kontrolu nad svým přírodním bohatstvím americkým společnostem.

Nebyl tu vůbec rozdíl oproti ostatním vojákům, poslán do Koreje, Vietnamu, Dominikánské republiky, El Salvadoru, Panamy nebo do jiných zemí, které byly cíle intervence USA za poslední půlstoletí.

V USA se propagují ideály, že Spojené státy hájí svobodu a demokracii, a že vojenská síla se používá pouze k obraně. Toto se všem opakuje neustále, po celý život, ve škole i ve sdělovacích prostředcích. Do povědomí národní identity je pevně vetkáno, že smrt amerických vojáků při zahraničních misích je hrdinská, protože zemřeli v zájmu demokracie.

Dějiny konfliktů v USA

Nicméně, při přezkoumání historie konfliktů, do nichž byla armáda USA zapojena, se dozvídáme úplně jiný příběh. Americká vláda nikdy neměla zájem demokratická hnutí podporovat, ale spíše je svrhnout. Mezi země, v nichž řádně zvolené vlády byly svrženy americkou armádou a nahrazeny autoritativními a nevolenými diktátory jsou Kongo, Grenada, Filipíny, Nikaragua, Chile, Indonésie, Írán, Haiti ... a seznam pokračuje. Sečteno a podtrženo, pro vládu v Bílém domě - ať již ji vede demokrat nebo republikán - není problém nastolit a podporovat represivní diktaturu.

Americkou zahraniční politiku lze snáze pochopit, když v ní nebudeme hledat podporu demokracie, ale budeme se na ni dívat z hlediska ekonomických zájmů. Nejde to vůbec o forma vlády, která určuje, zda se ta která země dostane do oblasti zájmů USA. Jde jen o to, aby vláda Spojených států mohla poskytnout přístup na trhy, k pracovním  silám a přírodním zdrojům té země. To vysvětluje, proč Spojené státy podporují vlády v zemích s nejhorší úrovní dodržování lidských práv, jako jsou Kolumbie nebo třeba Saúdská Arábie, ve které ještě nikdy po dobu její existence neproběhly volby. Americké podniky z takových zemí profitují miliony dolarů.

Americká zahraniční politika se zaměřuje na ždímání rozvojových zemí americkými korporacemi. Slovy dvakrát vyznamenaného generálmajora Smedley Butlera: "Strávil jsem 33 roků u námořní pěchoty. Většinu času jsem strávil v roli svalovce připravujícího podmínky pro velké kšefty, pro Wall Street a bankéře. Stručně řečeno, byl jsem gauner pro kapitalismus. "

Tvrzení Pentagonu, že zajišťuje jen obranu Spojených států a šíření demokracie neobstojí při pohledu na  současné využití vojenského potenciálu. Nyní je zřejmé, že Saddam Hussein nepředstavoval pro Spojené státy žádnou hrozbu, a také to, že americké vládě nejde o blaho iráckého lidu. Od začátku ilegální invaze USA z 19. března 2003 byla čtvrtina z 26 milionů obyvatel zabita, zraněna nebo je bez domova. A to jen proto, že Irák disponuje  mohutnými zásobami ropy, které byly za Saddama Husseina znárodněny a postaveny tak mimo dosah kontroly amerických korporací.

Úloha bank a velkých firem

Banky a Wall Street mají dominantní vliv na americkou zahraniční politiku. Americká "demokracie" je vyhrazena pro ty, kdo mají miliony dolarů na kandidaturu do funkcí, a kdo jsou nejprve financováni (a nakonec svázáni), firemní zájmy. Americký "svobodný tisk" je ve vlastnictví jen pět megakorporací, které přímo profitují z vojensko-průmyslového komplexu a zkreslují realitu, pokud by byla schopna ovlivnit veřejné mínění.

Vládnoucí třída generálních ředitelů, bankéřů z Wall Street a jejich věrných politiků má moc zničit celou zemi pro zisk, ale nikdy nejdou do válek sami bojovat. Musí tedy najít způsob, jak průměrného člověka přesvědčit, že stojí za to v takových válkách bojovat za ně. Musí najít způsob, jak přesvědčit pracující třídu, aby šla zabíjet a umírat, aby bohaté vládnoucí třídy byly ještě bohatší.

V závěru článku se praví - "Náš nepřítel není na druhé straně světa, nepřítel sedí v zasedacích síních správních rad a mezi hlavouny Pentagonu. A takového nepřítele lze porazit jen tak, že se odmítneme podílet na jejich imperialistických plánech a všichni společně budeme požadovat skutečnou spravedlnost.


Zpět na stránky Jak jde život tu i onde...

 

Zpět k Mostu ?

JL - překlad ze stránek March Forward